středa 15. ledna 2020

Knižní rekapitulace za rok 2019

A je to opět tady. Zhodnocení loňského čtenářského roku. Sice jsem zaměstnání letos neměnila, ale za to jsem odešla z projektu Čteme české autory, které mě hodně naučilo, co se psaní recenzí týče. Ale na české spisovatele jsem nezanevřela, ba naopak, čtu je stále a pořád a neustále mě to baví. (najdou se i výjimky, ale těch je opravdu málo).

A jak je to tedy s těmi čísly? Oproti loňskému roku jsem přečetla o sedm knih méně, tedy rovných 70 titulů. Českých děl bylo pouhých 34, vloni to bylo přesně padesát knih. Ale nečteme přece závodně, ne? Čteme, aby nás to bavilo.

Knižní předsevzetí? Na to už je v půli ledna trochu pozdě, přesto však bych chtěla být aktivnější tady na blogu, v posledních měsících moc nepřidávám příspěvky, a také chci být viděna na Instagramu, kde je aktivita instagramerů větší než třeba na Facebooku.

Chci také poděkovat všem blogerům, kteří mi pravidelně komentují příspěvky. Moc si vážím každého komentáře a je to pro mě znamení, že mé články čtete.

Stejně jako každý rok uvádím knihy, které mě zaujaly jak v zahraniční, tak i v domácí tvorbě, co mě zklamalo a jaké byly dětské knihy. Opět připomínám, že hodnocení je ryze subjektivní záležitost, můj názor se nemusí shodovat s tím vaším. Pořadí knih je čistě náhodné. A jdeme na to. 


Co mě zaujalo v zahraniční tvorbě
Každá sedmá vlna - Daniel Glattauer
Pokračování knihy Dobrý proti severáku nezklamal. Titul byl stejně výborně napsaný jako první díl. Zatímco ten první byl vtipný, odpočinkový, tady se do řádků vkradlo jisté zamyšlení o vztazích









Zapomenutá vražda - Agatha Christie
Kdo by neznal Agathu Christie? Pro mě to bylo znovuobjevení této autorky a Zapomenutá vražda byl skvělý začátek. Navíc tato kniha je posledním případem slečny Marplové. Kdo by ji neznal – stará paní, která strčí do kapsy i samotné velké detektivy, je věcná a na dámu v letech má velmi bystrý úsudek.







Katarze - Yrsa Sigurðardóttir
Islandská spisovatelka Yrsa patří tradičně mezi stálice v mém žebříčku oblíbených knih a autorů. Není divu, že se Yrse říká královna severské krimi. Je skvělá manipulátorka, to její čtenáři už dávno vědí. Umí si pohrát se slovy i s příběhem. Katarze je hodně čtivá a napínavá. Pokud se Metafora rozhodne vydat i poslední dva romány, máme se na co těšit. Knihu ocení nejen příznivci thrillerů, ale i ti, kteří mají tuto islandskou autorku rádi.






Malé černé a devět žen - Jane L. Rosen
Malé černé vyšly v nakladatelství Metafora již v roce 2017. Tehdy zažily velký boom, objevovaly se kladné hlasy a já si říkala, že bych si je ráda přečetla. Malé černé jsou psány ve stylu filmu Láska nebeská. Pokud se vám snímek líbil, oblíbíte si i tento román. Dokázala bych si představit knihu převedenou do filmového scénáře. S radostí bych si na něj zašla do kina. Je to přesně ten typ románů, které zbožňuji a mohla bych je číst pořád. Titul je určen spíše pro ženy a potěší především romanticky založené čtenářky.




Mŕtvy na Pekelnom vrchu - Juraj Červenák
Tvorba Juraje Červenáka mě míjela, což si myslím, že byla velká chyba. Mŕtvy na Pekelnom vrchu je první díl s kapitánem Joachimem Steinem a notářem Matějem Barbaričem. Titul jsem četla v originále a odteď už další díly, potažmo autorovy všechny knihy, budu číst jenom ve slovenštině. Faktem ale je, že Juraj Červenák píše vtipně a zajímavě a z hlavních hrdinů udělal vcelku sympatické postavy. Juraj Červenák se tak dostal na příčku autorů, které jsem letos objevila přímo nečekaně a bude patřit k těm, u kterých si ráda v budoucnu přečtu další tituly.





Žár a led - Simona Ahrnstedt
Simona Ahrnstedt je Švédka s českými kořeny. U našich čtenářů se proslavila především ženskými romány se sympatickými hrdinkami. Žár a led volně navazuje na předchozí dva díly a uzavírá tak trilogii, která se mně osobně velmi líbila. Žár a led není žádná hloupá harlekýnka. Je to román s hrdinkami, které mají duši, charakter i tajné sny. Jsou inteligentní a mnohdy svá trápení pracně skrývají. Muži jsou většinou silní a mužnost z nich sálá na hony daleko. Přesto by se pro ženy mohli rozkrájet.




Ocejchovaná - Anna Ekberg
O autorce Anně Ekberg jsem se doslechla díky jejím předchozím románům Šťastně až navěky a Ztracená. Knihy jsem ovšem nečetla, neměla jsem k tomu příležitost. Možnost přečíst si něco od této spisovatelky jsem dostala až s novinkou z nakladatelství Metafora s názvem Ocejchovaná. A musím říct, že to byla vážně skvělá volba. Ocejchovaná je thriller, který vám může vyrazit dech a dlužno říct, že mě ohromil pořádně. Žila jsem tak nějak v představě, že aby byl thriller skvělý, musí být napínavý tak, abych se bála. Opak je však pravdou. Spíše než dramatičností mě Ocejchovaná dostala samotným dějem a způsobem jeho zpracování.


Co mě zklamalo v zahraniční tvorbě
Milovníci hororu vědí, že číst tento žánr je pouze na vlastní nebezpečí. V době, kdy se na trhu začala objevovat novinka Oni, jsem o hororovou knihu ani nezavadila. A po přečtení si dám zase nějaký ten rok pauzu. Pro začátečníka hororového čtení tento román není. Nejspíš by ho brutální násilí odradilo než přitáhlo k žánru. Já k fanouškům hororového žánru patřit asi nebudu. Aby se můj názor změnil, museli byste mi doporučit knihu, u které se budu (trochu) bát, ale nebude se mi při čtení zvedat žaludek.




Román britského spisovatele Benjamina Blacka přináší příběh ze zajímavého prostředí Prahy na sklonku roku 1599. Obsah však až tak zajímavý není. Knihu jsem si vybrala z jednoho prostého důvodu – byla na seznamu titulů Noci literatury. Vybraná ukázka mě zaujala a těšila jsem se, že stejně bude vypadat i zbytek knihy. Bohužel nevypadala. Kdo má rád podobný styl, bude jistě nadšen. Já četla s nezájmem, jen jsem chtěla vědět, jak to skončí. Vrah byl odhalen i s motiven.  No, závěr dopadl tak, jak jsem si myslela. Po dalších titulech Benjamina Blacka už asi nesáhnu, předpokládám, že autor má stejný nebo obdobný styl i v ostatních knihách.

Jsou příběhy, kterým rozumím a jsou příběhy, které nechápu a nevím, jaká poselství skrývají. Právě takovou knihou je i Anna a Vlaštovčí muž od Gavriela Savita. Velice těžko se hodnotí kniha, jako je tahle. Nejsem si jistá, jestli jsem správná čtenářská skupina. Příběh je určen pro hloubavější dospívající. Bylo zde spoustu přirovnání, jinotajů, některé jsem pochopila, některé ne. Kniha bude patřit do škatulky k těm, na které po dočtení ani nevzpomenu a po několika týdnech si už nebudu pamatovat, o čem byly.




Černá orchidej - Neil Gaiman
Opět Neil Gaiman a opět na druhé straně žebříčku. Když jsem Černou orchidej četla poprvé, nepochopila jsem ji. Podruhé už to bylo lepší, přesto jsem stále tápala. No, potřetí už ji číst nebudu. Černá orchidej je označována jako ekologický komiks, s takovým tvrzením souhlasím. Příběh mi přišel zmatený. Nedokázala jsem rozklíčovat, kdo byl kdo, protože záporáci si byli hodně podobní. Komiks tohoto typu je pro mě neznámým čtivem. Jistě někdo povolanější Černou orchidej ocení více než já a bude z příběhu na větvi. Odkaz na celý článek dodám, jak na blogu vyjde.


Co mě zaujalo v české tvorbě
Tady vás kniha nepustí už od samého začátku. Na malém prostoru autor dokázal vystavět drsný příběh. Hodně čtenářů zklamal konec. Jistě, do určité míry byl nereálný a shodnu se s ostatními, že něco takového by se snad ani nemohlo stát. Přesto však závěr není jasně uzavřený. Ponechává čtenáři prostor k domyšlení si vlastního konce. Autorův styl je velmi čtivý a napínavý a také díky malému formátu knihu přečtete během několika málo večerů. Klidně bych ocenila i delší příběh s větším prohloubením charakteristiky postav. Při tak nízkém počtu stran nebylo dostáto psychologickým prvkům. 




Táňa Kubátová je spisovatelkou, která se dostala do podvědomí čtenářů díky knihám, které píše pro ženy. Témata jsou někdy vážná, většinou však veselá a odpočinková. Mezi oddechové příběhy patří i Síťovky, které v roce 2017 vydalo autorčino nakladatelství Taťána Kubátová. E-mailových románů je na knižním trhu bezpočet a jistě jste již četli nebo zaznamenali alespoň jeden z nich. Síťovky jsou sice dalším titulem v řadě, nudit se ovšem nebudete. Pokud máte rádi obdobné romány, Síťovky budou tou správnou volbou. U příběhu si odpočinete a také se zasmějete nesčetným vtípkům a postřehům ze života dvou třicátnic.



Tam a Zpět - Busny
Pokud hledáte nějaký zajímavý cestopis a nechcete si číst tradiční průvodce, určitě vám mohu Busny jenom doporučit. Oba díly jsou napsány čtivou formou, dvojka je spíše na vážnější notu. Stejně odvážná (nebo šílená) jako Marika s Davidem nebudu. Ale můj obdiv mají a o takové cestě, kterou podnikli oba jako ten správný tým, si nechám zdát. A kdoví, možná o Marii a Davidovi ještě uslyšíme. Třeba z Ameriky.




Ignorant
Čas od času se u mě objeví nálada pod psa, kdy mám chuť se zahrabat sto sáhů pod zem a nevylézat. Na takový splín zabírají čokoláda, pohádky nebo odpočinkové knihy. A právě Ignorant je takovou pohodovou knihou. Celá kniha vycházela na Wattpadu a měla u čtenářů úspěch. Nikola Francová vsadila na jistotu a rozhodla se, že knihu vydá samonákladem. Vazbu zvolila brožovanou. Co mě ale příjemně překvapilo, byl lesklý papír. To už se málokdy vidí. Ignorant je autorčinou prvotinou. Její styl psaní je snadný, vtipný, žádná slovní spojení netahají za uši. Při čtení jsem se dobře bavila a hlavně jsem si odpočinula od vražd, komplikovaných a vážných příběhů.


Co mě zklamalo v české tvorbě
Dlouhý krok do tmy - Tomáš Bandžuch
Na tuto knihu jsem se nesmírně těšila. České autory velice ráda čtu, a proto Dlouhý krok  do tmy byla jasná volba. Nakonec jsem však byla z příběhu trochu zklamaná. Příběh samotný byl v pořádku, ale kvůli popisům okolo něho jsem se knihou vyloženě prokousávala až na konec. Své čtenáře si však titul najde. Vlastně našel. Pozitivních reakcí na knížku jsem četla více než dost, ale pro mě je to román, který neurazí, ale ani nenadchne.


Příběh byl vymyšlený opravdu dobře, našlo by se ovšem několik věcí, které by si zasloužily lepší zpracování. Vyjadřování Terezy Krupové je na začínající spisovatelku vcelku uspokojivé. Co však musím negativně ohodnotit, jsou autorčiny stavby vět. Chvílemi mi přišlo, že čtu lepší slohovou práci. Autorka v textu také zanechala dost chyb. I přes mou negativní reakci se novela četla velice rychle, což je jedna z pozitivních věcí na celém příběhu. Kniha má spád, děj i zajímavé okamžiky, ale titul by potřeboval více prostoru pro korekturu. Jako jednohubka na jeden večer pro nenáročné čtenáře novela postačí.





40 dní pěšky do Jeruzalému - Ladislav Zibura
Ladislava Ziburu jsem poprvé potkala na Humbooku v Praze. Jeho vystoupení bylo vtipné, humorné i ironické. Brečela jsem smíchy celou dobu. Ten, kdo prince Ládíka viděl osobně, jistě mi dá za pravdu, že jeho vystoupení stojí za to. Stejnou dávku humoru jsem očekávala i od samotné knihy. Jenže nakonec jsem se nesmála. Čtenáři hodně komentovali, jaká je to vtipná kniha, ale mám takový dojem, že jsem četla úplně něco jiného. Jistě, neupírám knize čtivost a poutavost, ale tím podobnost s humorem končí. Pokud však z knihy vypíchnete vtipné situace, bude kniha samozřejmě vypadat jinak.



Vítěz - Klára Janečková
Novinka Kláry Janečkové zavádí čtenáře mezi závodníky ralley a také na exotický kanárský ostrov Fuerteventuru. Autorka umí skvěle popsat napínavé scény i popis ostrova Fuerteventura. Živě jsem si dokázala představit, jak to tam může vypadat. Věrohodně také byly popsány závodní tratě. Z tohoto úhlu pohledu je Vítěz nejlépe napsaná kniha z autorčiny tvorby. Tímto však moje kladné hodnocení končí. Obě hlavní postavy mi byly nesympatické. Nejlépe je autorka vystihla v první části knihy, kdy ukázala, že lidé mohou morálně i fyzicky spadnout hodně hluboko až na samé dno. Nejedná se o společenský román, ale o červenou knihovnu, kde jsou možné i nereálné věci.



Nejzajímavější dětské knihy
Past na korunu - Daniela Krolupperová
Daniela Krolupperová patří také mezi stálice na mém seznamu. Na rozdíl od Neila Gaimana však patří k tom autorkám, které jsou mnou hodnoceny velmi kladně. Kniha svým námětem a hrdiny spíše zaujme chlapce než dívky. Ale nevidím důvod, proč by si ji nemohla přečíst i děvčata. Za sebe mohu knihu doporučit. Byla čtivá, napínavá a děti se mohly dozvědět i několik informací o právě vzniklém Československu.

Arthur Ransome se proslavil díky knihám o Vlaštovkách a Amazonkách, dětech od Severního jezera. V Klubu Lysek však dochází k velké změně. Vlaštovky a Amazonky autor nechal odpočívat a do hlavních rolí dosadil nám již známou dvojici Dorotku a Dicka. Řekla bych, že tuto knihu ocení spíše chlapci než dívky i přesto, že Arthur Ransome nedělal rozdíly mezi oběma pohlavími. Nicméně Klub Lysek patří pro mě k těm méně zajímavějším autorovým titulům. Avšak Vlaštovky a Amazonky žijí a čekají na ně spousta dobrodružství.




Bordeří povídačky 2 - Pavel Mondschein
Stejně jako vloni i Bordeří povídačky 2 se dostaly na seznam top knih, které jsem za předchozí rok přečetla. Příběhy byly skvělé, vtipné, napínavé. Ať jsem se snažila, jak jsem chtěla, na Povídačkách jsem nenašla nic negativního a to se v poslední době stává opravdu minimálně. Pavel Mondschein má skvělý styl psaní. Příběhy jsou tak vtipně napsané, že jsem se občas přistihla, jak se usmívám od uchu k uchu a říkala jsem si, že tohle zkrátka není možné, abych se u dětské knihy tak výsostně bavila. 





Tajemství Libosadu - Petr Hudec 
Knih, které se odehrávají v našem městě, je velmi málo. A pro děti je jich ještě méně. Přesto však se na trhu objevila jedna vzácná vlaštovka. Kroměříž je město mého srdce. Mám ráda zámek a přilehlé zahrady Podzámka a Květná. A právě o té druhé zahradě je i tato kniha. Tajemství Libosadu by nemělo chybět v žádné knihovničce, je naučná, je krásně napsaná a já mám velkou radost, že jsem si ji mohla přečíst. Odkaz na celý článek dodám, jak na blogu vyjde.





Vzdálenost mezi mnou a třešní - Paola Peretti
Na začátku každé recenze píši o tom, jak mě zaujala anotace a obálka. Tentokrát se k tomu všemu přidal i název. Kniha je určena dětem, ale své čtenáře si jistě najde i mezi dospělými. Příběh mě dostal emočně - poslední třetinu tohoto románu jsem probrečela. Přesto kniha není tak depresivní, jak by se mohlo zdát. Je o rodině, důležitých seznamech toho, co bychom si chtěli nebo měli splnit, o přátelství i o smrti. Titul se bude právem řadit k těm top titulům, které jsem kdy přečetla. Odkaz na celý článek dodám, jak na blogu vyjde.



Nejméně zajímavé dětské knihy
Ryan a tajemství salamandry - Olivier Herran
Tohle byla nejhorší kniha pro děti, kterou jsem kdy četla. Byla to lepší slohová práce, která neprošla korekturou, a proto obsahovala strašně moc chyb a nesmyslů. Přišlo mi, jako by knihu přeložila fanynka onoho spisovatele. Jediné pozitivum, které jsem na knize našla, bylo seznámení se s řeckými bohy. Jinak, upřímně, úplně zbytečná kniha. Odkaz na celý článek dodám, jak na blogu vyjde.

5 komentářů:

  1. Pěkný výčet! Znám akorát knihu Každá sedmá vlna, i pro mě to byl milý čtenářský zážitek. :)
    Jinak, já české autory čtu ráda, ale rozhodně se na ně nechci nijak omezovat nebo vyhrazovat. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já české autory čtu velice ráda. Za prvé se nic z autora neztratí překladem a za druhé bych chtěla, aby se v mých přečtených knihách objevila alespoň polovina českých knih. Ale když se to nepodaří, rozhodně z toho nebudu dělat tragédii. :-) Děkuji za komentář.

      Vymazat
  2. Ted jsem úplně zmatená. Katarze měla být závěrečná, protože je to trilogie, nebo se něco změnilo? Yrsu mám ráda a mám doma i předešlou sérii s právničkou Tórou.

    Jinak na Agathu Christie jsem narazila letos také znovu a opět se vrhám na její knihy, které mě opět zaujaly :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pokud se mrkneš na Goodreads, tak uvidíš, že Yrsa k této sérii napsala ještě další tři knihy! https://www.goodreads.com/series/203570-children-s-house Což je úplně skvělé.

      Od doby, kdy jsem psala recenzi, autorka vydala i šesté pokračování s Freyou a Huldarem.

      Děkuji za komentář.

      Vymazat
  3. Moc pěkné shrnutí plné inspirace :) Některé knihy mě rozhodně zaujaly, třeba Ignorant nebo Katarze od Yrsy, protože její knihy jsou skvělé :)

    OdpovědětVymazat