Oni

AUTOR: Mark E.Pocha

PŘEKLAD: Milan Žáček

NAKLADATELSTVÍ: Carcosa

ROK: 2019

POČET STRAN: 224

ZDROJ: vlastní

Anotace

Na jihu České republiky se prostírá Branišovský les, místo opředené mnoha děsivými legendami. Podle některých obyvatel nedalekých obcí v něm straší přízrak muže v tmavém kabátě, jiní šeptem mluví o červených očích vznášejících se ve tmě… V minulosti se v areálu tamější vojenské základny bez zjevného důvodu postříleli členové hlídky a mimoto v srdci lesa roste strom oběšenců – podobný těm, které lze nalézt v neblaze proslulé japonské Aokigahaře.

A je toho ještě víc…

Hodnocení

Milovníci hororu vědí, že číst tento žánr je pouze na vlastní nebezpečí. V době, kdy se na trhu začala objevovat novinka Oni, jsem o hororovou knihu ani nezavadila. A po přečtení si dám zase nějaký ten rok pauzu.

Možná si někdo může říct, proč jsem titul vlastně četla? Za prvé obálka, za druhé anotace, za třetí byl pro mě horor výzvou a za čtvrté osobní setkání s nakladatelem. Byť kniha vyšla začátkem dubna, na její přečtení jsem si musela vyhradit čas především v brzkých odpoledních hodinách. Román totiž není procházkou růžovou zahradou, ale pořádný masakr. Kam se na Marka E.Pochu hrabe Yrsa Sigurðardóttir se svými brutálními vraždami?

První polovina knihy je vcelku nevinná. Seznamujeme se se slovenskými bankovními úředníky, kteří do Branišovského lesa u Českých Budějovic vyrazí utužovat vztahy. Další skupinou, která v příběhu hraje důležitou roli, jsou dva feťáci a přítelkyně jednoho z nich. A nakonec tu máme uznávaného profesora literatury se svou třináctiletou dcerou. Skoro každá z postav je v jistém smyslu úchylná. Někdy úchylka stojí za povšimnutí, jindy ani ne. Přesto však tyto úchylky jsou součástí naší moderní společnosti.

Druhá polovina knihy je o záchraně vlastního života. Docela slušná vyvražďovačka. Autor tady použil veškerý arzenál své fantazie. Bylo to nechutné a na každé stránce jsem minimálně dvakrát použila slova „ježíšikriste“ (věřící mi odpustí). Ke konci jsem brutální scény přeskakovala a upřímně se těšila na konec.

Autor je hodně kontroverzní a s popisy si nebere žádné servítky. Je to hodně temné a ne každý by popis vražd mohl zvládnout bez psychické újmy. Postrádala jsem tu ale gradující napětí. Nejspíš by tu mělo být, takhle jsem čtení rychle přeskákala ne kvůli strachu, ale kvůli nechutnostem. Přesto však se kniha četla rychle a vcelku dobře.

Vždy ráda zmiňuji charaktery postav. Tady je jich hodně, ale žádná nebyl popsána věrohodně tak, abych jim věřila. Výjimku snad tvoří profesor a jeho úchylka. Ani jedna z postav mi nebyla sympatická, přišlo mi, jakoby autor ani nezamýšlel, aby některá z nich působila mile.

Pro začátečníka hororového čtení tento román není. Nejspíš by ho brutální násilí odradilo než přitáhlo k žánru. Já k fanouškům hororového žánru patřit asi nebudu. Aby se můj názor změnil, museli byste mi doporučit knihu, u které se budu (trochu) bát, ale nebude se mi při čtení zvedat žaludek.

EDIT: Ale kdo chce kam, pomozme mu tam. Byla jsem varována nejen nakladatelem, ale i na knize je důrazné upozornění. Avšak už jenom tato výzva již vzbuzuje zájem o příběh. Tuto doušku píši po měsíci, co jsem titul dočetla. Můj názor se nezměnil, sice pocit nevolnosti opadl, ale než se příště pustím do podobné knihy, načtu si více hororů, abych byla v obraze. A víte, co? Do Branišovského lesa nejezděte, hlavně ne v noci. Na těch zkazkách, které Mark E.Pocha zmiňuje v titulu, je něco pravdy...

O autorovi
Autorem knihy, která prozkoumává hranice čtenářské tolerance, je slovenský spisovatel Mark E.Pocha. Svými dřívějšími romány (Krajina kanibalov, Kontakt, Na Dušičky zomrieš, DOM 490) je známý především v kruzích příznivců hrůzyplné literární fantastiky. Když se právě nevěnuje tvorbě strašidelných příběhů, tráví čas s manželkou a svými dvěma malými dcerami. Románem ONI se poprvé představuje i českým čtenářům. Vítejte ve světě jeho bizarních nočních můr...

Děkuji nakladatelství Carcosa za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu můžete zakoupit v e-shopu nakladatelství.