Čarodějka z Portobella

AUTOR: Paolo Coelho
ORIGINÁL:A bruxa de Portobello (Editora Planeta do Brasil, 2006, Sao Paulo)
PŘEKLAD: Pavla Lidmilová
NAKLADATELSTVÍ: Argo
ROK: 2007
POČET STRAN: 264
ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:

Anotace

Paulo Coelho přináší v tomto románu fascinující a dramatickou zápletku, v níž čtenář odhalí dlouhou tradici založenou na ženské síle a lásce. Je to román pro dnešní dobu naprosto nepostradatelný. Athéna má přirozený dar. Tato adoptivní dcera zámožného libanonského podnikatele z Bejrútu přesídlí s rodinou do Londýna krátce poté, co v její zemi vypukne válka. Na univerzitě se seznámí s mužem, který se stane otcem jejího syna, ale potíže, jimž dívka čelí, vedou k rychlému rozpadu manželství. Jako matka nemůže nemyslet na ženu, která jí dala život, a aby pochopila, jak ji mohla po narození opustit, vydává se svou biologickou matku hledat do Rumunska. Cesta nás však nikdy nezavede jen tam, kam jsme zamýšleli jít, a to, co Athéna na této cestě odhalí, změní navždy její život i životy lidí kolem ní.

Hodnocení

Mé první setkání s Paolem Coelhem dopadlo tak nějak neutrálně. Coelho není můj šálek kávy, jak se říká. Ale také se říká, že vyzkoušet se má všechno. Tento autor je mimo moji komfortní zónu, ale díky čtenářské výzvě jsem svého prvního Coelha chtěla přečíst.

Hned na začátku se dozvíme, co se stane na konci. Už toto oznámení bylo pro mě špatným znamením, když vím, co se stane na konci. A tak nějak podvědomě jsem se bránila do příběhu ponořit více, než obvykle dělávám.

Hlavní ženskou postavou je Athéna. Její skutečné jméno je Sherine Khalil. Narodila se někde v Rumunsku v Transylvánii, místě, které je opředené tajemstvím v podobě Drákuly. Její biologická matka je Cikánka a otec je běloch. Dítě zplozené z lásky by ovšem bylo terčem posměchu a to její matka rozhodně nechce dopustit. Odevzdá dítě v adopčním středisku, odkud si ji vzali libanonští manželé. Jejich cesta pak vedla do Londýna, kde se usadili. Tady Athéna, jak si nechává říkat, vyrůstá, vdá se, má dítě. 

Dalo by se říci, že je to obyčejný životopis obyčejné ženy. Sice ano, ale Athéna je trochu jiná. Díky tanci se dostává do stavu, který ji nabije energií, do stavu, kdy není sama sebou. Má v sobě něco přirozeného, čím k sobě přitahuje své okolí, učí, přednáší, radí. Začínají se o ní šířit zkazky, že je čarodějka...

Čarodějka...No spíš si myslím, že než čarodějkou, je Athéna přirozenou vůdkyní a čarodějné schopnosti nejsou nic jiného než její aura a ženská síla a energie, která jde v ruku v ruce s vůdkyní. Dřív by možná byla upálená jako čarodějnice, ale dnes? Dnes by byla v novinách senzací dne.

Athéna mi byla sympatická. Díky svým schopnostem si získala i mě, ale byly chvíle, kdy jsem jí nevěřila, třeba stavy, kdy nebyla sama sebou. Já prostě takovým věcem nevěřím, takže pro mě byla v tomto ohledu lhářkou. Ale na druhou stranu...má v sobě cikánskou krev a jak víme, o Cikánech se vypráví různé čarodějné pohádky...

O Athénině životě se dovídáme prostřednictvím různých osob, např. skrze novináře, matky, herečky či lékařky. Vše jde krásně chronologicky za sebou, takže si o Athéně každý utvoří obrázek.

Do příběhu jsou zakomponovány filozofické otázky, které nutí čtenáře k zamyšlení. Přiznám se, že tohle šlo trochu mimo mě. Nejsem ten typ, který by chtěl u knížek moc přemýšlet a zamýšlet se nad existencí Lásky, Matky, Energie a podobných otázek. Ale jak je vidno, autor v každé své knize filozofuje na určité téma. 

Dle komentářů, které jsem si mohla přečíst, je Čarodějka buď propadák nebo skvost. Já to mám tak napůl, protože nemám žádné srovnání s jinou autorovou knihou. Myslím si, že autorovi dám ještě šanci, aby mi ukázal, že umí zaujmout.

Obálky

Mohl by mi, prosím, někdo vysvětlit, co znamená prst v blízkosti ženské bradavky? Nejvíce se mi líbí obálka v modrém a oranžovo-hnědém provedení. Připadají mi něžné, kdežto ta prostřední hodně provokující.

    

O autorovi

Paulo Coelho je brazilský spisovatel. Paulo Coelho se uvedl v literárním světě jako dramatik. Pracoval také jako textař pro populární brazilské zpěváky, věnoval se novinářství a psal scénáře pro televizi. Po vydání svých prvních knih Poutník (Mágův deník) (1987) a Alchymista (1988) pokračoval v cestě plné úspěchů a proslavil se jako jeden z velkých spisovatelů naší doby. V češtině vyšly ještě další jeho romány: U řeky Piedra jsem usedla a plakala (1994), Pátá hora (1996), Veronika se rozhodla zemřít (1998) a Ďábel a slečna Chantal (2000). Zdroj: Osobnosti.cz

Vzpomínky, co neuletí

AUTOR: Hana Adronikova

NAKLADATELSTVÍ: Odeon

ROK: 2014

POČET STRAN: 256
ZDROJ: knihovna



HODNOCENÍ:

Anotace

Vzpomínky, co neuletí představují první souborné vydání autorčiných povídek a drobných próz. Už v těchto textech Andronikova předznamenala témata, jimiž se zabývala v posledním románu Nebe nemá dno: zhoubná nemoc, těžký úraz a problematický návrat do běžného života, odchod blízkého člověka, překonávání složitých životních okamžiků. Ač mnohé texty nekončí happy endem, vůle žít působí jako magnet, k němuž hrdinové směřují…

Hodnocení

O spisovatelce Haně Andronikově jsem toho moc neslyšela. Podle názvu mi však něco říká román Zvuk slunečních hodin, ale jinak je pro mě tato zlínská rodačka velká neznámá. Kniha, kterou jsem měla možnost si přečíst, je soubor povídek. Prvních osm vyšlo poprvé v roce 2002 v knize Srdce na udici, posledních pět časopisecky v letech 2002 - 2009.

Přiznám se, že tuto knihu jsem si z knihovny brala ve spěchu, ani jsem pořádně nečetla anotaci. Když jsem doma zjistila, že jsou to "jenom" povídky, trochu mé nadšení pohaslo. Vždyť přece povídky nečtu, jsou o ničem, krátké, nemají mi co říct. Jaké však bylo moje překvapení, když jsem první povídku přečetla tak rychle, že jsem o tom ani nevěděla. A než jsem se nadála, byla kniha u konce a já měla o čem chvíli přemýšlet.

Jak už jsem se zmiňovala, prvních osm povídek vyšlo knižně. Každá povídka z této série na sebe navazuje postavou z předchozí povídky. V momentě, kdy jsem tuto souvislost zjistila, jsem se pokoušela uhodnout, o kom bude další příběh. Myslím si, že tohle byl opravdu skvělý nápad.

Většina povídek je o spletitých rodinných vztazích, o tajemstvích, o lásce. Ač vlastně většina z nich není smutná, vyznívají často melancholicky. Jsou k zamyšlení a je tu znát i psychologie chování člověka v různých situacích.

Když bych měla označit, která povídka se mi nejvíce líbila, asi povídka, která se jmenovala Rovnice o jedné neznámé. Je o muži, kterého zajímá astronomie, superstruny a vše, co se děje ve vesmíru. Na víkend odjíždí na chalupu, kde je klid a on má dostatek času na přemýšlení. Jednoho dne však neobjeví tajemství vesmíru, ale tajemství jeho matky, které mě změní celý život.

Nejméně líbivá povídka se jmenuje Volání kostí. Nejspíš jsem ji úplně nepochopila. Hlavní hrdinkou je žena, která se postupně mění z ženy na vlka a z vlka na sokola. Tuhle rovinu jsem ještě chápala, ale ty věci okolo už moc ne.

Po přečtení souboru povídek jsem rozhodnutá si přečíst i zbývající dva romány. Již jednou zmiňovaný Zvuk slunečních hodin a druhý, pro autorku osudový příběh, Nebe nemá dno.

Za mě tyto povídky doporučuji. Můžu jen smutně konstatovat, že je velká škoda autorčiny smrti. Už nikdy se nedočkáme žádného jejího literárního skvostu.

O autorce

Hana Andronikova se narodila ve Zlíně (1967), vystudovala gymnázium ve Zlíně, pak Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor angličtina – čeština. Po ukončení studia pracovala jako personální manažerka v zahraničních i českých firmách. V roce 1999 odešla z podnikatelské sféry a věnuje se literatuře. Autorčin debut Zvuk slunečních hodin získal v roce 2001 Literární cenu Knižního klubu a v roce 2002 cenu Magnesia Litera v kategorii objev roku. Hana Andronikova prohrála svůj boj s rakovinou 20. 12. 2011, ten popsala ve své poslední knize vydané v roce 2010.

Stařec a moře

AUTOR:  Ernest Hemingway

ORIGINÁL: The Old Man and the Sea (Arrow Books, Londýn, 2004)

PŘEKLAD:  Šimon Pellar

NAKLADATELSTVÍ: Odeon

ROK: 2015

POČET STRAN: 108

ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:

Anotace

Ernest Hemingway obdržel Nobelovu cenu „za mistrovství v umění vyprávět, naposledy prokázané v díle Stařec a moře, a za to, jak ovlivnil literární styl své doby.“ Hemingwayova novela se brzy po svém prvním vydání roku 1952 stala jedním ze zásadních děl moderní americké prózy. Z příběhu rybáře, jenž se v nevelkém člunu pouští do zápasu s obrovským marlínem a potom do posledních sil bojuje s přesilou žraloků, kteří napadnou jeho úlovek, dokázal spisovatel na malém prostoru vytvořit existenciální drama o hrdinství, vůli a vnitřní síle.

Hodnocení

Stařec a moře je novela, kterou Ernest Hemingway napsal v roce 1952. Za tuto novelu získal Nobelovu cenu. Ani se tomu nedivím, protože Stařec a moře je pro mě, zatím, nejlepší kniha, kterou jsem od něj četla.

Nebudu se věnovat rozboru knihy, na to jsou určené jiné stránky. Já se budu věnovat příběhu jako takovému. 

Příběh je velmi jednoduchý - starý muž svádí boj s rybou na moři. Tento starý muž je zkušený rybář, který vyjíždí na moře den co den. V poslední době ho však štěstí opustilo a z rybolovu se většinou vracel s prázdnou. Jednoho dne však Santiago vyjel na moře a brzy se mu na prut chytila ryba. Byla to velká ryba, odolná a silná, která se jen tak snadno nechtěla vzdát.

Odolný a silný je však i rybář, jehož zkušenosti naučily, že každá ryba se jednoho dne unaví a on může pak slavit úspěch. Jenže to ještě netuší, že tato ryba je nejen velká, ale má chuť žít. 

Celý příběh je celý jen o lovu, o tom, co starý muž cítí, co dělá, jak se táhnoucí ryba chová. Hemingway zde využil své znalosti vášnivého rybáře. Může se zdát, že je kniha nudná, když se věnuje jen jedné rybě, ale věřte mi, že tak to není. Ani jednou jsem se nenudila a tuto krátkou novelu jsem přečetla velmi rychle. Navíc je i napínavá a ačkoliv je příběh většině čtenářů znám a konec také není žádné překvapení, stále jsem tajně doufala ve šťastnější konec. Ale přesto je Santiago šťastný hrdina, který díky své odvaze a síle ulovil velkou rybu a nevzdal to, i přesto, že marlín byl silnější než on. 

Je to příběh nejen o vytrvalosti, samotě, odvaze a houževnatosti, ale i o kontrastech - mládí x stáří či malost člověka x rozsáhlost moře. Najdou se zde i další kontrasty, které pozorný čtenář zaznamená.

Starce a moře si určitě přečtu ještě několikrát. Za prvé je kniha opravdu kratinká a za druhé má v sobě kouzlo, které čtenáře přitáhne. A navíc - i povinná četba může být zajímavá a Stařec a moře k této skupině určitě patří. 

Obálky

Novela vyšla v mnoha jazycích. I v tom českém se dočkala v několika vydáních. 

    

O autorovi

Je považován za čelního představitele tzv. ztracené generace.

Po získání základního vzdělání se stal reportérem v Kansas City Star. V první světové válce se stal dobrovolníkem italské armády. Jako reportér se zúčastnil španělské občanské války.

Po válce působil jako dopisovatel, poslední roky života strávil na Kubě.

V roce 1961 pravděpodobně spáchal sebevraždu (zastřelil se), nezanechal po sobě žádný vysvětlující dopis, jeho smrt bývá také vysvětlována jako nehoda při čištění hlavně.

Zdroj: databáze knih

Napsáno pro Databázi knih

Smrt odpoledne

AUTOR:  Ernest Hemingway

ORIGINÁL:Death in the Afternoon  (Charles Scribner's Sons, New York 1932)

PŘEKLAD:  Luba a Rudolf Pellarovi

NAKLADATELSTVÍ: Odeon

ROK: 2015

POČET STRAN: 360

ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:

Anotace

Kniha Smrt odpoledne se zrodila z Hemingwayova vášnivého zaujetí pro býčí zápasy, jež se snaží zasvěceně a zároveň poutavě přiblížit ze všech úhlů, do nejmenších podrobností, včetně jejich zákulisí i samotného boje s býky, líčeného jako dramatický rituál, jehož aktéři se na každém kroku vystavují nebezpečí smrti.

Hodnocení

Kdo by čekal detektivku od slovutného mistra Hemingwaye, tak ať na to rychle zapomene. Smrt odpoledne není žádná krimi záležitost, ale detailně popsané zápasy s býky.

Od Hemingwaye jsem četla několik knih a upřímně můžu říct, že tahle z nich byla nejlepší. Když pominu fakt, že se na býčí zápasy odmítám dívat a nesouhlasím s nimi, je tato kniha velmi dobře napsaná. Říkám si, že to možná bylo i proto, že se v ní nevyskytovaly téměř žádné dialogy, které v předchozích knihách vyzněly jako ty o koze, já o voze. Hemingway mě docela pobavil tím, že se v jedné kapitole zmiňuje, že je zde málo rozhovorů a chtěl to napravit. V duchu jsem si říkala, že by to neměl dělat. Naštěstí byly tyto dialogy srozumitelné.

Hemingway upozorňuje, že by tuto knihu neměl číst nikdo, kdo býčí zápasy neviděl. Neznalá býčích zápasů jsem si pustila Youtube a dívala se na matadory, jak s býky zápasí. Nechápala jsem, proč z býkovy šíje trčí jakési tyčky a proč má matador tak divné pohyby a kroutí se u toho s pláštěnkou jak žížala. Jediné, čemu jsem rozuměla byla býkova smrt mečem.

Hemingway byl velkým vyznavačem býčích zápasů a věřím, že kdybyste ho mohli potkat, dokázal by na toto téma povídat řadu hodin a stále by bylo vykládat o čem. 

V knize vás dopodrobna seznámí se vším, co s corridou souvisí - názvy sedadel v aréně, jaké jsou nejlepší zápasy ve Španělsku, kdy je nejlepší je navštívit, také vám vysvětlí jednotlivé pohyby matadorů, kdo to jsou banderilleros a co banderillas, jací jsou nejslavnější matadoři, také jejich povahy, osudy, taktiky a nevynechá také býky, jací jsou nejvhodnější, jak se dělí apod. Je toho opravdu hodně na vysvětlování. 

Věnuje se také smrti. Smrti, která se týká nejen býků, ale i koní a matadorů, kteří při zápasech přijdou o život. O tom, jak je s koňmi nelidsky zacházeno, jak jsou někteří matadoři nepoučitelní a lačnící po penězích a hazardují se svými životy.

Kniha je rozdělená do několika částí. Ta první je nejrozsáhlejší. Zhruba na 260 stranách si můžete přečíst vše, co se zápasy souvisí a pak následuje slovníček pojmů a výrazů, které se při zápasech užívají. 

S býčími zápasy nesouhlasím. Připadá mi nelidské a kruté chovat býky jenom proto, aby byli zabiti v aréně jen pro radost divákům. Přesto jsou býčí zápasy o odvaze - postavit se býkovi, byť oslabenému vpíchnutými banderillas (ano, to jsou ty tyčky, o kterých jsem už psala), ale stále hrdě bojujícímu v zápase, ve kterém býk nikdy nezvítězí.

Obálky

    

O autorovi

Je považován za čelního představitele tzv. ztracené generace.

Po získání základního vzdělání se stal reportérem v Kansas City Star. V první světové válce se stal dobrovolníkem italské armády. Jako reportér se zúčastnil španělské občanské války.

Po válce působil jako dopisovatel, poslední roky života strávil na Kubě.

V roce 1961 pravděpodobně spáchal sebevraždu (zastřelil se), nezanechal po sobě žádný vysvětlující dopis, jeho smrt bývá také vysvětlována jako nehoda při čištění hlavně.

Zdroj: databáze knih

Napsáno pro Databázi knih

Zelené pahorky africké

AUTOR: Ernest Hemingway
ORIGINÁL: Green Hills of Africa (Charles Scribner's Sons, 1953, New York)
PŘEKLAD: Luba a Rudolf Pellarovi
NAKLADATELSTVÍ: Odeon
ROK: 2015
POČET STRAN: 232
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:

Anotace

Na rozdíl od mnoha jiných románů není v této knize ani jedna postava a ani jedna příhoda smyšlená… Zelené pahorky africké tvoří předěl ve spisovatelově tvůrčí dráze: jde o cestopisné vyprávění, se zaujetím líčící zážitky lidí uprostřed africké přírody. Vtipné úvahy o světě, životě a umění jsou prokládány vzrušujícími příhodami vášnivého lovce a milovníka zvěře.

Něco málo o ději

Ernest Hemingway se svou ženou a několika dalšími lidmi tráví jistý čas v Africe. Cílem této dovolené je lov zvěře. Loví nejen nosorožce, ale také kudu, antilopy vrané či bejsy.

Spolu s domorodými průvodci jde po stopách divoké zvěře a snaží se ulovit ty nejlepší a největší samce. Chce totiž trumfnout kolegu Karla, který, jak se zdá, je ve všem lepší.

Hodnocení

Po Rajské zahradě a Mít a nemít přicházejí na řadu Zelené pahorky africké. Od předchozích dvou knih se tento román velmi liší. V předchozích dvou knihách převládaly dialogy, které neměly hlavu a patu. V tomto románu převládá popis africké přírody a postup lovu, který zahrnoval stopování, zvěře, zabití zvířete a nakonec jeho stáhnutí z kůže a odřezání rohů.

Ano, přesně o tomto je celá tato kniha. O Ernestu Hemingwayovi je známo, že miloval lov a svou vášeň převedl do knihy Zelené pahorky africké. Den po dni vás Hemingway provede po afrických pahorcích. 

Všechny osoby, které zde vystupují, opravdu existovaly. Chvíli jsem přemýšlela, která z Hemingwayových žen je Naše malá chudinka. Nakonec jsem z útržků jejich rozhovorů pochopila, že se jedná o Pauline, jeho druhou ženu. Označení Naše malá chudinka je trochu hanlivé, řekla bych. Nezdálo se mi, že by byla chudinka. Určitě to chtělo dost odvahy vydat se do Afriky, bydlet v jednoduchých podmínkách, kde je všude horko a krev. 

Pro ochránce zvířat tato kniha v žádném případě není. Smrt tolika krásných zvířat není pro každého a mně také přišlo líto, že se Hemingway hnal jen za trofejí. Ale navzdory popisům lovení se mi kniha dobře četla. Rozhodně jsem se nenudila. Někdo může být jiného názoru, než který mám já, ale líbila se mi mnohem víc než předchozí dva romány.

O autorovi

Je považován za čelního představitele tzv. ztracené generace.

Po získání základního vzdělání se stal reportérem v Kansas City Star. V první světové válce se stal dobrovolníkem italské armády. Jako reportér se zúčastnil španělské občanské války.

Po válce působil jako dopisovatel, poslední roky života strávil na Kubě.

V roce 1961 pravděpodobně spáchal sebevraždu (zastřelil se), nezanechal po sobě žádný vysvětlující dopis, jeho smrt bývá také vysvětlována jako nehoda při čištění hlavně.

Zdroj: databáze knih

Obálky

Na Goodreads je velmi mnoho obálek. Vybrala jsem jen některé, protože jak už jsem několikrát zmiňovala, Hemingway byl přeložený do mnoha jazyků a čím více jazyků, tím více obálek, tím více nových vydání.

      

Napsáno pro Databázi knih.

Mít a nemít

AUTOR: Ernest Hemingway
ORIGINÁL: To Have and Have Not (Charles Scribner's Sons, 1962, New York)
PŘEKLAD: Radoslav Nenadál
NAKLADATELSTVÍ: Odeon
ROK: 2014
POČET STRAN: 216
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:

Anotace

Román vznikl ve třicátých letech dvacátého století, v době hospodářské krize. Hemingway se k námětu několikrát vracel a stopy tohoto postupu v díle zůstaly. Skládá se z vyprávění několika osob a je rozložen na dvě části: na příběh Harryho Morgana, jenž v daných podmínkách nemůže bojovat o svou existenci jinak než překračováním zákona. A na historii spisovatele Richarda Gordona, intelektuála vzdáleného reálnému životu. 

Něco málo o ději

Harry Morgan pronajímá svou loď lidem, kteří by rádi chytli nějakou tu rybu. Jenže obchod není až tak výnosný, a tak po jednom takovém nepodařeném rybolovu, kdy přišel téměř o celou svou výstroj, kývne na nelegální nabídku pašování lidí přes hranice. A nezůstane jenom u lidí, pašuje i alkohol.

Další zakázkou je opět pašování lidí, ale Harry se připlete k bankovnímu přepadení a lupiči jeho i loď unesou. Harry bude muset prokázat dost odvahy k tomu, aby lupiče zlikvidoval.

Druhá část příběhu popisuje osud spisovatele Richarda Gordona, jemuž se rozpadá manželství.

Hodnocení

Mít a nemít jsem četla kdysi dávno, možná ještě na střední, ale asi jsem knihu nedočetla. A ani se nedivím, že jsem ji tenkrát odložila. Pochopit Hemingwayův styl psaní není tak jednoduchý, aspoň pro mě. Občas mi připadlo, že dialogy spolu vůbec nesouvisí, kdy jeden mluví o koze a druhý o voze, některé postavy mi splývaly dohromady.

I v této knize se Hemingway zaměřuje jen na konkrétní příběh bez nějakých zbytečných slov či vět, a převládá přímá řeč.

Hlavní postavou je Harry Morgan, muž, jehož povoláním je pronajímání lodi turistům a k rybolovu. Aby zaopatřil svou rodinu, muselo by toto pronajímání vydělávat, bohužel to tak není a Harry přijme nabídku na nelegální pašování lidí.

Kniha je rozdělená na tři části a v každé části Harryho doprovází jiný pomocník. Nejprve je to Eddy, alkoholik, v druhé části černoch Wesley a v poslední části Albert, chudý muž, který práci s Harrym vezme jen proto, že potřebuje peníze, aby uživil svou velkou rodinu.

Harry je zde popsán jako charakterní muž, který má svědomí, má rád svou ženu Marii a své dcery. Patří k těm, co peníze nemají, stejně jako většina dalších postav, se kterými se zde setkáme. Ti, co peníze mají, jsou označováni jako lidé bez charakteru, povrchní a namyšlení.

Alkohol je nemyslitelnou součástí příběhu, Harry si rozumí s bacardi a whisky, další pijí ojen či pivo. Možná alkohol v knize odrážel i Hemingwayovu závislost v pití.

Druhým příběhem v knize je příběh spisovatele Richarda Gordona, jehož vztah s manželkou dospěl k závěru. Ona ho podvádí s jistým profesorem a zdá se, že je s ním šťastná. 

Přiznám se, že posledních několik desítek stránek mi přišlo zbytečných. To, že Hemingway spojil dvě povídky dohromady, na tom není vůbec nic špatného, ale Morgan ani Gordon se nikdy nesetkali a neměli nic společného, kromě toho, že Gordon potkal Harryho ženu na cestě domů. Víc se mi líbil přiběh o Harry Morganovi, který na mě působil pozitivním dojmem. Gordon ve mně vyvolal lítost nad jeho životem.

Milovníci Ernesta Hemingwaye budou nadšení, v knize najdou všechny znaky Hemingwayova psaní - dialogy, jednoznačné popisy bez všelijakých kudrlinek a odbočování od děje. A já už tuším, že další knihy nebudou jiné.

O autorovi

Je považován za čelního představitele tzv. ztracené generace.

Po získání základního vzdělání se stal reportérem v Kansas City Star. V první světové válce se stal dobrovolníkem italské armády. Jako reportér se zúčastnil španělské občanské války.

Po válce působil jako dopisovatel, poslední roky života strávil na Kubě.

V roce 1961 pravděpodobně spáchal sebevraždu (zastřelil se), nezanechal po sobě žádný vysvětlující dopis, jeho smrt bývá také vysvětlována jako nehoda při čištění hlavně.

Zdroj: databáze knih

Obálky

Hemingway je překládán do mnoha jazyků. Nejinak je tomu i u této knihy a na Goodreads je řada krásných obálek a bylo docela těžké vybrat jen několik.

      

Napsáno pro Databázi knih.

Rajská zahrada

AUTOR: Ernest Hemingway
ORIGINÁL: The Garden of Eden (Colier Books, 1987, New York)
PŘEKLAD: Jitka Beránková
NAKLADATELSTVÍ: Odeon
ROK: 2014
POČET STRAN: 240
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:

Anotace

Posmrtně vydané autorovo dílo, které vyšlo česky zatím pouze jednou. Román je do jisté míry autobiografický – portrét mladého spisovatele Davida Bournea, jeho manželky a jejich společné přítelkyně… Poněkud netradiční manželství ve třech.

Něco málo o ději

Mladý manželský pár tráví své líbánky v Evropě. Mají se rádi, ale hned od začátku je zmohl stereotyp, chodí plavat do moře, stravují se v restauraci, milují se. David je spisovatel, takže i na líbánkách pracuje na svých povídkách. Kateřina se nudí a vymýšlí bláznivé věci. Nejbláznivější věcí, kterou udělala, bylo to, že do jejich zdánlivě hezkého vztahu přivedla Maritu, dívku, která je úplný Kateřinin opak. Vznikl tak neuvěřitelný partnerský trojúhelník, nad kterým zůstává rozum stát.

Hodnocení

Ernest Hemingway je spisovatel, kterého jsem četla na střední v rámci doporučené četby k maturitě. Tou knihou byl Stařec a moře a už je to tak dávno, že si nepamatuji, jestli se mi novela líbila nebo ne. Z toho důvodu jsem se rozhodla, že je načase oprášit klasiky. Nakladatelství Odeon mi tuto volbu usnadnilo tím, že během následujících tří let vydá deset Hemingwayových knih.

Jako první je právě Rajská zahrada, která vyšla dvacet pět let po jeho smrti. Zajímavostí je také to, že Hemingway tuto knihu psal patnáct let a toto velké časové rozpětí je patrné na jeho stylu. Začátek knihy byl pro mě nudný. Nechápala jsem dialogy mezi Kateřinou a Davidem, které nedávaly smysl, bylo zde spoustu náznaků, ale žádné vysvětlení, řadu věcí jsem si musela domýšlet, jak to autor vlastně myslel.

Zlom nastává příchodem Marity, text je mnohem zajímavější, už není tak zkratkovitý a v ději se dá číst. Hemingway je touto strohostí pověstný, soustředí se jen na přímou linku, v textu převládají dialogy. 

V ději se objevují tři hlavní postavy - David, Kateřina a Marita. David a Kateřina jsou mladí manželé, jsou svoji teprve krátce, ale Kateřina z nedostatku Davidovy péče vymýšlí, čím by si ukrátila dlouhou chvíli, např. si nechá hodně ostříhat vlasy, začíná se chovat jako muž. Nejhorší věcí, kterou mohla udělat, bylo to, že k nim přivedla Maritu. David se tomuto trojúhelníku vůbec nebrání a miluje obě dvě stejně. 

Žádná z postav mi nepřirostla k srdce, kdo by se také mohl vcítit do šílené Kateřiny, plaché Marity a nezajímavého Davida? Jediný, kdo ve mně vyvolal nějakou reakci byla Kateřina, mockrát jsem si říkala, jak je možné, že s ní David mohl vydržet? Nevím, jestli byla nemocná už dřív, nebo se zbláznila až ve vztahu s Davidem, ale prostě mi byla hodně nesympatická a měla jsem chuť ji poslat do nějakého psychiatrického ústavu.

I když se mi kniha zpočátku moc nezamlouvala, druhá polovina knihy to všechno změnila a já už se těším na jeho další knihu, kterou už mám nachystanou.

O autorovi

Je považován za čelního představitele tzv. ztracené generace.

Po získání základního vzdělání se stal reportérem v Kansas City Star. V první světové válce se stal dobrovolníkem italské armády. Jako reportér se zúčastnil španělské občanské války.

Po válce působil jako dopisovatel, poslední roky života strávil na Kubě.

V roce 1961 pravděpodobně spáchal sebevraždu (zastřelil se), nezanechal po sobě žádný vysvětlující dopis, jeho smrt bývá také vysvětlována jako nehoda při čištění hlavně.

Zdroj: databáze knih

Obálky

To by člověk nevěřil, kolik obálek patří jedné knize. Na Goodreads jsem strávila hodně dlouhou dobu a ještě delší, abych vybrala ty nejlepší. Jaká se vám líbí nejvíc? Mně osobně se líbí italská.

          
anglická                           italská                          portugalská                  ruská

Děkuji portálu Databáze knih za poskytnutí recenzního výtisku.

Jarní vody

AUTOR: Ivan Sergejevič Turgeněv
ORIGINÁL: Vešnije vody (Chudožestvennaja litěratura, Moskva, 1947)
PŘEKLAD: Pavla Bošková
NAKLADATELSTVÍ: Odeon
ROK: 2014
POČET STRAN: 176
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ

Anotace
K velkým milostným příběhům světové literatury patří i novela Jarní vody známého ruského klasika. Romantický příběh lásky, nakonec zklamané a nikdy nenaplněné, s krásnou postavou Gemmy, ženy hlubokého a opravdového citu, typicky turgeněvovské hrdinky. Jeden z nejkrásnějších milostných příběhů ve světové literatuře, do něhož se promítlo mnoho autorových osobních zážitků a pocitů.


Něco málo o ději

Dimitrij Sanin je mladý muž. Pochází z Ruska, není moc majetný, ale po jednom vzdáleném příbuzném zdědil trochu peněz a rozhodl se, že bude cestovat. Když se z Itálie vracel do Ruska, zastavil se v Německu ve Frankfurtu. A právě tady se shodou šťastných náhod a okolností setkává s velmi krásnou dívkou Gemmou. 

Je jí okouzlen, ale Gemma je zasnoubená s upjatým panem Klüberem a tak vůbec nepomýšlí na to, že by ji mohl milovat. Poté, co Sanin zachránil Gemmě její čest, si uvědomí, že láska ke Gemmě je velká a hlavně oboustranná.

Chce Gemmině rodině ukázat dobré vychování, a tak se rozhodne, že prodá svůj statek v Rusku. Potkává svého dávného přítele Polozova. Ten ho pozve k němu a jeho ženě Marje Nikolajevně, aby s ní vyřídil možný prodej.

Hodnocení

Po velmi dlouhé době jsem četla nějakou klasiku. Naposledy se tohle stalo v době maturity a pak jsem na klasickou (a povinnou literaturu) zapomněla. Ale dostala se mi do rukou velmi útlá kniha od ruského spisovatele Ivana Sergejeviče Turgeněva, a tak jsem se do knihy začetla. Teď můžu říct, že tohle asi můj šálek kávy nebude. Ne, že příběh byl špatný, to ne, nejsem od toho, abych soudila někoho, kdo napsal příběh velmi dávno, ale úplně mi nesedl. Možná to bude i tím, že jsem se do hlavních hrdinů až tak moc nevžila, nepřirostli mi k srdci. Připadalo mi, že v knize nebylo dost projevů emoce. Ale na druhou stranu nesmím zapomínat, že Jarní vody Turgeněv napsal v roce 1872.

Ústřední postavou je šlechtic Sanin, který se z Itálie vrací do Ruska a cestou navštíví Frankfurt. Je mladý, nezkušený v lásce a právě ve Frankfurtu potkává také mladou a nezkušenou italskou dívku Gemmu. A poté, co Sanin prokáže velkou odvahu a šlechetnost, uvědomí si, že Gemmu miluje.

Gemma mě hodně překvapila - svou rozhodností odmítnout snoubence a vrhnout se střemhlav do vztahu se Saninem i přesto, že jí neuměl nabídnout nic než svoji lásku. I on je jí okouzlen a hluboko zamilován. Chce ukázat, že není úplně chudý a rozhodne se, že prodá svůj statek v Rusku. Naštěstí potkává svého dávného přítele a ten ho zve do Wiesbadenu, aby s jeho ženou Marjou Nikolajevnou prodej projednal .

A právě tady nastává zlom. Marja Nikolajevna je pravý opak Gemmy - zkušená žena, koketa, která jde tvrdě za svým cílem, ale s velmi dobrým obchodním duchem. Takových žen v té době bylo určitě jen poskrovnu. Kdoví, jaké pohnutky ji vedly, aby si vzala takového nemluvu a hlupáka jako je Polozov.

Je vztah mezi Saninem a Gemmou předurčen k záhubě kvůli koketné Marje Nikolajevně nebo je Saninova láska ke Gemmě tak silná, že překoná všechny nesnáze? Rozhodnutí je na čtenáři samotném - knihu si přečíst.

I když je moje hodnocení nízké, rozhodně příběhu neupírám úžasné detaily postav - Turgeněv je popsal opravdu dokonale, takže víme, že Sanin je blonďatý modrooký mladý sympatický muž. Gemma je oproti němu tmavovlasá a Marja Nikolajevna je rusovláska a víme o kdejakém znaménku či vadě na kráse.

Jedna kapitola mě však chytla za srdce - setkání Sanina a Gemmy poté, co zachránil její čest v souboji. A právě tato kapitola zabránila tomu, abych knihu odložila a chtěla jsem se dozvědět, jak to celé skončí. Nebudu ji sem citovat i přesto, že je krátká, ale je opravdu jednoznačná a výstižná.

Kdo má rád klasiky, bude nadšený. Ve mně však žádný dojem kniha nezanechala a jakmile ji odložím do police mezi ostatní knihy, tak za pár měsíců nebudu vědět, o čem byla.

O autorovi
Ivan Sergejevič Turgeněv byl ruský prozaik a dramatik. Pocházel ze šlechtické rodiny. Studoval na univerzitách v Moskvě, Petrohradě a Berlíně. Dosáhl hodnosti magistra filozofie. Patřil k liberárním představitelům ruské literatury. Spolupracoval s časopisem Sovremennik. V roce 1852 byl nakrátko uvězněn po uveřejnění nekrologu na Gogola. Poté téměř dva roky musel strávit ve své vesnici pod policejním dohledem. Od druhé poloviny čtyřicátých let pobýval často ve Francii, kde se sblížil s francouzskými spisovateli (např. Flaubert, Zola). Usiloval o sbližování ruské a evropské kultury.
Zdroj: databáze knih

Obálky
Na Goodreads najdete velké množství obálek. Většina se drží obrazů z devatenáctého století. Česká obálka mě však neoslovila. Je sice jednoduchá, ale mé oko moc nepotěšila.

    
                                   anglické obálky

    
izraelská                      portugalská               ruská

Děkuji portálu Databáze knih a nakladatelství Odeon za poskytnutí recenzního výtisku.