neděle 30. října 2016

Narozeninová soutěž

Dnešním dnem vyhlašuji soutěž. Protože mám dneska narozeniny, rozhodla jsem, že dva z vás vyhrají knihy nakladatelství Metafora.

První z nich je poslední novinka islandské spisovatelky Yrsy Sigurdardóttir Pamatuji si vás všechny. Kdo byl v květnu v Praze, mohl autorku vidět a nechat si od ní podepsat některou z knih, které vydala. Já pro vás nechala podepsat právě tuto. Myslím si, že kniha je teď ta pravá pro nastávající podzimní a zimní čas.

Anotace:
Když se tři mladí lidé z Reykjavíku rozhodnou, že koupí dům v opuštěné obci v pustých západních fjordech, netuší, co všechno je tam čeká. Co bude odhaleno a co probuzeno.

V malém městečku na druhé straně fjordu vyšetřuje policistka Dagný spolu se svým kamarádem, psychiatrem Freyrem, sérii nepřirozených úmrtí. Stopa vede do zaprášených archivů s policejními složkami z minulého století. Jak by ale tehdejší zločiny mohly souviset s nedávným záhadným zmizením Freyrova malého syna?

Druhá kniha je ještě čerstvá novinka od amerického spisovatele Roberta Craise Slib. Kdo četl knihu Podezřelý a zamiloval si fenku Maggie? Já rozhodně ano. V této knize se poprvé setkává detektiv Elvis Cole a James Scott, hlavní hrdina z Podezřelého. Kniha stojí za přečtení.

Anotace:
Když si soukromého detektiva Elvise Colea najme žena znepokojená zmizením své zaměstnankyně, zavede ho pátrání ke zdánlivě obyčejnému rodinnému domku. V normálních domech se však obvykle neskrývají vraždící zločinci s hromadou výbušnin…
Ulice je vzápětí plná policistů a mezi nimi i Scott James se svým legendárním policejním psem Maggie, fenkou německého ovčáka obdařenou výjimečnou inteligencí. A pouze Scottovi se podaří zahlédnout prchajícího vraha. Zabiják má ale jedno pravidlo: Nikdy nenechávej svědka naživu.


Tak a teď nastal čas k vyhlášení úkolů a podmínek ke splnění soutěže. Vše najdete v přiloženém formuláři. Soutěž trvá od 30. 10. 2016 do 6. 11. 2016. V následujícím týdnu vylosuji dva vítěze. Hodně štěstí.



sobota 29. října 2016

Králík málem králem

AUTOR:  Klára Smolíková
ILUSTRÁTOR: Kateřina Čupová
NAKLADATELSTVÍ: Fragment
ROK: 2016
POČET STRAN: 48
ZDROJ: vlastní


HODNOCENÍ:




Anotace
Králík Karel nemá kamarády a spolužáků se straní. Když si na hlavu nasadí papírovou korunu, stane se něco neuvěřitelného. Přivolá tím samotného krále Karla IV. Panovníkovo vyprávění o statečných činech, které vykonal, o moudrých rozhodnutích, která učinil, i o trampotách, kterými prošel, malého králíka změní. Čím víc toho ví, tím lépe chápe, že fňukáním se nic nespraví. Je třeba vytáhnout ty nejlepší karty, které mu osud nadělil a rozehrát s nimi hru, na kterou se jen tak nezapomene. 

Hodnocení
Letos uplynulo již 700 let od narození Karla IV. V tomto roce vznikla řada knih s tématikou Karla IV. Vydávaly se knihy historické, beletristické, naučné a další. Nemělo by se však zapomínat i na děti. Proto mě potěšilo, že Klára Smolíková napsala knihu Králík málem králem.

V příběhu se seznamujeme s králíkem Karlem. Nemá to vůbec jednoduché - jeho jméno Karel vzbuzuje ve třídě smích, protože králík Karlík je opravdu vtipné spojení. Jenže jak pro koho. Karlíkovi to rozhodně směšné nepřipadá. Ve třídě se tak cítí osamělý a smutný. Jednou si však nasadí na hlavu korunu, kterou si vyrobil z papíru. Když se podíval do zrcadla, zjistil, že se na něj nekouká jeho odraz, ale jakýsi král....

Dětský čtenář se prostřednictvím zrcadlového odrazu Karla IV. dozví něco o životě tohoto krále, o tom, že se jmenoval Václav, žil ve Francii, měl čtyři manželky a o co vše se zasloužil pro českou zem. A díky němu se malý Karlík naučí nebát se a víc si důvěřovat. Protože na toho, kdo si věří, ostatní nemůžou.

Kniha je velmi čtivá. Nejen že obsahuje historická fakta, která jsou podána zajímavě, ale také obsahuje trochu osobního rozvoje. Na Karlíka rozhodně všechny rady krále Karla IV. fungovaly a ani se nedivím, protože všechny rady byly rozumné a lehce srozumitelné.

Kniha je ve formátu A4, text je psán větším písmem a kapitoly jsou opravdu kratičké. Příběh je doplněn ilustracemi Kateřiny Čupové, které trefně doplňují text.

I když knihu odkládám do dětské poličky, vím, že se k ní v budoucnu ještě rádi vrátíme.

O autorce
Klára Smolíková se vypracovala na renomovanou autorku dětských knih s populárně vzdělávacím zaměřením. Píše scénáře komiksů a večerníčků. Má za sebou bohaté lektorské a metodické zkušenosti, angažuje se v muzejní pedagogice.

Napsáno pro Databázi knih.

středa 26. října 2016

Kůzlátka

AUTOR:  Mária Rázusová-Martáková, Jaroslava Blažková
PŘEKLADATEL: Michaela Škultéty
ILUSTRÁTOR: Vladimír Král
NAKLADATELSTVÍ: Portál
ROK: 2016
POČET STRAN: 48
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:



Anotace
Dvě pohádky o kůzlátkách spojené do jedné knihy: „Rozprávka o kozliatkach, ale poslušných“ a „Rozprávka o kozliatkach, ale neposlušných“. Obě pohádky jsou filigránsky spojené do jednoho svazku, který lze číst z obou stran.

Hodnocení
Znáte pohádku o neposlušných kůzlátkách? Tu zná snad každé malé dítě. Ač s různými obměnami, základ pohádky zůstává vždy stejný - neposlušná kůzlátka otevřou vlkovi, který si kvůli vyhlídce na chutnou večeři nechá upilovat jazyk či poprášit moukou tlapky tak, aby mluvil jako maminka koza či aby barvou splňoval podmínku k otevření dveří. Této klasické pohádce se věnuje Mária Rázusová-Martáková, která ji převyprávěla. Každá správná pohádka končí happy-endem, I tato má svůj šťastný konec, takže se děti nemusí bát.

Druhou pohádku napsala Jaroslava Blažková a je trochu z jiného soudku. Ocitáme se v rodině chytrých kůzlátek, které žijí velmi zdravým způsobem. A když u nich zaklepe hladový vlk, dětičky ho k sobě jen tak nepustí a ještě si z něho utahují. Příběh je vtipný a v každém ohledu nový.

Záleží jen na vás, kterou pohádku budete číst jako první. Obě dvě se uprostřed knihy setkají, vy knihu otočíte vzhůru nohama a vrátíte se na začátek nového příběhu. 

Kniha je vytištěná na krásném hladkém papíru ve vysoké kvalitě. Ilustrace jsou barevné a velmi zajímavé. S ilustracemi Vladimíra Krále jste se mohli setkat v knížce Analfabeta Negramotná.

Tyto dvě pohádky jsou krátké, takže je budete mít přečtené vcelku rychle. U nás se staly oblíbeným večerním čtením.

O autorkách
Mária Rázusová-Martáková byla poetka, dramatička, překladatelka, autorka literatury pro děti a mládež.

Jaroslava Blažková je slovenská prozaička, publicistka a autorka knih pro děti a mládež. Dětství prožila v Čechách i na Slovensku, od roku 1948 však žila v Bratislavě. Od roku 1968 až dosud žije v Kanadě, kam emigrovala se svojí rodinou. Za tvorbu pro děti dostala cenu UNESCO H. Ch. Andersena.

neděle 23. října 2016

Jedna stačí! Fotka z ultrazvuku

AUTOR: Tomáš Lörincz
NAKLADATELSTVÍ: Nová forma
ROK: 2013
POČET STRAN: 474
ZDROJ: vlastní


HODNOCENÍ:



Anotace
„Sluší ti to. Ale proč zrovna s Mirkem?“ nechápal jsem.
„Tome, kdy už konečně opustíš ten svůj svět? Jak si můžeš být tak jistý, že jsem těhotná, a navíc, že to dítě čekám s Mirkem?“ zpochybňovala sku-tečnost, která se na první pohled zdála být tak zřejmá.
„A tohle,“ ukázal jsem prstem na její obrovské břicho, „mi vysvětlíš jak?“

Hodnocení
Tuhle knihu jsem četla hodně dlouho. Opravdu hodně dlouho, až je mi trochu stydno, že autor musel na tento článek čekat opravdu hodně dlouho.

Příběh je pokračováním knihy Jedna stačí! Jeden svědek, kdy se čtenář mohl poprvé setkat s Tomášem. Tehdy mu bylo čtrnáct, jeho spolužáci ho šikanovali a on byl zamilovaný do Martiny.

Tato kniha se odehrává o čtyři roky později. Tomáš i Martina spolu bydlí, spolu chodí do stejné třídy na gymnázium. Do cesty se jim neustále plete Mirek, který po Martině touží, dává to jaksepatří najevo a Tomášovi to samozřejmě není moc po chuti a žárlí. Jeho podezření vyvrcholí nalezením fotky z ultrazvuku... 

Dalo by se říci, že příběh je velmi dobře vymyšlen. To opravdu je, ale moc mi nesedlo jeho zpracování. Některé způsoby vyjadřování neodpovídaly věku vypravěče, u Tomáše a Martiny byly moc spisovné a vzletné obraty nepřirozené, u Tomášovy matky jsem si připadala, jako kdybych mluvila s nějakou pětadvacetiletou ženou. Nejsem si jistá, jestli bych o svých rodičích ve čtyřiceti mluvila jako o mamce a taťkovi.

Kniha je rozdělená do tří částí. První část vypráví Tomáš, druhou jeho matka a třetí Martina. Každý z nich vypráví příběh ze svého pohledu, takže co se čtenář nedozví v jedné části, dozví se to v té druhé. Na jednu stranu to bylo zajímavé, protože u některých věcí čtenář opravdu tápe. Například vysvětlení, proč se Tomáš musel převléknout za ženu, se čtenář dočte až v příběhu, který vypráví Martina. Na druhou stranu už čtenář ví, jak celý příběh dopadne a musí znovu vše prožívat v dalších částech knihy.

Ani jedna z postav mi nepřirostla k srdci. Tomáše jsem vůbec nechápala, jednou mi ho bylo líto, podruhé jsem nevěděla, co si o jeho chování mám myslet. Jeho matka byla dost agresivní vůči Romům. Zpočátku mi byla sympatická, ale ke konci jsem nechápavě kroutila hlavou. A Martina? Té jsem nevěřila vůbec nic. Ani snaha mě přesvědčit, že Tomáše miluje, nezabrala.

Oproti prvnímu dílu se jazyková stylizace zlepšila. Nebylo to krkolomné, některé obraty mi však přišly až přespisovné, ale o tom jsem se již zmiňovala výše.

Většina příběhu se odehrává ve škole, některé pasáže byly opravdu věrohodné. Nejvíce se mi líbil popis maturity z pohledu Martiny a já se tak v duchu vrátila zpátky do doby, kdy jsem sama maturovala.

Kniha má svá pro i proti. Každý si v knize může najít něco, co se mu bude líbit.

O autorovi
Tomáš Lörincz je mladý český spisovatel, který píše nejen prózu, ale také poezii. Hraje na klavír a v divadle, účastní se literárních soutěží. V letech 2009 a 2010 získal diplom v mezinárodní česko-polské soutěži z poezie.

Děkuji Tomášovi za poskytnutí recenzního výtisku.

neděle 16. října 2016

Deset dětí paní Ming

AUTOR: Eric-Emmanuel Schmitt
ORIGINÁL: Les dix enfants que madame Ming n´a jamais eus (Albin Michel, Paříž, 2012)
PŘEKLAD: Dana Melanová
NAKLADATELSTVÍ: Motto
ROK: 2016
POČET STRAN: 88
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ


Anotace
Paní Ming neustále mluví o svých deseti dětech, které žijí na různých místech rozsáhlého území Číny. Je to možné v zemi, kde je povoleno mít pouze jedno dítě? Obešla nějak zákon? Vymýšlí si nebo je snad šílená? A co když se nejedná o imaginární potomky? Co když doopravdy existují? Jaké tajemství skrývá nenápadná a tichá paní Ming?

Hodnocení
Kdo by to byl řekl, že se v tak útlé knížečce skrývá silný a nádherný příběh? Pravidlo, že někdy méně je více, tento příběh nadmíru splňuje.

Vypravěč celého příběhu je nákupčí. Cestuje po celém světě, aby uzavíral smluvní kontrakty, navazuje nové obchodní styky. Jeho kroky často směřují do Číny, do jednoho města, které se rychle rozvíjí, tak jako všechno v Číně. V hotelu Grandhotel se seznamuje s paní Ming, ženou, která má neobyčejné kouzlo a oplývá moudrostí.

Paní Ming našemu vypravěči svěřuje svůj příběh o životě s deseti dětmi. Deset dětí? V Číně? Je jasné, že muž paní Ming vůbec nevěří. Ale paní Ming tak přesně popisuje své děti, jejich povahu, vlastnosti a jejich schopnosti, že vypravěč je na vážkách. Co když přece jenom má paní Ming opravdu deset dětí? Jak dokázala před úřady tolik dětí utajit?

Ať už deset dětí opravdu existuje nebo si je paní Ming vymyslela, tak tento příběh má velkou hloubku. V knize je spousta citátů o životě k zamyšlení od filozofa Konfucia, sice trochu upravených, ale smysl myšlenky zůstává stejný. Přinutily mě se nad některými zamyslet a občas mě až mrazilo v zádech, jak bylo vše pravdivé.

"Radost se skrývá ve všem, jen ji musíme umět objevit a dostat ven."

Kniha má něco málo přes osmdesát stránek a text je psán větším písmem. Kapitoly jsou krátké, takže za dvě hodiny nemáte co číst. Přesto ve vás kniha zanechá dlouhodobý dojem.

Příběh si přečtu ještě jednou, citáty si zapíšu a budu se jimi řídit. S Konfuciem v knize se nesetkávám poprvé, ale i tehdy se mně jeho myšlenky zalíbily.

Pokud máte rádi knihy s krásnými slovy, je tento příběh stvořený jako pro vás. 

Obálky
Upřímně řečeno, poslední obálka je naprosto šílená a nevím nevím, jestli by mě kniha spíše neodradila. A abych byla opravdu upřímná, mému oku se nejvíce líbí naše česká obálka.
 c
O autorovi
Eric-Emmanuel Schmitt se narodil v Lyonu. Vystudoval hudbu, literaturu a filozofii na École Normale Supérieure a stal se profesorem literatury na univerzitě v Chambéry. Jeho první hra Soud s Donem Juanem byla uvedena v roce 1991. Hra Návštěvník  pochází z roku 1993 a byla Schmittovým velkým úspěchem. V roce 2000 složil Stavros Xarhakos na motivy Návštěvníka operu. V současné době už má Eric-Emmanuel Schmitt na svém kontě více než třicet románů, povídkových knih, divadelních her a esejů a řadí se k deseti nejprodávanějším francouzským autorům, jeho knihy a divadelní hry vyšly ve 46 jazycích a milují je čtenáři a diváci v padesáti zemích světa. 

Napsáno pro Databázi knih.

Podzimní knižní veletrh v Havlíčkově Brodě

Tak mám za sebou další knižní veletrh. Tentokrát v Havlíčkově Brodě, který se konal v místním kulturním domě Ostrov. Nikdy jsem tady nebyla, takže moje zvědavost neznala mezí. Překvapilo mě, kolik je uvnitř plochy a kolik se tam vejde lidí. Nicméně k polednímu kulturák praskal ve švech, hlava na hlavě, strkanice byly naprosto všude a vzduch těžce houstl a bylo nedýchatelno.

Co se týká dvoudenního programu, byl pestrý. Mohli jste se potkat s řadou známých tváří jako je Michal Viwegh, Martin Hilský, Zdeněk Svěrák, Radim Uzel či Sedmilhářky alias Marika Šoposká a Berenika Kohoutová. Ani na jednu z autogramiád a besed jsem se však nedostala, všechny, které by mě zajímaly, byly v pátek nebo v sobotu odpoledne. Do Brodu jsem jela v sobotu a odpoledne už jsem zase jela zpátky na Moravu.

Přesto ve mě tato návštěva zanechala příjemné dojmy. Určitě nesmím vynechat opětovné setkání s Helenou Herynkovou a Hanou Benešovou z Metafory a jejich velmi vstřícný přístup. 

Další setkání, které mě potěšilo, bylo se spisovatelkou Petrou Braunovou. Její knihy máme s dcerou moc rády a moc se nám líbí její příhěhy o Kubovi, Oliverovi či Johance.

Třetí a taktéž příjemné překvapení mě čekalo u stánku Omegy. Vybírala jsem si zde antistresové omalovánky a bylo mi nabídnuto, ať se ještě podívám po nějaké beletrii, jestli by mě některá nezaujala. (Některé knihy mě opravdu zaujaly, takže Ježíšek ví, co ještě nakoupit), např. J jako jestřáb, Sběratel skleněnek či Velká iluze. Na tu poslední jsem reagovala s tím, že už jsem ji četla a oba pánové mi tvrdili, že to není možné. Poté, co jsem oznámila, že jsem ji měla na recenzi se z jednoho muže vyklubal Michael Šoták, který má blogery na starosti. 

Takže pro mě opravdu moc zajímavý den. Peněženka po celém dni zhubla a asi bude mít ještě dlouho hlad, ale když je to jenom jednou za čas, tak proč ne.

Závěrem vám představím knihy, které jsem si z Havlíčkova Brodu přivezla. Některé jsou opravdu velmi zajímavé.

Knihy z Metafory jsou vždycky sázkou na jistotu. Nikdy jsem nákupu nelitovala. První kniha je ještě stále žhavá novinka z Velkého knižního čtvrtka. Jmenuje se Pařížský polibek z pera Maggie Ritchieové. Příběh vypráví o sochařce Camille Claudellové a sochaři Augustu Rodinovi. Další novinkou jsou Nepřátelé a milenci od švédské spisovatelky Simony Ahrnstedtové. Je to příběh o pomstě, intrikách ve světě byznysu, temném tajemství a zakázané lásce. A třetí poslední kniha je V srdci země od jihoafrického spisovatele J. M. Coetzeeho. Je to příběh o komplikovaném vztahu mezi otcem a dcerou.
  
  

Z nakladatelství Moba jsem si pořídila novinku od Věry Fojtové Zrádná frankovka. Její kapitán Ota Kouba je tak sympatický, že jsem ho chtěla mít zase doma, a tak ho doma mám.

Myslím, že knihu Pan Kaplan má stále třídu rád nemusím představovat. Je to stálice mezi knihami a když jsem ji tam viděla, musela jsem si ji pořídit.

Na více vážnější téma jsem si pořídila knihu Kdysi od australského spisovatele Morrise Gleitzmana. Příběh se odehrává v okupovaném Polsku a hlavní hrdinou je malý Felix. Je to zatím první kniha ze čtyřdílné série. A pokud se mi čtení bude líbit, tak si jistě postupně pořídím i další knihy.

Nesměla jsem zapomenout i na moje dvě děti, takže pro ně jsem koupila knihy z nakladatelství Portál. První z nich jsou dvě pohádky O poslušných a neposlušných kůzlátkách. Napsaly ji dvě slovenské spisovatelky a pohádky vypadají velice dobře. Další portálovská kniha je novinka od Daniely Krolupperové Jde sem lesem. Dětí se z příběhu dozví spoustu zajímavých informací o květinách, nejen léčivých, ale i jedovatých. Skvělý počin a já už se nemůžu dočkat, až si knihu přečtu..
  

Třetí dětská kniha je Nela Malá, co nechtěla být malá. Napsala ji Petra Braunová, o které jsem psala výše. Kniha vypráví příběh o Nele, jejíž maminka si chce prostřednictvím dcery splnit sen o modelingu. Ale vše se jim vymkne z rukou.

A v poslední chvíli mé havlíčkobrodské návštěvy jsem si pořídila dvoje omalovánky. První z nich je z Omegy Kouzelné zahrady. Z nich jsem jeden obrázek již vykreslila v rámci Putovních omalovánek a byla jsem z nich okouzlená. Druhé omalovánky jsou novinkou z nakladatelství Moba. Jmenují se pro Nejen pro houbaře a nakreslila je česká autorka Blanka Zigo Cizlerová a když můžu, tak české autory (a nejen ty knižní) ráda podpořím.
  
Původně jsem se o Havlíčkově Brodě nechtěla tak moc rozepsat, chtěla jsem jen jeden odstavec, nakonec to byl dlouhý článek s představením knižních přírůstků. Jsem moc ráda, že jsem tady byla a pokud to bude v mých silách, přijedu i příští rok.

úterý 11. října 2016

Slib

AUTOR: Robert Crais
ORIGINÁL: The Promise (G. P. PUTNAM´S SONS, New York, 2015)
PŘEKLAD: Hana a Martin Sichingerovi
NAKLADATELSTVÍ: Metafora
ROK: 2016
POČET STRAN: 375
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ



Anotace
Když si soukromého detektiva Elvise Colea najme žena znepokojená zmizením své zaměstnankyně, zavede ho pátrání ke zdánlivě obyčejnému rodinnému domku. V normálních domech se však obvykle neskrývají vraždící zločinci s hromadou výbušnin…
Ulice je vzápětí plná policistů a mezi nimi i Scott James se svým legendárním policejním psem Maggie, fenkou německého ovčáka obdařenou výjimečnou inteligencí. A pouze Scottovi se podaří zahlédnout prchajícího vraha. Zabiják má ale jedno pravidlo: Nikdy nenechávej svědka naživu.
Elvis Cole se náhle zdá policii podezřelý a jeho parťák Joe Pike mu přispěchá na pomoc. Scott a Maggie uniknou o vlásek smrti. A cesty této čtveřice se protnou. Společně se pouštějí do boje proti obchodníkům se zbraněmi a gangům s vazbami na teroristy. Sledovat stopu lží v pavučině, kde skoro nikdo není tím, za koho se vydává, je ale nesmírně těžké. A smrtelně nebezpečné.

Hodnocení
Dlouho očekávaná novinka od Roberta Craise je tady. Příznivci soukromého detektiva Elvise Colea a Joea Pikea můžou tleskat. A kdo si zamiloval fenku Maggie a jejího pána Scotta Jamese, může volat třikrát hurá.

Elvis Cole je soukromý detektiv, jehož značka je nejlepší detektiv na světě. To jeho fanoušci už ví. V knize Zloději lidí jsem ho označila za frajera a elegána, tady však působil normálním a obyčejným dojmem. 

Tentokrát Robert Crais k Elvisovi přidává i Scotta Jamese a Maggie, kterého čtenáři mohli potkat v knize Podezřelý. Scotta a jeho fenku Maggie si musíte oblíbit. Maggie si zamilujete hned od začátku, protože její myšlenky patří jen Scottovi a její věrnost je naprosto úžasná. Chrání svého pána za všech okolností a nikdy ho nenechá na holičkách.

Více postav v příběhu však znamená, že se každému z nich spisovatel věnuje stejným dílem, a proto nikdo z nich nedostal velkou příležitost prokázat, co kdo umí. Kdybych nečetla několik Craisových knih, asi by mi žádná z postav nepřirostla k srdci. To je možná jediné mínus této jinak velmi dobré knihy.

Crais tentokrát čtenáře zavádí do světa výbušnin a terorismu. Coleovi zavolá jistá Meryl, která se obává o svou zaměstnankyni Amy - zpronevěřila peníze a protože pracovala na výbušninách pro vládu, logicky Meryl napadne, že za peníze chce výbušniny vyrobit, prodat je teroristům, a tak se k nim dostat. Africká složka teroristické Al-Káidy jí zabila syna a ona se chce pomstít. Meryl tedy požádá Colea, aby vypátral nejen ji, ale i Amyina podezřelého přítele Charlese, který by mohl za prodejem výbušnin stát.

Docela jednoduchý příběh, ale Crais příběh dokonale zamotá a přichystá čtenáři několik zvratů. Příběh se četl sám, byl svižný a velmi barvitý. Mohl by být více napínavý, v tomto duchu to pro mě bylo spíše oddechové čtení.

Obálky
Řekla bych, že česká obálka je nejhezčí. Co vy na to?
  
O autorovi
Robert Crais se proslavil zejména jako literární otec soukromého detektiva Elvise Colea. Jeho kariéra však nezačala u knih, ale u hollywoodského filmu, kde pracoval na scénářích seriálů, např. Miami Vice. Tři z jeho knih byly nominovány na Edgarovu cenu a v roce 2006 se stal držitelem ceny Ross MacDonald Literary Award. Podle jeho románu Rukojmí vznikl pak úspěšný film.

Knihu můžete zakoupit v e-shopu knihkupectví nakladatelství
Děkuji knihkupectví Knihcentrum za poskytnutí recenzního výtisku.

 

pondělí 10. října 2016

Hnojníky v hlavě

AUTOR: Václav Reithmaier
NAKLADATELSTVÍ: -
ILUSTRACE: Zuzana Lomičková
ROK: 2016
POČET STRAN: 107
ZDROJ: vlastní


HODNOCENÍ:



Anotace
Hlavní hrdinové - On a Ona - jsou ve středním věku, a tomu odpovídá i styl vyprávění. Byla-li Obora muflonů o nedospělých dospělých psána s kritickým humorem. Hnojníky v hlavě odrážejí krutou realitu dlouhodobých vztahů, nestojí-li na pevných základech mravních hodnot obou partnerů. Příběh odehrávající se v kulisách města Plzně roku 2015 připomíná nejen řadu akcí a událostí spojených s titulem Evropské hlavní město kultury, ale také vykresluje známá i neznámá zákoutí Plzně a jejího okolí. On je zahlcen prací, Ona se "nudí" na mateřské. On si filozofuje, Ona mění plenky. On je stále ve společnosti, Ona je sama. To se má ale brzy změnit...

Něco málo o ději
Hlavními postavami je On a Ona. Manželé, které kdysi pojila láska. Pak přišla Malá a všechno se změnilo. Ona se doma starala jen o dítě, On měl práce nad hlavu. Zákonitě jejich vztah ochladl. Ona se pak vrátila do práce, do života, najednou neměla čas Ona a On se začal starat o domácnost, o Malou, zkrátka o všechno. A pak přijde nevěra...

Hodnocení
Určitě téměř každého čtenáře zarazí název knihy, který je poněkud zvláštní. Na internetu jsem zjistila, že hnojník je druh chutné jedlé houby, ale spolu s alkoholem a požitím některých druhů hub dochází k nežádoucím účinkům od bolení hlavy až po bezvědomí. Hnojník však také může být druh brouka, který je v České republice notně rozšířen. Tento brouk vyhledává především koňský a hovězí trus. Samičky kladou do trusu vajíčka, proto označení hnojník. Myslím, že informace o hnojníku bohatě stačí. Ať už autor měl na mysli houby nebo brouky, rozhodně bych nechtěla mít v hlavě ani jedno.

Hnojníky v hlavě je velmi krátký příběh, ve kterém však autor nastínil život, který se může stát každému z nás. Lidé se v čase mění, jejich chování, myšlení, názory. Někdo je ve vztahu šťastný, někdo se v partnerství dusí a hledá možnost, jak uniknout ven.

Změnil se nejen On, ale i Ona. On byl populární a žádaný, objevoval se ve společnostech, práce měl nad hlavu a na manželku neměl čas. Pak se narodila Malá a on zjistil, že je rád, že má Malou a že s ní může být každou volnou chvíli.

Ona byla zpočátku milující manželka, milující matka, ale život v domácnosti ji ubíjel. Poté, co se vrátila do práce, rozproudila se jí v žilách krev a byla to právě ona, kdo najednou neměl čas na rodinu.

Příběh z větší části vypráví On. Toulá se Plzní, různými zákruty, uličkami, poznává své město a filozofuje o maličkostech, o životě, o lidech. Čtenář může sledovat politickou situaci u nás i ve světě. Z jeho pohledu se čtenář dozví o změnách, které se udály v jeho životě. 

Ona dostala v příběhu místa málo, i přesto si o ni čtenář dokáže udělat obrázek. Možná mohla dostat více prostoru, aby vysvětlila, co ji k takové změně vedlo. Ano, čtenář sice ví důvody, ale jen z jednoho úhlu pohledu, ale každá mince má dvě strany...

Kniha se velmi dobře četla, byla to taková sonda do jednoho lidského osudu a věřím, že podobný osud prožil i někdo další. Kromě hlavního příběhu jsou zde další mikropříběhy, které nezaberou víc jak několik řádků. Dalším prvkem jsou toulky Plzní. Kdo Plzeň nezná, díky autorovi se s tímto městem může blíže seznámit.

Tímto bych moc chtěla Václavu Reithmaierovi poděkovat za poskytnutí recenzního výtisku.

O autorovi
Václav Reithmaier je ženatý, má dvě děti. Je absolventem Vysoké školy ekonomické a Západočeské univerzity. Pár let pracoval v IT - nejdříve jako administrátor, poté konzultant, pak metodik a analytik. Posledních pár let provozuje v Plzni saunu s nekuřáckým barem a deskoherním miniklubem. A právě díky této činnosti mohla vzniknout novela Obora muflonů. Je jedním ze zakládajících členů Hnutí Mysli!

sobota 1. října 2016

Johana s dlouhýma nohama

AUTOR:  Petra Braunová
ILUSTRÁTOR: Jiří Bernard
NAKLADATELSTVÍ: Albatros
ROK: 2016
POČET STRAN: 80
ZDROJ: vlastní



HODNOCENÍ:


Anotace
Co všechno se dá zažít během jednoho deštivého letního dne? I nečekané dobrodružství! Jen musíte najít toho správného kamaráda. Johanka tráví posledních čtrnáct dní před začátkem první třídy u babičky a dědy, stejně jako František od sousedů. Je to kluk do nepohody. Zatímco jeho trápí zuby, Johanka se stydí za své dlouhé hubené nohy. Na posměváčky však vyzrají neohroženým činem!

Hodnocení
S podpisy od autorky i ilustrátora ze Světa knih
S Johankou se dětský čtenář mohl letmo seznámit v trilogii o Kubovi. Ale opravdu jen letmo. Johanka dostala svou příležitost v nejnovější knize Petry Braunové.

Johanka tráví posledních čtrnáct dní prázdnin u babičky a dědy v bytě. V sousedním bytě je na tom podobně i František. Jsou to dvě děti, které svede dohromady nejeden velký zážitek.

Johanku trápí její dlouhé nohy. A už jenom to jméno! "Když jsem šel z hub, ztratil jsem  zub. Našla ho Johana s dlouhýma nohama." Takové rýmovačky Johanka nemá vůbec ráda, a tak když jí písničku začne notovat i děda, urazí se.

František moc kamarádů nemá, straní se jich. Je to kvůli tomu, že má špatné zuby, rychle se mu kazí a jsou černé. A František taky nesmí jíst moc sladkého, protože ho pak zuby hodně bolí. Jít k zubaři rozhodně není žádná legrace.

V knize je sedm kapitol, ve kterých je spousta dobrodružství. Například jak se Johanka dědovi schovala, jak se s Františkem seznámila a koho zachránili, když si po dešti šli hrát ven a co se stalo, když František snědl skoro celou čokoládu.

I další kniha Petry Braunové přináší nejen krásný příběh, ale také trochu poučení, o kterém se dá s dětmi povídat. Kniha je o přátelství, o tom, že nevýhoda se může změnit ve výhodu, o tom, že handicap není důvod k posměchu.

Johanka se moc dobře četla. Jak jinak, protože všechny knihy od Petry Braunové, které jsem zatím držela v ruce, jsou skvělé.

Kniha patří do edice Prvního čtení. Písmenka jsou velká tak, aby je začínající čtenář dokázal snadno přečíst. Knihu si mohou přečíst i starší děti, protože to není jen příběh pro prvňáčky, ale i pro třeťáky či dospělé.

O autorce
Petra Braunová působila několik let ve francouzských a belgických rodinách jako au-pair. Své bohaté zkušenosti z tohoto období pak zúročila v knížce Česká služka aneb Byla jsem au-pair. Literatura je její koníček už od dětství, často přispívá články do různých časopisů. Se svými dětmi Olivečkem, Marií a Johanou žije v Praze. Díky jim je neustále v kontaktu s dětským světem neutuchající fantazie a lotrovin, který je nevyčerpatelnou inspirací pro její literární tvorbu.
Zdroj: databáze knih