: Numbers. Time to Run (The Chicken House, 2009, Somerset)
Něco málo o ději
Patnáctiletá Jem je jiná než ostatní děti - patří k outsiderům a k dětem, o kterých říkáme, že jsou problémové. A nejen to - je jiná už proto, že vidí čísla. Dříve netušila, co vlastně znamenají a proč je vidí v očích lidí. Pochopila to v den matčiny smrti - zjistila, že je to datum smrti.
Pak se seznamuje s Pavoukem, s klukem, který je jako ona - samotář, bez přátel, chodí za školu. Začnou spolu kamarádit, je jim hezky. Jenže Jem ví, kdy Pavouk zemře.
Ale pak se stane něco, co jim změní život. Jem zjistí, že hodně lidí v blízkosti London Eye má stejné datum. Jem s Pavoukem od atrakce rychle odchází pryč a v tom se ozývá silný výbuch - bomba, která způsobila, že část London Eye se zřítila a pod jeho troskami zemřeli lidé.
Jem s Pavoukem utíkají, ale několik lidí si jejich útěku všimne, a tak za sebou mají policii. Začíná dobrodružná cesta, která není vůbec snadná.
Dokážou utéci před všudypřítomnou policií? Podaří se Jem zabránit Pavoukově smrti? Vyrovná se koneně Jem se svou schopností vidět nenáviděné datumy?
Hodnocení
Na tuhle knihu jsem se chystala už dlouho, protože mě zaujalo několik recenzí. Říkala jsem si, že si ji při nejbližší příležitosti musím také přečíst. A musím říct, že jsem byla opravdu příjemně překvapená.
Hlavní postavou je Jem, patnáctiletá dívka, která patří k problémovým dětem, se kterými se život nemazlil. Když byla malá, zemřela jí matka a od té doby pobývala v různých domovech a bydlela s pěstounskými rodiči. Poslední domov, který nyní má, je u Karen, která se již stará o dvojčata. Jem je chytré děvče, ale to, že vidí čísla, ji staví do nezáviděníhodné situace, a tak se vyhýbá očnímu kontaktu s lidmi. Tím si moc přátel nenadělá, a tak raději bývá sama.
Při svých osamělých toulkách potkává spolužáka Terryho, kterému nikdo neřekne jinak než Pavouk. I přesto, že se jeho přátelství brání, rychle se s ním skamarádí. Pavouk je hubený a vytáhlý kluk a nevím, no prostě mi moc neseděl, ale do příběhu patřil.
Další výraznou postavou byla Karen. I přesto, že musela neustále řešit Jeminy problémy ve škole, stála vždy při ní a chtěla se s ní sblížit a dostat se jí k srdci. Ale také to nemá lehké.
Kniha je psaná hovorovým a nespisovným jazykem. Prolínají se zde sprostá slova, která příběh okořeňují. I když se to možná nemusí někomu líbit a může mu to být proti mysli, tak se to k postavám hodilo. Nedokážu si představit, že by Jem a Pavouk mluvili spisovně.
Čísla jsou určená především pro náctileté čtenáře, ale knihou určitě nepohrdnou i starší čtenáři.
O autorce
Rachel Wardová je anglická spisovatelka, která žije v Bathu. Píše především pro mládež. Její první kniha
Čísla vyšla v roce 2009 a hned získala několik ocenění.
Obálky
Zahraniční obálky jsou opravdu zajímavé. Nejvíce se mi líbí indonéská i přesto, že tak si Jem nepředstavuji. Této představě odpovídá spíše obálka němeká.
anglická indonéská německá ruská
Trailer ke knize
