Zapomenutá vražda

AUTOR: Agatha Christie

ORIGINÁL: Sleeping Murder (William Collins Sons, 1976, Londýn)

PŘEKLAD: Jarmila Svobodová

NAKLADATELSTVÍ: Knižní klub

ROK: 2009

POČET STRAN: 216

ZDROJ: vlastní






Anotace

V Zapomenuté vraždě nás autorka zavádí do půvabného anglického přímořského letoviska Dillmouth, kde si mladí novomanželé Reedovi, stěhující se sem z Nového Zélandu, zakoupí malou viktoriánskou vilku. Gwenda Reedová však ale díky záhadným a ne právě příjemným útržkům vzpomínek, které se jí začnou vybavovat, pomalu nabude děsivé jistoty, že v tomto domě už kdysi byla a stala se v něm svědkyní vraždy. Podaří se jí za pomocí slečny Marplové sestavit ze střípků vědomí, zasutých hluboko v paměti, skládanku, která odhalí tajemství dávného zločinu?

Hodnocení

Agathu Christie jsem naposledy četla v době, kdy jsem chodila na střední školu. Začínala jsem s Jane Marplovou, kterou jsem si zamilovala. A v momentě, kdy byl hlavní postavou Hercule Poirot, jsem se do knih nemohla začíst. Pamatuji si, že jsem četla Deset malých černoušků, Vlak z Paddingtonu a Prasklé zrcadlo. Zapomenutá vražda byla pro mě výzvou.

Dům U tonoucí hvězdy

AUTOR: Julius Zeyer                           
NAKLADATELSTVÍ: Československý spisovatel

ROK: 1972

POČET STRAN: 128
ZDROJ: vlastní



Anotace

Novela o lidských osudech několika obyvatel zajímavého domu v staré pařížské čtvrti, zejména o tragickém osudu Slováka Daniela Rojka, který nese v sobě pocit odpovědnosti za osudy národa, ale hyne v bezvýchodné rezignaci. V jeho myšlení autor vyslovil i kus své životní filosofie.

Hodnocení
Krásná historická Francie na konci 19. století. Odevšad je cítit vůně starých dob. V této době žije v Paříži student medicíny Severín, který pochází z Čech. Je vzdělaný a chytrý, mluví několika jazyky a jeho kolegové si ho váží.

Pýcha a předsudek

AUTOR: Jane Austen

ORIGINÁL: Pride & Prejudice (1813)

PŘEKLAD: Eva Kondrysová

NAKLADATELSTVÍ: Leda

ROK: 2009

POČET STRAN: 400

ZDROJ: knihovna

Anotace

Klasický román z prostředí zámožných středních vrstev na anglickém venkově na konci 18. a počátku 19. století. Autorka líčí klidný a ničím nerušený život, všední radosti, zábavy a starosti. Rodinný klid bývá narušen zejména tehdy, když jsou v rodině dcery a na obzoru se objeví možný ženich. Vdavky jsou pro ženu v této době jedinou možností zaopatření a proto je nutné důmyslné splétání sítí kolem kandidáta ženitby. Autorka dává svému románu ironický podtext. Všechny postavy románu - stoický pan Bennet, jeho energická manželka a pět dcer vstoupily již dávno do podvědomí čtenářské veřejnosti..

Hodnocení

Jane Austenová patří již několik desítek let ke klasickým spisovatelkám. Její romány jsou hojně čtené, v rámci možností i romantické, popisují atmosféru tehdejší doby a věrohodně vykreslují lidskou povahu.

Stařec a moře

AUTOR:  Ernest Hemingway

ORIGINÁL: The Old Man and the Sea (Arrow Books, Londýn, 2004)

PŘEKLAD:  Šimon Pellar

NAKLADATELSTVÍ: Odeon

ROK: 2015

POČET STRAN: 108

ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:

Anotace

Ernest Hemingway obdržel Nobelovu cenu „za mistrovství v umění vyprávět, naposledy prokázané v díle Stařec a moře, a za to, jak ovlivnil literární styl své doby.“ Hemingwayova novela se brzy po svém prvním vydání roku 1952 stala jedním ze zásadních děl moderní americké prózy. Z příběhu rybáře, jenž se v nevelkém člunu pouští do zápasu s obrovským marlínem a potom do posledních sil bojuje s přesilou žraloků, kteří napadnou jeho úlovek, dokázal spisovatel na malém prostoru vytvořit existenciální drama o hrdinství, vůli a vnitřní síle.

Hodnocení

Stařec a moře je novela, kterou Ernest Hemingway napsal v roce 1952. Za tuto novelu získal Nobelovu cenu. Ani se tomu nedivím, protože Stařec a moře je pro mě, zatím, nejlepší kniha, kterou jsem od něj četla.

Nebudu se věnovat rozboru knihy, na to jsou určené jiné stránky. Já se budu věnovat příběhu jako takovému. 

Příběh je velmi jednoduchý - starý muž svádí boj s rybou na moři. Tento starý muž je zkušený rybář, který vyjíždí na moře den co den. V poslední době ho však štěstí opustilo a z rybolovu se většinou vracel s prázdnou. Jednoho dne však Santiago vyjel na moře a brzy se mu na prut chytila ryba. Byla to velká ryba, odolná a silná, která se jen tak snadno nechtěla vzdát.

Odolný a silný je však i rybář, jehož zkušenosti naučily, že každá ryba se jednoho dne unaví a on může pak slavit úspěch. Jenže to ještě netuší, že tato ryba je nejen velká, ale má chuť žít. 

Celý příběh je celý jen o lovu, o tom, co starý muž cítí, co dělá, jak se táhnoucí ryba chová. Hemingway zde využil své znalosti vášnivého rybáře. Může se zdát, že je kniha nudná, když se věnuje jen jedné rybě, ale věřte mi, že tak to není. Ani jednou jsem se nenudila a tuto krátkou novelu jsem přečetla velmi rychle. Navíc je i napínavá a ačkoliv je příběh většině čtenářů znám a konec také není žádné překvapení, stále jsem tajně doufala ve šťastnější konec. Ale přesto je Santiago šťastný hrdina, který díky své odvaze a síle ulovil velkou rybu a nevzdal to, i přesto, že marlín byl silnější než on. 

Je to příběh nejen o vytrvalosti, samotě, odvaze a houževnatosti, ale i o kontrastech - mládí x stáří či malost člověka x rozsáhlost moře. Najdou se zde i další kontrasty, které pozorný čtenář zaznamená.

Starce a moře si určitě přečtu ještě několikrát. Za prvé je kniha opravdu kratinká a za druhé má v sobě kouzlo, které čtenáře přitáhne. A navíc - i povinná četba může být zajímavá a Stařec a moře k této skupině určitě patří. 

Obálky

Novela vyšla v mnoha jazycích. I v tom českém se dočkala v několika vydáních. 

    

O autorovi

Je považován za čelního představitele tzv. ztracené generace.

Po získání základního vzdělání se stal reportérem v Kansas City Star. V první světové válce se stal dobrovolníkem italské armády. Jako reportér se zúčastnil španělské občanské války.

Po válce působil jako dopisovatel, poslední roky života strávil na Kubě.

V roce 1961 pravděpodobně spáchal sebevraždu (zastřelil se), nezanechal po sobě žádný vysvětlující dopis, jeho smrt bývá také vysvětlována jako nehoda při čištění hlavně.

Zdroj: databáze knih

Napsáno pro Databázi knih

Smrt odpoledne

AUTOR:  Ernest Hemingway

ORIGINÁL:Death in the Afternoon  (Charles Scribner's Sons, New York 1932)

PŘEKLAD:  Luba a Rudolf Pellarovi

NAKLADATELSTVÍ: Odeon

ROK: 2015

POČET STRAN: 360

ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:

Anotace

Kniha Smrt odpoledne se zrodila z Hemingwayova vášnivého zaujetí pro býčí zápasy, jež se snaží zasvěceně a zároveň poutavě přiblížit ze všech úhlů, do nejmenších podrobností, včetně jejich zákulisí i samotného boje s býky, líčeného jako dramatický rituál, jehož aktéři se na každém kroku vystavují nebezpečí smrti.

Hodnocení

Kdo by čekal detektivku od slovutného mistra Hemingwaye, tak ať na to rychle zapomene. Smrt odpoledne není žádná krimi záležitost, ale detailně popsané zápasy s býky.

Od Hemingwaye jsem četla několik knih a upřímně můžu říct, že tahle z nich byla nejlepší. Když pominu fakt, že se na býčí zápasy odmítám dívat a nesouhlasím s nimi, je tato kniha velmi dobře napsaná. Říkám si, že to možná bylo i proto, že se v ní nevyskytovaly téměř žádné dialogy, které v předchozích knihách vyzněly jako ty o koze, já o voze. Hemingway mě docela pobavil tím, že se v jedné kapitole zmiňuje, že je zde málo rozhovorů a chtěl to napravit. V duchu jsem si říkala, že by to neměl dělat. Naštěstí byly tyto dialogy srozumitelné.

Hemingway upozorňuje, že by tuto knihu neměl číst nikdo, kdo býčí zápasy neviděl. Neznalá býčích zápasů jsem si pustila Youtube a dívala se na matadory, jak s býky zápasí. Nechápala jsem, proč z býkovy šíje trčí jakési tyčky a proč má matador tak divné pohyby a kroutí se u toho s pláštěnkou jak žížala. Jediné, čemu jsem rozuměla byla býkova smrt mečem.

Hemingway byl velkým vyznavačem býčích zápasů a věřím, že kdybyste ho mohli potkat, dokázal by na toto téma povídat řadu hodin a stále by bylo vykládat o čem. 

V knize vás dopodrobna seznámí se vším, co s corridou souvisí - názvy sedadel v aréně, jaké jsou nejlepší zápasy ve Španělsku, kdy je nejlepší je navštívit, také vám vysvětlí jednotlivé pohyby matadorů, kdo to jsou banderilleros a co banderillas, jací jsou nejslavnější matadoři, také jejich povahy, osudy, taktiky a nevynechá také býky, jací jsou nejvhodnější, jak se dělí apod. Je toho opravdu hodně na vysvětlování. 

Věnuje se také smrti. Smrti, která se týká nejen býků, ale i koní a matadorů, kteří při zápasech přijdou o život. O tom, jak je s koňmi nelidsky zacházeno, jak jsou někteří matadoři nepoučitelní a lačnící po penězích a hazardují se svými životy.

Kniha je rozdělená do několika částí. Ta první je nejrozsáhlejší. Zhruba na 260 stranách si můžete přečíst vše, co se zápasy souvisí a pak následuje slovníček pojmů a výrazů, které se při zápasech užívají. 

S býčími zápasy nesouhlasím. Připadá mi nelidské a kruté chovat býky jenom proto, aby byli zabiti v aréně jen pro radost divákům. Přesto jsou býčí zápasy o odvaze - postavit se býkovi, byť oslabenému vpíchnutými banderillas (ano, to jsou ty tyčky, o kterých jsem už psala), ale stále hrdě bojujícímu v zápase, ve kterém býk nikdy nezvítězí.

Obálky

    

O autorovi

Je považován za čelního představitele tzv. ztracené generace.

Po získání základního vzdělání se stal reportérem v Kansas City Star. V první světové válce se stal dobrovolníkem italské armády. Jako reportér se zúčastnil španělské občanské války.

Po válce působil jako dopisovatel, poslední roky života strávil na Kubě.

V roce 1961 pravděpodobně spáchal sebevraždu (zastřelil se), nezanechal po sobě žádný vysvětlující dopis, jeho smrt bývá také vysvětlována jako nehoda při čištění hlavně.

Zdroj: databáze knih

Napsáno pro Databázi knih

Zelené pahorky africké

AUTOR: Ernest Hemingway
ORIGINÁL: Green Hills of Africa (Charles Scribner's Sons, 1953, New York)
PŘEKLAD: Luba a Rudolf Pellarovi
NAKLADATELSTVÍ: Odeon
ROK: 2015
POČET STRAN: 232
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:

Anotace

Na rozdíl od mnoha jiných románů není v této knize ani jedna postava a ani jedna příhoda smyšlená… Zelené pahorky africké tvoří předěl ve spisovatelově tvůrčí dráze: jde o cestopisné vyprávění, se zaujetím líčící zážitky lidí uprostřed africké přírody. Vtipné úvahy o světě, životě a umění jsou prokládány vzrušujícími příhodami vášnivého lovce a milovníka zvěře.

Něco málo o ději

Ernest Hemingway se svou ženou a několika dalšími lidmi tráví jistý čas v Africe. Cílem této dovolené je lov zvěře. Loví nejen nosorožce, ale také kudu, antilopy vrané či bejsy.

Spolu s domorodými průvodci jde po stopách divoké zvěře a snaží se ulovit ty nejlepší a největší samce. Chce totiž trumfnout kolegu Karla, který, jak se zdá, je ve všem lepší.

Hodnocení

Po Rajské zahradě a Mít a nemít přicházejí na řadu Zelené pahorky africké. Od předchozích dvou knih se tento román velmi liší. V předchozích dvou knihách převládaly dialogy, které neměly hlavu a patu. V tomto románu převládá popis africké přírody a postup lovu, který zahrnoval stopování, zvěře, zabití zvířete a nakonec jeho stáhnutí z kůže a odřezání rohů.

Ano, přesně o tomto je celá tato kniha. O Ernestu Hemingwayovi je známo, že miloval lov a svou vášeň převedl do knihy Zelené pahorky africké. Den po dni vás Hemingway provede po afrických pahorcích. 

Všechny osoby, které zde vystupují, opravdu existovaly. Chvíli jsem přemýšlela, která z Hemingwayových žen je Naše malá chudinka. Nakonec jsem z útržků jejich rozhovorů pochopila, že se jedná o Pauline, jeho druhou ženu. Označení Naše malá chudinka je trochu hanlivé, řekla bych. Nezdálo se mi, že by byla chudinka. Určitě to chtělo dost odvahy vydat se do Afriky, bydlet v jednoduchých podmínkách, kde je všude horko a krev. 

Pro ochránce zvířat tato kniha v žádném případě není. Smrt tolika krásných zvířat není pro každého a mně také přišlo líto, že se Hemingway hnal jen za trofejí. Ale navzdory popisům lovení se mi kniha dobře četla. Rozhodně jsem se nenudila. Někdo může být jiného názoru, než který mám já, ale líbila se mi mnohem víc než předchozí dva romány.

O autorovi

Je považován za čelního představitele tzv. ztracené generace.

Po získání základního vzdělání se stal reportérem v Kansas City Star. V první světové válce se stal dobrovolníkem italské armády. Jako reportér se zúčastnil španělské občanské války.

Po válce působil jako dopisovatel, poslední roky života strávil na Kubě.

V roce 1961 pravděpodobně spáchal sebevraždu (zastřelil se), nezanechal po sobě žádný vysvětlující dopis, jeho smrt bývá také vysvětlována jako nehoda při čištění hlavně.

Zdroj: databáze knih

Obálky

Na Goodreads je velmi mnoho obálek. Vybrala jsem jen některé, protože jak už jsem několikrát zmiňovala, Hemingway byl přeložený do mnoha jazyků a čím více jazyků, tím více obálek, tím více nových vydání.

      

Napsáno pro Databázi knih.

Mít a nemít

AUTOR: Ernest Hemingway
ORIGINÁL: To Have and Have Not (Charles Scribner's Sons, 1962, New York)
PŘEKLAD: Radoslav Nenadál
NAKLADATELSTVÍ: Odeon
ROK: 2014
POČET STRAN: 216
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:

Anotace

Román vznikl ve třicátých letech dvacátého století, v době hospodářské krize. Hemingway se k námětu několikrát vracel a stopy tohoto postupu v díle zůstaly. Skládá se z vyprávění několika osob a je rozložen na dvě části: na příběh Harryho Morgana, jenž v daných podmínkách nemůže bojovat o svou existenci jinak než překračováním zákona. A na historii spisovatele Richarda Gordona, intelektuála vzdáleného reálnému životu. 

Něco málo o ději

Harry Morgan pronajímá svou loď lidem, kteří by rádi chytli nějakou tu rybu. Jenže obchod není až tak výnosný, a tak po jednom takovém nepodařeném rybolovu, kdy přišel téměř o celou svou výstroj, kývne na nelegální nabídku pašování lidí přes hranice. A nezůstane jenom u lidí, pašuje i alkohol.

Další zakázkou je opět pašování lidí, ale Harry se připlete k bankovnímu přepadení a lupiči jeho i loď unesou. Harry bude muset prokázat dost odvahy k tomu, aby lupiče zlikvidoval.

Druhá část příběhu popisuje osud spisovatele Richarda Gordona, jemuž se rozpadá manželství.

Hodnocení

Mít a nemít jsem četla kdysi dávno, možná ještě na střední, ale asi jsem knihu nedočetla. A ani se nedivím, že jsem ji tenkrát odložila. Pochopit Hemingwayův styl psaní není tak jednoduchý, aspoň pro mě. Občas mi připadlo, že dialogy spolu vůbec nesouvisí, kdy jeden mluví o koze a druhý o voze, některé postavy mi splývaly dohromady.

I v této knize se Hemingway zaměřuje jen na konkrétní příběh bez nějakých zbytečných slov či vět, a převládá přímá řeč.

Hlavní postavou je Harry Morgan, muž, jehož povoláním je pronajímání lodi turistům a k rybolovu. Aby zaopatřil svou rodinu, muselo by toto pronajímání vydělávat, bohužel to tak není a Harry přijme nabídku na nelegální pašování lidí.

Kniha je rozdělená na tři části a v každé části Harryho doprovází jiný pomocník. Nejprve je to Eddy, alkoholik, v druhé části černoch Wesley a v poslední části Albert, chudý muž, který práci s Harrym vezme jen proto, že potřebuje peníze, aby uživil svou velkou rodinu.

Harry je zde popsán jako charakterní muž, který má svědomí, má rád svou ženu Marii a své dcery. Patří k těm, co peníze nemají, stejně jako většina dalších postav, se kterými se zde setkáme. Ti, co peníze mají, jsou označováni jako lidé bez charakteru, povrchní a namyšlení.

Alkohol je nemyslitelnou součástí příběhu, Harry si rozumí s bacardi a whisky, další pijí ojen či pivo. Možná alkohol v knize odrážel i Hemingwayovu závislost v pití.

Druhým příběhem v knize je příběh spisovatele Richarda Gordona, jehož vztah s manželkou dospěl k závěru. Ona ho podvádí s jistým profesorem a zdá se, že je s ním šťastná. 

Přiznám se, že posledních několik desítek stránek mi přišlo zbytečných. To, že Hemingway spojil dvě povídky dohromady, na tom není vůbec nic špatného, ale Morgan ani Gordon se nikdy nesetkali a neměli nic společného, kromě toho, že Gordon potkal Harryho ženu na cestě domů. Víc se mi líbil přiběh o Harry Morganovi, který na mě působil pozitivním dojmem. Gordon ve mně vyvolal lítost nad jeho životem.

Milovníci Ernesta Hemingwaye budou nadšení, v knize najdou všechny znaky Hemingwayova psaní - dialogy, jednoznačné popisy bez všelijakých kudrlinek a odbočování od děje. A já už tuším, že další knihy nebudou jiné.

O autorovi

Je považován za čelního představitele tzv. ztracené generace.

Po získání základního vzdělání se stal reportérem v Kansas City Star. V první světové válce se stal dobrovolníkem italské armády. Jako reportér se zúčastnil španělské občanské války.

Po válce působil jako dopisovatel, poslední roky života strávil na Kubě.

V roce 1961 pravděpodobně spáchal sebevraždu (zastřelil se), nezanechal po sobě žádný vysvětlující dopis, jeho smrt bývá také vysvětlována jako nehoda při čištění hlavně.

Zdroj: databáze knih

Obálky

Hemingway je překládán do mnoha jazyků. Nejinak je tomu i u této knihy a na Goodreads je řada krásných obálek a bylo docela těžké vybrat jen několik.

      

Napsáno pro Databázi knih.

Rajská zahrada

AUTOR: Ernest Hemingway
ORIGINÁL: The Garden of Eden (Colier Books, 1987, New York)
PŘEKLAD: Jitka Beránková
NAKLADATELSTVÍ: Odeon
ROK: 2014
POČET STRAN: 240
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:

Anotace

Posmrtně vydané autorovo dílo, které vyšlo česky zatím pouze jednou. Román je do jisté míry autobiografický – portrét mladého spisovatele Davida Bournea, jeho manželky a jejich společné přítelkyně… Poněkud netradiční manželství ve třech.

Něco málo o ději

Mladý manželský pár tráví své líbánky v Evropě. Mají se rádi, ale hned od začátku je zmohl stereotyp, chodí plavat do moře, stravují se v restauraci, milují se. David je spisovatel, takže i na líbánkách pracuje na svých povídkách. Kateřina se nudí a vymýšlí bláznivé věci. Nejbláznivější věcí, kterou udělala, bylo to, že do jejich zdánlivě hezkého vztahu přivedla Maritu, dívku, která je úplný Kateřinin opak. Vznikl tak neuvěřitelný partnerský trojúhelník, nad kterým zůstává rozum stát.

Hodnocení

Ernest Hemingway je spisovatel, kterého jsem četla na střední v rámci doporučené četby k maturitě. Tou knihou byl Stařec a moře a už je to tak dávno, že si nepamatuji, jestli se mi novela líbila nebo ne. Z toho důvodu jsem se rozhodla, že je načase oprášit klasiky. Nakladatelství Odeon mi tuto volbu usnadnilo tím, že během následujících tří let vydá deset Hemingwayových knih.

Jako první je právě Rajská zahrada, která vyšla dvacet pět let po jeho smrti. Zajímavostí je také to, že Hemingway tuto knihu psal patnáct let a toto velké časové rozpětí je patrné na jeho stylu. Začátek knihy byl pro mě nudný. Nechápala jsem dialogy mezi Kateřinou a Davidem, které nedávaly smysl, bylo zde spoustu náznaků, ale žádné vysvětlení, řadu věcí jsem si musela domýšlet, jak to autor vlastně myslel.

Zlom nastává příchodem Marity, text je mnohem zajímavější, už není tak zkratkovitý a v ději se dá číst. Hemingway je touto strohostí pověstný, soustředí se jen na přímou linku, v textu převládají dialogy. 

V ději se objevují tři hlavní postavy - David, Kateřina a Marita. David a Kateřina jsou mladí manželé, jsou svoji teprve krátce, ale Kateřina z nedostatku Davidovy péče vymýšlí, čím by si ukrátila dlouhou chvíli, např. si nechá hodně ostříhat vlasy, začíná se chovat jako muž. Nejhorší věcí, kterou mohla udělat, bylo to, že k nim přivedla Maritu. David se tomuto trojúhelníku vůbec nebrání a miluje obě dvě stejně. 

Žádná z postav mi nepřirostla k srdce, kdo by se také mohl vcítit do šílené Kateřiny, plaché Marity a nezajímavého Davida? Jediný, kdo ve mně vyvolal nějakou reakci byla Kateřina, mockrát jsem si říkala, jak je možné, že s ní David mohl vydržet? Nevím, jestli byla nemocná už dřív, nebo se zbláznila až ve vztahu s Davidem, ale prostě mi byla hodně nesympatická a měla jsem chuť ji poslat do nějakého psychiatrického ústavu.

I když se mi kniha zpočátku moc nezamlouvala, druhá polovina knihy to všechno změnila a já už se těším na jeho další knihu, kterou už mám nachystanou.

O autorovi

Je považován za čelního představitele tzv. ztracené generace.

Po získání základního vzdělání se stal reportérem v Kansas City Star. V první světové válce se stal dobrovolníkem italské armády. Jako reportér se zúčastnil španělské občanské války.

Po válce působil jako dopisovatel, poslední roky života strávil na Kubě.

V roce 1961 pravděpodobně spáchal sebevraždu (zastřelil se), nezanechal po sobě žádný vysvětlující dopis, jeho smrt bývá také vysvětlována jako nehoda při čištění hlavně.

Zdroj: databáze knih

Obálky

To by člověk nevěřil, kolik obálek patří jedné knize. Na Goodreads jsem strávila hodně dlouhou dobu a ještě delší, abych vybrala ty nejlepší. Jaká se vám líbí nejvíc? Mně osobně se líbí italská.

          
anglická                           italská                          portugalská                  ruská

Děkuji portálu Databáze knih za poskytnutí recenzního výtisku.

Postřižiny

AUTOR: Bohumil Hrabal

NAKLADATELSTVÍ: Mladá fronta

ROK: 2004

POČET STRAN: 151

ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:

Anotace

Idylická atmosféra ospalého maloměsta je takřka dokonalou kulisou pro vypravěččiny drobné výstřednosti i pro (především slovní) eskapády strýce Pepina, jakož i pro poněkud bizarní snahy jeho usedlého bratra, hrdinčina manžela. Koktejl, který autor namíchal z osudů těchto tří protagonistů a okořenil mnoha dalšími drobnými postavami, působí dodnes tak osvěžujícím dojmem, že se člověku ani nechce věřit, že vznikl před několika desítkami let. 

Něco málo o ději
V jednom malém pivovaře správcuje Francin a jeho půvabná manželka Maryška s neuvěřitelně dlouhými vlasy. Jednou k nim na návštěvu zavítal Francinův bratr Pepin se svým velmi hlasitým projevem a celý pivovar je vzhůru nohama.

Úsměvné příhody tak trochu bláznivé Maryšky, hlučného strýce Pepina a mírného až trochu konzervativního Francina ve vás vyvolají příjemné Hrabalovo vzpomínání na období první republiky.

Hodnocení
28. března 2014 by Bohumil Hrabal oslavil své sté narozeniny. A v zájmu doplnění četby o klasickou literaturu jsem sáhla právě po tomto českém spisovateli. Při výběru knihy jsem váhala, nakonec jsem vybrala právě Postřižiny, protože film se mi ohromně líbil, a tak jsem si chtěla přečíst i knižní předlohu.

Seznamujeme se zde s mladým manželským párem, který spravuje malý pivovar. Maryška je krásná žena, má velmi dlouhé vlasy a upřímně řečeno, je tak trochu střelená a bláznivá. Pokud jste viděli film, určitě si pamatujete některé scénky jako je např. to, jak se paní správcová koupala ve velké vaně (doteď jsem si myslela, že se koupala v pivě) nebo již legendární scénka na komínu. Tohle všechno tam je, ale najdete zde i další scénky, které se do filmu (naštěstí) nedostaly. Přišly mě hodně kruté a rozhodně vám je spoilerovat nebudu.

Další postavou je Francin. Tichý muž, který svou ženu nesmírně miluje a snesl by jí modré z nebe, kdyby mohl a její bláznivé kousky jí odpouští. Opakem Francina je jeho bratr Pepin.

A Francin se zadíval na chodník a síliče svalů mu zvadly v prstech a Francin si hned lehl na otoman jako podťatý a řekl:
"Pepin."
"Tak konečně uvidím tvého bratra, konečně uslyším svého švagra, švagříčka!" a opřela jsem se o futra oken a tam na chodníku stál člověk, na hlavě oválný klobouček, kárované rajtky zastrčené do zelených tyrolských punčoch, krčil nos a na zádech měl vojenský ruksak.
"Strýcu Jožine," volala jsem na prahu, "pojďte dál."
"A kterápak vy jste?" řekl strýc Pepin.
"No já su vaše švagrová, vítajte pěkně!"
"Sakra, to mám štěstí, že mám tak čupr švagrovou, ale kde je Francin?" ptal se strýc a dral se do kuchyně a do pokoje.
"A tady, tak co je s tebó? Ty ležíš? Tož sakra, já jsem k vám přijel na návštěvu, nebudu tady dýl než čtrnáct dní," hovořil strýc a jeho hlas duněl a řezal se vzducehm jak prapor, jak vojenský povel, a Francin každým slovem byl elektrizován, vyskakoval a namotával na sebe deku.

Pepin je velmi hlučný, nerozpakuje se poslat svou švagrovou do patřičných mezí a neváhá používat sprostá slova. Jeho řev se rozhlíhá po celém pivovaře a Francin je se svým bratrem v koncích. Přesto je Pepin plný života, užívá si ho plnými doušky. A no a co, že neumí mluvit normálně?

V knize moc děje nenajdete. Jedná se spíše o sérii krátkých uzavřených příběhů. Styl psaní mě velice překvapil. Věty jsou velmi dlouhé, jedno souvětí je přes celou stránku, ale působí to velmi přirozeně a hlavně je to originální a osobité. Přímá řeč je prokládaná nespisovnými a hovorovými výrazy strýčka Pepina.

Čtení jsem si užívala, bylo to moc příjemné zpestření od běžného dne a od knížek, které běžně čtu. A i když se mi kniha hodně líbila, film se mi líbil o něco víc. Někdo se mnou může nesouhlasit, ale tentokrát film předčil svou knižní předlohu.

Film

V roce 1980 Jiží Menzel natočil podle Hrabalovy knihy stejnojmenný film. Na scénáři se podílel i sám autor a vznikl tak nezapomenutelný zážitek, na který se můžu dívat kdykoliv a nikdy mě neomrzí. Roli nezapomenutelné, trochu bláznivé, ale i romantické Maryšky si zahrála Magda Vášáryová. Jejího milujícího manžela si zahrál Jiří Schmitzer a hlučného strýce Pepina ztvárnil Jaromír Hanzlík.

Film je velmi úsměvný a poetický a na CSFD získal velmi kladné hodnocení. A zaslouženě.



O autorovi

Bohumil Hrabal je jeden z nejvýznamnějších českých spisovatelů vystudoval práva a prošel nesčetně profesí, jimiž se umělecky inspiroval. Jeho tvorba se stala předlohou k mnoha filmům, včetně oscarových Ostře sledovaných vlaků. Je nejčastěji překládaným českým autorem 20. století.


První povídky zveřejnil na konci 40. a v průběhu 50. let, ale teprve od roku 1963, kdy mu vyšel povídkový sborník Perlička na dně, se stal spisovatelem z povolání. Druhá sbírka Pábitelé již svým titulem vnesla do českého povědomí zajímavý výraz, původně použitý básníkem Jaroslavem Vrchlickým. Do paměti národa se vryl zejména zfilmovanými Ostře sledovanými vlaky, Postřižinami, Slavnostmi sněženek a dílem Obsluhoval jsem anglického krále.

Zdroj: wiki.idnes.cz, infowebz.com

Knihu můžete objednat na stránkách e-shopu Kniha.cz