Čekání na Bojanglese

AUTOR: Olivier Bourdeaut
ORIGINÁL: En attendant Bojangles (Gallimard, 2016)
PŘEKLAD: Jovanka Šotolová
NAKLADATELSTVÍ: Plus
ROK: 2017
POČET STRAN: 168
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:

Anotace

„Nikdy jsem nepochopil proč, ale otec matce nikdy neříkal jedním jménem déle než dva dny po sobě. I když se jí některá jména omrzela dříve a jiná později, tenhle zvyk měla ráda.“ Příběh poněkud extravagantní rodiny vypráví chlapec, který objevil otcův deník, v němž zaznamenal, jak se bláznivě zamiloval do jeho matky. Do ženy milující tanec a zábavu, ale se sklony k šílenství. Humorný i dojemný příběh uchvátil nejprve Francii a nyní dobývá svět.

Hodnocení

Po dlouhé době se mi do rukou dostala knížka, která nemá víc jak 200 stran. Zjišťuji, že čím méně, tím lépe a (logicky) rychleji se čte. Tato útlounká kniha nebyla výjimkou.

Jsou tři plus jeden. Tedy maminka, tatínek, syn a rodinný přítel Špinavec (povolání politik). Celá rodinka je tak trochu šílená. Tatínek se synem si rádi vymýšlí a lžou. Lidé jim většinou lež spolknou, protože lež je tak věrohodná, že opravdu do poslední chvíle netušíte, že vám Georges (otec) věší bulíky na nos. Svou ženu oslovuje pokaždé jinak. Někdy je z ní Constance, podruhé zase Pauline.

"Dejte mi jakékoli jméno! Ale snažně vás prosím, pobavte mě, rozesmějte mě, lidi jsou tu všichni navonění nudou!" prohlásila a sáhla na prostřený stůl po dvou číších šampaňského.

Maminka je hodně, ale opravdu hodně výstřední. Ne svým oblečením, ale tím, jak se chová a pohlíží na svět. Má neutuchající energii, ráda by stále tančila na svou oblíbenou píseň Mr Bojangles od Niny Simone. Všem v okolí vyká. I svému manželovi a synovi. Její výstřednost jí však přináší řadu nepříjemností a problémů, která ji převede do psychiatrické léčebny...

Čekání na Bojanglese je jednohubka, kterou přečtete za jeden večer. Je lehká, vtipná, svérázná. Od půlky příběhu však očekávejte vážnější téma protknuté sice smutkem, ale namíchané s přesně vyváženou špetkou humoru a ironie.

Všechny postavy si zamilujete. Od tatínka, který se mamince přizpůsobuje, ale někde uvnitř své duše ví, že to není normální. Maminku, která miluje svou rodinu, tanec, je schopná udělat vše, aby se svou rodinou zůstala. Chlapce, který tím vším proplouvá a raduje se ze života stejně jako jeho rodiče.

Oblíbíte si i Slečnou Nadpočetnou, rodinného mazlíčka (ptáka), která je v každém řádku, a politika Špinavce, rodinného přítele. 

Kniha vás dostane svou jemností, ale také svým silným příběhem. Rozhodně doporučuji všem čtenářům bez rozdílu věku a pohlaví. Je vhodná pro všechny, kteří mají rádi romány s příběhem, který chytne za srdce.

Obálky
Naše česká obálka je sice líbivá, ale na Goodreads jsem našla mnohem hezčí. Napríklad hned tu první. Slečna Nadpočetná je tu velice krásná. 

  

O autorovi

Olivier Bourdeaut vyrostl v domě bez televize a od útlého věku hltal jednu knížku za druhou. S vlastním psaním ale dlouho otálel, první knihu dokončil až poté, co jako neúspěšný realitní makléř dostal vyhazov z práce. Nenašel pro ni nakladatele. Zato jeho druhý román Čekání na Bojanglese se stal literární senzací. (Zdroj: přebal knihy)

Napsáno pro Databázi knih

Knihu můžete zakoupit na stránkách nakladatelství.

Kluk z kostek

AUTOR: Keith Stuart

ORIGINÁL: A Boy Made of Blocks (Sphere, Londýn, 2016)

PŘEKLAD: Johana Eliášová

NAKLADATELSTVÍ: Plus

ROK: 2017

POČET STRAN: 352

ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ

Anotace

Alex svou ženu Jody miluje, ale zapomněl, jak jí to dát najevo. Zbožňuje i svého autistického syna, ale ani za mák mu nerozumí. Sam je plný překvapení a svět je pro něj hádanka, kterou bez pomoci nedokáže rozluštit. Až díky hraní Minecraftu pro sebe otec se synem najdou společný prostor, v němž se začnou lépe poznávat a navzájem se chápat. Dokáže se rozpadlá rodina kousek po kousku, kostku po kostce dát znovu dohromady?

Hodnocení

Kniha mě zaujala svou anotací a také tím, že jsem dosud ještě nečetla žádnou knihu, která by se týkala autismu. Rozhodně jsem po přečtení nebyla zklamaná.

Hlavní hrdina Alex je ženatý a má syna. Trochu kusá a obyčejná informace, která by se mohla vztahovat na většinu mužů. Jenže tento muž Alex má problémy, které se týkají nejen vztahu k Jody, ale také k synovi Samovi.

Sam je autista, má svůj vlastní svět, kterému rozumí jen on sám. Všechno musí být tak, jak on chce, jeho každodenní rituály musí být přesně naplánované, nemá rád změny a nečekané situace. Má strach z velkého množství lidí a z hluku. Vyžaduje stoprocentní péči od svých nejbližších. Tato péče připadla na Jody, která se o něj stará čtyřiadvacet hodin denně. Na výchovu a na zvládnutí Samových záchvatů je naprosto sama. Alex se raději věnuje práci a často nebývá doma. Co kdyby se musel o Sama postarat a být s ním sám? Není divu, že Jody došla trpělivost a Alexovi navrhla pauzu. Má se dát dohromady, vyřešit si svou minulost a zjistit, jaké jsou jeho priority. Pak se může vrátit.

Alex mě zpočátku děsně štval tím, že se synovi vyhýbal. Můžu říct, že se ho bál. Bál se, že cokoliv řekne nebo udělá, u něj vyvolá záchvat, který Alex nezvládne. Hledal výmluvy, jak s ním nebýt. Sice Sama evidentně rád má, ale neví, jak se k němu přiblížit, aby mu neublížil. Svou ženu Jody má rád taky, ale během osmi let, kdy se tak nějak společně starali o Sama, jí zapomněl říct, že ji rád má. Mají se rádi oba, pořád je mezi nimi láska, ale už neví, jak se k sobě přiblížit.

Navíc Alexe trápí pocit, že zavinil smrt staršího bratra. Tento pocit ho doprovází celý život a odráží se i na vztahu k Samovi. Je na Alexovi, aby trauma z dětství překonal a konečně se začal Samovi věnovat dřív, než bude úplně pozdě. Díky počítačové hře Minecraft se krůček po krůčku bude otec se synem sbližovat, ale rozhodně to není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát.

Nevím, jak bych se zachovala já, kdybych měla autistické dítě. Určitě to není jednoduché a člověk musí být neustále ve střehu, snažit se více své dítě vnímat a naslouchat mu, být mu nápomocný opravdu celý den. Nikoho ve svém okolí neznám, kdo by trpěl autismem, takže těžko říct.

Alex byl ve své podstatě dobrý táta, musel na to ovšem postupně přijít. Musel zjistit, že problém nemá Sam, ale on sám.

Autor čerpal ze své zkušenosti. Sám má autistického syna a díky hře Minecraftu se oběma otevřel nový svět. Keith Stuart je totiž novinář, který píše o počítačových hrách. I když poznamenává, že Zac (jeho syn) není Sam, některé zkušenosti do knihy vpasoval. Kniha působí velmi reálně, nepřišlo mi zde nic nepřirozeného (kromě toho, jak se Alex zpočátku choval). Moc se mi čtení líbilo, především to, jak se Alex i Sam postupem děje změnili, jak vyzráli, i když časová linka nebyla moc velká.

Minecraft. Svět, kde platí řád. To Samovi naprosto vyhovovalo. Díky hře se naučil hodně věcí, například nebát se a bojovat. Tuto hru jsem nikdy nehrála a nejspíš ani nebudu, ale díky autorovu barvitému popisu jsem pochopila princip hry. I Alex se hru naučil a spolu se Samem tak vytvořili skvělý tým.

Kniha je vážně dobrá. Tak dobrá, že vlastně na ní nevidím v podstatě nic negativního (už jsem zmiňovala, jak mě Alex štval?). Kniha bude na čestném místě v mé knihovně, protože si to místo zaslouží. Je to citlivě napsaný příběh o hledání sebe sama, o vztazích mezi rodiči a dětmi, ale také o přátelství.

Obálky

    

O autorovi
Keith Stuart pracuje jako novinář pro deník The Guardian, kde píše hlavně o počítačových hrách. V Guardianu se věnuje také hudbě, filmu a médiím a podílí se na tvorbě podcastu Tech Weekly. Žije v anglickém Sommersetu, je ženatý a má dva syny, kterým byla oběma diagnostikována porucha autistického spektra. Kluk z kostek je jeho první román. Překládá se do více než dvaceti jazyků a Keith Stuart v současné době pracuje na své druhé knize.

Napsáno pro Databázi knih

Kde se touláš, Bernadetto

AUTOR: Maria Semple

ORIGINÁL: Where'd You Go, Bernadette (Weidenfeld & Nicolson, 2012)

PŘEKLAD: Olga Bártová

NAKLADATELSTVÍ: Plus

ROK: 2014

POČET STRAN: 320

ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:

Anotace

Nezřízeně vtipná kniha o dívce, která pátrá, kam že se to poděla její maminka. Bernadetta Foxová zmizela poté, co její patnáctiletá dcera Bee přinesla ze školy samé jedničky a začala se dožadovat slíbené odměny: rodinného výletu do Antarktidy. Jenže nekonvenční architektka Bernadetta trpí akutní agorafobií – její alergie na město a lidi vůbec zašla tak daleko, že za ní vše vyřizuje virtuální asistentka v Indii. A cesta na konec světa? Na tu se opravdu necítí, a tak se radši vytratila. Její bystrá dcera Bee se ale rozhodně nehodlá vzdát.

Něco málo o ději

Bee přinesla na vysvědčení samé jedničky a rodičům připomene slib, který ji dali - pokud bude mít přesně takové vysvědčení, podniknou všichni výlet do Antarktidy. Bernadetta se rozhodne cestu zařídit pomocí virtuální asistentky Maňdžuly z Indie.

Když už zbývá jen pár dní do odjezdu, Bernadetta zmizí. Slehla se po ní zem. Bee je pevně rozhodnutá, že nebude mámu oplakávat a najde ji stůj co stůj. Podaří se jí Bernadettu najít nebo opravdu zmizela?

Hodnocení

Kniha Kde se touláš, Bernadetto byla hodně propagována, pozitivní recenze se objevovaly v každém článku. Jsem jediná, kdo z knihy není až tak úplně paf?

V knize se seznamujeme s rodinou, která nepatří k běžnému průměru. Otec Elgin pracuje jako vývojář v Microsoftu, Bernadetta je uznávaná architektka, i přesto, že postavila jen dva domy. Bee je patnáctiletá slečna, na svůj věk malá, ale za to velmi chytrá. A má být po kom.

Ačkoliv je Bernadetta nadějná architektka s mnoha a mnoha možnostmi, žije se svou rodinou v polorozpadlém domě. Z jakého důvodu tak žijí? Odpověď na tuto otázku zjistíte přímo v knížce. V anotaci se píše, že Bernadetta trpí agorafobií. Nedokážu si vůbec představit, že bych měla fobii z velkého množství lidí (upřímně, nákupy v obchodních centrech moc nemusím a mezi tolika lidmi se necítím dobře, ale rozhodně se jich nestraním), ale lidé, kteří touto fobií trpí, musí být zoufalí. 

Stejně tak Bernadetta. Vycházky mimo dům praktikuje jen málokdy a když už se občas dostane ven, tak zase rychle zpátky. Proto si na běžné pochůzky, objednávky a podobně najala virtuální asistentku Maňdžulu z Indie, která za ni vyřizuje naprosto všechno. I cestu do Antarktidy, kterou Bernadetta s Elginem slíbili Bee za pěkné vysvědčení. Když už je vše nachystané, Bernadetta se vypaří a nikdo ji nemůže najít. Že by se Bernadetta tak zalekla cesty směrem na jižní pól, až utekla? Nebo se tam vydala dokonce sama? Spoustu otázek, které si pokládá nejeden čtenář, ale také Bee, která se nechce smířit s myšlenkou, že její máma zmizela nebo je i mrtvá!

Kniha je originálně napsaná. Prostřednictvím e-mailů, zpráv, dopisů či faxů si dáváme dohromady obrázek o životě jedné americké rodiny, o vztazích, trápeních, ale i lásce k bližním svým, o tom, že se nemáme vzdávat.

A i když se mi kniha vcelku líbila, nebyl to pro mě úplně ten pravý šálek kávy. V prvotních anotacích je psáno, že je to nezřízeně vtipná kniha, ale humor jsem v příběhu postrádala. Spíš šlo o psychologický román, než o nějakou humornou knížku. Ano, byly tam mouchy otravné a jejich pletichy, ale to je asi tak vše, co se týká vtipnosti. Ale rozhodně se kniha dobře čte, to ji musím nechat. A kdo má rád young adult žánr, kniha se mu o to více bude líbit, protože tento žánr se zavděčí nejen dospělým, ale i dospívajícím.

O autorce

Maria Semple je americká spisovatelka a televizní scénáristka. Autorsky se podílela kupříkladu na oblíbených seriálech a sitkomech Beverly Hills 90210, Jsem do tebe blázen, Správná Susan nebo Ellen. Její druhý román Kde se touláš, Bernadetto vydaný v roce 2012, vyvolal díky svému svěžímu humoru a neotřelé fomě naprostou senzaci a dodnes se drží v žebříčcích bestsellerů. S dcerou Poppy a přítelem žije v Seattlu. V roce 2007 byl díky angažmá rodičů v ochraně obojživelníků po jejich dceři pojmenován nově objevený druh létající žáby pouchalka Poppyina.

Obálky

Většina obálek se sobě podobá jako vejce vejci. Na Goodreads se o tom můžete přesvědčit na vlastní oči. Vybrala jsem namátkou jen tři, které se trochu vymykaly z průměru.

Knižní trailer

Skvělý počin! Knižní trailer by mě k přečtení knihy určitě nalákal.

Cukrová smrt

AUTOR: Unni Lindellová
ORIGINÁL: Sukkerdoden (2010, Aschehoug)
PŘEKLAD: Eva Dohnálková
NAKLADATELSTVÍ: Plus
ROK: 2013
POČET STRAN: 416
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:

Anotace:

Rozsypaný cukr nečekaně rozvíří potlačené vzpomínky a Kari Helena Bielerová si náhle vybaví okolnosti, za jakých před šestnácti lety zemřel její malý bratříček. Od osmi let jí tvrdili, že to byla její vina, ale ona teď zná pravdu. A ta může být nebezpečná. Ještě ten večer na odlehlém parkovišti srazí auto šéfa kriminální policie Martina Eggeho, s nímž se Kari Helena chtěla sejít. Je to pouhá náhoda? Egge na následky zranění zemře a policie spustí vyšetřování, do něhož se podivně zaplete i minulost svérázné policistky Marian Dahleové.

Něco málo o ději
Obézní Kari Helena si v cukrárně kupuje svoje oblíbené zákusky a rozsypaný cukr jí vyvolá vzpomínky na to, co se stalo jejímu malému bratříčkovi před šestnácti lety. Miminko bylo nalezeno udušené a vinu připsali teprve osmileté Kari Heleně. Kari Helena se se svým podezřením chce svěřit rodinnému příteli Martinovi Eggemu, který je mimochodem šéf kriminální policie.

Jenže několik dní po Vánocích je Martin Egge zavražděn. Jeho smrt způsobila v kriminálních kruzích velké pozdvižení a poté, co se začne hledat vrah, vychází na světlo, že Egge byl zapletený do vyšetřování, které má celonárodní charakter.

Eggeho smrt zasáhla také Marian Dahleovou, policistku, které Egge poskytl střechu nad hlavou, když to nejvíce potřebovala a ona se rozhodla, sama na vlastní pěst, vypátrat, kdo Martina zavraždil. To se ale nelíbí jejímu nadřízenému, Catovi Isaksenovi, a navíc všechny stopy, které Isaksen vypátral, vedou právě k Marian.

Kde je ale pravda? Mohla tato mladá žena zabít Eggeho? A co Marian? Vypátrá, kdo je vrah nebo jen úspěšně kryje své stopy?

Hodnocení

Mé první setkání s Catem Isaksenem proběhlo tak nějak normálně. Spíš bych řekla, že jsem se více seznámila s jeho kolegyní Marian Dahleovou než s ním. Měla jsem pocit, že vyšetřovatel Cato byl tak nějak v pozadí celého příběhu a jenom sem tam se objevil na scéně, aby se neřeklo.

Celý příběh na mě působil lehce depresivním dojmem a poprvé za celou dobu čtení severských detektivek jsem měla pocit toho severského pochmurna a depresí. Proč? Všechny postavy v příběhu měly své vlastní problémy - Marian měly problémy, protože jí zemřel její ochránce Martin Egge a tím pádem se jí zkomplikoval vztah ke Catovi. Marian je nevyrovnaná, zklamaná a smutná z toho, že přišla o nejlepšího přítele. A tak se rozhodne na vlastní pěst vypátrat, kdo Eggeho zabil.

Cato Isaksen mi moc k srdci nepřirostl. Připadal mi trochu jakoby bez života, bez jiskry a jak už jsem jednou říkala, v příběhu moc nevystupoval. Mezi Catem a Marian je velmi zvláštní vztah plný nedůvěry a nenávisti. Netuším, proč to tak je, předchozí díly s touto dvojicí jsem neměla možnost si přečíst a nakladatelství Plus vydává romány Lindellové uprostřed série.

Unni Lindell je skvělá manipulátorka, protože do poslední chvíle opravdu netušíte, jak příběh skončí a když už si myslíte, že je případ vyřešen, děj zase pokračuje a najednou končí úplně jinak, než jste si představovali.

Kapitoly v knize jsou velmi krátké, takže příběh budete mít přečtený rychle. Od půlky knihy jsem se od ní nemohla odtrhnout, protože děj začal nabírat na obrátkách.

Knihu doporučuji všem milovníkům severských detektivek, potažmo spíše těm, kdo mají rádi spíše romány s psychologií postav.

O autorce
Unni Lindell je norská spisovatelka, která kromě detektivek píše i pro děti. První román jí vyšel v roce 1986. Úspěch jí však získaly především kriminální romány s detektivem Catem Isaksenem. V češtině byly vydány tři knihy s tímto vyšetřovatelem - Medová past, Temný muž a Cukrová smrt.

Obálky
Česká obálka se drží české série, takže po žluté a modré následuje růžová a můžu říct, že je z uvedených dole asi nejefektivnější.
  
                        norské obálky


    

italská                              španělská                         švédská

Děkuji portálu Severské detektivky a nakladatelství Plus za poskytnutí recenzního výtisku.