Mé slzy zůstaly v Iráku

AUTOR: Jana Švecová

NAKLADATELSTVÍ: Baronet

ROK: 2005

POČET STRAN: 215

ZDROJ: knhovna

HODNOCENÍ:

Anotace:

Nezkušená a naivní, vedena ušlechtilými city zneužitými propagandou, vydává se mladá dívka v době první Války v zálivu do Iráku, aby zde pomáhala prostým lidem. Její mise je však v zárodku ukončena katastrofou, při níž však Věra nachází osudovou lásku, vzdělaného Ahmana ze starého arabského rodu. Po jeho boku obklopena orientální rodinou pak prožívá všechny radosti i trpkosti nového života na pozadí hroutící se ale stále krutě vzdorující Saddámovy diktatury. Až nová tragédie a nová válka ji vracejí do vlasti, avšak již zcela vykořeněnou. Tragický příběh lásky a osudu odehrávající se v orientálních reáliích.

Něco málo o ději

Devátenáctiletá Věra se rozhodne odjet do Iráku, aby vytvořila živý štít při obraně civilních objektů. Je pevně rozhodnutá, takže ji nezviklají ani matčiny slzy. Už v letadle se seznamuje s pohledným Iráčanem Ahmanem, který patří k rodině, která má v Iráku dlouholetou tradici. Věra se do něj okamžitě zamiluje. I Ahmanovi není Věra lhostejná a zařídí, aby spolu hlídali stejný objekt.

Ten první večer v Basře se však stane velké neštěstí - při leteckém útěku americké bomby zasáhnou školu, kterou skupina Věry a Ahmana hlídali. Věra a Ahman, narozdíl od dalších lidí, útok přežijí a jejich láska a strach o sebe je ještě víc stmelí. Ahman požádá Věru o ruku.

Pro Věru začne nový život v nové zemi, musí se naučit arabštině, novým zvykům a bude muset dodržovat pravidla. Věra je šťastná a v Iráku prožije několik radostných let po boku milovaného muže.

Hodnocení

I přesto, že jsem si knihu půjčila a těšila se na ni, docela jsem se jí obávala a chtěla jí vrátit zpět. Takové knihy moc nečtu a arabským tragickým příběhům se snažím vyhnout. Nakonec jsem si ji přečetla - a nebyla vůbec taková, jak jsem si ji představovala.

Hlavní hrdinka Věra mi moc sympatická nebyla. V devatenácti letech být pevně přesvědčený o tom, že bude dělat živý štít někde uprostřed války nesvědčí o hrdinství. Pravda, každý jsme jiný, každý má v devatenácti jiné zájmy a cíle, ale tohle mi přišlo trochu divné a lehkovážné. I přesto, že do Iráku odjela jako nezkušená a naivní, během několika let vyspěla.

Kniha obsahuje řadu arabských a muslimských zvyků, tradic, seznamujeme se i s modlitbami, které jsou pro každého muslima důležité i s pevnou vírou, která je v nich hluboce zakořeněná. Autorka nás také zavede do Mekky i do hor, kde žijí derviši se svými kouzly a mystikou.

Příběh je vyprávěn v ich-formě z pohledu Věry a v textu jsou občas vsuvky, podle kterých čtenář pozná, že Věra vypráví svůj příběh z odstupu času.

Myslela jsem, že příběh bude o politice, ale té se kniha dotkla jen okrajově, takže politiku v ní nehledejte. Spíše v ní najdete příběh o lásce a muslimském národu.

O autorce
Jana Švecová je pseudonym pro českou spisovatelku Jaroslavu Ševčíkovou. Žije ve Vsetíně a i odtud pochází hlavní hrdinka Věra. Pod tímto pseudonynem napsala i další knihu pro dospělé. Pro mládež píše pod jménem Šárka Junková.

Potápěč

AUTOR: Håkan Östlundh
ORIGINÁL: Dykaren (Månpocket, Švédsko, 2011)
PŘEKLAD: Tereza Dudková
NAKLADATELSTVÍ: Baronet
ROK: 2013
POČET STRAN: 440
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:

Anotace:

Letošní léto bylo na Gotlandu takřka tropické. Neobvykle vysoké teploty přetrvávaly ještě téměř celé září. Čtyřiadvacetiletá Jenny Lundgrenová probděla už mnoho nocí, ne však kvůli dusivému horku. Mučily ji vzpomínky z dětství. Stále se opakující děsivé sny ji nakonec donutily k dramatickému rozhodnutí. Udá svého vlastního otce. Obviní ho z vraždy.

O týden později se v zatopeném vápencovém lomu na severu Gotlandu potápějí dva chlapci. To, co pod vodou uvidí, je k smrti vyděsí. Několik metrů pod hladinou se vznáší tělo mrtvého potápěče.

Tyto dvě události stojí na počátku nervy drásající cesty do minulosti. Oživí vzpomínky daleko hrůznější než ty, které Jenny na konci léta nedaly spát.

Něco málo o ději

Jenny Lundgrenová je čtyřiadvacetiletá studentka a rok ji už trápí vzpomínky na dobu, kdy jí bylo šest let. Neustále se jí zdá o tom, jak jeden muž zabíjí mladou dívku. Ten muž je její otec a Jenny se rozhodne k důležitému kroku - udá ho na policii.

O týden později je v zatopeném lomu na Gotlandu nalezen mrtvý potápěč. Nejdříve se zdá, že si smrt zavinil sám, ale důkladná pitva prokázala, že byl zavražděn.

Oba případy dostal na starost komisař Fredrik Broman, který se na Gotland přestěhoval minulý rok. Kromě těchto případů musí řešit i manželskou krizi, která ho a Ninni pozvolna zasáhla.

Hodnocení
S Fredrikem Bromanem jste se již mohli setkat v knize Zápach odlivu. Knihu jsem sice nečetla, ale v Potápěči byly zmínky o minulém případu, které zasáhly i jeho ženu Ninni a odtud pramení jejich problémy.

Jednou z důležitých postav je Jenny, lehce labilní mladá žena, kterou mučí děsivé vzpomínky. Tyto vzpomínky jsou pro Jenny deprimujicí - v jejích snech vystupuje její otec jako vrah. A Jenny udělala závažný krok - udala svého otce na policii. Začíná vyšetřování, které má za úkol odhalit, co se vlastně před osmnácti lety ve Francii stalo.

Druhým případem, který Fredrik dostane na starost, je hodně podivná smrt potápěče v zaplaveném lomu. Jedná se o Sörena Myrmana, profesionálního potápěče, takže nikým nezaviněná smrt brzy vezme za své. Kdo bych ale chtěl Myrmana zabít, když neměl žádné nepřátele? Pátrání však odhalí nečekané věci.

Tyto dva případy jdou hluboko do minulosti a vyšetřovatelé to opravdu nemají lehké, zvlášť když musí prošetřit každou drobnost a nesrovnalost. Tak jak to bývá většinou v každém krimi románu.

Celý příběh je rozdělen do tří dílů - případ Jenny, případ Potápěč a Fredrikovy vlastní problémy - a líbilo se mi, že každý měl vyčleněný svůj prostor a každému se Östlundh věnoval stejně.

Kniha není napínavá, je to spíše velmi čtivý popis děje. Autor v tomto opravdu vyniká a při jeho popisu opravdu cítíte, jaká je venku pravá gotlandská zima a neproniknutelná tma a do očí vám budou problikávat světla majáku. To všechno budete vnímat jako součást svého já. I přesto, že o napětí je tady nouze a jedná se spíše o psychologii, není to až tak oddechová četba, jak by se mohlo zdát.

Pokud máte rádi příběhy, které jsou spíše k pochopení lidského myšlení, je to kniha právě pro vás a věřte, že se nudit nebudete.

O autorovi
Håkan Östlundh (1962) vystudoval politologii, už od mládí však snil o tom stát se spisovatelem. Začínal jako novinář, později se stal scénáristou. Díky úspěchu jeho detektivních románů o gotlandském kriminalistovi Fredriku Bromanovi se však dnes zařadil mezi deset nejčtenějších švédských autorů detektivek, jehož knihy jsou vydávány i v USA a mnoha zemích Evropy. S rodinou žije střídavě ve Stockholmu a na Gotlandu, kde tráví celé léto.
Zdroj: baronet

Obálky
Tentokrát vám nabídnu ke srovnání jen jednu knihu a to holandskou. Víc se mi však líbí ta naše česká (Baronet se nechal inspirovat originální švédskou obálkou).

Děkuji portálu Severské detektivky a nakladatelství Baronet za poskytnutí recenzního výtisku.

Dar vlka

AUTOR: Anne Rice

ORIGINÁL: The Wolf Gift (2012, Alfred A. Knopf, New York)

PŘEKLAD: Olga Olajda Prokešová

NAKLADATELSTVÍ: Baronet

ROK: 2013

POČET STRAN: 484

ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:

Anotace od vydavatele:

Mladý reportér nedávno zaměstnaný u San Francisco Observer. Starší žena, vítající jej v majestátním rodinném domě. On tam přijel psát článek. Ona chce urychleně prodat onen dům. Náhodné setkání mezi dvěma naprosto odlišnými lidmi. Idylická noc – přerušená tragickou událostí – mladý muž je bezdůvodně napaden, pokousán šelmou, ze které díky tmě spatří pouze obrys. Brutální epizoda děsivým způsobem změní Reubenovi celý život. Mladý muž je lapen v extázi a v hrůze, snaží se přijmout, čím se stal, a obává se budoucnosti. Zároveň ho ale vlčí dar nesmírně vzrušuje.

Něco málo o ději

Reuben Golding je mladý začínající reportér, který jednoho dne dělá rozhovor se starší ženou Marchent Nideckovou. Marchent chce dům, ve kterém žije, prodat. Celý dům je opředen tajemstvím, které začíná zmizením strýčka Felixe před dvaceti lety. Reuben cítí, že je domem velmi okouzlen a nejen domem. Přitahuje ho i samotná Marchent. Stráví spolu noc, která však skončí tragicky - Marchent je zavražděna. Stejný osud  mohl potkat i Reubena, ale zachraňuje ho vlčí kousnutí.

Od této chvíle se mění celý Reubenův život - toto kousnutí způsobilo, že se Reuben začal proměňovat ve vlčího muže. Tímto "darem" získal vlastnost, kterou může cítit zlo. Tohoto daru využívá a vraždí ty, kteří zabíjí nevinné lidi. Na jedné takové výpravě poznává Lauru, krásnou a osamělou ženu. Zamilují se do sebe a odjíždí spolu do domu, který Marchent před smrtí Reubenovi odkázala. Reuben musí zjistit spoustu věcí o sobě, o tom, jak svého daru nejlépe využít a také to, odkud se vzal pojem vlčí muž neboli Morphenkind.

Hodnocení
Mé první setkání s vlkodlaky bylo vcelku normální. Těmto fantasy prvkům se vyhýbám a upřímně řečeno, když vidím knihu na téma např. upíři, dostávám kopřivku. Z této knihy jsem ovšem kopřivku nedostala.

Reuben je mladý reportér, který přišel ke svému daru jak slepý k houslím a velké plus, které ode mě má, je, že ho dokázal využít ke svému prospěchu, i když zpočátku byl dost zmatený. Kdo by ale nebyl, když najednou zjistí, že se mění v jakousi chlupatou nestvůru?

Reubena jeho rodina oslovuje zdrobněle: chlapečku a také hezounku. A to ve mně vyvolalo představu Reubena jako blonďatého mladíčka, trochu naivního a namyšleného. Ale tento dojem byl mylný, ale přesto se s ním tahle moje "nálepka" táhla celým dějem.

Laura měla těžký život a Reuben byl pro ni vysvobozením. Byla mi hodně sympatická, ale nějak nedokážu pochopit, že se Reubena nebála, když se jí poprvé zjevil ve své zvířecí podobě a trošku mi to postrádalo logiku.

Příběh se mi zpočátku moc nelíbil a byla jsem v pokušení knihu odložit. Od poloviny se děj trochu rozhýbal a už se to četlo lépe. Jenže vyvrcholení děje přišlo příliš brzy. Nejdřív se mi rozuzlení hodně líbilo, ale konec vyvrcholení - no nevím, je fakt, že mělo svůj smysl, ale trochu to na mě zapůsobilo komickým dojmem.

V knížce je násilí popisováno hodně brutálně, takže kdo je slabší povahy, tak to nečtěte a přejděte na klidnější žánr. Ale abych pořád jenom nekritizovala, musím vyzdvihnout i vztah Reubena k jeho rodině, protože tento vztah je velmi hezký a pevný.

Knihu můžu doporučit těm, kdo má rád příběhy s touto tématikou. Původně jsem knihu ohodnotila třemi hvězdičkami, ale když se děj rozběhl, názor jsem změnila a přidala jsem hvězdičku navíc.

O autorce
Anne Rice je americká spisovatelka, která píše knihy s hororovou, fantasy a erotickou tématikou. Později začala psát knihy s křesťanským námětem.

Anne Rice byla vdaná za Stana Rice, který byl básník. V roce 1972 jim zemřela čtyřletá dcera na leukémii a krátce po její smrti Anne Rice napsala svůj první román Interview s upírem, které se stalo první knihou desetidílné série Upířích kronik.
Zdroj: wikipedia