Zobrazují se příspěvky se štítkemRozhovor s.... Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemRozhovor s.... Zobrazit všechny příspěvky

neděle 18. listopadu 2018

Rozhovor s Klárou Janečkovou: „Příští rok se chci pustit do detektivky“

Klára Janečková je autorkou deseti knih. Píše společenské romány, kde hlavními hrdinkami jsou silné ženy, které nemají snadný život. V letošním roce vyšel Kláře Janečkové jubilejní titul Pád do tmy.

Spisovatelku jsem pro vás vyzpovídala. Udělejte si chvíli čas a přečtěte si rozhovor nejen o její novince, ale také o další připravované knize. Kláře Janečkové děkuji za rozhovor i za poskytnuté fotografie.


středa 13. prosince 2017

Rozhovor s Ivanou Chřibkovou: „Anna je bojovnice, trochu praštěná, ale nevzdává se a bojuje fér"

Ivana Chřibková je spisovatelka, která má ve své bibliografii dvě knihy s netypickými názvy - Suchý hadr na dně mořském a Když to tam není, tak to tam nehledej. Obě knihy jsem četla a osobně se mi velmi líbily. Autorka v nich představila Annu, mladou ženu, která vyrůstá na vesnici. Jejím přáním je dostat se do Prahy, najít si tam práci i nové přátele, zkrátka začít nový život.

Ivanu Chřibkovou jsem vyzpovídala a ptala se jí nejen na Annu, ale i na cestování a pracovní plány do budoucna.

Zdroj: web autorky

pondělí 11. srpna 2014

Rozhovor s...Edita Jemelková

rukavice u moře, photo by Edita
Určitě se všichni ptáte, kdo to je Edita Jemelková. Spisovatelka? Ilustrátorka? Ani jedno ani druhé. Edita Jemelková je instruktorka piloxingu a zumby. Druhá otázka je, co má cvičitelka společného s knihami? Odpověď zní: hodně. Editino původní povolání je knihovnice. Jaká cesta ji dovedla ke cvičení?  Přečtěte si následující rozhovor.

Na začátku jsem zmiňovala, že jsi instruktorka piloxingu. Mohla bys mi, prosím, popsat, co piloxing vlastně je?
Piloxing je spojení pilatesu, boxu a tance. Dá se říct, že piloxing u nás není pořád tak známý a mediálně propagovaný jako zumba, u které proběhl velký boom, bylo o ní hodně článků a o piloxingu málokdy čteme. U piloxingu zpevňujeme a tvarujeme postavu, spalujeme kalorie, za hodinu se může spálit 900 kalorií. Při cvičení používáme originální rukavice PILOXING, každá váží 250 g.  Piloxing je úžasný v tom, že nemusíte být profi tanečník, baletka či boxer. Piloxing založila Švédka Viveca Jensen, která je Master Trainer pilatesu a boxu. Díky těmto odlišným sportům ji napadlo je spojit dohromady, a to vedlo ke vzniku nového fitness programu - piloxingu.

Jak ses dostala ke cvičení?
Úplně náhodou. Po střední škole jsem měla problém sehnat si práci, protože nedoslýchám. Začala jsem u nás v Brodku chodit na aerobik a hodně se mi líbil. Cvičitelka si všimla, že mě to baví a protože se chystala odejít, tak mě začala zaučovat, abych mohla místo ní předcvičovat. Musela jsem si ale udělat přes Sokol kurz všestrannosti, potom jsem se dostala na kurz cvičitelky aerobiku III. třídy. Kurz trval půl roku, na konci jsem dělala seminární práci, zkoušky z anatomie a první pomoci. Pak jsem si udělala kurz cvičitelky aerobiku II. třídy. Pak jsem se stala také cvičitelkou zumby, zumby goldu, zumby toningu. Nakonec přišlo na řadu školení na flexibarech a port de bras a po porodu druhého dítěte milovaný piloxing.

Může piloxing cvičit každý?
Piloxing je určen všem bez rozdílu věku. U mladších klientek se doporučuje cvičit bez rukavic. Piloxing mohou cvičit i těhotné ženy, pokud jsou zvyklé na pohyb a cítí se v těhotenství dobře.

Tvoje základna, když to tak řeknu, je v Přerově. Ale jezdíš předcvičovat i po okolí. Kde všude tě mohou lidé zastihnout?
Patří sem Chropyně, Dřevohostice, Bystřice pod Hostýnem, Lipník nad Bečvou a Olomouc.

Trénuješ, když necvičíš nebo jsou hodiny piloxingu zároveň i tréninkem?
Trénuji samozřejmě i doma, když přijde nová choreografie nebo hudba. Bez tréninku se neodvážím mít hodinu. Člověk musí být připravený.

Kde bereš inspirace na nové choreografie?
Jsem členem PIA (Piloxing Instructor Association) a všem PIA instruktorům chodí každé tři měsíce DVD s hudbou, ale nejedu jen podle nich, také kombinuji podle předchozích DVD. Hodně mi dávají PIA workshopy, které u nás pořádají Master Trainerky piloxingu. Díky tomu se člověk dál posouvá dopředu a zdokonaluje se v technice cvičení.

Co je na tobě neuvěřitelného, a klobouk dolů před tebou, je to, že neslyšíš. Co se stalo, že jsi přišla o sluch?
Děkuji za kompliment. Ve třech letech jsem přišla o sluch po příušnicích, na obou uších mám ztrátu přes 90%, takže musím nosit sluchadla. Výhodou bylo to, že už jsem uměla trochu mluvit. Velký dík patří mojí mamce, protože v osmdesátých a devadesátých letech chodily tyto děti do škol pro sluchově postižené, ale moje mamka nechtěla a nevzdala to. Chodila se mnou po doktorech a bojovala se školní byrokracií. Bohužel na základní škole jsem měla problémy, protože děti se mi posmívaly a také jsem se setkala s nepochopením učitelů. Na střední škole už to bylo o něčem jiném. 

Když máš sluchadla, slyšíš všechno?
Slyším, to je základní, co potřebuji, ale když někdo šeptá nebo mluví z velké dálky, tak ne. Nemůžu ale telefonovat, sice slyším v telefonu, ale nerozumím. Potřebuji vidět na ústa.

Sluchadla máš úplně od začátku?
Ano, nosím sluchadla od té doby, co jsem přišla o sluch. Ale když jsem byla malá, tak sluchadla byla ve tvaru koleček, trčely z nich hadičky, které vedly do krabičky. Krabička se pak nosila na krku v kapsičce. Tohle jsem měla ve školce. Na základní škole už byla sluchadla, která byla větší, než jsou dnes. Doba pokročila a s ní i technika. Dnes si pomalu člověk ani sluchadel nevšimne. Ptala jsem se také na kochleární implantát, ale bylo mi sděleno, že mám velkou ztrátu sluchu, tak by mi nepomohl. Ale nevzdávám to. Mám v plánu jet do Brna k lékaři na konzultaci, kde provádí operace pro dospělé. Jsem optimista, není zatím nic ztraceno. Ale vážím si toho, že aspoň se zbytkem sluchu slyším díky sluchadlům a mohu tak předcvičovat.

Kromě cvičení ses začala nově věnovat i výživovému poradenství. Jak ses k tomu dostala?
Nad touto myšlenkou jsem přemýšlela už hodně dlouho, hlavně také kvůli sobě, abych věděla, co mám jíst. Důležitým impulsem bylo také to, že se mě klientky ptaly, jestli nemám v plánu si  kurz udělat. Pak jsem hledala informace, kde bych mohla kurz absolvovat, v květnu jsem udělala zkoušky a od té doby se snažím pomáhat a snažím se, aby ženy byly krásnější pomocí cvičení a pomocí úpravy jídelníčku.

A co můžeš v rámci svých služeb nabídnout?
Kromě výživového poradenství mohu nabídnout přístroj In-Body 230, což je přístroj, který měří vaši váhu, bazální metabolismus, vodu v těle, beztukovou tkáň, tukovou tkáň aj. Klientky se dozví, jestli mají málo nebo hodně vody v těle a pro výživové poradce je důležitý bazální metabolismus. Přístroj ukáže, jakou hodnotu člověk aktuálně má a kterou by měl mít. Lidé jedí pod svůj bazální metabolismus a pomocí jídelníčku se dá upravit. Nedávno jsem měla na kontrole dvě klientky, které měly nízký bazální metabolismus a po měsíci a půl se na kontrolním měření ukázalo zvýšení bazálního jestli nemám v plánu si  kurz udělat. Pak jsem hledala informace, kde bych mohla kurz absolvovat. V květnu jsem udělala zkoušky a od té doby se snažím pomáhat a snažím se, aby ženy byly krásnější pomocí cvičení a pomocí úpravy jídelníčku.

Opusťme teď cvičení a vraťme se do doby, kdy jsi pracovala jako knihovnice. V které knihovně jsi působila a jak dlouho?
Pracuji v městské Knihovně města Olomouce na náměstí Republiky. Do knihovny jsem se dostala asi před více jak deseti lety, kdy jsem začínala jako balička knih.
Dostala jsem se k tomu náhodou díky paní, která tenkrát balila knihy. Měla tenkrát tenisový loket a tím pádem byla dlouhodobě nemocná. Protože v knihovně byli s mým výkonem spokojení, tak jsem se postupně propracovávala výš, až jsem nakonec začala studovat vysokou školu v Opavě, obor knihovnictví. V knihovně jsem dělala všechno –  balení knih, katalogizace knih nejen pro knihovnu, ale také pro obce, revize knihovního fondu aj. Později jsem také začala pracovat v půjčovně pro dospělé. Ze začátku jsem měla strach, abych rozuměla čtenářům, jaké mají požadavky. Také jsem dělala výměnné fondy - převzetí knih od distributora, zkontrolování faktury, katalogizace (jde o to přiblížit knihu z katalogu čtenáři. Opatří se údaji, které knihu určují – autor, název, místo a rok vydání aj. Pokud jde o odbornou knihu, ta se vystihuje pomocí předmětových hesel). Dále jsem chystala štítky na knihy, knihy oštítkovala, zabalila a popřípadě předala určitému oddělení nebo obci.

V kterém oddělení tě mohli čtenáři najít?
Všude :-) Byla jsem jak v dospělém oddělení, tak i v dětském, a na pobočkách.

chropyňský piloxing
Máš ještě přehled o knihách, které vychází?
Přiznám se, že nemám ani tolik času číst, přestože jsou knihy moje láska už od dětství a to hlavně proto, že v knihách mi nic neunikne, každé slovo, každá věta a je to taková moje útěcha a únik od mých starostí. Přiznám se, že kniha mi pomohla, když mi tragicky zemřel tatínek v době (dva měsíce před porodem), kdy jsem čekala své první dítě. Snažila jsem se myšlenky nějak zaměstnat, a tak jsem četla své oblíbené autory.

A jací jsou tví oblíbení autoři?
Klára Janečková a Lenka Lanczová a její knihy o dospívání. Dokonce jedna kniha je o sluchově postižené a to mě zaujalo nejvíce, protože jsem si myslela, že se v ní píše o mně.

Cvičení je určitě náročné, ale jistě i druh relaxace. Máš ale ještě něco jiného na odreagování se? Co ráda děláš ve volném čase, když necvičíš?
Když mám možnost, tak čtu. Pokud mi to čas dovolí, tak chodím s našimi čtyřmi psy (máme staffordshirské bulteriéry) na procházky, uvolním se a vypnu. A taky mě baví dál se vzdělávat, nezůstávat dál, jít výše. I když mám výživové poradenství, vzdělávám se dál, protože zkouškou nic nekončí, ale naopak, vše začíná…

To byla moje poslední otázka, přeji mnoho spokojených klientek a ráda bych zakončila náš rozhovor piloxingovým sloganem SLEEK, SEXY, POWERFUL!

pondělí 16. června 2014

Rozhovor s...Cyril Měsíc, zámecký knihovník

kurátor zámecké knihovny Cyril Měsíc
Většina knihomolů sní o tom, že bude pracovat s knihami - ať už v knihovně nebo v kamenném knihkupectví. Ale koho z nás napadlo, že by se mohl stát knihovníkem na zámku? 

Kroměřížským kurátorem zámecké knihovny je muž s téměř pohádkovým jménem - Cyril Měsíc. Pana knihovníka jsem požádala o rozhovor a on mi rozhovor přislíbil. Sešli jsme se, kde jinde, než v jeho kanceláři.

Po rozhovoru jsem měla možnost nahlédnout do všech zámeckých knihoven, takže vám přináším i exkluzivní fotografie ze čtyř knihoven, které na zámku jsou: Nová knihovna, Stará knihovna, Numismatická knihovna, která je v současné době v rekonstrukci a knihovna v kanceláři zámeckého knihovníka. Pokud vás zajímají detaily, vše dobře napsané najdete na oficiálních stránkách Arcibiskupského zámku nebo, a to je, myslím si, velmi dobrý nápad, navštivte kroměřížský zámek osobně.

Z prohlídky Staré knihovny jsem měla velmi příjemný pocit, dýchla na mě historická atmosféra a měla na mě uklidňující účinek. Vůbec se nedivím panu knihovníkovi, že se tam rád vrací.

knihovna v kanceláří zámeckého knihovníka
Ahoj, Cyrile, na začátek lehká otázka: jak se dneska máš?
Mám se dobře, děkuji za optání, obzvlášť pro to, že je pátek. (pozn. rozhovor se natáčel v pátek 13.)

Můžeš mi, prosím, říct, jak ses dostal k profesi zámeckého knihovníka? 
K této profesi jsem se dostal tak, že když jsem se ohlížel po práci, zjistil jsem, že na zámku hledají knihovníka. Přihlásil jsem se a po nějaké době jsem byl přijat.

Byl to těžký přijímací pohovor?
Když jsem sem přišel, řekli mi, že by chtěli někoho s vysokou školou, ale já jsem měl jen knihovnickou nástavbu. Nakonec se mi ozvali, že nikoho nesehnali. Měli však jedinou podmínku pro přijetí a to, abych si dodělal vysokou školu.

A jak dlouho už pracuješ jako zámecký knihovník?
Nastupoval jsem v prosinci 1996, letos zde budu už osmnáct let. Na zámcích se říká, že po deseti letech se člověk stává zámeckým mobiliářem, takže si tak trochu už jako mobiliář připadám.

Nová knihovna
Napadlo tě někdy, že budeš pracovat na zámku?
Můžu říct, že nikdy jsem si to nemyslel, ani když jsem studoval knihovnickou školu.

Jaké vzdělání vyžaduje tvoje profese?
Vystudoval jsem gymnázium L. Jaroše v Holešově, pak jsem si udělal knihovnickou nástavbu v Brně v Řečkovicích na Hapalové, v současné době je spojená s obchodní akademií, a vysokou školu mám vystudovanou v oboru historie na FF Masarykovy univerzity v Brně. Jsem rád, že se to tak prolíná, že nemám čistě knihovnictví, protože historii tady využiji více než knihovnictví samotné.

Jaká je náplň tvé práce? Určitě to není jen rovnání knih v zámecké knihovně? :-)
Mou hlavní náplní je zadávání knihovního fondu do Clavia. Vzhledem k tomu, že mám ještě na starosti mobiliář, starám se i o něj. Z knihovnického pohledu sleduji články, které vycházejí o zámku, potom odpovídám na dotazy ohledně knihovny, věnuji se badatelům, popřípadě se dívám na diplomové práce, pokud je tam zmíněná i knihovna, nebo radím v určitých záležitostech nebo se dotýkají vztahu k zámku.

Jaký to je pocit, chodit do zámecké knihovny a mít na starosti tolik vzácných knih?
Samozřejmě je to velká čest, knihovna má svou výjimečnou atmosféru, takže jsem rád, že mám možnost tam zajít, ale ne tak často, jak bych chtěl. Pokud ovšem vracím knihu nebo jdu nějakou hledat, využívám těchto chvil, že tam jsem. Je skutečně příjemné v knihovně být, protože vědomosti, které knihy přináší, působí na člověka velmi kladně.

Nejtěžší kniha - váží 36 kg
Určitě je to i velká zodpovědnost?
Zodpovědnost to je, myslím si, že kroky kolem dobrého uchování, zpracování a zacházení s fondem jsou i záležitostí praxe, takže předpokládám, že postupuji správně.

Víš,  jaká je nejstarší kniha v zámecké knihovně?
Nejstarší kniha je z 9. století, my ji důvěrně říkáme Sakramentář kroměřížský (sakramentář je modlitební kniha), ale oficiálně bývá uvedená jako Pontificale Romanum anebo Sacramentarium Gregorianum, je psána latinsky karolinskou minuskulou a pochází z okolí Rennes.

A jaká nejvzácnější?
Pravděpodobně tato kniha je i nejvzácnější. Ještě bych uvedl, že tady máme vzácnou Bibli burgundskou ze 13. století a zajímavostí je také Bible Duchka z Mníšku z roku 1433.

Jaké knihy můžeme v knihovně najít?
Zaměření knihovny už od založení roku 1694 bylo takové, aby zde byly zastoupeny všechny vědní knihy a zároveň je tu i beletrie, protože tak jako dnes je beletrie důležitá, tak to bylo i v době baroka a později.

Stará knihovna
A četl jsi nějakou?
Můžu říct, že sice ne vždy celou knihu, ale velmi půvabné jsou povídky v češtině z 19. století nebo ve staročeštině, takže jsem se leckdy do nich začetl a pobavil se obraty, které se používaly. Zajímavé jsou také knihy ve staročeštině ze 17. století.

A jaké jazyky jsou zde zastoupeny kromě češtiny a latiny?
Celkově jsou knihy v 36 světových jazycích, včetně arabštiny a skandinávských jazyků. Nejvíce jsou zastoupeny knihy v češtině (staročeštině), němčině a latině.

Kolik knih má zámecká knihovna?
Známe počet inventárních čísel, těch je 60 500, ale pod jedním číslem je různý počet knih. Odhadovaný počet je 90 000. Jakmile budeme mít každou knihu v Claviu, budeme vědět přesné číslo.

Stará knihovna z ochozu
Je pro veřejnost přístupná celá zámecká knihovna?
Ano, veřejnost má přístup do knihovny, jsou zde badatelské dny, ale dá se říct, že za poslední dobu je méně využívaná. Souvisí to s tím, že celá řada knih je naskenovaná na Googlu. Člověk, který se zajímá o knihu ne tak specifickou, je schopný si ji najít.

A je dobře, že jsou knihy naskenované?
Je. Tím, že je historická kniha naskenovaná, už se s ní dál nemusí hýbat a je to dobře pro její stav a zachování v dobré kvalitě. Navíc je to dobré nejen pro toho, kdo knihou potřebuje listovat, ale i pro knihovnu.

Je něco na tvé práci, co ti dokáže rozhodit celý den?
Rozhodit ani ne, spíš mi připadne, že je škoda, jak se zmenšuje vztah ke knihám. Když přijede nějaká výprava turistů do knihovny, více je zajímá prodejní cena místo toho, aby se zajímali o obsah knihy.

A naopak, co tě na tvé práci baví?
Práce s knihami, občas jimi zalistovat, podívat se a jsem rád, že potkávám i nadšence, kteří mají rádi historické knihy nebo i historii, to mě vždycky dokáže potěšit.

Setkáváš se i s turisty ze zahraničí, kteří mají zájem o historické knihy?
Pokud jsou to kolegové knihovníci, tak leckdy je provázím, samozřejmě zájem zahraničních turistů je velký, můžu to dokázat i tím, že pokud jsem v knihovně a přijde tam zahraniční zájezd, tak většinou se o knihovnu zajímají. Ale tím bych nechtěl říct, že naši turisté jsou bez zájmu, někteří se o ni taky zajímají.

Pohled z ochozu
Když jsme se my dva poprvé setkali, bylo to na kroměřížské Noci literatury. Chodíš rád na takové podobné akce?
Chodím moc rád, takové akce vítám. Jediný problém je čas a pokud je těch akcí víc, člověk by na ně měl chodit odpočinutý, aby je dokázal dobře vnímat. Rád si poslechnu různé lidi, vím, že Knihovna Kroměřížska pořádá řadu výborných čtení, ale nestíhám se jich účastnit. Na druhou stranu si pustím třeba rádio, kde mluví nějaký spisovatel o knize nebo je nějaká kniha hodnocená, popřípadě poslouchám záznam na internetu.

S touto otázkou souvisí i další otázka: chodíš v rámci své profese na semináře či kurzy, aby ses dál vzdělával?
Chodím velmi rád, míváme setkávání pracovníků našich institucí v rámci Kroměříže a Zlínského kraje, potom bývají semináře pracovníků historických knihoven, takže pokud to jde, rád se zúčastním. Samozřejmě další vzdělávání je důležité, jen mně mrzí, že se časově nestíhám vzdělávat v rámci univerzity.

Numismatická knihovna, momentálně v rekonstrukci
Opustíme teď tvoji profesi a zeptám se tě, jaké knížky rád čteš? Jaký žánr, případně jestli máš oblíbené nějaké autory?
Mám rád různé druhy žánrů, v poslední době nejvíce čtu odborné knihy o historii a umělecké historii, samozřejmě i o Kroměříži. Oblíbených autorů mám více, rád čtu Exupéryho, ať už Citadelu nebo Malého prince - jsou zde myšlenky, které mě dokázaly velmi oslovit. Vzhledem k tomu, že jsme na arcibiskupském zámku a je důležitá znalost Bible, tak pročítám i ji, aspoň když je čas, a jinak si myslím, že je to úžasná kniha.

Jakou knihu jsi naposledy četl? Může to být i odborná či beletristická.
Naposledy jsem četl knihu, která je věnována zámecké výstavě ohledně restaurování tapisérií. Je velmi pozoruhodná a docela mě zaujala. Myslel jsem si, že takové čtení bude jen o restaurování, ale jsou zde i zajímavé detaily k motivům zámku a jsou vzpomenuty i souvislosti s kroměřížskými zahradami. Ještě bych dodal, že mě také zaujala z toho důvodu, že tapisérie pořizoval biskup Karel II. Lichtenštejn - Kastelkorn, který tady nechal zřídit knihovnu.

Vím o tobě, že máš tři děti. Čteš svým dětem pohádky?
Pokud mají zájem, tak ano.

Máš oblíbenou pohádku?
Řekl bych, že zfilmované Peklo s princeznou, protože se natáčela tady na zámku (smích), ale jinak nemůžu říct, že bych byl k nějaké upnutý. Líbí se mi například pohádky Boženy Němcové.

Když nepracuješ, máš nějakou zálibu či koníček? A jak relaxuješ?
Hodně relaxuji procházkou v přírodě a četbou knížek, je to výborný relax, sem tam, pokud mi zbývají síly, sportuji, ale buď chybí čas nebo energie.

Moc ti děkuji za rozhovor, za čas a za ochotu, bylo to moc příjemné a milé povídání.

neděle 9. března 2014

Rozhovor s...Daniela Krolupperová

Daniela Krolupperová
Danielu Krolupperovou jsem objevila v dětské knihovně. Tedy, ne ji samotnou, ale její krásné knížky pro děti. Daniela Krolupperová je překladatelka, novinářka a spisovatelka. Píše především pro děti a její knihy mají i poučení: Draka je lepší pozdravit aneb O etiketě, Sedmilhář Josífek nebo Já se nechtěl stěhovat! Vystudovala norštinu a finštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, dále studovala na školách v Helsinkách a Oslu. Zaujala hned svým debutem Proč mluvíme česky (2003), v němž na pohádkový příběh naroubovala poučení o jazyku. 

Její příběhy se čtou s lehkostí a dokážou upoutat dětskou pozornost, že ani nedutají. Nevěříte? Mám to osvědčené a potvrzené.

Většina z nás měla v dětství nějakou milovanou knížku. Mohla byste mi prozradit, jestli jste ji také měla a jestli se k ní ráda vracíte?
V dětství na mě silně zapůsobila celá řada knížek. Asi nejčastěji vzpomínám na Nachové plachty ruského spisovatele Alexadra Grina, které vyšly v českém překladu Zdeňky Psůtkové.

Jste česká autorka, která píše pro děti. Vaše spisovatelské schopnosti určitě nezačaly první vydanou knihou. Pamatujete se ještě na svoji úplně první povídku či báseň, kterou jste napsala?
Nepamatuji, bohužel. Bylo to skutečně ve velmi raném dětství.

Máte během psaní nějaký rituál, který dodržujete?
Nemám. Jako pracující matka tří dětí chronicky nestíhám. Píšu ve volném čase čili prostě, jak jen stíhám.

Kde hledáte inspiraci pro své knihy?
Kolem sebe, obvykle u dětí.

Máte oblíbeného spisovatele?
Celou řadu. J. G. Farrell, N. West, Graham Green, P. D. Jamesová a mnozí další.

Měla jste nebo máte velký spisovatelský vzor?
Nemám a ani jsem neměla.

Někdo má rád detektivky, červenou knihovnu nebo společenské romány. Který žánr ráda čtete?
V poslední době si nejlépe odpočinu u detektivek.

A kterou knihu máte teď na nočním stolku?
Knihu žádnou, na nočním stolku mám položený počítač. Ale vlastně v něm je kniha, kterou právě píšu – Zločin na Starém Městě pražském.

Na závěr bych se vás chtěla zeptat, jakým způsobem relaxujete po těžkém pracovním dni?
Pohybem. Skoro dvacet let cvičím pravidelně aerobik a teď jsem začala běhat. Pro člověka, který tráví celé dny a kolikrát i části nocí u počítače, je to spíš součást strategie přežití.

Moc děkuji za rozhovor! 

neděle 20. října 2013

Rozhovor s...Klára Janečková

Se spisovatelkou Klárou Janečkovou jsem se potkala v kroměřížské knihovně na kurzu tvůrčího psaní. Již na první pohled na mě zapůsobila svou křehkostí, když to tak napíšu - byla mi velmi sympatická, milá a ochotná poradit každému začínajícímu i budoucímu spisovateli.

Životopis v kostce:
Klára Janečková se narodila v roce 1979 a vyrůstala ve Chvalčově u Bystřice pod Hostýnem. Její první historický román vyšel v roce 2002 a jmenuje se Ďábelská tvář. Další knihy na sebe nedaly dlouho čekat. Celkem napsala osm knih, v roce 2003 byla Ďábelská tvář oceněna "Prvotinou roku 2002".

Klára Janečková vystudovala psychologii, které se plně věnuje ve školství. Od roku 2010  vede rozvojové skupiny, skupiny zaměřené na změnu chování, semináře pro žáky devátých tříd, individuální sezení. Pravidelně se účastní v rámci projektu "Česko čte dětem" čtení dětem v nemocnicích v Kroměříži.

Celý životopis, knihy, ale i fotografie najdete na stránkách Kláry Janečkové.


Většina z nás měla v dětství nějakou milovanou knížku. Mohla byste mi prozradit, jestli jste ji také měla a jestli se k ní ráda vracíte?
V dětství jsem měla ráda jeden dívčí román o mladé dívce (Podej mi ruku, Radko), se kterou jsem se identifikovala. Ale nyní se k němu nevracím. Kniha, ke které se vracím, je kniha Dáma z Toweru. Příběh Anny Boleynové, druhé ženy Jindřicha VIII. Začíná v době, kdy Anna čeká v Toweru na smrt. Tuto knihu čtu v období, kdy je mi těžko. Vždy po ní sáhnu a hledám v ní sílu. Vrátila jsem se k ní celkem pětkrát a vždy mi pomohla těžkým obdobím proplout. Kniha je už bez obalu, potrhaná, procestovala se mnou půlku světa, ale nedám na ni dopustit :-)

Jste známá česká autorka, ale vaše spisovatelské schopnosti určitě nezačaly prvním románem. Pamatujete se ještě na svoji úplně první povídku či báseň, kterou jste napsala? 
Zcela první práce byla pohádka „O Koblížkovi“. Tu jsem celou přepracovala. To mi bylo tak sedm či osm let. V deseti jsem napsala první povídku. Byla o chlapci, který přežil pád letadla a adoptovali jej nějací lidé. Až vyrostl, našel svou skutečnou rodinu, která pád také přežila. Chlapec se po tragédii prostě ztratil a nikdo nevěděl, kde a s kým žije. Básně jsem psala velmi málo.

Máte během psaní nějaký rituál, který dodržujete?
Vždy si zapálím svíčku, někdy několik. Mám tři kočky, obyčejné tulačky, které jsem si vzala z útulku. Ty jsou vždy kolem mne. Takové múzy. Ke psaní nechybí obří hrnek čaje, bylinkového či zeleného, někdy celá konvice. Potřebuji klid. Což je někdy problém. Nejlépe se mi píše ráno, brzy ráno, když končí noc. Jakoby s úsvitem nepřišel pouze nový den, ale i nový příběh a nová inspirace. 

Kde hledáte inspiraci pro své knihy?
Všude. V mé práci, v cestování, během četby, sledování filmů apod. Každý den je inspirací. Setkávám se s lidmi a jsem velmi vnímavá. Sleduji jejich příběhy, emoce, reakce – učím se a učím. Nikdy nevím, kdy mne někdo jedinečný potká, kdy mne osloví, kdy vznikne nový příběh. Nejvíce mne inspiruje cestování. Naplňuje a přitom dává podněty pro další tvorbu.

Máte oblíbeného spisovatele?
Jednoznačně Erich Maria Remarque, jeho knihy si servíruji coby odměnu, vždy jednu ročně.

Měla jste nebo máte velký spisovatelský vzor?
To jsem nikdy neměla a nemám. Mám ráda historii a obdivuji autorky píšící historické romány. Nyní má můj velký obdiv spisovatelka Sharon Kay Penmanová – za úžasné ságy z období Anglie 12. a 13. století. Skutečná fakta a události. S tou usínám. Její tlusté obří knihy čtu místo sledování televize.

Někdo má rád detektivky, červenou knihovnu nebo společenské romány. Který žánr ráda čtete?
Historické knihy, ale ne červenou knihovnu, ale skutečné příběhy. Potom mám ráda knihy inspirované skutečnou událostí.

A kterou knihu máte teď na nočním stolku?
Nyní čtu kvůli práci knihu „Nová cesta k léčbě šikany“, ale tu vždy před spánkem střídá kniha „A všichni svatí spali II“ od autorky, kterou jsem již jmenovala (Sharon Kay Penmanová).

Na závěr bych se vás chtěla zeptat, jakým způsobem relaxujete po těžkém pracovním dni?
Mám ráda dokumenty, ale i dobrý film. Nejsem na komedie, spíše nějaké drama. A pak ta kniha. A když jsem opravdu hodně unavená, pak příroda. Vezmu psa a vyrazím do lesa, k přehradě, do parku. Jednou za čas vyrazím na shopping a udělám si radost, vždy si koupím i knihu. Pak zpytuji svědomí (kolik jsem utratila) a vrhám se do další práce :-).

Moc děkuji za rozhovor.