Den se mi v rukou přelomil

AUTOR: Bohuslav Hlinka, Jiří Všetečka (fotograf)

NAKLADATELSTVÍ: Práce

ROK: 1990

POČET STRAN: 320
ZDROJ: zapůjčeno



HODNOCENÍ:

Anotace

Autor textu nahlíží na život a dílo Jiřího Wolkra v širších souvislostech, než je tradičně nahlížen, přičemž fotograf zachycuje o Wolkrovi dosud málo známé skutečnosti.

Hodnocení

Myslím, že většina z čtenářů tuto knihu znát nebude. Já ji také neznala, ale zaujal mě název knihy. Co asi tato věta znamená? Po přečtení anotace jsem zjistila, že je to jeden z veršů českého básníka Jiřího Wolkera. A o něm je celá kniha.

Jiří Wolker se narodil v Prostějově 29. března 1900. Jeho život mu byl předurčen - rodiče chtěli, aby vystudoval práva a stal se advokátem. Jiřího to však táhlo úplně jiným směrem. Poezie byla jeho velkou vášní a koníčkem. A nejen ona. Byl všestranně nadaný - uměl hrát na housle i klavír, psal hudební skladby, maloval.

Kniha, kterou jsem měla možnost si přečíst, je skvěle zpracovaná. Autoři zkompletovali celý Wolkerův život. Paradoxně začínají Jiřího smrtí. Určitě neprozradím nic neznámého, když napíšu, že Wolker umřel velice mladý. Bylo mu necelých 24 let. Zemřel na tuberkulózu, v tehdejší době neléčitelnou nemoc a ve většině případech to byla i nemoc smrtelná. Autoři popisují Tatranskou Poljanku, místo, kde se Wolker léčil, zmiňují léčebné procedury i podmínky, které nebyly zrovna ideální.

Po Wolkerově smrti se autoři věnují jeho dětství, studiu na gymnáziu i na vysoké škole, zaměřují se také na politickou situaci ve Wolkerově okolí a také ženám, které ho obletovaly. Stačilo kývnout a Wolker jich mohl mít na každém prstu minimálně pět.

Co se mi na knize velmi líbilo, byly fotografie, různé dopisy a dokumenty, které mapují Wolkerovu rodinu, místa, kde se léčil či ženy a dívky ve Wolkerově životě.

Velkým plusem pro mě také byly jeho básně. Některé mají dlouhé verše, některé se krásně rýmují. Je z nich cítit nejen láska a krása k životu, ale i smutek a vědomí blízké smrti.

Ač je kniha plná faktů, četla se velice dobře a snadno. Kdo má rád podobné typy životopisů, měl by si knihu přečíst. Stojí vážně za to.

O autorovi

Bohuslav Hlinka byl spisovatelem z povolání. Věnoval se literatuře faktu a encyklopedické literatuře z různých oborů.Na jeho kontě je neméně než patnáct titulů, jež byly přeloženy i do němčiny, francouzštiny, španělštiny, angličtiny a arabštiny. Velmi se ve svých knihách zabýval problematikou peněz.

Příběh jednoho manželství

AUTOR: Pearl S. Buck

ORIGINÁL: Portrait of a Marriage (The John Day Comp., 1941, New York)

PŘEKLAD: Jarmila Urbánková

NAKLADATELSTVÍ: Práce

ROK: 1970

POČET STRAN: 176

ZDROJ: zapůjčeno

HODNOCENÍ:

Anotace

Psychologický román americké spisovatelky vypráví příběh zdánlivě nerovného manželství z prvních desetiletí tohoto století, soužití talentovaného malíře z bohaté filadelfské rodiny a půvabné selské dcery, manželství, v němž z nerovnosti vyplývající strach jednoho partnera o druhého způsobuje, že se toto manželství stále omlazuje a stává se pro oba zdrojem štěstí.

Něco málo o ději

Vilém je malíř. Rád maluje venkovskou přírodu. Jednoho dne zavítá na venkov až k jedné farmě, kde pracuje mladá dívka Rút. Je tak krásná, že se rozhodne ji namalovat. Poté, co obraz dokončil, nepřestal Vilém na statek docházet. Mezi ním a Rút vznikne láska, která vyústí v manželství.

Hodnocení

Knihu jsem z knihovničky vzala namátkou a v rychlosti a ani jsem dopředu nevěděla, o čem kniha je. Věděla jsem však, že knihu autorka napsala již v roce 1941.

Celý příběh se odehrává v Pensylvánii začátkem 20. století, kdy se svět neřídil prací, stresem, kdy neexistovala auta, mobily. Jen klid a mír. Takový život se najde spíše na venkově a právě tam nás autorka příběhu zavádí.

Seznamujeme se s mladým malířem Vilémem Bartonem, zhýčkaným synkem bohatých rodičů. Je velice nadaný, jeho obrazy by mohly být v budoucnu vystaveny v bohatých prodejních výstavách. Jeho rodiče však neuznávají jeho talent, soudí, že malovat v Americe je naprosto nemožné, to nejkrásnější se nachází v evropském Holandsku. Vilém chce dokázat, že nemají pravdu. A tak jednoho dne zamířil na venkov. Po celodenní práci vyhladověl a při své cestě narazil na jeden statek, kde ho vřele uvítali. Jaké bylo jeho překvapení, když zjistil, že v domě žije mladá a krásná dívka jménem Rút. Je to láska na první pohled, vášnivá a s trvalými pouty. Vilém si ji nejprve odvede do New Yorku, ale Rút tam schází jako květina, která se nezalívá, a tak se Vilém vzdá všeho a spolu se vrátí na venkov. Rút pookřívá a je znovu plná života.

Vilém byl hodně zvláštní člověk. Nevěděla jsem si rady, jestli mi je sympatický nebo ne. Na jedné straně obdiv, že se rozhodl zanechat velkoměstského života a zahrabat se někam na venkov jen pro to, aby se jeho žena cítila dobře. Na druhou stranu byl naprostý budižkničemu, nechal Rút, aby na farmě dřela sama a on si chodil po okolí a kreslil si svoje obrazy.

U Rút jsem měla ty samé pocity - na jedné straně jsem ji obdivovala za to, jaká je to silná žena, která se dokázala postarat nejen o statek, ale i o děti, zastala kdejakou mužskou práci. Na druhou stranu jsem se až divila, že tohle manželovo zahálství trpěla a neposlala ho k šípku.

Oba jsou protichůdných povah, možná je pojila opravdu láska a milování, protože netuším, co je tak stmelovalo. Ani ty děti ne. V dnešní době by takové manželství bylo rychle rozvedeno.

Příběh není jen o Vilémovi a Rút, ale je také o jejich dětech - Jill, Mary a Halovi. Stejně jako rodiče, tak i oni jsou rozdílní, každý z nich touží po něčem jiném a každého z nich osud zavál úplně jinam.

Se všemi postavami čtenář prožije jejich celý život. Čtenář s nimi zažije dvě světové války, také pocítí pokrok, který se přenesl i na venkov. A nejen to, každá z postav se vyvíjí a dozrává postupně s věkem.

Kniha nebyla špatná, dobře a rychle se četla, je to taková psychologická sonda do života jednoho manželského páru, kteří sice žijí spolu, ale vedle sebe, nezavazí si, ale vzájemně se tolerují a potřebují.

Obálky

Moc obálek k této knize není. Je to z důvodu, že kniha moc nejnovějších vydání nemá. Ale rozhodně jsou mnohem hezčí než česká obálka. Ani další dvě česká vydání (1948 a 2000) se s obálkou moc nepárala. 

  

O autorce

Pearl Buck byla americká prozaička, nositelka Nobelovy ceny za literaturu. Narodila se v rodině presbyteriánského misionáře. Jako několikaměsíční byla otcem misionářem odvezena do Číny, kde strávila své dětství. Po studiích v Americe se tam opět vrátila a pracovala po vzoru rodičů jako misionářka a učitelka. V Číně strávila Pearl Buck téměř čtyřicet let, získala zde také podklady pro své nejúspěšnější romány. V roce 1938 získala Nobelovu cenu za literaturu. Pearl Bucková získala nejen výbornou znalost čínštiny, ale důvěrně se sžila s prostými čínskými lidmi, které si zamilovala. To jí dalo podnět k literární tvorbě. Zdroj: databáze knih