středa 28. září 2016

Velká iluze

AUTOR: Mika Waltari
ORIGINÁL: Suuri illusioni (Werner Söderström Ltd, 1928)
PŘEKLAD: Jana Mašková
NAKLADATELSTVÍ: Omega
ROK: 2016
POČET STRAN: 176
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:



Anotace
Redaktor Hart potká v Helsinkách známého a oba spolu odejdou do salonu paní Spindellové. Zde se seznámí se zahořklým spisovatelem Hellasem a krásnou Caritas, do níž se na první pohled zamiluje. Milostný trojúhelník vždy znamená problémy…

Hodnocení
Po dočtení knihy Velké iluze jsem ztratila veškeré iluze o lásce, které jsem měla. Je to lehce depresivní kniha, která nemusí každému čtenáři sednout.

Mika Waltari Velkou iluzi napsal v roce 1928, což, uznejte sami, je velmi dávno. Čtenář se musí oprostit od všeho, na co je zvyklý u současných severských autorů - napětí, drsnost, krása severské přírody a mnohé další typické znaky.

Mika Waltari svůj příběh situoval do Helsinek, do elitní společnosti. Představuje nám redaktora Harta, muže, který je osamocený. Hart se seznamuje s krásnou dívkou Caritas, je mladá, krásná a Hart pro ni ztratil své srdce. Jenže Caritas miluje Hellase, novináře a básníka, jehož povaha je hodně nevyzpytatelná, je to cynik a přišel mi dost namyšlený a příliš sebevědomý. 

A tak začíná milostný trojúhelník, i když popravdě řečeno není vůbec typický. Pokud čekáte pořádnou nálož romantiky, tak na ni zapomeňte. Dostane se vám příběh s trochou filosofických úvah o životě, lásce, přátelství i iluzích.

Kniha je rozdělená do dvou částí. V té první Waltari píše filozofické úvahy, ve druhé části příběhu se zaměřuje na děj. Spíše se mi líbila druhá část, kterou jsem si užila mnohem více. Už jenom proto, že čtenář spolu s hrdiny opustí pochmurné Helsinky a vydá se do daleké Paříže, kde děj vyvrcholí nečekaným závěrem.

Iluze - to je slovo, které se v příběhu dost často objevuje. Někdy v dobrém smyslu, někdy ve smyslu negativním. Iluze je o tom, že člověk se žene za něčím, o čem si myslí, že je pro něho dobré, vysní si svůj vzdušný zámek, svou lásku, ale ze snu se probudí a zbude jen pouhá iluze. A právě tyto negativní iluze se v příběhu objevovaly mnohem častěji než ty pozitivní.

Co se mi na příběhu líbilo, byla Hartova čistá nesobeckost a ačkoliv by měl Hellase nenávidět a soupeřit s ním o Caritas, překvapilo mě, že se s tímto mužem spřátelil. Zní to až neuvěřitelně, v dnešní době by to určitě bylo úplně jinak. 

Velká iluze je krátká novela. Má jen 168 stran. Pokud je vám Waltari blízký a máte rádi jeho knihy, určitě si tento příběh přečtěte. Uvidíte, že Waltari umí psát nejen knihy historické a detektivní, ale také knihy společenské.

Obálky
Nejvíce mě zaujala prostřední obálka s dívkou a Eiffelovou věží v popředí. Tak nějak podobně jsem si Caritas představovala.
    

O autorovi
Mika Toimi Waltari byl finský spisovatel, novinář a dramatik. Jeho nejznámějším dílem je historický román Egypťan Sinuhet. Mika Waltari byl jedním z nejplodnějších finských autorů. Napsal nejméně 29 románů, 15 novel, 6 sbírek pohádek, 6 sbírek poezie a 26 dramat. Podílel se také na tvorbě scénářů pro film a rádio, psal literaturu faktu, překládal a napsal stovky přehledů a článků. Ve světě je nejznámějším finským autorem a jeho díla byla přeložena do více než třiceti jazyků.

Napsáno pro nakladatelství Omega.
Knihu můžete zakoupit v knihkupectvích Knihy Dobrovský.

pátek 23. září 2016

Gabriel si knihu o sobě napsal sám

Spisovatelka Kateřina Dubská přijela 22. září 2016 do Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně. Posluchačům představila dvě vydané knihy - Člověk Gabriel a Dcery. ˇ

Kniha Člověk Gabriel vznikla na základě snu, který spisovatelka měla, a pak zjistila, že vlastně píše knihu. Příběh je založen na skutečných základech. Gabriel je její dávný předek, který rozuměl koním, miloval přírodu a také Meruňku, se kterou šel z Vídně k Buchlovu, aby zde založili velkou rodinu.

Zatímco Člověk Gabriel se autorce psal velmi lehce, kniha Dcery se jí psala velmi obtížně. Gabriel byl sice psán na základě faktů, ale byl dotvořen jako krásný snový příběh, avšak Dcery jsou z 95 % jen fakta. Dcery jsou volným pokračováním Gabriela. Jak byl Gabriel lyrický, krásný, tak Dcery byly dramatické a drsné. Není divu, že autorce spadl kámen ze srdce, když dopsala poslední větu. Několikrát chtěla psaní odložit, ale vždycky dostala další impuls k dokončení. 

Na podzim v nakladatelství Jota vychází další kniha Kateřiny Dubské. Bude se jmenovat Malé zázraky. Je to kniha dvanácti povídek, které jsou opět založeny na skutečných příbězích skutečných lidí. "Malé zázraky jsou o lásce i strachu milovat, o nemoci i smrti, o darech i jejich nevýhodách, o pýše i pokoře, takže o tom, co se děje a může se stát každému z nás." (zdroj: Kateřina Dubská)

Kateřina Dubská z obou knih přečetla ukázku. Z jejich úst zazněla krásná slováčtina a mně se znovu vybavil příběh o Gabrielovi i Dcerách. Stejné pocity, i stejné emoce, vybavily se mi také jednotlivé příběhy.

S Kateřinou Dubskou jsem se poprvé setkala na Světě knihy v roce 2014. Už tehdy jsem měla Člověka Gabriela přečteného a jaké bylo moje překvapení, když poté, co jsem ji řekla, že jsem její knihu recenzovala, věděla, kdo jsem! Tehdy to byl opravdu silný zážitek. O dva roky později jsem zažila další příjemné překvapení. Paní Dubská mě poznala! A nejen to, pamatovala si jméno i mého blogu. Myslím, že jsem se tvářila dost vyjeveně, protože jsem najednou nevěděla, co říct. Tento okamžik si budu pořád pamatovat. :-) 

Na knihu Malé zázraky se moc těším, protože jsou to příběhy se šťastným koncem a šťastné konce mám ráda. 

úterý 20. září 2016

Neviditelná dívka

AUTOR: Mariel Hemingway
ORIGINÁL: Invisible Girl (Regan Arts, New Yor, 2015)
PŘEKLAD: Kateřina Pietrasová
NAKLADATELSTVÍ: Portál
ROK: 2016
POČET STRAN: 104
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:




Anotace
Vnučka slavného spisovatele Ernesta Hemingwaye napsala působivou knihu o tom, jaké to je vyrůstat s vědomím, že vaši rodiče trpí depresemi a jsou závislí na lécích, sestra je duševně nemocná a dědeček několik měsíců před vaším narozením spáchal sebevraždu. Mariel Hemingwayová popisuje dětství a mládí prožité v rodině, jejíž členové byli sice obdařeni nadáním a slávou, avšak poznamenaly je deprese, alkoholismus, schizofrenie, rakovina a sebevraždy.

Hodnocení
Když jsem držela Neviditelnou dívku v ruce, zaujala mě nejprve obálka. Je velice jednoduchá. Je zde vyobrazená dívka, která je průhledná skrz kapky. A kapky značí smutek, deprese, pláč či nemoc. Růžová barva je však o naději, že ne všechno může být šedé a smutné.

Seznamujeme se s Mariel, s dívkou, která nemá jednoduchý život. Vyrůstá v rodině poznamenané depresemi, závislostmi a také sebevraždou. To není moc dobrý základ pro budoucí život.

Mariel má dvě starší sestry. Se starší sestrou Margot (později známá spíše jako Margaux) si moc nerozuměla, pro rodiče byla neviditelná, ti měli jen svoji chvilku na víno, po které se nejdříve skvěle bavili, pak došlo na hádky.

Mariel předčasně dospěla, starala se o domácnost, když její rodiče nemohli. Byla také sama, moc přátel neměla. Snaží se samotu překonat svými zájmy jako je lyžování, jízda na kole či pobyt v přírodě.

S Mariel prožíváme její dětství i část teenagerovských let, dobu, kdy děti prochází velkou změnou. Zažijeme s Mariel i začátek její herecké kariéry, kdy si poprvé zahrála ve filmu a ještě navíc s Margot po boku.

Kapitoly v knize jsou velmi krátké a na konci každé z nich jsou věci k přemýšlení. Obsahují důležité myšlenky, které shrnují přečtenou kapitolu a také rady, jak si poradit v těžkých chvílích a jak nepropadnout trudnomyslnosti a smutku.

Tento krátký příběh je určen mládeži, která se potýká s podobnými problémy buď sami nebo mají zkušenosti z rodiny. Kniha může být také součástí biblioterapie a být tak nápomocná těm, kteří si nedokáží poradit sami. Dalším přínosem je i to, že je příběh napsaný na základě skutečných událostí.

A i když má kniha silný příběh a dle čtenářských reakcí lze usuzovat, že je i hodně citově založená, mně se příběh citově nedotkl. Jistě to bude tím, že nejsem cílová skupina a do Mariel jsem se nedokázala vžít. Ale říká se, sto lidí sto chutí. Myslím si, že svou cílovou skupinu si kniha už dávno našla díky jiným pozitivním recenzím.

O autorce
Mariel Hemingway je vnučka Ernsta Hemingwaye, herečka a autorka. Věnuje se rovněž józe a zdravému životnímu stylu.

Napsáno pro nakladatelství Portál.
Knihu můžete zakoupit v e-shopu nakladatelství.

pátek 16. září 2016

Černobílý svět

AUTOR: Kathryn Stockett
ORIGINÁL: The Help (G. P. Putnamp's Sons, New Yor, 2011)
PŘEKLAD: Jana Kordíková
NAKLADATELSTVÍ: Knižní klub
ROK: 2015
POČET STRAN: 408
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:



Anotace
Společenský román a jedna z nejúspěšnějších amerických knih posledních let. Hluboký a dojemný příběh zasazený do 60. let 20. století na americký Jih je vyprávěn očima tří výjimečných žen. V době panující rasové segregace se mladá běloška slečna Skeeterová s pomocí moudré Aibileen a rázovité Minny rozhodne ukázat svět očima černých hospodyň, čímž převrátí vzhůru nohama město i způsob, jakým se na sebe dívají ženy – matky, dcery, pečovatelky, přítelkyně.

Něco málo o ději
60. léta 20. století, Jackson, stát Mississippi. Ocitáme se v době, kdy v každé bílé domácnosti pracuje černá hospodyně. Nejinak je tomu i v malém městě Jackson. Aibileen a Minny pracují u paniček, kdy jedna je horší než druhá. Až na paní Skeeter, která je jiná než její kamarádky.

Hodnocení 
Celý příběh se odehrává v šedesátých letech dvacátého století v Americe. Všichni z dějepisu víme, že černoši byli silně segregováni a rasově nenáviděni. Nejprve byli otroky na různých jižanských farmách. Po zrušení otroctví uteklo několik desítek let, přesto však černoši nepatřili do společnosti, budovali se pro ně obchody, kina či školy. Tato kapitola byla uzavřena černošským aktivistou Martinem Lutherem Kingem, který se postaral o nezávislost a rovnoprávnost Afroameričanů.

V této době se odehrává i následující příběh. Jsou zde dva světy - bílý a černý. V bílém světě žijí paničky, které se neumí postarat o svou domácnost, chodí na večírky, scházejí se na bridž, jsou obklopeny dalšími snobskými paničkami a diskutují o všem, co se děje ve společnosti. V každé bílé domácnosti je jedna černá hospodyně, která je nejenom kuchařkou, ale také se stará o celou domácnost a pečuje o děti. V knize se tento černobílý svět prolíná, ale zároveň se nikdy nemůže střetnout.

Hlavními postavami a vypravěčkami jsou černošky Aibileen a Minny. Aibileen má za sebou těžký život, starala se o mnoho dětí a vždy od nich odešla v době, kdy začaly přebírat vzory od svých matek. Její poslední zaměstnavatelkou je paní Leefoltová. Své dcerky Mae Mobley si vůbec nevšímá, neustále na ní vidí spoustu chyb a neváhá je malé holčičce vytýkat. Na Aibileen je, aby Mae Mobley zdůrazňovala, že "je hezká, je chytrá, je důležitá".

Velice negativní postavou je paní Hilly. Arogantní, sebestředná snobka, která si myslí, že je ředitelkou zeměkoule. Upřímně řečeno jsem ji nesnášela. K pomluvám a lžím neměla nikdy daleko a hospodyně se u ní střídaly jak na běžícím pásu.

Pravým opakem je paní Skeeter. Svobodná, bezdětná, jejím velkým snem je pracovat jako novinářka. Ale k tomu potřebuje zkušenosti. Jejím dalším snem je napsat knihu, která rozvíří hladiny poklidného Jacksonu. Bude se pohybovat na samé hranici zákona.

Minny má prořízlou pusu a kvůli tomu byla několikrát propuštěná z práce. Má několik dětí, manžela alkoholika a násilníka a nemůže si dovolit být bez zaměstnání. Proto přijme práce u paní Celie, podivné a bláznivé ženy, která se mermomocí snaží získat přízeň paní Hilly.

Postav je zde mnohem, mnohem víc, každá bojuje za svá práva způsobem, který není vždy správný. Tento propletenec černobílých vztahů přináší pestrobarevnou mozaiku jednotlivých příběhů a vy s nimi budete prožívat každodenní starosti i radosti.

Kniha má tři vypravěčky - Minny, Aibileen a Skeeter. Zaručeně si tyto tři dámy oblíbíte. Mně byla nejvíce sympatická Skeeter pro svou houževnatost, mládí a víru v lepší budoucnost.

Podle knihy byl v roce 2011 natočený stejnojmenný film. Film byl trochu jiný než kniha, jak to už většinou bývá, ale zůstalo v něm hodně podobných věcí.

Jsem moc ráda, že jsem si knihu mohla přečíst a rozhodně ji můžu doporučit dalším čtenářům. Je to příběh nejen o rasové segregaci, snobství a nadřazenosti, ale také o naději a přátelství. Je to příběh, u kterého bychom se měli zamyslet, jestli je nutné lidi jiné barvy pleti (a nejen barvy) nenávidět a vystrkovat ze společnosti. Je to všechno o lidech a zakořeněných předsudcích.

Obálky
Filmové obálky mě moc nelákají. Ani sama pořádně nevím proč. Proto jsem kromě filmových vybrala i ty, které vznikly před filmem. Shodou okolností jsou všechny tři laděny do žluta.
    

O autorce
Kathryn Stockett se narodila v americkém městě Jackson ve státě Mississippi. Poté, co vystudovala na univerzitě angličtinu a tvůrčí psaní, se odstěhovala do New Yorku a devět let pracovala v redakcích časopisů a marketingu. Nyní žije s manželem a dcerou v Atlantě.
Její debutový román Černobílý svět, jenž se stal krátce po vydání knižní senzací, předtím odmítlo padesát literárních agentů. Nyní se více než rok drží mezi nejprodávanějšími romány současnosti a připravuje se jeho filmová verze.

sobota 10. září 2016

Kuba nechce prohrávat

AUTOR:  Petra Braunová
ILUSTRÁTOR: Jiří Bernard
NAKLADATELSTVÍ: Albatros
ROK: 2014
POČET STRAN: 88
ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:




Anotace
Kuba nerad prohrává. A zvlášť teď, kdy do třídy přibyl nový kluk Sebastián. Žil s rodiči ve Velké Británii, samozřejmě umí výborně anglicky, skvěle vypadá a vůbec... Spolužačky jsou nadšené, Kuba otrávený. Ale nevzdá se. Nezlomí ho ani nový miláček děvčat, ani nový pan učitel!

Něco málo o ději
Třeťák Kuba už se školy nebojí, ani mu už počítačový upír nebere energii. Tentokrát však Kuba neumí prohrávat. Chce být ve všem první a nejlepší. To se mu však moc nedaří a úplně nejhorší je, že k nim do třídy přibyl nový žák. Jmenuje se Sebastian a umí snad všechno na celém světě a v tom, co dělá, je prostě jednička. Holky ho zbožňují, kluci s ním chtějí kamarádit. Jen Kuba k Sebastiánovi cítí nepřátelství.

Hodnocení
Kuba potřetí. Po předchozích dvou dílech přichází na řadu příběh o třeťákovi Kubovi. Tentokrát trošku z jiného soudku - Kuba neumí prohrávat. V ničem. Ani při člověče nezlob se, ani při páce, prostě v ničem. Chce být nejlepší. V podstatě se mu to daří, ale pak přijde katastrofa v podobě nového spolužáka Sebastiána. Přijel z Velké Británie, takže nejenže umí skvěle anglicky, ale také dobře česky, umí hrát taky fotbal a to Kuba těžce nese a snaží se Sebastiána přetrumfnout.

Navíc jejich paní učitelka odchází na rizikové těhotenství a třetí třída dostává nového pana učitele.  A stejně jako paní učitelka, tak i on si získá jejich pozornost laskavostí a porozuměním. Pan učitel Rybička má svou třídu rád a není mu lhostejné, co se v ní děje. Proto na dva kohouty přichystá několik zkoušek. Vše nakonec dopadne úplně jinak....

I třetí díl o Kubovi je velmi podařený. Autorka zde nenápadně vmísila poučení a také několik rad a výchovných pomůcek k překonání rivality. 

Kniha je určená pro devítileté děti, text je snadno pochopitelný a vybízí děti, aby o příběhu vyprávěly a říkaly, co je dobře a co špatně.

Knihu opět ilustroval Jiří Bernard. Zdá se, že tato spolupráce plně funguje, už si totiž nedokážu představit, že by knihy Petry Braunové měly jiného ilustrátora. Sice nový pan učitel vypadá trochu divoce, ale jinak jsou obrázky opravdu povedené.

Celá série o Kubovi se mi hodně líbila. Myslím si, že by takových knih, které nejen pobaví, ale i poučí, mělo existovat mnohem víc a mělo by se o nich více mluvit. I z tohoto důvodu čtu dětské knihy od českých autorů, konkrétně od autorek, protože spisovatelů moc není.

O autorce
Petra Braunová působila několik let ve francouzských a belgických rodinách jako au-pair. Své bohaté zkušenosti z tohoto období pak zúročila v knížce Česká služka aneb Byla jsem au-pair. Literatura je její koníček už od dětství, často přispívá články do různých časopisů. Se svými dětmi Olivečkem, Marií a Johanou žije v Praze. Díky jim je neustále v kontaktu s dětským světem neutuchající fantazie a lotrovin, který je nevyčerpatelnou inspirací pro její literární tvorbu.
Zdroj: databáze knih