Zobrazují se příspěvky se štítkemPřežili jsme konec světa. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemPřežili jsme konec světa. Zobrazit všechny příspěvky

středa 1. ledna 2014

Tma

AUTOR: Ondřej Neff
NAKLADATELSTVÍ: Millenium Publishing
ROK: 1998
POČET STRAN: 264
ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:





Anotace
Jednoho jarního pátečního odpoledne r.1998 nastává celosvětová katastrofa, absolutní konec elektrické energie. Autor domýšlí do detailů, co taková situace dokáže udělat s Prahou, českým prostředím i českou vládnoucí elitou. Elektrické zdroje jsou neobnovitelné a zhrouceného života se naplno ujímá podsvětí. Hlavní hrdina, mladý muž Honza Kryl, musí nasadit všechny své síly, aby uhájil život svůj a svých blízkých. Ujímá se opuštěné dívenky s Downovým syndromem, aby brzy celý svět poznal, že právě v těchto dětech je ukryt klíč k řešení celé katastrofické situace.

Něco málo o ději
17. dubna 1998 v patnáct hodin šestnáct minut dvaadvacet vteřin přestala na celém světě fungovat elektřina a nastala elektrická smrt. V tuto chvíli si však ještě nikdo neuvědomuje, že je to konec. Každý nadává, že za to může vláda, která není schopná výpadek elektřiny opravit, protože je začátek víkendu. Když přijde pondělí a elektřina stále nefunguje, začíná panika.

Honza Kryl je inženýr, sebevědomý mladý muž. Elektrická smrt ho zastihla v momentě, kdy si opravoval kolo. Když zjistil, co se děje, rozjel se na něm za svou přítelkyní Markétou, aby ji odvedl do bezpečí bytu. Ta se mu však vysmála a Honza od ní odchází.

Každý se snaží přežít na vlastní pěst. Markéta odjíždí do zdánlivého bezpečí do Krásné Lípy a Honza, protože má o ní strach, se vydává za ní spolu s dívenkou Katkou, která trpí Downovým syndromem. A právě v těchto dětech je ukryto řešení pro nastalou situaci.

Hodnocení
Ještě pořád teď hledám slova, kterými bych ohodnotila tuto knihu. Apokalyptický román nás zavádí přímo do České republiky. V pátek 17. dubna 1998 vypadla elektřina. Docela běžná věc, řeknete si, ale zvláštní na tom bylo to, že přestaly fungovat baterie v autech, zastavily se hodinky. Nastala elektrická smrt.

V tu chvíli se staly smrtelné tramvajové nehody, letecká neštěstí, umírají lidé na operačních sálech. A nejen to, začal boj o přežití - lidé začali rabovat a brát konzervy jídel, pití, žádná technika je nezajímala, protože byla k ničemu. Během pár hodin se muselo vyřešit, kam a jakým způsobem pohřbít mrtvé. Všichni ale tajně doufají, že se situace během víkendu stabilizuje a elektřina v pondělí půjde. Jenže nastalo pondělí a situace se ještě více zhoršila. Vláda České republiky se zhroutila a moc převzala mafie a zločinecké organizace. Stát je rozdělen do různých oblastí, které jsou chráněny lidmi vycvičenými na ochranu.

Vystupují zde známá jména českých politiků jako je Klaus, Havel, Macek, Zeman nebo i Lucie Bílá a některé z nich čeká hodně drsný osud. Všichni politikové dali hlavy dohromady, aby vymysleli nějaké řešení, ale byli bezmocní oproti lidem z podsvětí. Největší moc získal Jindra Hřivnáč, opilec, flákač a pedofil, který se během elektrické smrti z nicky dostal až na vrchol slávy

A právě on, prznitel dětí, má dceru Katku postiženou Downovým syndromem. Té se podaří otci uniknout a dostane se do bezpečí k mladému inženýrovi Honzovi Krylovi, který se o ni postará. Honza Kryl mi byl sympatický, trochu jsem s ním však nesouhlasila s jeho postojem vůči ženám.

Katka jako kličový bod se v příběhu ke slovu dostala až téměř na samotný závěr a věřte, že vás právě závěr velmi překvapí. Některé příjemně, někteří budou zklamáni. Já byla tak na půl. Závěr mi přišel trochu nereálný a naivní, očekávala jsem úplně něco jiného.

První část knihy byla naprosto fantastická - Neff detailně popsal všechny důsledky konce elektřiny - od smrti lidí, jejich pohřbívání až po přežívání jako ve středověkých podmínkách. Druhá část se mi až tak moc nelíbila, připadlo mi jako by děj ustrnul a neposouval se dál. Už jednou jsem zmínila, že z konce jsem byla rozpačitá. A právě z toho důvodu dávám o hvězdičku méně.

Ondřej Neff v roce 2003 napsal pokračování tmy. Jmenuje se Tma 2.0. Autor přepsal celou druhou část a dal Katce velkou přednost, protože v této knize tak nějak ustoupila do pozadí, ale v knize, kterou napsal o pět let později, sehraje Katka velmi důležitou roli.

Kdo má rád sci-fi, Tmu si přečtěte a zkuste popřemýšlet, jak by se zachoval český člověk, kdyby opravdu přišel o základní technické vybavení.

O autorovi
Ondřej Neff je český spisovatel science fiction a novinář, vydavatel internetových deníků Neviditelný pes (založen na jaře 1996, od podzimu 2005 součástí webu Lidovky.cz) a DigiNeff (o digitálním fotografování, 1999). Napsal řadu knih na téma scifi, převyprávěl řadu knih Julesa Verna, napsal také několik rozhlasových her.




Úvaha 
Představte si, že jedete jako každý den z práce autem a najednou motor zhasne. Sedíte, otáčíte klíčkem v zapalování a čekáte, až to zase zarachotí a vy nastartujete. A ono nic. Všimnete si, že nejste jediní, komu se to přihodilo. Sedíte v autě několik hodin, možná se rozhodnete v autě přespat, aby ho někdo nevykradl.

O pár dní později vám bude srdečně jedno, jestli auto pojede nebo ne. Budete mít rozhodně jiné starosti - vaší jedinou starostí bude jak přežít, protože elektřina prostě dál nefunguje. Nebude jídlo, nebude voda, začne boj o každou konzervu a o každou láhev pitné vody. Pokud se nestanete součástí nějaké komunity, brzy vás čeká smrt.

Budete se muset zabývat otázkou, co bude dál? Jak bude pokračovat život bez elektřiny, která vás obklopuje téměř všude? Jak se vyřeší doprava? Co zdravotní péče, operace? Postupem času se budete muset vypořádat s nemocemi jako je cholera, tyfus a jim podobné a bude následovat další vlna umírání, která může kdykoliv postihnout i vás.

Upřímně, představit si tuto situaci moc neumím, protože jsme na elektřinu a její fungování zvyklí a bereme ji jako součást všedního dne už od poloviny 19. století. Ale lidé před objevením elektřiny žili také a šlo to. Jde to i lidem, kde elektřina ještě nedorazila, např. kmenům v divokém pralese. Tak proč by to nešlo i nám?

Pokud by k tomu došlo, obávám se, že do jisté míry nastane situace popsaná ve Tmě. Moc převezme podsvětí a teroristi, vláda a prostý lid se stanou bezmocní, pokud nebude následovat účinný vojenský zásah. Docela mně běhá mráz po zádech, kdyby k něčemu podobnému mělo dojít.

Ale možná by český národ nedopadl tak špatně, možná by se stmelil a fungoval by úplně normálně jen s určitým omezením. Doprava by se postupně vrátila na koleje pomocí parních lokomotiv, oprášily by se staré povozy s koňmi, možná by lidé byli více ukáznění a nedošlo by k žádným násilnostem ani rabování, možná by nás situace všechny stmelila a kdoví, třeba by pomohl i svatý Václav, který se svým vojskem spí v hoře Blaníku. Avšak jsou to jen samá kdyby a možná.

úterý 31. prosince 2013

0.4 - Soumrak civilizace

AUTOR: Mike Lancaster
ORIGINÁL: 0.4 (EGMONT UK Limited, 2011, Londýn)
PŘEKLAD: Jana Hejná
NAKLADATELSTVÍ: EGMONT
ROK: 2012
POČET STRAN: 168
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:



Anotace
„Jmenuju se Kyle Straker a už neexistuju."
Tak začíná příběh Kylea Strakera nahraný na starých magnetofonových páskách. Můžete si myslet, že ty pásky jsou nějaký nepovedený vtip. Ale možná jsou dokladem historie minulého světa.
Ale pokud ty pásky mluví pravdu, pak to znamená, že všechno, co si myslíme, že víme, je lež.
A když je všechno lež, míníme tím také sebe?
Nahrajte se zpět do světa nové generace.

Něco málo o ději
Pod schody v jednom domě v Millgrove byly nalezeny tři magnetofonové kazety. Nebyla na nich žádná hudba, ale nahrané svědectví Kylea Strakera. Toto svědectví je děsivé a vypovídá o tom, že to, co je teď, je jiné, než bylo předtím. Dává to smysl?

Jako každý rok se v Millgrove koná soutěž talentů. Na soutěži vystoupí i Kyleův kamarád Danny, který se rozhodne zhypnotizovat čtyři dobrovolníky. Přihlásí se Kyle, kamarádka Lilly, paní O´Donnelová a pan Peterson. 

Dannymu se kousek podaří, jenže poté, co se Kyle a jeho přátelé probudí, zjistí, že se něco stalo. Něco, co jim změní životy. Rodiče i ostatní lidé se chovají úplně jinak. Co se vlastně přihodilo? Podaří se Kyleovi a Lilly zjistit odpověď? A dokáží se s touto změnou vypořádat?

Hodnocení
Tuhle brožovanou útlou knihu jsem četla před rokem touto dobou. A rozhodla jsem se, že si dám knižní re-reading právě této knihy. Proč? Za prvé proto, že Knižní doupě zveřejnilo projekt Přežili jsme konec světa a za druhé proto, že jsem chtěla vědět, jestli se mi kniha bude i po roce líbit. A ano, líbila se mi, i když o něco méně, než napoprvé. Poprvé jsem knihu hltala jedním dechem a měla jsem ji přečtenou za dva dny. Tentokrát mi čtení trvalo o něco déle. 

První část knihy mi přišla trochu nudná, i když se v ní událo nejvíc věcí. Sice byla tajemná a čtenář netuší, co se vlastně děje, jsou tu jen domněnky a úvahy, že by mohla přiletět flotila mimozemských bytostí a něco provést s lidmi a změnit je. Navíc hypnóza tajemnost posílila a občas mi přeběhl mráz po zádech.

Druhou část knihy jsem přečetla během několika hodin, příběh gradoval, až vyvrcholil překvapivým závěrem a vysvětlení mimozemského zásahu mi přišlo srozumitelné a dostatečné. A úplně v závěru jsem si řekla, a co když je to pravda? Co když mimozemská civilizace mění lidstvo v pravidelných intervalech? Bylo by to možné?

Součástí knihy jsou různé poznámky, které vysvětlují některé výrazy jako reality show, vyprávění vtipů, Coldplay či hieroglyfy. Nejprve jsem nechápala, co to jsou za poznámky, které navíc nedávají žádný smysl. Ale pochopíte, když si knihu přečtete, protože se jedná o dílo, které je svým tématem velmi originální.

Příběh je vyprávěn z pohledu Kylea, který vzpomíná na dobu, kdy proběhla proměna. Ač z prvního čtení mi byl Kyle sympatický, z druhého čtení mi připadal tak trochu odtažitý, bez nějakých větších emocí. Možná by taky mohly dostat více prostoru ostatní postavy, zajímavý mi připadl pan Peterson, který v příběhu vystupoval jako nepříliš úspěšný břichomluvec, ale dozvíme se, proč s panem Peeblesem, loutkou, vystupuje.

Mike Lancastar napsal další pokračování 0.4. Jmenuje se 1.4 a už to nebude o Kyleovi, ale o Peterovi a vypadá to velmi zajímavě. Jsem zvědavá, jestli bude i tento druhý díl vydán v češtině, protože v angličtině je už díl vydaný.

O autorovi
Mike Lancaster se narodil v Huntingdon, je ženatý se svou dětskou láskou a je majitelem příliš mnoha zvířat. Dává přednost DC Comics před Marvelem, kávě před čajem, Star Treku před Star Wars, krávám před hamburgery, Čelistem před Občanem Kanem, bílému vínu před červeným, punku před funkem, Doctoru Who před Doktorem Živagem, Ghibli před Disneym, knihám před e-knihami.
zdroj: databáze knih

Obálky
Při brouzdání po informacích o Mikeu Lancasterovi jsem narazila na velmi zajímavé asijské obálky.
       
korejská                             čínská                                 francouzská                          německá

Knižní trailer
Moc povedený trailer na knihu.


Úvaha (obsahuje spoilery)
A to jako fakt? Co když opravdu existuje digitální upgrade na vyšší stupeň a my jsme jeho součástí? Nebo jsme to všechno prospali a patříme k zastaralé verzi systému? Kdo ví. Otázkou však je, jestli bych chtěla být přeměněná na vyšší level.

Odpověď je hodně kontroverzní - na jednu stranu ano, nejsem totiž ten typ, který vybočuje z řady a raději zapadnu mezi ostatní. Nové technologie, nový způsob uvažování. Proč ne? Určitě by mně to brzy přišlo jako úplně normální a určitě bych se nepozastavila nad tím, že mi z rukou vedou nějaké výstupky či vlákna.

Na druhou stranu žít v malé komunitě lidí, kteří jsou pořád ti, které jsem znala, je více než nějaká vylepšená verze. Pokud bych žila v příběhu Kylea, bylo by asi hodně dobrodružné nesmět se přiblížit k žádné z vymožeností jedna-celá-nulek, jinak by mě reliktožravec vymazal z paměti systému. Ale jinak bych přece fungovala stejně - měla bych co jíst, měla bych kde spát. To přece nezní špatně, ne?

A pokud by se týkalo komunikování? Jde to! Přece lidé novější verze si dokázali poslechnout Kyleovy magnetofonové pásky a dalším způsobem komunikace je papír! Když by někdo z nula-celá-čtyřek potřeboval sdělit důležitou informaci jedna-celé-nulce, napíše ji. Je to dvousměrná komunikace, která by mohla fungovat. Jenže to by museli jedna-celá-nulky přijít na to, že nějaké nula-celá-čtyřky vůbec existují.

Důvod, proč bylo lidsto upgradováno, byl ryze ušlechtilý a upřímně řečeno, líbil se mi. Mít svět bez válek, násilí, strachu či chorob, je skvělá myšlenka. Možná by to šlo udělat i jinak, ale asi by realizace byla mnohem těžší. Takže se mimozemská civilizace rozhodla udělat všem nepravostem přítrž a změnit lidstvo k lepšímu. Zmáčknutím jednoho knoflíku, velmi jednoduše řečeno, předělali svět.

No, ale co když se už tohle stalo i dřív? Co když existují i starší verze nás lidí? A my o nich nevíme? "Viděli jste někdy záblesk něčeho koutkem oka, ale když jste se otočili, nic tam nebylo? Nebo měli pocit, že vás někdo pozoruje, přestože jste byli sami? Mrtvý kód. Staré systémy. Věci, které nemáte vidět. Jen čas od času se nám je podaří letmo zahlédnout, a to pak vyprávíme historky o strašidlech a příšerách." Docela děsivá představa, když vím, že se mi občas podobné vidiny přihodí taky.

Pořád se neumím rozhodnout, co by bylo lepší. Kdybych asi stála přímo před závažným rozhodnutím, zvolila bych pro mě nejlepší variantu. Teď ale odpověď neznám.

A co vy? Chtěli byste být zdigitalizovaní nebo byste raději zůstali v analogové verzi? Je spousta pro a proti a volba záleží jen a jen na vás samotných.