Kluk na větvi

Anotace: Vtipný a lehce potrhlý příběh ve stylu Astrid Lindgrenové a Roalda Dahla o sirotkovi Johanovi, který se ze všeho nejvíc na světě chce naučit číst… Aby mohl chodit do školy, musí přesvědčit jednoho výstředního dospělého, aby mu dělal otce. Ale ten nesnáší děti a lidi vůbec. Není to lehké, ale přesvědčí ho. Jenže Johanovi to způsobí nemalé potíže, ale to by nebyly děti, aby si nakonec samy se vším neporadily. Protože: „Dospělí jsou přece jen děti, kterým to přestalo myslet.“

Hodnocení

Jsou romány, které čtete s lehkostí a jsou příběhy, které se vám můžou zdát podivné. Kluk na větvi patří k té druhé kategorii.

Johan žije sám v lese. Postavil si na stromě domek ze všeho, co našel na skládce a také objevil spoustu knížek. Jenže neumí číst. K tomu, aby se to naučil, potřebuje školu. Aby chodil do školy, potřebuje rodiče, ale Johan je sirotek, a tak jednoho dne potká člověka, který by se mohl stát jeho zákonným zástupcem. Jenže Arvid Molvidsson je nejzvláštnější člověk, kterého kdy Johan poznal. Je sice vzdělaný, ve svém domě má mnoho knih, ale je děsně nepraktický a bytostně nesnáší děti. Jeho chování může Johanovi způsobit spoustu problémů.

"Snídani?"

"Co?" řekl Johan.

"Snídani?" zopakoval muž. "Od slovesa snídati. Potažmo snísti. Označuje se tak první jídlo, které sníme po ránu. Odtud název."

"Co?" řekl Johan znovu.

"Snad ještě pořád snídáte, ne?" zeptal se muž. "Myslím vy děti. Nebo to kvůli všem těm počítačovým hrám nestíháte?"

"Co?" zeptal se Johan počtvrté. 

"Jsi snad dítě, ne?" zeptal se muž." Čistě statisticky je to nejpravděpodobnější. Nedosahuješ ani středního vzrůstu, postrádáš ochlupení v obličeji a tvůj hlas podle všeho ještě neprošel mutací. Samozřejmě si uvědomuji, že bys mohl být i bezvousý trpaslík, ale pravděpodobnost něčeho takového je pouze jedna ku dvěma stům dvanácti tisícům."

"Je mi deset," řekl Johan.

"Jen abychom předešli případným nedorozuměním" řekl muž. "Rád bych zdůraznil, že sunar tady nemám."

"Ale...mně je deset," zopakoval Johan.

Johan je něco jako Mauglí, který se z lesa dostal mezi děti. Absurdní je už to, že se o něho úřady vůbec nezajímaly, a že se dokázal o sebe postarat v deseti letech úplně sám.

Molvidsson je hodně zvláštní postava, který je v našem světě naprosto nepoužitelný. Jeho představy o dvoření se dámě jsou zcela scestné a právě on mohl Johanovi pořádně zkomplikovat život ve škole.

Zajímavostí je, že knihu napsaly děti. Danny Wattin totiž docházel do jedné školy v Uppsale a spolu s druháky začal vymýšlet kostru celého příběhu. Vzniklo tak vyprávění, které si můžete přečíst i vy. 

Celý příběh byl ztřeštěný, tím pádem ztřeštěný rovná se vtipný, ale obávám se, že mi to vtipné moc nepřišlo. Občas mi připadalo, že autor tlačí na pilu a snaží se vymyslet hodně absurdní situace. Avšak možná se na knihu dívám dospělým pohledem, tudíž špatně. Kdybych na knihu pohlížela jako dítě, nejspíš by se mi líbila.

Bibliografické údaje:

AUTOR: Danny Wattin

ORIGINÁL: Pojken i trädkojan (Bokförlaget Langeskiöld, 2013)

PŘEKLAD: Helena Matochová

NAKLADATELSTVÍ: Albatros

ROK: 2016

POČET STRAN: 173

ZDROJ: knihovna

O autorovi

Danny Wattin je švédský spisovatel narozený v roce 1973, jemuž se navzdory všem úkladům osudu daří s manželkou a třemi dětmi pendlovat mezi Švédskem a Austrálií. Již dříve publikoval sbírku povídek Stockholmské pověsti a romány Sejdeme se v poušti a Promiňte, ale vaše duše právě zemřela. Česky vyšel v roce 2014 román Poklad pana Isakowitze. Kluk na větvi je Wattinovou první knihou pro děti a zároveň prvním dílem, které vytvořil ve spolupráci s 22 žáky druhé třídy.

Dorotka na táboře

Anotace: Copak někdo může mít radost z toho, že ho rodiče na nekonečné tři týdny uklidí na tábor!? Dorotka tedy rozhodně nadšená není. Prázdniny ale umějí překvapovat – třeba tím, že najdete nejlepšího kamaráda v někom, do koho byste to nikdy neřekli, nebo že se neplánovaně stanete detektivem.

Přečtěte si letní táborové dobrodružství okořeněné záhadou ukradeného poháru!

Hodnocení

S tvorbou Petry Martiškové se setkávám pravidelně. A i když její knihy směřují k jiné cílové kategorii, s chutí si i tyto tituly přečtu.

Knížka, kterou jsem měla možnost si přečíst, je určená malým čtenářům. Hlavní hrdinkou je osmiletá Dorotka, která musí jet na tábor, kde stráví tři týdny. No hrůza!!! Nikoho tam nezná a navíc je tam holka Darina, se kterou si od začátku vůbec nerozumí. Přesto však není nic horké, jak se na první pohled zdá. Nejen, že se skamarádí s ostatními dětmi, ale také zažije na táboře spoustu krásných věcí a dobrodružství.

Takže teď, teprve dva dny po začátku prázdnin, stojím v kanceláři vedoucí tábora a snažím se zadržet slzy a poslouchám uvítací sliby.

"Tak, děvčátka, vítám vás na našem táboře, vím, že jste obě dvě na táboře poprvé a je to pro vás nové, ale uvidíte, že se vám tady bude líbit."

"Tss, to určitě," zamumlala Darina potichu, aby ji nebylo slyšet.

Vedoucí Pavel nachystal dětem spoustu aktivit. Táborovou hou počínaje, až plněním bobříků konče. Táborový plán by se líbil i mně, která na tábory nikdy nejezdila.

Text je velmi krátký a autorka tentokrát rychle skákala od jedné věci k druhé. To pravé dobrodružství - hledání ztraceného poháru - skončilo dřív, než vůbec začalo. Myšlenka byla skvěle vymyšlena, ale přišlo mi, že to bylo rychle odbyté.

V první chvíli nebylo snadné poznat, kolik je Dorotce let. Tipovala jsem, že mohla mít deset roků, ale z textu vyplynulo, že její jen osm. Také je trochu škoda, že autorka neseznámila čtenáře blíže s Darinou, jako postava byla hodně zajímavá, ale ve finále dostala málo prostoru.

Co malé čtenáře zaručeně zaujme, jsou krásné ilustrace Zuzany Dreadky Kruté. Její obrázky postav jsou milé, mají omezenou škálu barev, ale o to více působí uklidňujícím dojmem a příběh skvěle doplňují. Titul je určen pro začínající i zkušenější čtenáře. 

Bibliografické údaje:

AUTOR:  Petra Martišková

ILUSTRÁTOR: Zuzana Dreadka Krutá

NAKLADATELSTVÍ: Bambook - Grada
ROK: 2019

POČET STRAN: 56

ZDROJ: knihovna

O autorce

Petra Martišková vystudovala Gymnázium v Kadani a později tamtéž i nástavbové studium obchodní akademie. Účetnictví se věnuje profesně, ale pracovala také jako redaktorka internetových magazínů pro ženy. Díky lásce ke knihám, začala psát vlastní příběhy. V roce 2006 jí vyšla první kniha a od té doby vyšlo spoustu knih nejen pro ženy, ale i pro děti.

Rádio zapomenutých

Anotace: Alfréd žije sám. Na maminku si moc nepamatuje a táta je pořád někde na služební cestě. Připadá si zapomenutý, když tu mu jedné noci kdosi schránkou na dopisy vhodí do bytu teplé ponožky a svačinu. A nebyl by to Alfréd, aby rychle nevypátral, že tajemnou noční doručovatelkou je Amanda, u níž na půdě najde Alfréd později staré zapomenuté rádio. A také zjistí, že rozhodně není zapomenutý sám. K tajnému nočnímu vysílání pro všechny děti, na které nikdo nemyslí, už zbývá jen krok…

Vzrušující vyprávění o tom, co se stane, když se jednoho dne rozhodnete spát jinde než ve vlastní posteli.

Kniha je určena čtenářům od 9 let.

V roce 2020 kniha získala prestižní cenu Finlandia pro děti a mládež a dočkala se i divadelního zpracování.

Vinga čeká na vítr

Anotace: Oceněné vyprávění ze švédského ostrůvku, kde osamělá školačka Vinga náhle dospívá během léta stráveného u moře s dědečkem, bývalým námořníkem, je napínavé, vřelé, poetické i dobrodružné. Hluboký vztah k dědečkovi a přírodě jako jedinému nositeli použitelných hodnot pomáhají introvertní citlivé hrdince zpracovat obtížnou rodinnou situaci. Sen o moři a životě námořnice a mořské bioložky se přiblíží, když dědeček věnuje Vinze starou plachetnici, kterou si dívka může upravit k první plavbě. Vinžino horké osamělé léto se promění s příchodem dívky s černým kloboukem. S protikladnou Ruth Vingu spojuje nejen věk a léto na ostrově, ale hlavně probouzející se city. Emocionálně dobrodružný příběh pro dospívající čtenáře napsal Oscar Kroon se smyslem pro atmosféru letního Severu a s  pochopením pro dívčí duši, která musí překonávat rozkol rodiny, rozloučení s milovaným člověkem, jenž je jí příkladem manévrování v neklidných životních vodách, i zpracovat první lásku.

Adam

Anotace: Už půl roku se Adam marně vypořádává s tragickou ztrátou své milované manželky. Jediné, co ho každé ráno nutí vstát z postele a odklonit se od nastavené dráhy promiskuitního alkoholika, je jeho pětiletý syn Kryštof. Zvrat v jeho životě ale nastává, když se seznámí s energickou a o patnáct let mladší volnomyšlenkářskou Broňou. Ta jej zavede do svého světa, vrátí mu na tvář úsměv a Adam konečně navazuje nové vztahy. Vztahy, které nečekal, že ještě někdy přijdou, že vůbec kdy přijdou, a které jeho dosavadní způsob žití převrátí naruby.

Společenský román s prvky queer tematiky dává nahlédnout do duše trpícího člověka, který se ztrácí sám v sobě, ale díky nečekaným okolnostem znovu nachází pevnou půdu pod nohama. Štěstí někdy leží na dosah, stačí mu jen dát šanci.

100 dětí - Jak se nám žije na světě

Anotace: Máš pokoj plný hraček, milující rodiče, více než jeden pár bot, každý rok jezdíš někam na prázdniny a připadá ti to docela normální? V Evropě to může platit pro celou řadu dětí. Jak to ale vypadá, když se podíváš na všechny děti na světě? Chceš vědět, kde a jak žijí jiné děti a kolik z nich umí číst nebo musí pracovat, kolik jich potřebuje brýle, kolik má skutečně boty a vlastní mobilní telefon? Pak držíš v rukou tu správnou knihu!

Přehlížená holka

Anotace: Eloise je energická a zajímavá dívka, která do Toryina života vstoupí poněkud nečekaně. Má za sebou řadu náročných životních peripetií, na dvanáctileté děvče toho prožila opravdu hodně. Zvládat různá zklamání a traumata jí pomáhá její bohatý vnitřní život, imaginární svět, který je jí útočištěm i pastí.
Prostředí, ze kterého Eloise pochází, je plné různých sociálních patologií. Otec závislý na drogách skončí ve vězení, laxní matka, které je osud jejích dětí naprosto lhostejný, matčin přítel, jemuž násilí na dětech není cizí. Eloise se ocitne v kolotoči pěstounské péče a snaží se zvládat věci po svém, což ale nedopadne vždycky tak, jak by chtěla. Navíc se u ní vzhledem k pohnutému osudu rozvinou poruchy chování.
I když se ale zdá, že Eloise se už ze svého vzorce chování nevymaní, objeví se životní šance. Potvrdí se i v jejím případě, že "nikdy není později na šťastné dětství"?