úterý 17. října 2017

Pýcha a předsudek

AUTOR: Jane Austen
ORIGINÁL: Pride & Prejudice (1813)
PŘEKLAD: Eva Kondrysová
NAKLADATELSTVÍ: Leda
ROK: 2009
POČET STRAN: 400
ZDROJ: knihovna






Anotace
Klasický román z prostředí zámožných středních vrstev na anglickém venkově na konci 18. a počátku 19. století. Autorka líčí klidný a ničím nerušený život, všední radosti, zábavy a starosti. Rodinný klid bývá narušen zejména tehdy, když jsou v rodině dcery a na obzoru se objeví možný ženich. Vdavky jsou pro ženu v této době jedinou možností zaopatření a proto je nutné důmyslné splétání sítí kolem kandidáta ženitby. Autorka dává svému románu ironický podtext. Všechny postavy románu - stoický pan Bennet, jeho energická manželka a pět dcer vstoupily již dávno do podvědomí čtenářské veřejnosti..

Hodnocení
Jane Austenová patří již několik desítek let ke klasickým spisovatelkám. Její romány jsou hojně čtené, v rámci možností i romantické, popisují atmosféru tehdejší doby a věrohodně vykreslují lidskou povahu.


Tuto autorku jsem si chtěla přečíst již hodně dávno a chuť ještě více zesílila, kdy jsem viděla, že všichni Austenovou čtou. Tak i já jsem sáhla po jednom z jejich děl. Jako první jsem si vybrala Pýchu a předsudek. Po prvních stránkách jsem zjistila, že autorčino psaní není nic pro mě. Nevím, zda to bylo překladem nebo samotným stylem.

Celý příběh se většinu času odehrává na klidném anglickém venkově na panství Longbourn, Netherfield a později také na Pemberley. V Longbournu žije rodina Bennetových s pěti dcerami. Zatímco starší dvě Jane a Elizabeth jsou rozumné a krásné mladé dámy, mladší sestry jsou úplně jiné. Lydia a Kitty jsou hravé, rády flirtují s důstojníky, milují tanec a zábavu všeobecně. Mary je vážná dívka, která se zabývá jen hrou na klavír a filozofováním. Otec Bennet je flegmatik, máloco ho dokáže rozhodit a má zdravý názor na svět. Na svou ženu vždy ironicky a sarkasticky reaguje. Matka Bennetová je jako Kitty a Lydie, miluje společnost a každému pochlebuje. Když jí někdo ublíží, hraje na city a tváří se hrozně nešťastně. Když ji zase za pět minut ten dotyčný přinese skvělou zprávu, dokáže otočit o 180 stupňů, je samý cukrblik.

Na Netherfield, sousední panství, přijíždí pan Bingley se svými sestrami a přítelem panem Darcym. Pan Bingley je velmi sympatický, galantní a gentleman. Jeho sestra Caroline je oproti němu intrikářská potvora. A pan Darcy? Pan Darcy je pan Darcy. Namyšlený náfuka a sobec, který se ani neusměje. Pan Darcy mi lezl na nervy tím, jak se choval. Může někdo soudný říct své vyvolené, že ona je sice moc fajn, ale její rodina nestojí za nic? I kdyby to byla pravda, co třeba trochu taktu?

Zatímco se pan Bingley a Jane pomalu sbližují a zamilovávají se do sebe, Darcy a Elizabeth si k sobě musí cestu teprve najít. A bude to hodně dlouhá cesta. Ale ani Bingley a Jane to nebudou mít vůbec jednoduché.

První část knihy byla pro mě nezáživná. Mluvilo se o ničem, vedly se sáhodlouhé dialogy o pýše a předsudcích. Já byla už kolikrát v pokušení knihu zavřít, ať si postavy říkají, co chtějí. Naštěstí nás autorka nezahltila popisy krajin, ale vyžívala se v popisu jednotlivých postav a charakterů.

Co se mi naopak líbilo, byla ironie, kterou vkládala do úst svým postavám, například takový pan Bennet jí jenom hýřil a Elizabeth ji nejspíš po něm zdědila. Kromě ironie se můžeme u některých postav s hloupostí a naivitou. A chvílemi jsem si říkala, že ta Austenová měla ale odvahu napsat takový román/romány s ironizujícím nadhledem.

Druhá část příběhu už byla více zajímavá. Přiznám se, že se mi hodně líbila. Poslední třetina však byla nejlepší.

I když hodně kritizuji, musím ocenit, že autorka do knihy dala mnoho rozličných charakterů, které buď máte rádi nebo ne. Neskutečně mě iritovala matka Bennetová a Kitty s Lydií. Ty věčně hihňající se slečny bych poslala na pořádnou práci a ne někde, kde by běhaly za vojáky.

Pokud bych měla vše v krátkosti shrnout, nebude to snadné. Ironizující pohled Jane Austenové na chování rádoby paniček. Jejich povýšené chování bude vždy potrestáno. Lásku a štěstí si musí hlavní protagonisté zasloužit, nic není zadarmo.

Jane Austenová popisovala to, co znala a žila v době, kdy hlavním tématem byly vdavky, bály a bohatá společnost. V dnešní době by se některé z postav objevily i tady, protože faleš, hysterie, ale i skromnost a pokora jsou vlastnosti, které můžeme najít všude bez ohledu na čas a místo.

Knihu bych ráda doporučila všem, ale Jane Austenová není autorka pro každého.

Kniha versus film
Posteskla jsem si, že se mi kniha moc nelíbila. Někteří z vás mi doporučili, abych se podívala na film z roku 2005, v hlavní roli Kiera Knightley a Matthew MacFadyen. Za mě také zklamání. Tvůrci knihu osekali ze všech stran, nechali sice jen podstatné, ale i to ještě změnili. Na to, že je mi herečka velmi sympatická, tady se mi moc nelíbila a pan Darcy? Promiňte, ale herec se tváří jako boží umučení. Takže ani tato verze Pýchy a předsudku se mi nelíbila. Co se jim však povedlo, byla volba Jane (ale jak k ní mohli dosadit takového herce?), slečny Bingleyové, otce Benneta a lady Catherine de Bourghové.

Jedna z vás mi doporučila také šestidílnou sérii z produkce BBC. V hlavní roli Jennifer Ehle a Colin Firth. A já jásám. Ano, to je ono, věrný popis knihy, ale není tak sáhodlouhý a nudný, ale vtipný, stejně ironizující. Hlavní představitelka je krásná, ale Colin Firth! To je pro mě herec, který se do role maximálně hodil. Ale i tady mi vadí někteří herci, například představitelka Jane a Caroline (připomíná mi Bosanu z filmu Tři veteráni). Sérii mám teprve rozdívanou, ale opravdu se mi líbí. Jsem zvědavá, jak se tvůrci s románem Jane Austenové popasovali.

Obálky
Na Goodreads je obálek strašně moc a vybrat jen některé z nich by zabralo moře času. Mým favoritem je zajímavá poslední obálka.
    

O autorce
Jane Austenová byla anglická spisovatelka, zakladatelka moderního rodinného románu v anglické literatuře. Narodila se 16. 12. 1775 v rodině duchovního. Studovala krátce na soukromých středních školách v Oxfordu a Readingu. Další vzdělání a vztah k literatuře získala především četbou anglických a cizích autorů. Pro úzký okruh rodiny psala Jane Austenová již od patnácti let krátké prózy, básně i dramatické scény. Nikdy se neprovdala, po smrti otce žila s matkou a sestrou v Southamptonu, později v Chawtonu. Zde se věnovala rozsáhlejší tvorbě, připravovala se k vydání svých děl, většinu z nich několikrát přepracovávala. Její díla vycházela za jejího života anonymně, s jejím jménem byla vydávána až po její smrti. Plného pochopení dosáhla až ve dvacátém století. Zdroj: Databáze knih

pondělí 16. října 2017

Detektiv Koumes a Zimní případ

AUTOR: Josef Quis
NAKLADATELSTVÍ: Brána
ILUSTRACE: Josef Quis
ROK: 2017
POČET STRAN: 103
ZDROJ: vlastní e-kniha







Anotace
Ani v předvánočním čase nemá brouk Koumes kouska klidu.Tentokrát bude vyšetřovat zmizení královské koruny. Během pátrání ale odhalí i mnohé záhady starého domu a jeho okolí. Znovu jen o vlásek unikne smrti, pozná mnoho dalších kamarádů a zažije nejedno dobrodružství. Nakonec však všechno dobře dopadne a také našeho detektiva čekají klidné Vánoce.


Hodnocení
Celé hodnocení ke knize si můžete přečíst na stránkách  Podporujeme české autory.


Děkuji autorovi za poskytnutí recenzního výtisku

pátek 13. října 2017

Láska mezi řádky

AUTOR: Jodi Picoult, Samantha van Leer
ORIGINÁL: Between the Lines (Simon Pulse/Emily Bestler Book, New York, 2012)
PŘEKLAD: Zuzana Koudelková
NAKLADATELSTVÍ: CooBoo
ROK: 2017
POČET STRAN: 332
ZDROJ: vlastní






Anotace
Delilah nesnáší školu tolik, jako miluje knihy. Přesněji řečeno jeden příběh. Kdyby děti v její třídě věděly, kolikrát četla tu sladkou pohádku, určitě by se jí vysmály. V patnácti by už na pohádky věřit neměla. Avšak Delilah cítí, že se za příběhem něco skrývá. A jednoho dne přijde na to co. Zjistí, že okouzlující princ z příběhu je skutečný a zalíbila se mu jedna dívka, která čte opakovaně jeho příběh. Jak to, že princ ze slov žije? A může jejich láska vydržet, když každý pochází z jiného světa?

Hodnocení
V loňském roce vyšla v nakladatelství Cooboo kniha Láska mezi písmenky. Moc jsem ji chtěla mít, protože ji napsala jedna z mých oblíbených spisovatelek Jodi Picoult. Jaké však bylo mé překvapení (a trochu i zklamání), když jsem zjistila, že se jedná o druhý díl. První tehdy v češtině nevyšel. Netuším, co k tomu nakladatelství vedlo, zda reklamní tah nebo něco jiného. Přesto však jsem se dočkala a Cooboo letos vydalo i Lásku mezi řádky, která předchází Lásce mezi písmenky.


Vím, jak skončí druhý díl, ale chtěla jsem vědět, jak všechno začalo. Tak tedy, bylo nebylo...I tak se dá začít. Existují dva světy. Jeden reálný a jeden knižní. Přemýšleli jste někdy nad tím, co se děje s postavami, když zavřete knížku, kterou čtete? Mají svůj vlastní příběh, který si žijí? Nebo je to zkrátka jenom kniha? Delilah si do poslední chvíle myslela, že si čte obyčejný příběh, který se jí moc líbil. Ale pak se stalo něco, co Delilahin názor naprosto změnilo.

Delilah je obyčejná patnáctiletá dívka. Chodí na střední školu, ale mezi spolužáky moc oblíbená není. Ostatní ji často vidí jako podivínku a průšvihářku. I proto Delilah utíká do světa knih. Oblíbila si jednu dětskou pohádku, kterou čte stále dokola. S princem Oliverem se naprosto ztotožnila. Jaké bylo překvapení, když na ni Oliver promluvil!

Oliver a Delilah se do sebe zamilují a chtějí být jenom spolu. Jenže kvůli trojrozměrnému a dvojrozměrnému prostoru spolu nemůžou být doopravdy. A tak spolu vymýšlí plán, jak Olivera z knihy dostat.

V tomto dílu je spoustu kouzel, lásky a štěstí. Kniha je napsaná pro mladé čtenáře, konkrétně spíše pro dívky. Stejně jako v Lásce, tak i tady se vypravěči střídají. Můžeme tak sledovat, jak se se svými pocity a problémy vyrovnávají jak Delilah, tak i Oliver.

Jodi Picoult je má oblíbená autorka, která se skvěle čte. Kdybych však nevěděla, že tuto knihu napsala ona, po dvojce bych určitě nesáhla. Takže jsem ráda, že jsem mohla přečíst jako první druhý díl. Na mě to bylo příliš sladké a zamilované. Ale jako oddechovka na dovolenou by byla tak akorát.

S postavami jsem se až tak moc nesžila. Přišlo mi, že nebyly tak dobře vykresleny jako v předchozí knize. Kdo četl dvojku, bude nejspíš z tohoto titulu lehce zklamán. Čekala jsem trochu více. Musím však vzít v úvahu to, že je to první společný počin, který Jodi napsala s dcerou Samanthou.

Co bylo v knize zajímavé, byla samotná pohádka Mezi řádky. Dozvíme se, jaký je princ Oliver a jakou dobrodružnou cestu musí zažít, aby zachránil princeznu Seraphimu z rukou zlého čaroděje Rapsculia. Na konci najdete také ilustrace z této pohádky. A upřímně řečeno, ani se nedivím, že se Delilah do Olivera zamilovala.

Jak už jsem se zmiňovala, Láska mezi řádky je určená pro mladé slečny. Rozhodně u ní nečekejte žádná životní moudra, ale jen zamilovanost a touhu být spolu.

Obálky
Za nejpovedenější a nejoriginálnější obálku považuji německou. První díl má stejnou obálku, ale postavy jsou opačně. 
    

O autorce
Jodi Picoult získala titul v oboru tvůrčího psaní na Princeton a magisterský titul v oboru vzdělání na Harvardu. Žije v New Hampshire se svým manželem a třemi dětmi. V jednom z rozhovorů prohlásila, že ráda zpracovává náročná témata, která je možno nahlížet z různých stran a která vzbuzují ve čtenářích mnoho otázek.

Napsáno pro Databázi knih.

úterý 10. října 2017

Juniper - Holčička, která se narodila příliš brzy

AUTOR: Kelley a Thomas Frenchovi
ORIGINÁL: Juniper: The Girl who was born to soon (Little, Brown and Company, 2016, New York)
PŘEKLAD: Romana Hegedüsová
NAKLADATELSTVÍ: BizBooks
ROK: 2017
POČET STRAN: 288
ZDROJ: vlastní





Anotace
Juniper přišla na svět o čtyři měsíce dříve, ve 23. týdnu těhotenství. Vážila 570 gramů, měřila 29 centimetrů, asi jako panenka Barbie. Hlavičku měla menší než tenisový míček. Její kůže byla tak průsvitná, že bylo vidět chvějící se drobné srdce. Juniper se narodila na samé hranici života a smrti a ve vzduchu visela otázka, zda je větším aktem lásky pokusit se ji zachránit, nebo ji nechat jít. Rodiče Junie se rozhodli její život vybojovat, a přinášejí vám tak neuvěřitelný příběh. Ve své vynikající monografii zkoumají, jakou sílu mají při záchraně lidského života vztahy, jakou moc může mít pouto mezi matkou a dítětem a mezi mužem a ženou. Spolu s nimi můžete sledovat jejich cestu od křehkého začátku po zázračné přežití.

Hodnocení
Většina rodičů se na své miminko těší. Těší se, až se narodí, až si ho budou moct pusinkovat, objímat, mazlit se s ním. Ale co ti rodiče, kterým se jejich miminko narodí příliš brzy? Pokud je děťátko malé, ale bez problémů, brzy si ho odnáší domů. Jsou však i rodiče, kterým se miminko narodí opravdu moc malé. Třeba jako Juniper. Narodila se na konci 23. týdne, na hranici životaschopnosti.

Juniper však statečně bojuje, drží se, i když byla několikrát v ohrožení života. Nikdo s nás si nedokáže představit, čím vším si musela ona i její rodiče projít, kolik strachu a bolesti jim způsobil boj o přežití. 

Junipeřin příběh vypráví její rodiče Kelley a Tom. Ve vyprávění se střídají po kapitolách. Oba mají jiný úhel pohledu i styl vypravování. Kelley je spíše ta pragmatická a věcná, stará se spíše o technické záležitosti, kdežto Tom je muž, kterého by chtěla mít ráda snad každá ženská. Do nemocnice za Juniper chodí každý den, čte jí Harryho Pottera, zpívá Bruce Springsteena, je u ní dnem i nocí. Kelley u ní také byla nejspíš často, ale přišlo mi, že je také trochu odtažitá. Víc jsem se "těšila" na Tomovu část, na popisování, jak jejich holčička bojuje o život den za dnem. Aspoň mě jejich rozdělení rolí v knize tak připadaly.

Tím, že se ve vyprávění oba střídají, se trochu otupila emoční stránka věci. Oba jsou totiž novináři, kteří ze svých článků odfiltrovávají pocity. Je mi jasné, že porodit nedonošené dítě vyžaduje pořádkou dávku emocí a citů. Ze stránek knihy však na mě také dýchla láska, kterou oba rodiče k Juniper cítili, ale mě se jaksi nedotkla. Jako bych s odstupem četla jen nějaký příběh. Ale ten příběh však vymyšlený není, je skutečný. I přesto se mi rozbušilo srdce, když jsem četla o tom, jak si Kelley mohla Juniper poprvé pochovat.

Tato kniha má za úkol aspoň trochu pomoci těm, kterým se něco podobného přihodilo.

Velký kus práce odvedly také sestry v nemocnici. Jejich péče, porozumění i objektivnost a profesionalita je něco, co se nedá ničím nahradit. Vytvořily pro Juniper a její rodiče na JIRPN druhý domov. Jim patří také velký dík, že nepropadaly panice.

Sama si vůbec neumím představit, co bych v situaci, ve které se Kelley a Tom ocitli, dělala já. Zhroutila bych se? Měl bych miminko ráda? Chtěla bych za ním? Zamilovala bych se do něj, kdybych věděla, že mi může umřít v náručí? Nevím, nevím, nevím. Jsou to otázky, na které neumím odpovědět.

"Držme se miminka," řekla. Miminka, která nemohlo mluvit a které je celou dobu vedlo a ukazovalo jim cestu. (Str. 149)

Stejně jako v Americe i u nás se považuje za gestační týden 24. V České republice vznikla nestátní nezisková organizace Nedoklubko, které pomáhá rodičům předčasně narozených dětí. "Nedoklubko spolupracuje s odborníky z řad neonatologů, psychologů, dětských neurologů, pediatrů a dalších zdravotníků, čímž propojuje svět mezi odborníky a rodiči, kteří by měli v péči o předčasně narozené děti působit jako jeden tým." (zdroj: Nedoklubko).

Přemýšlím, komu bych knihu doporučila. Zda rodičům donošených dětí nebo těm, kterých se téma silně dotýká. Vůbec nejlepší by bylo, kdyby se podobné věci na světě vůbec neděly a rodily se jen zdravé a šťastné děti. Proto možná použiji okřídlenou větu: doporučuji úplně všem.

Obálky
  

O autorech
Kelley Benham French vyučuje žurnalistickou praxi na Indianské univerzitě. Bývalá reportérka a editorka pro noviny Tampa Bay Times, finalistka Pulitzerovy ceny za rok 2013 za seriál o Junipeřině přežití "Never Let Go" (Nikdy to nevzdávej).

Thomas French, novinář a nositel  Pulitzerovy ceny a Riley Endowed Chair na katedře žurnalistiky na Indianské univerztiě. Je autorem knih Unaswered Cries, South of Heaven a knihy Zoo Story, která se umístila na žebříčku bestsellerů New York Times.

Napsáno pro Databázi knih.

pondělí 9. října 2017

Flouk a Líla

AUTOR:  Petra Dvořáková
ILUSTRÁTOR: Kateřina Hikadová
NAKLADATELSTVÍ: Host
ROK: 2015
POČET STRAN: 104
ZDROJ: knihovna







Anotace
Pohádkový příběh o velikém přátelství počítačové myši a kouzelného kocoura. Víte, děti, že myš Líla není obyčejná, ale počítačová? Jenže v kanceláři ji to moc nebaví, a tak si hledá kamarády ve skutečném světě. Jenom pozor na toho protivného kocoura Flouka, co tu v mrakodrapu skoro bydlí a rád by se dostal do počítače. 

Hodnocení
O Floukovi a Líle jsem slyšela už před nějakým časem, nejspíš to bylo v době, kdy kniha vyšla. Říkala jsem si, že bych si ji chtěla přečíst, protože vypadala moc zajímavě. A teď jsem tu možnost měla a povídání o těch dvou jsem zhltla jako malinu.

Seznamujeme se s Floukem. Flouk je kocour, který každý den chodí se svou paničkou Kamilkou do kanceláře v obrovském mrakodrapu. Flouk ale není jen tak obyčejný kocour. Umí totiž kouzlit. Líla je myš. A stejně jako Flouk, tak i ona není tak úplně obyčejná. Je to kancelářská myš, ta nejlepší, která se kdy vyrobila. A tak začalo velké přátelství mezi kocourem a myší.

To by ale nebyla Petra Dvořáková, kdyby do knihy nepropašovala něco ze života a něco málo poučení. V tomto případě je to virtuální svět. Své děti vedeme a nabádáme k tomu, aby se na internetu chovaly bezpečně, aby nedůvěřovaly všem přátelům, se kterými se virtuálně skamarádí. Člověk na druhém konci nemusí být ten, za koho se vydává. Je důležité, aby děti dokázaly rozeznat, že počítačový svět je jenom jako, že i když ve hře můžeme přijít o pět životů, v tom skutečném máme život jenom jeden. Kromě počítačového světa totiž existuje i svět, kde se lidé mají rádi a navazují přátelství.

"Jak se dělá to
kamarádit?" vyptávala se kocoura zvědavě.
"Nejdřív jenom tak, že si spolu budete dlouho povídat," pustil se do vysvětlování kocour. "A potom půjdete na krátkou procházku. A nakonec na velký výlet. Občas se spolu poškorpíte. A potom se zase usmíříte. To už budete opravdoví kamarádi," poučil ji Flouk a byl rád, že má projednou zase navrch. A potom ho napadlo, že by Líla mohla být jeho opravdová kamarádka
. (Str. 39)

Kniha je určená pro malé čtenáře od pěti let. Myslím si, že tato věková skupina příběhu odpovídá. Malé děti mají rády, když je příběh plný zvířátek. Navíc je i hravý, vtipný. Zaslouží si tak nejen dětskou pozornost, ale i dospělý člověk v něm objeví starosti, které mají lidé jejich věku. Například manažera Hlavounka trápí pleš, slečnu Kamilku má každý rád, protože se usmívá a je hodná, ale proč je pořád single? A taky je tu kulatá paní uklízečka, je sice svědomitá, ale tak protivná, že by Flouk a Líla byli nejradši, kdyby tu nebyla.

Flouka a Lílu můžu doporučit dětem i rodičům ke společnému čtení.

O autorce
Petra Dvořáková je spisovatelka a scenáristka. Vystudovala střední zdravotnickou školu a absolvovala obor filozofie na FF MU. Do povědomí veřejnosti vstoupila svým debutem, knihou rozhovorů o víře Proměněné sny, za kterou v roce 2007 získala cenu Magnesia Litera v kategorii publicistika. O dva roky později jí vyšla druhá kniha Já jsem hlad — příběh o zápasu s mentální anorexií, hledání, cestě a návratu k ženské duši. V roce 2013 vydala svou první knihu určenou dětem Julie mezi slovy, za kterou získala ocenění Zlatá stuha v kategorii beletrie pro mládež a Cenu učitelů za přínos k rozvoji dětského čtenářství; připravuje se její slovinské vydání. Novinka Flouk a Líla z roku 2015 je jejím dalším titulem pro dětské čtenáře. Pro Český rozhlas připravila sérii rozhlasových pohádek a pro Českou televizi řadu scénářů k pořadům pro děti a mládež. Zdroj: Host

neděle 8. října 2017

Humbuk kolem Humbooku

O Humbooku bylo v knižní blogosféře řečeno více než dost. Spamování facebookových zdí nebralo konce, až nastal den, kdy měl Humbook vypuknout. Na Humbook jsem byla rozhodnutá jet, i kdyby nebylo tolik reklamy okolo a upřímně řečeno, stejně jsem články týkající se toho všeho ani nečetla. I když jsem úvod k této knižní akci nezačala zrovna pozitivně, a lehce kritizovat ještě budu, můžu říct, že Humbook, jako program, moderátory a spisovatele, hodnotím velice vysoko. Namlsaná z návštěv Světa knih jsem chtěla něco podobného i tady. A jako jo, bylo to fajn. Moc fajn.

Z pražského nádraží jsme se rychle přesunuly na tramvajovou zastávku, odkud nás tramvaj měla přivést rovnou na zastávku Lihovar. K Meet Factory už to bylo jen kousíček. Jaká hrůza mě pojala, když jsem viděla tu velkou frontu! Jak na maso. Ale naštěstí řada postupovala rychle a za patnáct minut už jsme byly uvnitř. Já obdržela VIP tašku s dárky, rychle jsme se rozhlédly kolem, daly si věci do šatny a honem jsme spěchaly na první workshop, který pořádala Olga Biernátová z blogu Nofreeusernames

Bylo to pro mě hodně zajímavé, protože fotit knihy je sice zábava, ale taky trochu věda. Olga mluvila především o focení na mobil, protože většina mobilů má funkce stejné. Já si nic o technice nezapamatovala, jak jinak, když jsem si nepsala poznámky. Pamatuji si jen mřížku přes displej, myslím, že to je skvělá věc a hned si ji najdu i na foťáku. Plánuju si také vyrobit fotobox, vypadá jednoduše a Olga si vyrobila svůj vlastní. Zmínila také některé aplikace, které používá při úpravě fotek - Snapseed, VSCO a Leakly. Všechny jsou zadarmo a rozhodně stojí za to si je minimálně prohlédnout.

Další užitečnou věcí je inspirace. Ta je všude kolem nás, ale pokud s focením knih na Instragram začínáte, je potřeba se někde inspirovat. Zkuste si například na Pinterestu zadat FLAT LAY a ukáže se vám spousta kompozic, jak fotky oživit.

Bylo toho samozřejmě mnohem víc, o čem Olga mluvila, ale to je takový ten základ.

Pak jsem se přesunula k narvanému knižnímu stánku. Prodávali tu knihy z nakladatelství Cooboo, Fragment, Bizbooks i Argo. Možná i další? Netuším. Ale koupila jsem si Ladislava Ziburu a jeho 40 dní pěšky do Jeruzaléma (druhý díl jsem vrátila nazpátek a teď mě to mrzí), na zkoušku také první díl Mycelia Jantarové oči od Vilmy Kadlečkové, také na zkoušku Zkoušku Univerzity výjimečných, kterou napsala Joelle Charbonneau a nakonec Šest vran od Leighy Bardugo. Nezastírám, že jsem si ji vybrala kvůli úžasné obálce, protože anotace mě nějak moc nenalákala. Ale vzhledem k vysokému hodnocení na Databázi knih. CBDB i na Goodreads to bude nejspíš i pořádná jízda.

Trochu jsem se porozhlédla a došla jsem do hlavního sálu, kde právě probíhala beseda s Jenny Han, která napsala řadu knih pro mládež, možná spíše pro slečny než pro chlapce. Byla sympatická, ale ani ten kousek, který jsem slyšela, ně nenalákal k tomu, abych si její knihy přečetla. Nejspíš už jsem fakt těm dívčím románům odrostla.

Pak jsem čekala, až se vyprázdní sál. Nevyprázdnil, ale přesto jsem se posadila a čekala jsem na Joelle Charbonneau. V České republice vyšla její knižní série Univerzita výjimečných a samostatná kniha Stačí jen chtít. Do poslední chvíle jsem netušila, o čem jsou, ale zaujaly mě všechny knihy, takže pokud se mi bude líbit první díl, přečtu si i zbytek. Joelle mě hodně zaujala. Je to úplně obyčejná ženská, která byla dříve operní pěvkyní. Na zpestření besedy zazpívala kousek ze svatební árie. Sklidila za to velký potlesk. Prorazit v tomto oboru není snadné, tak pěvectví pověsila na hřebík a hudbu a zpěv vyučuje studenty. Díky učitelské profesi vznikla i Univerzita výjimečných. Joelle byla vtipná, zábavná, sympatická. A určitě i její knihy budou čtivé.

Ze židle jsem se vůbec nezvedla, protože jsem měla naplánovanou další besedu. Tentokrát s českou spisovatelkou fantasy Vilmou Kadlečkovou. Její sérii Mycelium nejspíš zná každý fanoušek sci-fi. Já ji pořád tak nějak obcházela obloukem, protože sci-fi moc nečtu a navíc mě odradily složitosti v anotaci. Na besedě jsem se toho moc o Myceliu nedozvěděla, ale navnadila mě k přečtení. Musím totiž vědět, proč se Mycelium tak dobře čte. 

Třetí beseda, které jsem se účastnila od začátku do konce, byla s Ladislavem Ziburou. A jako páni, to bylo něco! Ladislav byl vtipný, zábavný, uměl si udělat legraci sám ze sebe, měl skvělé hlášky. Všichni přítomní se bavili a smáli se. Nedivím se, že jeho přednášky jsou vyprodané hned, jak se objeví vstupenky k prodeji. Mrzí mě, že jsem si koupila jenom jednu knížku, ale určitě si pořídím i další díl a na konci roku má vyjít třetí titul, takže už vím, co pod stromeček.

Jen tak zběžně jsem před poslední besedou poslouchala i Anitu Grace Howard. Stejně jako Jenny Han mě její knihy nezaujaly, ale přesto pro čtenáře má velké kouzlo. Kdoví, možná si je jednou přečtu a budu taky hltat Alyssin příběh. 

Moderátorka byla profesionálka. Už jsem se s ní jednou setkala. Bylo to na Youtuberingu v Brně, kdy perfektně moderovala pořady s vystupujícími. Byla skvělá, měla výborné otázky. I tlumočník se mi hodně líbil. Byl vtipný, dobře překládal. S moderátorkou se vzájemně doplňovali.

Co však musím ještě zkritizovat, byl areál. Je mi jasné, že po minulé akci organizátoři potřebovali větší prostory. Nevím, jak vypadaly, ale v Meet Factory se mělo vměstnat strašně moc lidí. Hlavní sál byl v pohodě, ale vedlejší místnosti byly vydýchané, malé a těžko se probojovávalo davem. Zklamalo mě i občerstvení. V původních podmínkách bylo psáno, že je zakázáno brát si sebou jídlo. Kdybych se toho držela, asi bych nejspíš umřela hladem. Jenom jeden stánek s burgery? Ve tři hodiny odpoledne měli jen jeden druh z původních tří (ale jinak byl výborný a fajnový). Na takové množství lidí moc málo.

Ale abych si pořád nestěžovala, byl celý den na Humbookfestu vážně skvělý. Výběr spisovatelů se pořádajícím povedl, doprovodný program nejspíš také, i když jsem byla jen na jednom. A příště? Nevím, uvidíme. Do dalšího humbuku okolo Humbooku je ještě moře času.

středa 27. září 2017

Malinka

AUTOR: Dita Táborská
NAKLADATELSTVÍ: Host
ROK: 2017
POČET STRAN: 439
ZDROJ: vlastní



HODNOCENÍ:



Anotace
Narodila se v porodnici, přesto je úředně nalezenec Když ji totiž Ina s Jaromírem ke svým dvěma biologicky vlastním synům adoptovali, měla téměř ve všech kolonkách rodného listu vepsán údaj Nezjištěno. Ina rozuměla trápením, která Malce její složitý příběh přinášel. Toužila stát při ní, ale mnohdy to zkrátka nevyšlo. Dvaadvacetiletá Malka se dostává do nečekané životní situace, která ji nutí zaplnit prázdná místa svého života a odpovědět si na otázku, co vlastně dělá mámu mámou. 

Hodnocení
Tolik negativních emocí jsem v žádné knize nepocítila jako v Malince. Dita Táborská ve svém debutu představila problematickou mladou ženu, která nenávidí nejen sebe, ale i celý svět.

Malka se narodila v nemocnici jako normální zdravá holčička, bohužel v rodných papírech má slovo NALEZENEC. V kojeneckém ústavu dlouho nepobyla, protože si ji adoptovala rodina s dvěma dětmi. Malka vyrůstá v láskyplné rodině, která jí dává vše. Chtějí, aby Malka byla šťastné a spokojené dítě. Jenže Malka si ničeho neváží. Je zlá, kope kolem sebe a od doby, kdy se dozvěděla, že je adoptovaná, chce zjistit totožnost biologické matky.

Malka byla pro mě velmi negativní postavou. Je psychicky nevyrovnaná. Chvíli je z ní dobrá duše, pak zase zraňuje na místech, která jsou bolavá. Nebere ohledy vůbec na nikoho. Ani na své dítě, které právě čeká. Sama neví, zda si dítě nechá nebo ho dá na výchovu jeho otci.

Ina Malku vychovala jak nejlépe uměla. Díky složité Malčině povaze to s ní neměla vůbec jednoduché. Malka jí neustále házela klacky pod nohy, ale ona to nevzdávala. Měla po svém boku Jaromíra, chápajícího manžela, který neustále ženy po vzájemných hádkách usmiřoval.

Na druhé straně Malčina života je manželský pár, který po dítěti nesmírně touží. Alice by chtěla dítě, ale její manžel Roman má sníženou pohyblivost spermií, tedy šance na otěhotnění je minimální. Přesto dokázal ženu oplodnit. Ne Alici, ale Malku. Jak dopadne situace, kdy Alice dítě chce a Malka ne? Rozhodnutí nebude vůbec snadné a na řadu přijde velké množství slz i vzteku.

Kniha byla výborně napsaná. Charaktery postav byly až reálné, chvílemi mi Malka připomínala sebe v pubertě, která s ní třískala hlava nehlava. Tím chci říct, že někdo se v některých postavách může do jisté míry nalézt a ztotožnit se s ní.

Z Malinky se dozvídáme příběh nejen o Malce, ale i o její rodině a i ta Malčina nebyla bezproblémová, i když se na povrchu tvářili jako spokojená rodina. Ano, působí spokojeně, ale pod pokličkou však najdete nejedno tajemství.

Příběh se četl sice nepříliš snadno a to kvůli Malčině chování a povaze. Přesto mě kniha nepustila a musela jsem číst dál, abych věděla, jak vše v závěru dopadne. Nejeden čtenář bude překvapený. Já překvapená byla, ale můj názor na Malčinu postavu se nezměnil ani na konci.

Musím také zmínit grafickou stránku knihy, protože na obálku bych se mohla dívat snad pořád. Přední strana je popsána ženskými jmény, Malinka vynikne v červené barvě. A zralé maliny obálku skvěle doplnily. Moc se mi tento styl grafiky líbí. Je to jednoduché, vkusné a líbivé. I označení kapitol je velmi originální.

Autorka se také věnuje tématu adopce. Vždy jsem si myslela, že adoptovat dítě je správná věc, ale po přečtení knihy si už tak jistá nejsem. Co když geny biologických rodičů vyplují na povrch a už pak nezáleží na tom, kdo vás vychoval? Tím se dostávám k úplně jinému tématu a kvůli němu tady nejsme.

Je to příběh o hledání sebe samé, o tom, zda to, co si myslíme, že je správné, je vlastně špatné a naopak.  Je to vyprávění o rodičovství, o vztazích mezi mužem a ženou. Velmi dobrých psychologických románů je poskrovnu, ale tato kniha je zářným příkladem a určitě se zařadí mezi top knihy tohoto žánru.

O autorce
Dita Táborská vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Pracovala externě pro Českou televizi a Český rozhlas, působila na politickém a tiskovém oddělení izraelského velvyslanectví a v roce 2009 vstoupila do služeb českého Ministerstva zahraničních věcí. V současnosti se věnuje ponejvíce své rodině. Román Malinka je její prvotina. (zdroj: Host)

Knihu můžete zakoupit v e-shopu knihkupectví
Děkuji knihkupectví Knihcentrum za poskytnutí recenzního výtisku.