neděle 17. září 2017

Rybí sliby

AUTOR:  Daniela Krolupperová
ILUSTRÁTOR: Eva Chupíková
NAKLADATELSTVÍ: Portál
ROK: 2011
POČET STRAN: 88
ZDROJ: knihovna



HODNOCENÍ:


Anotace
Pohádkový příběh vypráví o mořské panence, kterou zlý Mořemor kouzlem odnese daleko od rodného moře až k prameni horského potůčku. Panenka se snaží vrátit domů a za pomoci dobrých vodních skřítků, sladkovodních živočichů i živočichů žijících kolem vod postupně nalézá cestu zpět do moře.

Hodnocení
Kniha, kterou jsem přečetla, je poslední v edukační sérii od Daniely Krolupperové. Paradoxně však patří mezi první, které v nakladatelství Portál vyšla. Stejně jako v dalších knihách je i zde základem jednoduchá pohádka. Za pozadím pohádky se však skrývá edukační část, z které si děti mají odnést určitý poznatek.

V této knize je hlavní hrdinkou mořská panenka Helenka, kterou si vyhlédl mořský černokněžík Mořemor. Chtěl by si ji vzít za ženu, ale Helenka ho nechce. Za prvé je Mořemor zlý a za druhé je zaslíbená ráčkovi poustevníčkovi. Za trest ji Mořemor kouzlem poslal daleko od moře až k horskému prameni. Helenka ale nezoufá - chce se dostat zpátky k moři. Na cestě jí pomůžou rybí sliby a různí živočichové, kteří žijí podél vod.

Ve vzdělávací části se malý čtenář dozví, kteří ti živočichové to jsou. Můžeme se tak setkat se šídlem, rakem, žábou či vodním šnekem. Hlavní jsou však ryby, které Helence dávají svůj slib. Na začátku každé kapitoly je v základních bodech ryba popsána a na konci jsou otázky, které se týkají dané kapitoly.

Příběh opět doprovází ilustrace Evy Chupíkové. Celostránkové obrázky jsou krásné, různé víly a panenky se mi od ilustrátorky opravdu líbí. 

I když mám tuto sérii hodně oblíbenou, přišlo mi, že tento příběh byl moc jednoduchý bez nějakých zvratů. Možná to bylo tím, že je pohádka pro mladší děti než například kniha Jde sem lesem.

Přesto si myslím, že vzdělávací část byla zajímavá. Děti se tady kromě živočichů mohly dozvědět, jak funguje koloběh vody - od horského pramene přes potok, řeku až k moři.

O autorce
Daniela Krolupperová je překladatelka, novinářka a spisovatelka. Píše především pro děti a její knihy mají i poučení: Draka je lepší pozdravit aneb O etiketěSedmilhář Josífek nebo Já se nechtěl stěhovat!

sobota 16. září 2017

Kavkazan

AUTOR: Walter Slovo
NAKLADATELSTVÍ: E-knihy jedou
ROK: 2016
POČET STRAN: 220
ZDROJ: vlastní e-kniha



HODNOCENÍ:




Anotace
Umíral za vlast. Opakovaně. Třicátník Mirza, předčasně penzionovaný komparzista propagandistických filmů, se vrací zpátky do rodné vsi vysoko do kavkazských hor, kde se žije prostým životem bez elektřiny a s blahosklonným nezájmem o konflikt mezi gruzínskou vládou a separatisty. Mirza zažil jen filmovou válku probíhající ve stínech skutečných bojů, ale přesto si z ní odnesl následky jako z té skutečné. Ale co je skutečnost a co stín? Lidské drama Kavkazan se odehrává mezi středověkými obranými věžemi a líčí skličující střet s pravdou, když se hlavní hrdina dostane ke svému dětskému deníku.

Hodnocení
Celé hodnocení ke knize si můžete přečíst na stránkách  Podporujeme české autory.

Děkuji autorovi za poskytnutí recenzního výtisku

čtvrtek 14. září 2017

Titáni

AUTOR: Leila Meacham
ORIGINÁL: Titans (Grand Central Publishing, 2016, New York)
PŘEKLAD: Libuše a Luboš Trávníčkovi
NAKLADATELSTVÍ: Knižní klub
ROK: 2017
POČET STRAN: 480
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:



Anotace
Dějištěm strhujícího vyprávění o lásce, bolestných ztrátách i zradách je Texas, který se kolem roku 1900 ocitá na prahu ropné konjunktury, jež odstartuje období prudkého hospodářského růstu. Na pozadí dramatických změn pronikajících na texaský venkov prožívají svůj osudový příběh dvě nezapomenutelné postavy: Samantha, privilegovaná dědička rozlehlého dobytkářského ranče, a Nathan, okouzlující mladík z farmy na severu.

Hodnocení
Nejnovější kniha Leily Meacham zavádí čtenáře do roku 1900. Příběh se odehrává v americkém Texasu v době, kdy se do povědomí dostává černé zlato - ropa. 

Střídavě sledujeme osudy dvou mladých lidí Samanthy a Nathana. Nathan vyrůstá na obilné farmě s ostatními sourozenci, ale Nathan cítí a ví, že vztah matky k němu není vůbec láskyplný tak jako k jeho sourozencům. Jediný, kdo ho má opravdu rád je jeho otec Leon. Nathan se záhy dozvídá, že Leon jeho otec není, ale jakýsi Trevor Waverling, majitel těžařské firmy. Nathan zváží své pocity, všechna pro a proti a nakonec odjíždí do Dallasu za otcem, aby pracoval u něj ve firmě a možná i proto, aby ho lépe poznal...

Několik mil od Nathanovy farmy vyrůstá na další farmě mladá slečna Samantha Gordonová. Je obklopená vším, co Nathan nemá - láskou, porozuměním, přátelstvím i bohatstvím. Samanthin otec Neal vlastní velká množství pozemků, na kterých chová dobytek. Otec Samanthu střeží jako oko v hlavě, protože ji nadevše miluje. Proto se začal chovat naprosto nesmyslně, když se dozvěděl, že Samantha začala pátrat po svých biologických rodičích. Samantha je totiž adoptovaná a Neal má strach, že by je kvůli pravým rodičům opustila.

Obě rodiny, Gordonovi i Waverlingovi, respektive hlavy těchto rodin, touží po moci, rádi by se stali titány, které by nikdo nemohl předběhnout. Jdou si za svým cílem. Mladí však nejsou jako jejich otcové. Nathan se snaží svému otci porozumět a být dobrým zaměstnancem. Samanthu zajímá její přítel z dětství Sloan, do kterého je beznadějně zamilovaná. Trápí se, protože Sloan nejspíš miluje jinou dívku. Samanthinou velkou zálibou je paleontologie a výzkum, a tak se snaží na farmě pomáhat různými rozbory půdy a podobných záležitostí. 

Příběh o hledání pravdy, o moci, o nevyřčených slovech a tajemstvích, která stejně vyjdou najevo, ať tomu člověk brání, jak chce. Osudy obou hrdinů jsou vzájemně propleteny a čtenář postupně vše odhaluje.

Od autorky jsem četla dvě knihy Dlouhé stíny a Sen o Somersetu. Mám doma ještě Poselství růží, ale zatím jsem se k ní nedostala. A ačkoliv se mi Titáni líbili, nesplnili moje očekávání. Autorce nemůžu odepřít čtivost a bohatou slovní zásobu. Nenašla jsem zde žádná hluchá místa nebo pasáže, které bych přeskočila nebo mě nebavily. Prostě je to kniha (a i předchozí se k této počítají), která má všechno, co by měla mít, aby své čtenáře zaujala.

Co mě však v příběhu zklamalo, je, že autorka rozuzlení dala až skoro na samý závěr a popsala ho jen pár větami. Osudy hrdinů se vyvíjely samostatně, občas se protnuly, ale bez nějakých emocí. Je to škoda, protože román se mi moc líbil, ale zkrátka a dobře, autorka v této knize nesplnila mé očekávání.

Postavy, které autorka vykreslila, jsou převážně sympatické. Jediná postava, která byla opravdu nesympatická a zlá, byla Nathanova matka. Ale ostatní hrdinové, i když měli nekalé úmysly, byly pozitivní. Na jednu stranu to bylo příjemné zjištění, na druhou stranu jsem se nemusela bát žádných konfrontací.

Ale víte, co se mi na autorčiných knížkách opravdu moc líbí? Obálka. Ve stejném duchu jako předchozí knihy, je i tato obálka poutavá a zaujme na první pohled. Tentokrát jsou na obálce žluté pampelišky a já se nemůžu vynadívat.

Suma sumárum, i když kniha nebyla úplně úžasná a autorka nevyužila potenciál, který se v knize nabízel, byla to kniha, kterou můžu s klidným srdcem doporučit dál, především příznivcům historických románů a rodinných ság.

Obálky
K obálkám nemám co dodat. Jsou všechny moc krásné.
  

O autorce
Leila Meacham je bývalá učitelka anglického jazyka a nyní je úspěšná spisovatelka. Její první román Poselství růží se stal velkým bestsellerem. Následoval román Dlouhé stíny a v roce 2014 vydala román s názvem Sen o Somersetu.

Napsáno pro Databázi knih

středa 13. září 2017

OPRAWME SE

AUTOR: Stanislav Skřička
NAKLADATELSTVÍ: Nakladatelství Stanislav Skřička
ILUSTRACE: Veronika Bejlková
ROK: 2017
POČET STRAN: 376
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:




Anotace
Kniha je napsána podle scénáře dokumentu točeného s předními odborníky z ozdravných institutů a univerzit na americkém kontinentu. Je v ní srozumitelně vysvětleno, jak funguje výživa a co v těle dokážou vlastní ozdravné procesy. Biochemické vzorce jsou tu přetlumočeny do lidového podání. Sporné věci a mýty ve stravě se řeší návštěvou pravěku, kde se vždy nachází ta správná odpověď. V knize se odhalí se spousta mýtů „zdravé stravy“, například: Proč jsou nezdravé himalájské soli, klíčky, vláknina, svačinky jablko s mrkví či mladá vojtěška alfa-alfa. Proč se zběsilým běháním většinou nehubne, proč moc nefungují ořechové tyčinky pro sportovce… 

Hodnocení
Knih o zdravé stravě je na českém trhu řada. Cíleně tuhle literaturu nevyhledávám, ale když se mi naskytla příležitost si tuhle knihu přečíst, rozhodla jsem se, že to zkusím. Rozhodně nelituji, protože jsem se z ní dozvěděla hodně informací, které jsem do této chvíle nevěděla.

Autor knihu napsal podle filmového scénáře, který natáčel v Americe. Co v Americe dělal a jak přišel na myšlenku napsat scénář, potažmo knihu, autor vysvětlil v úvodní kapitole. V dalších jednatřiceti kapitolách je jednoduše a jasně napsáno, co to zdravá strava je.

Kniha začíná detoxem a očistou, které jsou pro lidské tělo důležité a nezbytné. Po očistě následuje enzymatické stravování s omezením mléka a vařené potravy. Zjednodušeně řečeno. Co to vlastně znamená ta enzymatická strava? Odpověď opět zjednoduším -  strava se skládá ze syrové zeleniny a ovoce, ze semínek, oříšků a osmotické vody. Všechna zelenina, ovoce i semínka mají v jídelníčku svůj důležitý význam a autor se skoro každému druhu věnuje. Popisuje, co obsahují a jakým způsobem jsou prospěšná.

Vysvětluje také, co lidskému organismu škodí, nejčastěji to bývají bílé jedy jako je mouka, cukr, mléko, sůl a další. Proč se jim říkají bílé jedy? Protože obsahují neživé věci, které náš organismus neumí zpracovat. 

V další části knihy jsou vzorové jídelníčky. Je pro všechny lidi - od těch, co nechtějí mít s dietou nic společného až po zapřísáhlé vitariány. V této části bych kromě vzorového jídelníčku chtěla mít i konkrétní recepty, ne jen tipy. Člověk si může sice recepty najít na internetu, ale když je má pěkně po ruce, je to mnohem lepší.

A úplně na konec autor zařadil zkušenosti a reference klientů a pacientů, kteří vyzkoušeli enzymatickou stravu. Převažují samé kladné ohlasy i od těch, co dietu drží napůl.

Součástí knihy jsou ilustrace, které jsou vkusné, hezké a někdy i vtipné. Občas se také na konci kapitol objeví i příhoda, která se k dané kapitole váže. Působí to věrohodněji a knihu ještě více přibližuje ostatním lidem.

MŮJ OSOBNÍ NÁZOR: Dlouho mi trvalo, než jsem na autorův email s žádostí o přečtení knihy odpověděla. Jsem ten typ člověka, který si rád dopřeje pořádnou flákotu masa a navrch přidá nějaký vynikající moučník. Takže já a dieta, případně zdravé stravování, to moc nejde dohromady. Přesto jsem se po přečtení knihy rozhodla, že do svého "jídelníčku" zařadím aspoň jedno enzymatické okénko denně v podobě ovoce. Já vím, není to mnoho, ale po příchodu z práce mě vždycky honí mlsná, jak se říká a pořádně šťavnaté ovoce mi tu chuť zahnalo. Takže ano, enzymatická strava má nejspíš opravdu něco do sebe. Jen to chce pevnou vůli a chuť změnit zavedené stravování.

Děkuji autorovi za poskytnutí recenzního výtisku. Moc si toho vážím.

sobota 9. září 2017

Jackaby

AUTOR: William Ritter
ORIGINÁL: Jackaby (Algonquin Young Readers, 2014, Chapell Hill)
PŘEKLAD: Vratislav Kadlec
NAKLADATELSTVÍ: Host
ROK: 2015
POČET STRAN: 280
ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:



Anotace
Abigail Rooková právě přicestovala do New Fiddlehamu v Nové Anglii. Píše se rok 1892 a ona nutně potřebuje najít práci. Potkává R. F. Jackabyho, detektiva objasňujícího nevysvětlené jevy, jehož bystré oko si všímá všeho neobvyklého – což zahrnuje i pozorování nadpřirozených bytostí. Abigail má zase jiný dar, dokáže si všímat obyčejných, ale podstatných detailů, takže se na místo Jackabyho asistentky výborně hodí. Hned během svého prvního dne v novém zaměstnání se Abigail ocitne uprostřed napínavého případu: ve městě řádí sériový vrah. Policie je přesvědčená, že se jedná o běžného kriminálníka, ale Jackaby si je jistý, že za vším stojí nelidská stvůra, jejíž existenci policie – s výjimkou mladého pohledného detektiva Charlieho Canea – vytrvale popírá.

Hodnocení
Ten, kdo má rád detektivní příběhy, jistě zaznamenal, že v roce 2015 vyšla detektivní série s trochu podivínským detektivem R. F. Jackabym. Jackaby má zvláštní nadání vidět neviditelné a dokonce paranormální jevy. Samozřejmě, že je trnem v oku místní policie v čele s vrchním inspektorem Marlowem, který na nadpřirozené věci vůbec nevěří.

Do amerického New Fiddlehamu přijíždí z Anglie mladá dáma Abigail Rooková. Je úplně bez finančních prostředků. Přijela sem s cílem postavit se na vlastní nohy a ukázat rodičům, že je dospělá a umí se postarat sama o sebe. Aby se jí to podařilo, musí si najít práci. A shodou okolností najde inzerát, v němž jeden soukromý vyšetřovatel hledá detektivní asistentku. Myslím, že je jasné, kdo tím vyšetřovatelem je. 

Nebudu dlouho napínat, ale Abigail u Jackabyho začne pracovat v podstatě hned, jak se objeví u jeho dveří. A zároveň ji vtáhne do prvního případu. Dostanou se k vraždě místního novináře, který byl brutálně zabit. Nikde nejsou žádné stopy, Marlowe zuří a Jackaby všemu nasadí korunu, když prohlásí, že novináře zavraždil někdo, kdo není lidská bytost.

Paranormální jevy a já. To je kombinace, která je stejná jako dva magnety stejného pólu. Výjimku tvoří Harry Potter a Neil Gaiman. Takže už od začátku mi bylo jasné, že tohle nebude až tak úplně kniha pro mě. Nakonec mě však kniha bavila, i když bych ji spíše zařadila do žánru Young/Adult. Hrůzostrašné věci mě nechaly chladnou a skřítkům a duchům jsem se jenom smála. Co však mně trochu působilo husí kůži, byly bytosti zvané bánší. Myslím, že bych jejich pláč nechtěla slyšet...

Styl psaní se mi líbil. Kniha se četla moc dobře, neviděla jsem v něm žádný problém, který by mě přinutil knihu odložit. Někdy mi však přišlo, jako by autor chtěl zkombinovat víc, než by měl, např. sloučení Sherlocka Holmese s doktorem Who. Sherlocka mám ráda v jakékoli podobě, ale v tomto se mu Jackaby nevyrovná.

Kdo je vrah, jsem uhodla skoro hned a to moc detektivních schopností nemám, ale tady nebylo o čem dlouze přemýšlet. Je to čtivé, zajímavé, jistě si v budoucnu přečtu i druhý díl, ale myslím, že se pak vrátím zpátky k Sherlockovi. 

Přesto si kniha zaslouží přečíst. Je napsaná opravdu dobře. Kapitoly jsou krátké, takže příběh rychle plyne. Jak už jsem se jednou zmiňovala, knihu bych doporučila spíše mladším čtenářům.

O autorovi
William Ritter je americký spisovatel. Vystudoval angličtinu a učitelství se zaměřením na tvůrčí psaní a folklor na Oregonské univerzitě. V současnosti učí na střední škole ve Springfieldu. Jackaby je jeho první román. Pokračování Beastly Bones (Případ ukradeného zubu) vyšlo v USA na podzim 2015.

středa 6. září 2017

Bertík a čmuchadlo

AUTOR:  Petra Soukupová
ILUSTRÁTOR: Petr Korunka
NAKLADATELSTVÍ: Host
ROK: 2014
POČET STRAN: 136
ZDROJ: knihovna



HODNOCENÍ:


Anotace
Bertíkovi je devět. Rodiče se rozvedli a on žije s maminkou, která si našla nového přítele. Bert mu říká Rypouš. Vůbec celou tuhle životní změnu nese těžce. Připadá mu to jako zrada. Chci, aby bylo všechno jako dřív! Žárlí. Vzteká se. Je na všechny kolem sebe protivný. Vymýšlí naschvály. Až prázdninové setkání s tajemným tvorem — mluvícím zvířetem čmuchadlem — dokáže zlepšit jeho pohled na svět... Díky čmuchadlu Bertík pochopí, že vztahy mezi lidmi nejsou tak jednoduché, jak by si přál, a že to, co je důležité, pořád má.

Hodnocení
Knihy Petry Soukupové jsem do této chvíle neměla možnost číst. Až minulý měsíc jsem při procházení knihovnických regálů narazila na knihu pro děti Bertík a čmuchadlo. Neváhala jsem a knížka skončila v mém košíku. To pro jistotu, aby mi ji někdo rychlejší nevzal. Ani bych se tomu nedivila, kdyby si ji někdo půjčil dřív, protože po přečtení Bertíka se autorka zařadí mezi top mých oblíbených českých spisovatelek.

Bertíkovi rodiče se rozvedli. Maminka si našla nového přítele Richarda, se kterým žije. Rozhodli se, že jeden týden o prázdninách stráví na chalupě u Richardovy sestry. Bertík je otrávený. Richarda nesnáší. Nejradši by se vrátil k tátovi a byl s ním. Bohužel se s tátou uvidí až o několik dní později. Bude to muset na chalupě nějak přežít. Ale nebude to jen tak. Bertík se snaží svůj pobyt všem znepříjemnit co nejvíc a dělá různé naschvály, tváří se jak kakabus a dělá ze sebe zlého kluka, i když zlý vůbec není. Když ale Bertík vidí, jak je maminka smutná, chtěl by vše změnit. Ale znáte to, čím víc se snažíte být hodní a nedělat hlouposti, tím víc jich děláte. Zkrátka se to s vámi setrvačností veze dál. Bertík je nešťastný a utíká do lesa, kde najde čmuchadlo. Čmuchadlo je zvláštní zvířátko, které mluví. A nejen to, snaží se Bertíkovi pomoci. Jak vše dopadne? Smíří se Bertík s Richardem? Skamarádí se s ostatními dětmi na chalupě?

Rozvedených rodin neustále přibývá a "opuštěných" dětí také. Slovo opuštěné nemyslím tak, jak vyznívá, protože pevně věřím, že po rozvodu rodiče mají své děti stejně rádi jako dřív a věnují se jim tak, jak mají.

Opuštěnost v tomto příběhu je v Bertíkově hlavě. Zatím je ještě malý a nechce rozumět tomu, proč už máma s tátou nejsou spolu a proč s nimi bydlí tlustý Richard, kterého vůbec nemá rád. A má maminka pořád ráda Bertíka? Co když ho kvůli Richardovi nechce? Veškeré snahy o sblížení a usmíření Bertík odmítá. Naštěstí je tu čmuchadlo, které mu naslouchá a naznačuje, jak se s mámou udobřit a jak nebýt naštvaný na celý svět. Neradí mu, jak to má udělat, na vše si musí Bertík přijít sám.

Při čtení jsem se přistihla, že se nepřikláním ani na stranu dospělých, ani na stranu Bertíka. Bertíka jsem chápala. Jeho zlobení i jeho lítost, že ho nikdo nemá rád, že raději uteče a mamince se uleví, když ho nebude vidět.

Sedím u lesa i přes snídani, vidím, jak ji chystají na stůl na terase a pak mě dokonce i volají. Ale volají mě jenom trochu, myslím, že tak, aby se neřeklo - to mi mamka vysvětlila, když volala neoblíbený tetě Jiřině a zvala ji na oslavu svých narozenin. Při tom telefonátu na mě dělala obličeje, že vlastně nechce, aby teta přijela. Ale pozvat se musí, protože nikdo nechce, aby jí to bylo líto a třeba brečela. Takže ji pozvou, i když ji tam ve skutečnosti nikdo nechce. Jenže nikdo taky nechce, aby si řekla, že ji nemají rádi, ačkoli je to pravda. Úplně tomu nerozumí, já toho, koho nemám rád, na oslavu teda nezvu. Blbý je, že teď jsem to já, koho tam nechtějí. Samou lítostí mám zase slzy v očích, radši kopnu do stromu. (Str. 43)

Na druhou stranu jsem chápala i maminku, která v příběhu vystupovala jako matka, která svého syna citově vydírá smutnými pohledy. Ale věřím, že už asi opravdu nevěděla, co s Bertíkem dělat, když všechny výchovné metody selhaly. Kdoví, jaké myšlenky se jí honily v hlavě, když byl Bertík na Richarda zlý.

Příběh vypráví samotný Bertík v ich-formě. Můžeme tak sledovat jeho emoce v podobě vzteku, lítosti, smutku, ale i radosti a smíření se. Rozhovory se čmuchadlem byly fajn, čmuchadlova řeč byla v kurzívě, kdežto ostatní přímé řeči byly klasicky v uvozovkách. 

Někde jsem četla, že Bertík a čmuchadlo je příručka pro rozvádějící se rodiče. A vlastně trochu je, protože ne vždy se děti po rozvodu chovají vzorově a možná tato kniha lehce napoví a ukáže, jak dál.

Knížka se mi líbila. Jak jinak. Co jiného říct, když se knížka četla velice, dobře, měla příjemný počet stran, kapitoly byly dostatečně dlouhé. Text byl sice jednoduchý, ale určitě bych čtení doporučila starším dětem ve věku 10 - 12 let.

U Bertíka určitě nezůstane. Mám v plánu si přečíst i další knihy od této autorky. A další pozitivní zpráva je, že na podzim vyjde nová kniha pro děti.

Knižní trailer

O autorce
Petra Soukupová je úspěšnou autorkou knih pro dospělé. Působí rovněž jako dramaturgyně a scénáristka. za triptych povídek s názvem Zmizet získala v roce 2010 v rámci cen Magnesia Litera hlavní ocenění - Kniha roku. Žije v Praze se svou dcerkou Marlou. Zdroj: Host

středa 30. srpna 2017

Thug Kitchen - Fuck(t) drsná veganská kuchařka

AUTOR: Matt Holloway, Michelle Davis
ORIGINÁL: Thug Kitchen (Rodale, 2014, New York)
PŘEKLAD: Vanda Senko Ohnisková
NAKLADATELSTVÍ: Jota
ROK: 2017
POČET STRAN: 240
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:



Anotace
Pod jménem Thug Kitchen se skrývá tak trochu záhadná losangeleská dvojice, která se jednoho dne rozhodla, že se nebude cpát zdravým jídlem sama, ale že k tomu, pokud možno nenásilně, přinutí i své okolí, a posléze i úplně cizí lidi. Však zelenina a vůbec všechno, co se dá nacpat pod pojem „veganská strava“, je skvělý a taky zdravý žrádlo pro všechny lidi, co jim není šumák, co do sebe cpou. Dnes má Thug Kitchen milion přátel na Facebooku a třeba taková Gwyneth Paltrow je z jejich receptů úplně vedle.

Hodnocení
Milujete kuchařky? Já rozhodně ano, ale v poslední době vyhledávám recepty spíše na internetových stránkách než v knihách. Přesto mám doma poklady, ke kterým se čas od času vždycky vrátím. K nezaplacení je ovšem kuchařka, která je napsaná z vašich vyzkoušených rodinných receptů.

Mám sice raději kuchařky z našich luhů a hájů, ale občas je potřeba zabrousit i za kopečky. A právě jedna zahraniční kuchařská kniha se mi dostala do rukou. Vlastně jsem do poslední chvíli netušila, co mi v balíčku přijde. Když jsem pak poštu otevřela, vykoukl na mě název, který je poněkud zvláštní. Fuck(t).

Už na první pohled je vám jasné, že to nebude jen tak obyčejná kuchařka. Kromě receptů se to tady hemží nespisovnými a vulgárními slovy. Ale víte co? Ono to bylo nakonec fajn si ty vulgarismy číst. Rozhodně jsem od textu neodbíhala a četla jsem úvod až do konce.
banánový lívance

V této kuchařce nehledejte žádné maso ani žádné živočišné výrobky. Je to čistě kuchařka pro vegetariány. Ale i ti, co maso jedí, si přijdou na své. Někdy zkrátka není na škodu si uvařit něco nemasového.

Kniha je rozdělená do šesti kategorií od snídaně, salátů až po hlavní jídla a sladkou tečku na konec. Celkem 115 receptů. Vyzkoušela jsem několik receptů a kromě jednoho vše dopadlo dobře.

bramborovo-pórková polívka (s přidáním květáku)

Kromě receptů jsou zde také různé tipy a vychytávky (basic shit) třeba jak si upéct papriky nebo jak nakrájet mango a podobně.

Takže ano, myslím si, že kuchařka má něco do sebe a určitě brzy vyzkouším něco dalšího. Pokaždé totiž, když listuji, najdu něco, co bych chtěla vyzkoušet.

Napsáno pro Jotu.