neděle 27. prosince 2015

Dcery

AUTOR: Kateřina Dubská
NAKLADATELSTVÍ: Jota
ROK: 2015
POČET STRAN: 600
ZDROJ: vlastní


HODNOCENÍ:




Anotace
Román je volným pokračováním úspěšné prvotiny Člověk Gabriel. Gabrielova dcera Josefka odchází se svými dětmi do Prahy, velká stmelená rodina je stále ještě schopná čelit dopadům dějinných zvratů české historie, která až tragicky poznamenává osudy některých jejích členů. Nositelkami síly celé rodiny jsou Josefčiny dcery, ale čím více se rozpadávají jejich vlastní manželství i původně pevné rodinné vztahy, tím osudověji o tuto sílu přicházejí

Něco málo o ději
Josefka se z vesnice od Buchlova přestěhovala do Prahy. Její děti už znaly jen městský život. Dcera Draha se navzdory rodičům provdala za muže, který pro ni nebyl vhodný, i další dcery se nešťastně provdaly. Dražiny dcery Štěpánka a Libuška také neměly štěstí na muže. Štěpánčina dcera Kateřina musí o své štěstí bojovat. Podaří se jí prolomit rodinné prokletí, které postihlo dcery člověka Gabriela?

Hodnocení
Na knihu Dcery jsem se těšila v momentě, kdy jsem dočetla Člověka Gabriela. A to už je více než dva a půl roku. V prosinci jsem se konečně dočkala a Dcery jsem držela v ruce. Autorka Člověkem Gabrielem nasadila hodně vysokou laťku, protože Gabriel byl poetický, zpěvný, nádherný, byl o lásce k přírodě i k lidem. Dcery jsou jiné, příběh je drsný, krutý, pro ženy z Gabrielova rodu nebyl život rozhodně lehký.

Všechny ženy jsou spolu silné, šťastné, drží pohromadě. Ale každá zvlášť je slabá, pod vládou svého muže. Ne všechny však mají špatného muže, jen občas zasáhne osud do jejich štěstí. 

Kniha je vícegenerační román, který začíná po první světové válce a končí v současnosti. Nejprve se seznamujeme s Drahou, dcerou Josefky, která odešla od Buchlova i s manželem do Prahy. Draha je moc hodná dívka, ale jde si za svým cílem. Provdala se za Josefa Ptáčka, který to v mládí neměl moc jednoduché. Jeho povaha je zlá, majetnická a sobecká, ale to Draha ve své zamilovanosti zatím nevidí. 

Z manželství se narodily dvě dcery - nejprve Libuše, pak Štěpánka. I jim osud přichystal nepříjemné chvíle - od sexuálního zneužívání až po sebevraždy a nepovedená manželství. Libuše jako jediná měla syna Petra. Ten však patřil opět k mužům, kteří chtějí mít nad ženami moc a chtějí, aby se jim podrobily. Štěpánka měla zaděláno na šťastný život, ale i s ní si osud nepěkně zahrál a i ona nebyla schopná udržet si manželství. 

Štěpánčina dcera Kateřina má jako jediná možnost celou věc změnit a postavit se rodinnému prokletí čelem. Podaří se jí to? Co když je její snaha marná? A je to vůbec prokletí...?

Když jsem četla Gabriela, mezi jednotlivými řádky jsem slyšela hudbu. Tady jsem slyšela jenom ženský pláč. Všech žen mi bylo líto a přála jsem jim lepší osud. Bylo až s podivem, jak všechny měly smůlu v lásce. 

Kniha se mi navzdory smutným příběhům četla velmi dobře. Autorka i zde (ale nebylo to vždy) používala krásný český jazyk. Dost často autorka píše dlouhá souvětí, která mají tendenci zvyšovat napětí děje. Občas se mi přihodilo, že jsem se ve větě ztratila a musela se vrátit na začátek.

Dcery jsou velmi volným pokračováním Člověka Gabriela a zakládá se na na skutečných rodinných osudech Kateřiny Dubské. Autorka na svých stránkách poznamenává, že se jí Dcery nepsaly lehko, několikrát chtěla psaní odložit a věnovat se radostnějším věcem. V tuto chvíli autorka píše další knihu a já se na ni moc těším.

O autorce
Kateřina Dubská patří k zakladatelům nakladatelství a vydavatelství Computer Press. V roce 2000 založila Nadační fond Verda, který se zaměřuje na podporu mladých nadaných romských studentů.










Knihu můžete zakoupit v e-shopu knihkupectví.
Děkuji knihkupectví Knihcentrum za poskytnutí recenzního výtisku.

neděle 20. prosince 2015

Čtenář z vlaku v 6.27

AUTOR: Jean-Paul Didierlaurent
ORIGINÁL: Le Liseur de 6h27  (Au Diable Vauvert, 2014, Vauvert)
PŘEKLAD: Nela Knapová
NAKLADATELSTVÍ: Knižní klub
ROK: 2015
POČET STRAN: 176
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:



Anotace
Guylainu Vignollesovi je třicet šest, je osamělý a nenávidí svou práci. Je naprosto nenápadný, nikdo by si ho patrně ani nevšiml, kdyby spolucestujícím z vlaku každé ráno nepředčítal několik stránek, které se mu večer předtím podařilo zachránit před záhubou. Jeho přáteli jsou hlídač, který komunikuje téměř výlučně ve verších, a bývalý kolega, který následkem nehody v práci ztratil svoje nohy a kousek po kousku je sbírá zpátky... Jednoho dne dostane Guylain ve vlaku nevšední nabídku a o něco později v něm také objeví USB, které jeho šedivému životu znovu dodá barvy.

Něco málo o ději
Guylain každé ráno svým spolucestujícím ve vlaku předčítá úryvky z knih. Nemají název, ani autora. Jsou to jen vytržené listy. Pro Guylaina to nic neznamená, ale pro ostatní lidi je to velmi příjemných dvacet minut strávených na cestě do práce. Guylain pak listy nechá na sedačce. Jednou na té sedačce nalezne USB kartu. Flashku si vezme domů a po otevření zjistí, že je to deník jedné dívky jménem Julie. Guylain se do ní prostřednictvím těchto zápisků zamiluje a rozhodne se, že ji vypátrá.

Hodnocení
Kniha Čtenář z vlaku v 6.27 byla u našich slovenských sousedů hodně propagována, u nás jsem o ní neslyšela. Upřímně si myslím, že je to škoda, protože knížka je milá, vtipná, trochu tajemná, trochu romantická.

Někomu se autorův styl psaní nemusí líbit, nepíše v kudrlinkách, ani v žádném vzletném jazyce. O knize se říká, že je to moderní pohádka a jako pohádka by měla taky tak vypadat. V podstatě ano, dalo by se to tak i říci. Je zde princ, který musí dennodenně bojovat s drakem Zestorem, aby mohl přežít další den. Princezna je ukrytá v zámku, o kterém statečný princ netuší, jestli vůbec existuje. Princ má kolem sebe věrné přátele - básníka a beznohého.

Ale všechno popořadě. Náš princ se jmenuje Guylain Vignolles. Bohužel rodiče asi nad jménem syna nepřemýšleli, protože v době dospívání byl Guylain svými pubertálními spolužáky přejmenováván na jméno Vilain Guignol, tedy ošklivý kašpar. Tato přesmyčka mu ztrpčovala celý život. Ale dál. Guylain chodí do práce, kterou z duše nenávidí. Musí pracovat s obrovským Zestorem, strojem, který požírá papír. Ano, Guylain pracuje v podniku, který recykluje papír. Kdyby to byly jenom noviny a normální papír, asi by to nebylo tak strašné, ale Zestor žere knihy a to Guylainovi trhá srdce. Jenže i Zestor není všežravý a ve svých útrobách vždy zanechá nestrávenou potravu v podobě několika útržků stránek s textem. Tyto útržky si Guylain schová do kapsy, aby je pak následující den vytáhl a před zraky cestujících v ranním vlaku tyto útržky předčítá. Pro ně je to příjemné zpestření, pro něj něco jako odplata za všechna ta zničená díla.

Guylain svou práci opravdu nesnáší, dokonce ani své matce neřekl, kde pracuje. Nebýt dvou přátel, určitě by brzy zešílel. Jedním z nich je vrátný, který umí mluvit pouze ve verších alexandrínu a všude, kam vstoupí, tam rozdává své verše. Druhým přítelem je bývalý zaměstnanec, který při výkonu své práce přišel o obě nohy a jeho sen je získat své nohy zpět kousek po kousku. A také je tu jedna zlatá rybka, sice ne která plní přání, ale je to Guylainův důvěrník, už pátý v řadě.

A pak tu máme princeznu Julii, která se za svou práci vůbec nestydí a dokáže v ní najít vždy něco pozitivního. Své zápisky svěřuje nejprve papíru a poté vše přepisuje do notebooku a pak stahuje na USB kartu, kterou jednoho dne zapomene ve vlaku v 6:27. Guylain kartu najde, zápisky si přečte a do neznámé dívky Julie se zamiluje. Rozhodne se ji vypátrat. Podaří se mu na základě indicií, které v USB zanechala, ji najít? Bude on ten princ na bílém koni, kdo ji vysvobodí z podzemí?

Vidíte, pohádka se vším všudy. I s tou zlatou rybkou.

Kniha je útlá a byla pro mě velkým zpestřením v záplavě knih, které si říkají bestsellery. Tato je nenápadná, přesto si své čtenáře určitě najde. Jsem ráda, že jsem si ji mohla přečíst, protože takové příběhy vyhledávám a chci se občas zasnít.

O autorovi
Jean-Paul Didierlaurent začínal povídkami, za něž dvakrát obdržel Price international Hemingway. Rovněž Čtenář z vlaku v 6:27, ačkoliv je autorovou románovou prvotinou, na sebe strhává pozornost: práva na něj byla ještě před samotným vydáním prodána do dvaceti pěti zemí světa a následně byl ověnčen několika francouzskými literárními cenami. V produkci je již také celovečerní film.

Obálky
Nemůžu si pomoci, ale česká obálka se mi ve srovnání s ostatními nelíbí. Je sice jednoduchá, ale vůbec se mi nehodí k textu. Asi nejvíce se mi líbí polská obálka s papírovým vláčkem, který jede do tunelu. 
      

Napsáno pro Databázi knih.

neděle 13. prosince 2015

Jak jsem dostal ségru

AUTOR:  Blanka Čapková
ILUSTRÁTOR: Eva Mastníková
NAKLADATELSTVÍ: Albatros
ROK: 2009
POČET STRAN: 111
ZDROJ: knihovna



HODNOCENÍ:



Anotace
Kuba je chytrý, veselý kluk, chodí do druhé třídy a občas zazlobí. Když jednou přijde ze školy s tím, že ho rozčilená paní učitelka nazvala rozmazleným jedináčkem, rodiče mu prozradí, že už nebude dlouho sám. Bude mít sestřičku ale ne miminko! Alence jsou čtyři rokya rodiče si ji přivezou z dětského domova. To jsou věci! A Kuba najednou neví, jestli se má těšit. Teď se určitě všichni budou točit jen kolem malé ségry!

Něco málo o ději
Kuba chodí do druhé třídy. Je to normální chytrý kluk, který čas od času zazlobí. Jenže jednou ho paní učitelka nazve "rozmazleným jedináčkem". Kuba ani netuší, co to vlastně znamená ten jedináček. Když se doma svěřil se svým trápením, čekalo ho překvapení, které se u něj doma objeví za několik málo týdnů - Kuba dostane ségru Alenku. Najednou se vše začalo točit kolem čtyřleté Alenky a Kuba se cítí odstrčený a osamocený. Mají ho rodiče ještě rádi? A co když vrátí do dětského domova Kubu a Alenku si nechají?

Hodnocení
Knihu Jak jsem dostal ségru jsem si chtěla přečíst v okamžiku, kdy jsem se dozvěděla, o čem je. Je o vztazích mezi rodiči a dětmi, o tom, jak mluvit a jednat s dítětem poté, co se do rodiny narodí nebo přibude nový sourozenec. Většina rodičů mi potvrdí to, že to není snadné. Myslíme si, že starší dítě bude automaticky respektovat mladšího sourozence a vůbec mu nebude vadit, že o své postavení jedináčka přichází a musí se o své místo dělit s mladší sestrou nebo bratrem. Jaké jsou ale opravdu pocity jedináčků, když se jim narodí sourozenec? O tom je právě tato kniha.

Kuba je obyčejný kluk, má několik dobrých kamarádů a jako každý kluk občas pozlobí nejen rodiče, ale i paní učitelku. Kuba byl ve třídě nespravedlivě obviněn za to, že místo, aby sbíral rozsypaná víčka do pytle, tak je házel po spolužačkách a při tom křičel. Paní učitelka ho ve vzteku nazvala "rozmazleným jedináčkem" a jestli se tak chová doma, tak ve škole se tak chovat nebude. Doma mu maminka vysvětlí, co slovo jedináček znamená. Kuba si myslí, že tím to skončilo. Jenže se mýlil a než se nadál, rodiče si z dětského domova přivezli malou čtyřletou holčičku Alenku.

Kubovi se změnil celý svět. Najednou se vše točilo kolem Alenky, na Kubu nikdo neměl čas, maminka mu už přestala dávat pusy a smát se na něho. Kuba se cítí smutný a osamělý a má strach, že ho rodiče už nemají vůbec rádi, a tak začne dělat věci, které by dřív nedělal...

Kniha se mi líbila. Byla moc hezky napsaná a já si při čtení občas říkala, jestli jsem třeba někde neudělala chybu i já, na co myslela starší dcera, když se narodila ta mladší. Ale určitě jsem neudělala takovou chybu jako Kubovi rodiče. Tuto informaci vám prozradím - Kuba každý pátek jezdil za dědou na vesnici, Kuba má dědu moc rád a tyto chvíle si vždy užíval. Jen do té doby než se dozvěděl, že když Kuba není doma, rodiče si tam berou Alenku, aby se s ní seznámili a navzájem se blíže poznali. Tohle se mi moc nelíbilo a takovou chybu bych neudělala, vždyť i Kuba by ji rád poznal a nemusel by se pak cítit odstrčený s pocitem, že ho rodiče už nemají rádi. Chyb, které rodiče udělali, je mnohem víc, ale chyby dělal i Kuba, ale ten se řídil svými pocity a emocemi, kterými byl zcela polapen.

Kromě tohoto tématu se v knize objevila i zmínka o drogách. Sice jen lehce a autorka do detailů nezabíhala, ale ocenila jsem, že Kubovi bylo jednoduše vysvětleno, co to drogy jsou a co můžou s člověkem udělat.

O knížce bych mohla psát ještě dál, například o Kubově mamince, proč byla paní učitelka na Kubu nepříjemná, jaký byl děda, ale to už bych prozrazovala příliš mnoho a nechci případné čtenáře knihy připravit o požitek ze čtení.

Jsem moc ráda, že jsem si knihu přečetla, protože takových příběhů jako ze života a ještě pro děti je na knižním trhu poskrovnu. Knihu bych doporučila všem - jak dětem, tak i dospělým, protože každý v ní najde situaci či věc, která se mu stala nebo mohla stát. Kniha také vybízí ke společnému povídání si o Kubových starostech, ale i radostech. Vřele doporučuji.

O autorce
Blanka Čapková  se věnuje především knížkám pro menší čtenáře. Píše od dětství, už ve školním věku obesílala různé literární soutěže. Ve studentských letech navštěvovala polooficiální Klub mladých literátů, kde začínající autoři četli svá díla a setkávali se s básníky a spisovateli. Po gymnáziu autorka vystudovala pedagogickou nástavbu, ale učit nesměla, a tak pracovala jako sekretářka a uklízečka. Po roce 1989 si doplnila vysokoškolské pedagogické vzdělání a od té doby je učitelka. Učí na 1. stupni a vede dramatický kroužek. Její prvotinou je knížka o adopci Jak jsem dostal ségru. Zdroj: albatros.cz

středa 9. prosince 2015

Zenová zahrada

AUTOR: Éric Marson
ILUSTRACE: Clara Catalan
NAKLADATELSTVÍ: Svojtka
ROK: 2015
POČET STRAN: 128
ZDROJ: vlastní


HODNOCENÍ:



Anotace
Stovka obrázků v této knize nejsou pouhé ilustrace - čekají na to, že se necháte unést záplavou barev, vybarvíte je a vytvoříte si vlastní zenovou zahradu.

Hodnocení
Další omalovánky, které jsem si od léta stihla pořídit, je Zenová zahrada. Tento nákup se mi rozhodně vyplatil a z tehdejší nabídky se mi nejvíce zamlouval.

Jak už název vypovídá, v knize najdete převážně obrázky, které se týkají přírody, převážně rostliny, stromy či krajiny. Dalšími motivy jsou zvířata, ale těch je přece jen trochu méně než flory.

Kniha má klasický formát A4 v paperbacku. Papír je silný, gramáž jednotlivých listů je 140 g, papír použitý k tisku byl bezdřevý ofset. Nepatří úplně k nejhladším papírům, ale je vidět, že papír je mnohem kvalitnější než v omalovánkách, které jsem si pořídila jako první.

Ilustrace v knize jsou z obou stran, jednotlivé obrázky jsou ohraničeny rámečkem. Každý list je perforovaný, stránku tak lze vytrhnout a zarámovat. Někomu perforace může vyhovovat, v poslední době však zjišťuji, že se mi lépe kreslí v knize, kde se listy trhat nemusí, protože při dlouhém kreslení se perforace trhá sama od sebe.

V Zenové zahradě jsem zkoušela kreslit akvarelovými pastelkami Mondeluz, roztírala jsem je blenderem a maximální spokojenost. Obrys malovaného obrázku se na druhé straně nevytlačil. Zkusila jsem akvarelové pastelky rozmazat vodou, papír se však ihned zkroutil a byl trochu vlnitý. Přesto však to nebyla žádná tragédie.

100 obrázků k malování vám zkrátí dlouhé zimní večery. A pokud budete mít obrázky již dávno vybarvené, na konci knihy najdete volné stránky pro vaše nápady. Můžete si vyzkoušet různé pokusy se stínováním, experimentovat s barvami či jen psát svoje postřehy a nápady.

Na začátku knihy vás autor seznámí s tím, co to vlastně zen znamená, naučíte se uvolnit se při kreslení a také vás naučí symboliku barev. Každá barva má svůj význam a každá na člověka působí jinou silou.

Nezbývá tedy už nic jiného než si připravit ostré pastelky a začít vykreslovat a přitom relaxovat a dosáhnout vnitřního klidu.

sobota 5. prosince 2015

Knižní přírůstky, listopad 2015

Listopadový článek, který se jmenuje knižní přírůstky bych měla raději přejmenovat na Omalovánkové přírůstky. Z jednoho prostého důvodu. Za měsíc listopad se mi nashromáždilo více omalovánek než knih. 

První kniha, kterou mi měsíc listopad přinesl, byla Kouzelné tenisky mého kamaráda Percyho. Napsal ji švédský spisovatel Ulf Stark a knihu v češtině vydalo nakladatelství Portál. Kniha je spíše pro kluky než pro holky, ale mně se docela líbila.

Další kniha, která obohatila mou knihovnu, je Volání anděla. Od Guillauma Mussoa mám ještě jednu knihu, tu jsem četla už hodně dávno. Anotace této nové knížky se mi líbila, takže jsem neváhala a knihu si objednala.

Poslední kniha za měsíc listopad je pro mě dlouho očekávaná a netrpělivě vyhlížená. Jmenuje se Dcery od Kateřiny Dubské z nakladatelství Jota. Kdo četl Člověka Gabriela, ví, jakým stylem autorka píše. Mně se Člověk Gabriel tak líbil, že jsem byla jako na trní, abych Dcery mohla mít. A konečně ji držím v ruce a už jsem se do ní začetla. A zatím je krásná. Stejně jako Člověk Gabriel.

Z knihovny jsem si vypůjčila knihu pro děti Jak jsem dostal ségru z pera taktéž české spisovatelky Blanky Čapkové. Je to o Kubovi, jehož rodiče adoptovali malou holčičku, a je také o pocitech a chybách. Rozhodně stojí za to si to přečíst.

V měsíci listopadu jsem měla také možnost poslouchat audioknihy. Nakladatelství Tympanum uvolnilo do oběhu příběh o Arsenovi Lupinovi kontra Sherlocku Holmesovi. Ivan Trojan a Viktor Preiss byli bezkonkurenční.

Druhé audio, které taktéž Tympanum poslalo do světa, bylo také o Sherlocku Holmesovi. Jmenuje se Musgraveský rituál. Přiznám se, že jsem o něm neslyšela, ale audio se dobře poslouchalo. Brzy možná bude článek.

Se stažením třetí audioknihy O líné babičce jsem měla technické potíže. Ale díky IT oddělení v Audiotéce se vše podařilo zprovoznit a já si tak mohla poslechnout nezapomenutelného Arnošta Goldflama. Skvělý počin.

Tak a to je asi vše, co se čtení týká. Další část bude o mé druhé zálibě a to o omalovánkách. Myslím ale, že jsem už s kupováním omalovánek skončila. Sice ne nadobro, ale z větší části už mám vše, co jsem chtěla mít. Takže pozor, přehlídka omalovánek začíná.

Kouzelná zahrada z nakladatelství CPress mě velmi příjemně překvapila. Papír je mnohem kvalitnější než první omalovánky, kterou toto nakladatelství vydalo v létě.

Edice 100+1 šlo také cestou omalovánkovou a do tohoto datumu stihlo vydat čtyři sešity Vymalovánek. Já mám (zatím) jen dvě. Protože je to jen sešit za nízkou cenu, neočekávejte od nich mnoho, hlavně po stránce kvality. Papír je slaboučký, obrázky prosvítají, ale líbí se mi, že jsou v nich ilustrace všeho druhu.

Obdoba těchto sešitů byla příloha Praktické ženy Kreativ. Myslím, že výtisk, co mám doma, je už dotisk a nevím, v jaké kvalitě byl papír předtím, ale musím říct, že v tomto vydání je silnější a pevnější.

Na co jsem však pyšná a raduji se, že je mám, jsou omalovánky od Johanny Basford. Omalovánky jsem si pořizovala  v originále. Byly dražší, ale vyplatilo se je pořídit, protože papír je velmi kvalitní a kresby také. Dneska vám ukáži jen Secret Garden, protože Enchanted Forest dostanu od Ježíška.

Víc se už do tohoto článku nevleze, ale za chvíli jsou tu Vánoce a s nimi přijdou doufám i knížky.

pátek 4. prosince 2015

O líné babičce

AUTOR: Alena Kastnerová
NAKLADATEL: Tympanum
ROK: 2014
ČTE: Arnošt Goldflam
DÉLKA: 2 h:54 m
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:





Anotace
Většina babiček jsou elegantní, upravené dámy, které mají vždy doma uklizeno, napečeno a kdykoli pohlídají vnoučata. Babička z naší knížky je ale úplně jiná: nevaří, nepere, neuklízí, nehlídá vnoučata, i když je má ráda. Místo toho si plní svá dávná přání, která celý život střádala do starého škapulíře. Projede se v superrychlém autě jednoho milionáře, proletí v baloně, vyleze na nejvyšší horu světa, naučí se lyžovat, surfovat na internetu, zatančí si v dešti s psychiatry, zahraje si po dlouhých letech na honěnou uprostřed přírody, a vždycky se jí přihodí ještě něco docela nečekaného!

Něco málo o ději
Babička Milada je už dávno v důchodu, dalo by se říci, že má hromadu času na svá vnoučata, má v bytě uklizeno, napečeno, je vždy připravená na návštěvy. Jenže tahle babička je trochu jiná - není vždy nažehlená a upravená, nehlídá vnoučata na povel, ale každý den se udržuje v kondici a když ji to někdy přepadne, plní si své tajné sny...

Hodnocení
když se řekne babička, většina si vybaví zfilmovanou Babičku Boženy Němcové - starou, vrásčitou, obklopenou vnoučaty. Tato babička je ale trochu jiná - rozhodně nenosí šátek, určitě neposlouchá dechovku, nepeče každý týden bábovku pro děti a hlídání vnoučat? Sice ano, ale nejdříve poté, co jí děti předem zavolají. A taky je prý líná. Jenže ta lenost je jen na oko, protože líná rozhodně není.

"V bytě má být tak uklizeno, abychom byli zdraví a takový nepořádek, abychom byli šťastní."

Babička si totiž plní svoje sny z mládí. Má je napsané ve škapulíři a schované v šuplíku. Jednou za čas je vytáhne a na světlo se tak dostanou dávné sny jako třeba řídit nejrychlejší auto na světě, let v horkovzdušném balonu, tancovat v dešti či slézt osmitisícovku. Přitom zažije nejedno dobrodružství s překvapivým závěrem.

Jednotlivé příběhy jsou příjemně humorné a vedou také trochu k zamyšlení. V každém slově cítíte, jak babička při splňování svých snů ožívá a je najednou plná elánu a energie. Nebojí se ničeho - ani výšek, ani hloubek, natož lyžování či internetu. 

Při poslechu či čtení líné babičce tak trochu závidíte. Jenže proč tomu tak je?  Možná tím, že si plní své sny? A máte také nějaké sny? Pokud ano, tak si je splňte co nejdříve  a nečekejte na důchod.

Vypravěčem audioknihy je Arnošt Goldflam. V jeho podání babička ožívá a přišlo mi, jako by mi povídal o někom, koho důvěrně zná. Jeho hlas se mi moc líbil, byl hlavně uklidňující, ale rozhodně nebyl nudný. To ani moc dobře nešlo, abych se při poslechu nudila, protože babiččina dobrodružství jsem si opravdu užívala.

Mezi jednotlivými kapitolami se ozývá příjemná hudba, který navozuje stejné pocity, jaké jsem měla při poslechu Goldflama - uklidňuje a připomíná mi také staré doby, dobu jazzu a neuspěchaného času.

Línou babičku si určitě poslechnu minimálně ještě jednou, protože se mi plnění babiččiných snů opravdu líbilo. A babička mě inspirovala k tomu, abych si  pomalu a jistě sepisovala svoje tajné sny.

O autorech
Alena Kastnerová pochází ze Šumperka, ale už téměř dvacet let žije v Brně. Původní profesí zdravotní sestra, která zběhla k herectví, aby se nakonec našla v psaní. Coby scénáristka prošla několika televizními seriály, v současnosti se živí jako copywriterka na volné noze. V roce 2011 jí nakladatelství Mladá fronta vydalo její prvotinu O líné babičce, kterou vzápětí inscenovalo nekolik českých divadel, například pražské Divadlo v Dlouhé nebo brněnské loutkové Divadlo Radost. Druhá kniha, kterou Alena Kastnerová napsala, je také pro děti a nese název O nevyřáděném dědečkovi.

Arnošt Goldflam je český herec, spisovatel, píšící režisér i režírující dramatik. Po studiích na JAMU působil na mnoha divadelních scénách u nás (Národní divadlo, HaDivadlo, Husa na provázku, Národní divadlo v Brně, Dejvické divadlo, Divadlo v Dlouhé, Divadlo Komedie, Divadlo Rokoko, Ypsilonka), ale také v Polsku, v Německu a v Rakousku. Spolupracuje s filmem a televizí (hrál např. ve filmech Lotrando a Zubejda, Otesánek, Modrý Mauritius, Proč bychom se netopili). Je vyhledávaným čtenářem mluveného slova a vypravěčem.
Zdroj: tympanum

Napsáno pro databázi Audiotéka.
Audionihu si můžete zakoupit přímo v e-shopu Audiotéky.

středa 2. prosince 2015

Kouzelné tenisky mého kamaráda Percyho

AUTORUlf Stark
ORIGINÁL: Min vän Percys magiska gymnastikskor
PŘEKLAD: Viola Somogyi
ILUSTRÁTOR: Aneta Žabková
NAKLADATELSTVÍ: Portál
ROK: 2015
POČET STRAN: 120
ZDROJ: vlastní
HODNOCENÍ:



Anotace
Ulf si je jistý, že by se všechny jeho problém rázem vyřešily a vše by se mu dařilo, jen kdyby nějak získal staré, polorozpadlé tenisky svého spolužáka Percyho. Percy totiž tvrdí, že jeho boty jsou kouzelné. A protože se Percymu daří, na co sáhne, je úžasně silný, šikovný a oblíbený, zatímco Ulf je tlustý a nemotorný, ochotně mu věří. Tenisky opravdu udělají z Ulfa docela jiného kluka. Najednou je smělý a odvážný a spolužáci ho začnou vnímat docela jinak. A také pochopí, že frajer Percy není vždycky tak odvážný, jak si všichni myslí. 

Něco málo o ději
Ulf patří k těm chlapcům, kteří to mají v životě těžké. Ve třídě nepatří k těm oblíbeným, je pořád pozadu, moc kamarádů nemá, holkám se nelíbí. Kdežto Percy, to je jiná kategorie - oblíbený mezi spolužáky, mezi učiteli, vše, na co sáhne, se mu podaří. A to jenom díky kouzelným teniskám, které Percy nosí. Ulf po nich zatouží a je ochotný za ně dát cokoliv.

Hodnocení
Tato útlá knížečka z pera švédského spisovatele Ulfa Starka je určená především spíše chlapcům než dívkám. Už jenom proto, že v téhle knize jsou hlavními postavami chlapci. Tou stěžejní je Ulf. Chlapec, který má trochu nadváhu, v tělocviku mu to vůbec nejde, s dívkami to také moc neumí. Ale je to moc hodný kluk.

Zato Percy je poděs. Je pro každou lumpárnu, ve třídě patří k těm žákům, kteří jsou drzí na učitele a myslí si, že spolkli všechnu moudrost světa. Percy je, na rozdíl od Ulfa, v tělocviku jako z gumy. Po kladině chodí jak po másle a Ulf mu tu mrštnost hodně závidí. A když se Percy podřekne, že jeho tenisky jsou kouzelné, Ulf zatouží tyto tenisky mít. Je ochotný za ně dát i bratrovy staré časopisy a tátovu gramofonovou desku, protože opravdu věří, že když je bude mít, dokáže všechno. A když je získá, začnou se dít opravdu podivuhodné a neuvěřitelné věci.

Kouzelné tenisky jsou krátkým příběhem pro všechny děti, i když jak už jsem jednou psala, je to spíše čtení pro kluky. Má jenom 116 stránek, což je naprosto ideální čtení. Kapitoly jsou přiměřeně dlouhé, styl písma se mi moc líbil - písmena nejsou tak zhuštěná, ale roztažená. Kniha je doprovázena trefnými ilustracemi. Trochu je škoda, že jsou černobílé, mám ráda (a určitě nejen já) barevné obrázky. Příkladem je titulní strana Percyho.

Malého Ulfa si čtenář musí oblíbit. Ne každý kluk je hvězda jako Percy, proto je Ulf prototypem normálního kluka, ve kterém se může dětský čtenář v ledasčem najít. Třeba v nešikovnosti v tělocviku, nebo v tom, že se mu líbí nějaké děvče a neví, jak ji políbit, nebo v tom, že má staršího sourozence, který má nad tím mladším převahu.

Čtení se mi líbilo. Knihu jsem přečetla během dvou večerů, takže se čte velmi snadno a rychle. Jen jsem si ke konci říkala, že by měl být Ulf přece jenom potrestán. I když koneckonců, svým způsobem potrestán byl. A co vlastně provedl? To už si musí malý (nebo i velký) čtenář přečíst sám.

O autorovi
Ulf Stark je uznávaný švédský spisovatel a scénárista. Jeho knihy byly přeloženy do mnoha jazyků, několik jich bylo zfilmováno. Je nositelem řady literárních ocenění.

Obálky
Vybrala jsem pro názornost dvě obálky s různými ilustracemi. Ta první mi trochu připomíná Mikuláše a spol. Druhá se mi líbí mnohem víc a Ulf je tady velký sympaťák.
  


Napsáno pro nakladatelství Portál.
Knihu můžete zakoupit zde.

sobota 28. listopadu 2015

Řekni lituji

AUTOR: Michael Robotham
ORIGINÁL: Say You're Sorry (Sphere, 2012, Londýn)
PŘEKLAD: Alexandr Neuman
NAKLADATELSTVÍ: Moba
ROK: 2015
POČET STRAN: 488
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:



Anotace
Jedné letní nedělní noci se ve vesnici Bingham nedaleko Oxfordu ztratí dvě nejlepší patnáctileté kamarádky Piper Hadleyová a Natasha McBainová. Mnohadenní televizní přímý přenos z pátrání po nich upoutá celý národ. Dívky se ale nepodaří najít. O tři roky později, v průběhu nejhorší sněhové vichřice za posledních sto let, dojde k brutální vraždě manželského páru bydlícího na farmě, kde kdysi se svými rodiči žila i Natasha McBainová. A pod ledem zamrzlého jezera je po sněhové bouři nalezeno tělo mladé bosé ženy.

Něco málo o ději
Psycholog Joseph O'Loughlin chce trávit nějaký čas se svou dcerou Charlie, kterou, po odluce s manželkou, moc často nevídá. Jenže i tady se mu do cesty připlete případ, který vyžaduje jeho přítomnost..

Je pozván k výslechu duševně nemocného mladého muže, který je obviněn z brutální vraždy manželů. V domě, kde byli zavraždění, se již před třemi lety stalo neštěstí - byla unesená patnáctiletá dívka Tash spolu s nejlepší kamarádkou Piper.

Ve stejný den u jezera poblíž místa činu je nalezená utonulá žena. Tyto případy mají něco společného a Joseph na to brzy přijde.

Hodnocení
Po knize Řekni lituji jsem sáhla z toho důvodu, že se mi líbila anotace. Zajímavá, tajemná, slibovala napětí. Vůbec nelituji, že jsem si ji vybrala, protože jsem dostala to, co jsem opravdu chtěla.

S hlavním hrdinou Josephem O'Loughlinem  se mohl český čtenář setkat poprvé v románu Podezřelý, který vyšel již v roce 2005 u Knižního klubu. Tento případ je šestý v pořadí, ale klidně se dá číst jako první.

O'Loughlin je psycholog. Už tato informace je hodně přitažlivá. Oproti detektivům, komisařům, inspektorům a dalším lidem od policie je to velmi příjemná změna. 

O'Loughlin na nádraží vyzvedává svoji pubertální dceru, aby spolu strávili nějaký čas, když se tak často nevídají. Jenže práce si ho najde všude. A tak se stalo, že místo chvil s dcerou, tráví čas s duševně narušeným mužem, který je obviněn z vraždy manželského páru. O'Loughlin moc nevěří, že by byl Augie Shaw schopný takového činu. Vychází však najevo, že Augie viděl bosou dívku u jezera. Když se ten den objeví mrtvá dívka v jezeře, bosá a jenom v letních šatech, O'Loughlinovi začnou pracovat mozkové buňky na plné obrátky. Jaké je její spojení s Augiem? Kdo je ta dívka zač? O'Loughlin dedukcí zjistí, že ta neznámá dívka je Tash. Jedna z "Binghamských holek", které zmizely na konci prázdnin před třemi lety.

Otevírá se znovu případ, který tak nějak během let vyšuměl. Proč Tash a Piper zmizely? Utekly? Unesl je někdo? Po pitvě Tash je jasné, že neutekly, ale byly uneseny. Jenže kdo to byl a proč to udělal?

Michael Robotham se vás snaží několikrát přesvědčit, že každý podezřelý je opravdu ten správný člověk. Jenže autor vás vždycky vyvede z omylu. Přiznám se, že jsem měla svůj tip z určitého okruhu a tentokrát jsem se trefila, jen jsem se neodvážila označit konkrétního člověka.

Příběh je vyprávěn ich-formou z pohledu O'Loughlina, takže jsme s ním vlastně pořád. Člověk by mohl říct, že ho bylo všude od začátku do konce, ale protentokrát jsem ten pocit neměla. Do děje byly totiž zakomponovány deníkové záznamy a myšlenky Piper, která s Tash zmizela neznámo kam. Dozvíme se tak vše, co se vlastně přihodilo před oním osudným dnem, dozvídáme se, jaká byla Tash a jaká Piper, jaké to bylo v zajetí a další a další podrobnosti, který si už čtenář musí přečíst sám.

Přiznám se, že Pipeřiny myšlenky jsem zpočátku ani číst nechtěla, avšak jak děj pokračoval, chtěla jsem vědět víc. A ke konci jsem už jenom obracela listy dopředu a chtěla jsem vědět, jak to skončí, jestli dobře nebo špatně. A to už se mi dlouho nestalo.

Kniha se mi dobře četla. Napínavý příběh byl doplněn psychologií postav, pocítíte různé pocity od strachu, bolesti, adrenalinu, naděje až po bezmocnost.

Závěrem nezbývá než dodat, že se během čtení rozhodně nudit nebudete. Pevně doufám, že nakladatelství Moba bude postupně vydávat všechny případy psychologa Josepha O'Loughlina.

O autorovi
Dříve než se stal spisovatelem z povolání, živil se investigativní žurnalistikou. Pracoval ve spojených státech, v Austrálii i ve Velké Británii a pod pseudonymem vydal celkem deset knih o význačných osobnostech politiky, sportu, umění, vojenství či vědy. V současné době žije s manželkou a třemi dcerami v Sydney.

Obálky
Řekla bych, že naše obálka patří k těm povedenějším. Působí hodně tajemně a ta černobílá varianta se žlutým nápisem hodně vynikne.
    

Děkuji nakladatelství Moba za poskytnutí recenzního výtisku.

středa 18. listopadu 2015

Sedm dopisů z Paříže

AUTOR: Samantha Vérant
ORIGINÁL: Seven Letters From Paris (Sourcebooks, 2014, USA)
PŘEKLAD: Sabina Čechová
NAKLADATELSTVÍ: Jota
ROK: 2015
POČET STRAN: 256
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:



Anotace
Samanthě Vérantové se ve čtyřiceti letech zhroutil celý život – je bez práce, po krk v dluzích, bez dětí a v rozvodovém řízení. Připadá si naprosto ztracená… do chvíle, než narazí na sedm starých milostných dopisů od Jeana-Luka, přitažlivého Francouze, kterého potkala v Paříži, když jí bylo devatenáct. Na internetu nachází jeho e-mailovou adresu a posílá mu krátkou zprávu, ve které se omlouvá za své mlčení. Omluva je přijata, Samantha a Jean-Luc se virtuálně sbližují a oba si rychle uvědomují, že vášeň, kterou pocítili před dvaceti lety, ještě nevyhasla. Samantha ví, že odjet do Francie za mužem, se kterým zažila jediný bláznivý horký den plný vášně, je šílenství, ale je to šílenství, na které čekala po celý život.

Něco málo o ději
Samantha prožívá krizi. Ne, středního věku, ale krizi manželství. Po dlouhých letech se jí nefungující manželství rozpadlo a ona se stěhuje zpátky k rodičům. Ale to není všechno. Musí také vyřešit dluhy, které jí přerostly přes hlavu, k tomu je bez práce.

Je na dně. Její kamarádka Tracey ji chce povzbudit a navrhne jí, aby si založila blog, kde zveřejní milostné dopisy, dopisy, které jí před dvaceti lety napsal jeden Francouz. Při pročítání Jean-Lukových dopisů si uvědomí, že tehdy byla do něj zamilovaná a rozhodne se mu napsat omluvný dopis. 

Tímto dopisem, který měl zpoždění dvacet let, se rozpoutá korespondence mezi Samanthou a Jean-Lukem a začali tam, kde skončili. Tentokrát není mezi nimi pauza dvaceti let, ale dělí je Atlantský oceán.

Hodnocení
Jak se mi kniha líbila? Líbila se mi moc. To vám asi k získání obrázku o knize stačit nebude. Celý článek si můžete přečíst na stránkách internetového knihkupectví KNIHCENTRUM.

O autorce
Samantha Vérantová je amatérská znalkyně vína závislá na cestování a odhodlaná, i když někdy velice nekonvenční, šéfkuchařka. Žije v jihozápadní Francii, kde se může věnovat všem svým zálibám, provdaná za přitažlivého Francouze, raketového vědce, kterého potkala v roce 1989, ovšem na další setkání (a také společný život) si museli počkat ještě dvacet let.

Obálky
Všechny obálky jsou krásné a těžko vybrat, která je hezčí.

  
  










Knihu můžete zakoupit v e-shopu knihkupectví.
Děkuji knihkupectví Knihcentrum za poskytnutí recenzního výtisku.

čtvrtek 12. listopadu 2015

Vražedná vášeň

AUTOR: Markéta Harasimová
NAKLADATELSTVÍ: Čas
ROK: 2015
POČET STRAN: 360
ZDROJ: vlastní



HODNOCENÍ:




Anotace
Rodící se milostný vztah Liliany a Artura krutě poznamená hrůzný zločin. Oba pracují pro laboratoř vyvíjející revoluční lék proti rakovině - a právě o ten má zájem neznámá skupina zločinců, která se nezastaví před ničím. Vzrušující momenty, které Lil a Artur prožívají, nejprve naruší záhadné zmizení jejich kolegy, jenž za své vědomosti zaplatí životem. Sympatický, byť občas poněkud neortodoxní policejní komisař Ivan Hokr začíná pátrat po bestiálním vrahovi, který je však vždy o krok napřed. A krátce nato je unesen i Artur. Liliana se zmítá ve strachu o život milovaného muže, zatímco Hokr s kolegy bezvýsledně hledá pachatele. Smrtelné nebezpečí ovšem číhá také na Lilianu - a ten, který zpovzdálí tahá za nitky, je možná blíž, než by ji vůbec kdy napadlo…

Něco málo o ději
Liliana a Artur spolu prožívají nádherný vztah. Jsou sice teprve na začátku, jsou zamilovaní až po uši, ale oba tuší, že jejich láska je ta osudová.

Oba pracují v jedné laboratoři, která vyvíjí lék proti rakovině a je téměř před dokončením. O tento lék se však zajímají zločinci, kteří jsou schopni jít i přes mrtvoly, aby recepturu na převratný lék získali. Kvůli léku je unesen a zavražděn Arturův kolega, ale ani on a Liliana nejsou v bezpečí.

Jak to celé dopadne? Přijdou také Artur a Liliana o život nebo bude policie pohotová a včas zločince najde?

Hodnocení
Po Sametové kůži přišla na řadu Vražedná vášeň. Pro srovnání můžu říct, že Vražedná vášeň se mi líbila mnohem více, byla pro mě čtivější, romantičtější a napínavější.

V příběhu se seznamujeme s Lilianou, ženou, která se právě zamilovala do Artura. Láska je to oboustranná, a tak jim nic nebrání v tom, aby se mohli vzájemně poznávat a milovat. Do jejich štěstí však zasáhne násilná smrt kolegy. On i Artur pracují na výzkumu léku proti rakovině a zdá se, že o tento výzkum mají zájem lidé, kteří se neštítí ničeho. Případ dostal na starosti komisař Hokr s novým parťákem inspektorem Conkem. Ale zdá se, že pachatelé jsou stále o několik kroků dopředu a policie nemá žádné stopy.

Nejsem žádný detektiv, ani nemám detektivní myšlení, takže vypátrat vraha v detektivkách mi trvá přesně tak dlouho, dokud jeho jméno autor sám nezveřejní. Tady mi ovšem bylo jasné hned, kdo bude pachatelem. Ale ani brzké odhalení vraha knize nezměnilo nic na tom, že se skvěle četla. 

Hlavní postavy mi byly nanejvýše sympatické. Křehká Liliana, okouzlující Artur, tvrďák Hokr. Nejvíce sympatií u mě získal policejní komisař Hokr. V práci působí hodně drsným způsobem, zásadový a pevný charakter, autorita. V soukromí se však mění v muže, který je schopný pro svou přítelkyni udělat cokoliv, aby byla šťastná. Práce kriminalisty není jednoduchá, Hokr odchází k případu prakticky kdykoliv a jeho partnerka musí mít v sobě notně velkou dávku pochopení, tolerance a lásky, aby se dokázala s Hokrovým povoláním smířit.

Po prvních třech kapitolách jsem byla lehce zklamaná. Říkala jsem si, že autorka mohla dramatickou situaci protáhnout o několik desítek stránek dál. Nakonec jsem byla ráda, že to skončilo tak, jak to skončilo, protože se přihodily další věci, které zamíchali s vyšetřováním.

Po přečtení jsem měla pocit, že to byla opravdu skvělá jízda. V knize se vystřídaly dva žánry - romantický i detektivní, koneckonců by se dalo říct, že se jednalo i o thriller. Oba žánry dostaly stejný prostor, takže se pravidelně střídala romantika s napětím. A takové knížky se mi líbí. Skoro jsem ani nechtěla, aby ten krásný romantický začátek brzy skončil

Byla jsem příjemně překvapená, jak se kniha snadno četla a můj osobní názor je, že se kniha vyrovná i knihám zahraničním. Nejen žánrově, ale i stylem.

O autorce
Markéta Harasimová se narodila v severomoravském Krnově, kde prožila téměř celé dětství. Vystudovala obchodní akademii a následně nějakou dobu pracovala jako manažerka. Přestože neabsolvovala žádnou školu s humanitním zaměřením, k roku 2014 je autorkou téměř desítky románů a patří k našim nejlepším spisovatelkám románů pro dospělé. Autorčina díla jsou odrazem dnešní doby a života, čtivé, svižné a napínavé, zaměřené na problematiku mezilidských vztahů, trable v lásce, nechybí ani detektivní zápletky. Její romány rovněž dnes nechybí v žádné veřejné knihovně. V současné době žije s manželem na jižní Moravě a věnuje se psaní na profesionální úrovni. Zdroj: Markéta Harasimová









Knihu můžete zakoupit v e-shopu knihkupectví.
Děkuji knihkupectví Knihcentrum za poskytnutí recenzního výtisku.