sobota 28. září 2019

40 dní pěšky do Jeruzaléma

AUTOR: Ladislav Zibura
NAKLADATELSTVÍ: BizBooks
ROK: 2015
POČET STRAN: 239
ZDROJ: vlastní








Anotace
22letý muž jde pěšky 1400 kilometrů do Jeruzaléma. Pořád se ztrácí a je trochu nešikovný, potká ale dobrý lidi. Jak to skončí: do Jeruzaléma dojde, ale pak ho na letišti málem zabije raketa. Komu to můžeš koupit: komukoliv ve věku 14–99 let se smyslem pro humor. Seznam alergenů: obsahuje vtipy o náboženství a tlustých lidech.

Hodnocení
„Tento cestopis jsem si přečetl/a díky výzvě.“ Tato věta zaznívá z řad čtenářů na Databázi knih. Já to mám tak nějak napůl. Výzva to sice byla, ale pro náš Klub milovníků knih, který se schází pravidelně každý měsíc v Krajské knihovně Františka Bartoše ve Zlíně.

Ladislava Ziburu jsem poprvé potkala na Humbooku v Praze. Jeho vystoupení bylo vtipné, humorné i ironické. Brečela jsem smíchy celou dobu. Ten, kdo prince Ládíka viděl osobně, jistě mi dá za pravdu, že jeho vystoupení stojí za to.

Stejnou dávku humoru jsem očekávala i od samotné knihy. Jenže nakonec jsem se nesmála. Čtenáři hodně komentovali, jaká je to vtipná kniha, ale mám takový dojem, že jsem četla úplně něco jiného. Jistě, neupírám knize čtivost a poutavost, ale tím podobnost s humorem končí. Pokud však z knihy vypíchnete vtipné situace, bude kniha samozřejmě vypadat jinak.


Ladislav Zibura v roce 2015 sbalil batoh a odletěl do Istanbulu. Tam začala jeho čtyřiceti denní pouť celým Tureckem do Jeruzaléma. Této cestě ovšem předcházely jiné pěší poutě, například do Vatikánu či Santiaga de Compostely.

Na své cestě potkával spoustu lidí a nutno podotknout, že všichni byli přátelští a pohostinní. Pokaždé dostal najíst a ve většině případů měl možnost u nich přenocovat. Na naše poměry je to velice nereálné. Představa, že mi u dveří zazvoní zarostlý tulák s krosnou na zádech, asi mu zavřu rychle před nosem. Zkrátka jiný kraj, jiný mrav.

Zibura ukázal Turecko a Izrael z trochu jiného úhlu pohledu, než jak je známe z médií. Většině z nás se vybaví města jako je Istanbul nebo letiště Antalya či Jeruzalém, ale autor nás provede i malými vesnicemi i okolní přírodou. Srovnává navzájem obě země, ukazuje rozdíly mezi nimi. Co však zůstává stejné, je dobrota lidí kolem něj.

Popisuje však i negativa, například puchýře na nohou, věčná žízeň a někdy i hlad. Zmiňuje i své slabosti, které dokážou ovládnout jeho mysl. Pokud by negativa převážila nad pozitivními věcmi, jeho cesta by mohla skončit hned.

V době, kdy se chtěl dostat do Jeruzaléma, v Izraeli panovala válka a jeho cesta byla ohrožena. Jak už ale název knihy vypovídá, vše dopadlo dobře.

Knihu doprovází ilustrace v podobě komiksových obrázků, které výstižně popisují některé situace v obou zemích. Občas se také objeví krátký sloupek o situaci, kterou zmíní v kapitolách. Samotné kapitoly jsou značeny jednoduše - počtem dní, které strávil na cestě.

I když se jednotlivé dny většinou opakovaly, přesto do každých z nich vložil i svoje myšlenky o životě, rodině či přátelství.

Závěrem bych chtěla podotknout, že jsem ráda, že nejsem jeho matka. Asi bych měla o něj strach, když sám, bez peněz a bez mapy chtěl projít dva státy.

Komu knihu doporučit? Asi každému, kdo má rád netradiční cestopisy po známých zemích. Nečekejte však, že se budete smát od začátku do konce. Dozvíte se něco o lidech, městech či zvycích.

POZNÁMKA NA OKRAJ: V našem Klubu jsme diskutovaly o autorových knihách a většina z nás byla v rozpacích. Jen některé byly z Ladislava Zibury nadšené. Asi nejspíše jeho fanynkami nebudeme. Rozebíraly jsme nejen tuto knihu, ale i další dvě, srovnávaly jsme, v čem jsou stejné a v čem jiné. Byla to velmi plodná diskuze, která mě ovšem nepřesvědčila o tom, abych si přečetla i další tituly.

O autorovi
Ladislav Zibura je mladý novinář a cestovatel. Na pěších poutích (Řím, Santiago de Compostela, Jeruzalém, Nepál, Čína) už nachodil přes 5 000 kilometrů, další tisíce kilometrů najezdil na kole a stopem. O svých cestách napsal tři knihy, které se staly bestsellery (40 dní pěšky do Jeruzaléma, Pěšky mezi buddhisty a komunisty a Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii). Kromě psaní knih Ladislav také objíždí republiku s cestovatelskými projekcemi, které jsou založeny především na humoru a nadsázce. Publikum si Ziburu kromě jeho smyslu pro humor a rošťáckého šarmu oblíbilo především proto, že jsou jeho knihy krátké a plné obrázků. 

2 komentáře:

  1. Já mám pana Ladislava hodně ráda. Jeho humor je mi velmi blízký a při čtení tohoto, o kterém píšete, jsem se několikrát smála nahlas. Musela jsem se v autobuse a v čekárně u lékaře občas schovávat za knihu, aby mě ostatní neviděli.
    Není to žádná velká literatura, ale jeho popisy cestovatelských zážitků jsou z mého pohledu skvělé. Nicméně je pravda, že je dost lidí, kteří ho nemají rádi a absolutně nechápou, jak a proč může být tak populární :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ladislav Zibura je člověk, který na mě působil skromným dojmem. Jeho beseda o cestování, životě bylo to nejlepší, co jsem kdy zažila. Ale knížka mě zklamala. Sice ne až tak úplně, ale čekala jsem zkrátka něco jiného, něco, co bude odpovídat jeho vystoupením. Ale to nevadí. Každému se líbí něco jiného :-) Děkuji za komentář.

      Vymazat