Jak jsem byl malej

AUTOR:  Stanislav Juhaňák

ILUSTRÁTOR: Markéta Vydrová

NAKLADATELSTVÍ: Triton
ROK: 2014

POČET STRAN: 120

ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:

Anotace

Když jste malí, pořád se děje spousta důležitých věcí, ale nejlepší jsou ty srandovní. Musíte třeba: hlídat zvířátka a sourozence, aby vám nesnědli sladkosti nebo neutekli, kontrolovat novinky v lednici, pilkou naříznout vařečku, krmit mravence cukrem (jen cizí, ne domácí), zkoušet, kam až nejdál doběhnete na jedno nadechnutí, vymýšlet si pohádky a tak.

Hodnocení

Vzpomínáte na dobu, kdy jste byli malí? Určitě někteří z vás vyrůstali v době, kdy neexistovali mobily, počítače a veškeré sociální kontakty se uskutečňovali na hřištích s ostatními vrstevníky. Doba, která sice nebyla až tak moc korektní, ale byl to čas dětství, na které každý s odstupem času vzpomíná rád nebo s určitou nostalgií.

Kniha, kterou jsem přečetla během tři čtvrtě hodiny, obsahuje deset drobných příhod, které se mohly přihodit každému z nás. Při pročítání jsem si zavzpomínala, jak to bylo za mě, když jsme všichni hromadně chodili k zubařce, jak jsme s dětmi sbíraly luční kobylky a dávaly je do prázdných krabiček od sirek. I to, že jsme na záchodě měli velkou zimu.

Součástí knihy je pohádka, kterou chlapec vypráví svým mladším sourozencům. Jmenuje se Země krále Obrpaslíka. Co je u této pohádky tak zajímavé, že ji zmiňuji? Veškerá zvířata a popisy míst se skládají z jídla. Například jsou tady koblihbříšci,  rohlíkopce či nanučňák nebo paprikoušek. Pohádka je hodně bláznivá a fantazijní. Jako jediná má z celé knihy barevné ilustrace.

Ilustrace jsou totiž černobílé. Obrázky malovala oblíbená kreslířka Markéta Vydrová. Její ilustrace jsou přenádherné a pokaždé, když je vidím, tak vím, že se na ně můžu dívat jak dlouho chci a neomrzí mě.

Co v knize ještě najdete? Podrobný plánek bytu s každou maličkostí jako je například TELEVIZE (když skáče obraz, nutno ji praštit) nebo lumpačinou. Tak třeba NAŘEZANÉ VAŘEČKY  s popisem, kde je správně nařezat, aby se zlomily.

Těžko říct, která kapitola se mi nejvíce líbila. Bylo to takové milé čtení celkově. Ač je určená dětem, na své si přijdou i dospělí čtenáři

O autorovi

Stanislav Juhaňák se narodil v Kroměříži, vystudoval tamní gymnázium, poté studoval na Lékařské fakultě UK. Je lékař, psychiatr, majitel nakladatelství Triton. Píše poezii i prózu nejen pod svým jménem, ale i pod pseudonymem Staso.

Malevil

AUTOR: Robert Merle
ORIGINÁL: Malevil (Gallimard, 1972, Paříž)
PŘEKLAD: Věra Dvořáková
NAKLADATELSTVÍ: Argo/Triton
ROK: 2013
POČET STRAN: 480
ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:

Anotace

Společenská fikce světově proslulého francouzského spisovatele se odehrává převážně v sedmdesátých letech 20. století, ale končí o celá desetiletí později. Skupinka lidí shromážděných zcela náhodou ve sklepě středověké tvrze Malevil náhodou přežije výbuch atomové bomby.  V primitivních podmínkách bojují o přežití i o uhájení života před lidským nepřítelem... Román je společenskou a charakterovou studií jedné z mnoha eventualit budoucího vývoje, současně však i varováním před možným zneužitím vědy.

Něco málo o ději

Středověký hrad Malevil se stane útočištěm pro několik lidí poté, co byla zničena veškerá příroda. Země je ne nepodobná spáleništi, příroda byla napadena v době rozpuku a naděje na to, že něco přežilo, je velmi mizivá.

Muži budou muset bojovat nejen o přežití, ale i o to, aby hrad Malevil nebyl dobyt žádným způsobem - ani způsobem náboženským ani žádnou potulnou tlupou.

Hodnocení

Na knihu Malevil jsem slyšela samé pozitivní ohlasy. Sice mě dost odrazovala tloušťka knihy, ale když byla kniha tolik vychvalovaná, řekla jsem si, že do toho půjdu. Bohužel mě čekalo zklamání.

Poklidný začátek knihy se mi líbil. Navodil tu správnou atmosféru, seznámil nás se všemi aktéry a také s tím, jakým směrem se bude děj knihy ubírat. Bezstarostné dětství malejackých chlapců vystřídala dospělost, rodina a plány do budoucna, které se neměly nikdy uskutečnit. Co musím také vyzdvihnout je popis samotné katastrofy. Uměla jsem si živě představit, jak jim asi muselo být a nevědět, co se stalo. Představa, že jsem zůstala naživu jen s několika lidmi, když moje rodina je mrtvá, je strašná. Nezůstaly žádné stromy, téměř žádná zvířata, veškeré moderní výdobytky přestaly fungovat a oni se najednou ocitli sami jen s málo věcmi, které jim zůstaly.

Důležitou roli v příběhu hraje Malevil. Středověký hrad se silnými zdmi chráněný skálou. Jeho vlastníkem je Emanuel Comte, muž, který je velmi ohleduplný, asertivní, spravedlivý. Patří k těm mužům, kteří mají přirozenou autoritu. Když se stalo to neštěstí, stal se také vůdcem jejich malé komunity, ačkoliv se tomu bránil. Tvrdil, že Malevil patří všem, kdo v něm bydlí.

Vstup do světa potom mu byl velmi ulehčen. Zaprvé nějakým zázrakem přežila některá zvířata, které choval a za druhé na Malevil přivedl obyvatele, kteří také přežili, ale už před katastrofou si byli soběstační - uměli péct chleba v peci, měli velkou zásobu obilí a potravin. Mezi nimi byla i Miette, velmi pohledná a mladá dívka. A na Malevilu žilo šest mužů. A tady je kámen úrazu. Místo, aby Comte řešil důležitější otázky, rozprostřel před své přátele velký problém - bude Miette patřit jen jednomu muži nebo se o ni spravedlivě rozdělí? Je mi jasné, že potřebovali zajistit existenci lidského rodu a že potřebovali ženu, která by jim pomohla ukojit mužské potřeby, ale upřímně, tohle snad mohlo být vedlejší.

Další věc, která se mi moc nepozdávala, byla náboženská otázka. Proti náboženství nic nemám, ale v této knize se z toho stala komedie. Třenicemi mezi přeživšími v La Roque a muži na Malevil se stalo právě náboženství a kdo kde bude sloužit mše či zpovídat hříšníky. V předposlední kapitole jsem se chytala za hlavu, protože to opravdu bylo hotové divadlo. Poslední kapitolu jsem vyloženě jen přeskákala, důležité informace jsem však zachytila.

Ač jsem se snažila, kniha mě nebavila a když budu opravdu upřímná, nudila jsem se. Měla jsem možnost přečíst si několik postapokalyptických a dystopických knih, takže můžu srovnávat a Malevil patří k těm, po kterých mi nezůstane v hlavě žádná vzpomínka. A těch úctyhodných čtyři sta osmdesát stránek, které kniha má, bych zkrátila na dvě stě čtyřicet, vynechala bych věci okolo a zaměřila se jen na přežití a boj o Malevil.

Na obranu knihy ale musím říct, že kniha se mohla velmi dobře číst v době, kdy byla napsána. Ideolog Comte na pozadí hrozby jaderné války a zkoušení atomových bomb. Aktuální téma v sedmdesátých letech dvacátého století. 

O autorovi

Robert Merle byl francouzský spisovatel, dramatik a překladatel. Robert Merle se narodil v Alžírsku jako syn důstojníka. V roce 1918 se rodina přestěhovala do Paříže. Zde vystudoval anglistiku, filozofii a literární vědy. Za války byl Robert Merle v bitvě u Dunkerque zajat a tři roky prožil v německém zajetí. Po válce působil jako profesor anglické a americké literatury. Poté se věnoval převážně literární práci. Zdroj: Databáze knih

Obálky

Tentokrát velmi netradičně přináším čtyři české obálky z let 1974, 1983, 1986 1992.

   

Můj skřítek Šalvěj

AUTOR: Markéta Vydrová

ILUSTRÁTOR: Markéta Vydrová

NAKLADATELSTVÍ: Triton
ROK: 2014

POČET STRAN: 162

ZDROJ: knihovna


HODNOCENÍ:

Anotace

Tato kniha je tím nejlepším společníkem do světa fantazie, který vás bude provázet do nejtajemnějších i nejdobrodružnějších místech. Svět dětí a dospělých se protne před očima, aby rozehrál putování hlavního hrdiny, malého skřítka a jeho kamarádky, i všech postaviček, které ožijí, aby vyprávěly své prazvláštní příběhy. Co by to bylo za vyprávění, kdyby postrádalo legraci, veselé příhody, nebo krásné obrázky, které všechny vtáhnou do děje.

Něco málo o ději

Markétka je malá holčička, která strašně moc toužila po tom, aby měla svého vlastního skřítka. A protože má Markétka plno fantazie, skřítka si vymyslela. Měl zelené kalhoty a fialové tričko, a také jeho čepička byla fialová a protože tak trochu připomínala šalvějový list, dostal jméno Šalvěj.

Markétka je šťastná. Ale proč s ní skřítek není pořád? Proč mizí třeba na dva dny, než se zase objeví. Šalvěj jí vysvětlil, že když usne, tak ho dřímací vítr vždycky odnese někam daleko a je jedno, jestli do pravěku nebo do léta či do zimy. A skřítek jí pak vypráví všemožná dobrodružství, která zažil.

Hodnocení

malý Šalvěj sladce spí v pastelkách

Když jsem se dozvěděla, že Markéta Vydrová vydá knížku, kterou si bude i sama ilustrovat, zajásala jsem. Už jsem to několikrát zmiňovala a budu se zase opakovat, ale ilustrace paní Vydrové mě vždycky pohladí a rozněžní. Její obrázky jsou krásné, barevné a dětem (tak dobře, i mně) se líbí. A stejně jak ilustrace, tak i příběh o malém skřítkovi Šalvějovi je plný nekonečné fantazie a dobrodružství.

Kniha je rozdělená do dvou vrstev. První jsou vzpomínky holčičky Markétky na skřítka, například o tom, jak Šalvěj rád spal mezi pastelkami. Měl rád teplé barvy - žlutou, modrou, červenou a neměl rád černou, protože ta ho vždycky tlačila.

Safrabak Portefuj

Další vrstva jsou Šalvějovy příhody, které zažil, když ho zase dřímací vítr odnesl neznámo kam. Jednou se dostal do pravěku a tam se seznámil s trilobitem, jehož byteček byl moc úzký. Šalvěj se rozhodl, že ho přestěhuje do většího. Nebo se dostal na severní pól. Žil tady mrož Mrožimíroslavomír a toho zase trápilo, že led, pod kterým ležel, netál. Anebo potkal dva brouky. Jeden z nich, teda jedna z znich se jmenovala Přísněnka a ta se ráda rozčilovala a křičela. Jednoho dne si pro ni přišel Safrabak Portefuj, který právě miloval a dobíjelo ho energií, když se brouci rozčilovali a unesl si ji do svého doupěte.

Jak všechny příhody dopadly? Zůstal trilobit v novém bytě? Roztál led pod Mróžou? Podařilo se Šalvějovi vysvobodit Přísněnku?

Je to takové skřítkosnění, jak zní i podtitul této krásné knížky a při čtení mě napadlo, že bych chtěla být taky tou Markétkou a mít taky takového kamaráda Šalvěje, který by mi vyprávěl o všech dobrodružstvích. Jenže v této uspěchané době už moc na snění času nezbývá, a tak aspoň občas u knížky si to dovolím.

O autorce

Pracuje na volné noze jako ilustrátorka a svou tvorbu zaměřuje především na knihy pro děti. Mezi její neznámější ilustrované kinihy vydané v posledních letech patří například: "Josífkův pekelný týden" (D. Krolupperová), Draka je lepší pozdravit aneb O etiketě" (D. Krolupperová, M. Kratochvíl), "Strašibraši aneb tajemství věže v Kamsehrabech" (M. Kratochvíl), V roce 2008 zahájila trvalou spolupráci v autorské dvojici se spisovatelem, básníkem a scénáristou Milošem Kratochvílem.

Křest knihy Kočičiny

Dne 23. listopadu 2013 se v Kroměříži na Riegrově náměstí ve Studentcentru (pro Kroměřížáky jinak řečeno v Knize) konal křest a autogramiáda knihy Kočičiny. Autorkou je Jana Oščádalová a výtvarnicí se stala kroměřížská rodačka Markéta Vydrová. Kmotrou knihy se stala profesorka gymnázia, která za studentských dob učila jak paní ilustrátorku, tak také vydavatele knihy Stanislava Juhaňáka.

   
                   Jana Oščádalová                                                Stanislav Juhaňák                                                  Markéta Vydrová

Úvodního slova se ujal Stanislav Juhaňák (šéf nakladatelství Tritonu) a představil nám všechny tři ženy spojené s knihou, poté si vzala slovo Markéta Vydrová a nakonec sama autorka Jana Oščádalová. Chvíli pohovořily o knize, jak kniha vznikala, jaké ilustrace byly zvoleny apod.

A pak přišel na řadu křest knihy. Místo klasického šampaňského se kniha omňoukala, což mi přišlo velmi originální a nápadité. Dokonce se zúčastnily i mé dcery, což je s podivem. Ale stalo se a knížka byla pokřtěná.

Vzápětí proběhla autogramiáda, kdy se jak autorka, tak ilustrátorka podepisovaly všem zájemcům.

Po podepisování byla krátká kulturní vložka v podobě kytaristy Daniela Vydry. Jeho písničky byly snadno zpívatelné a zapamatovatelné a na konci se dočkal zaslouženého potlesku.

Nakonec došlo i na čtení dvou příběhů z Kočičin.

Čekalo na nás také lehké občerstvení a roli hostitele se ujal pan Juhaňák, který každému návštěvníkovi nabídl velmi chutný chlebíček. A také nezapomněl na všechny přítomné děti - ty kromě lentilek obdržely také minipohádky z nakladatelství Triton.

Závěrem bych chtěla podotknout, že se mi křest knihy opravdu moc líbil. Škoda, že podobných akcí není v Kroměříži víc.