Zmizelá škola

AUTOR: Daniela Krolupperová
ILUSTRÁTOR: Eva Sýkorová-Pekárková

NAKLADATELSTVÍ: Albatros
ROK: 2014

POČET STRAN: 50

ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:




Anotace

Ondra chodí do školy už skoro celý rok, ale pořád si na ni nemůže zvyknout. Někdy je škola zábavná (třeba při tělocviku, zpěvu či kreslení), někdy zajímavá (při počítání), ale dokáže být i pěkně nepříjemná. Když se tak jednou Ondra loudá na vyučování, napadne ho, jak by bylo úžasné, kdyby škola jednoduše zmizela. Jako na zavolanou v tu chvíli potká černokněžníka Zlobyráda, který umí plnit zlobivá přání. A hádejte, co pekelného se stane!

Něco málo o ději
Ondra je prvňák, kterého někdy škola baví a někdy ho to tam strašně nudí. Tak jako se to stalo občas každému z nás. Ondra si ale pomyslel, že by bylo vážně fajn, kdyby škola zmizela a jak si to tak pomyslel, najednou se pod tisem na kameni objevil malinký černokněžník Zlobyrád a protože rád plní zlobivá přání, Ondrovo přání bylo hned splněné.

Nastal obrovský poprask. Kde je? Kam zmizela? Co se stalo s paní učitelkami a panem školníkem? A co Ondra? Ozve se v něm svědomí nebo se bude radovat, že konečně škola není?

Hodnocení
Nejnovější kniha od české spisovatelky pro děti Daniely Krolupperové nás zavádí k prvňákovi Ondrovi, který má i nemá rád školu. Tak jako skoro každé dítě. Jenže pak potká černokněžníka Zlobyráda a ten mu jeho zlobivé přání splní a škola zmizí.

Ondra a jeho kamarádi jsou samozřejmě nadšení, ale jen do té doby, než se na místě školy objeví stany, kde se bude provizorně učit. Jenže to není všechno! Ondra zjistí, že ve škole zůstaly paní učitelky i s panem školníkem! Co teď? Ondra je naštěstí hodný chlapec a spolu s kamarádem Kryštofem se vydají na dalekou cestu, aby je zachránil. Čeká ho velké dobrodužství, o kterém se mu ani nesnilo.

Kniha vznikla již v roce 2011 v rámci celorepublikového projektu Už jsi čtenář - Knížka pro prvňáčka. Vydal ji Ústav pro informace ve vzdělávání a v roce 2014 ji vydalo nakladatelství Albatros.

A jaké je poselství této knížky? Řekla bych, že je o chybách a jejich zpětném napravování a také o svědomí. Ale vše je pěkně zabaleno do příběhu pro děti, takže si ani neuvědomíte, že je to příběh s poučením. Navíc je v ní dobrodužství, které mají děti rády i krásné ilustrace od Evy Sýkorové-Pekárkové. Obrázky nenarušují žádné texty, takže dítě vnímá jen obrázek, který se vztahuje přímo k textu.

Písmenka v textu jsou přiměřeně velká, takže se bude příběh malému čtenáři dobře číst.

Tak jako předešlé knihy od této autorky jsme i tuto knihu přečetly během tří večerů a dostala čestné místo v knihovničce a už se těšíme na další příběh.

O autorce
Daniela Krolupperová je překladatelka, novinářka a spisovatelka. Píše především pro děti a její knihy mají i poučení: Draka je lepší pozdravit aneb O etiketě, Sedmilhář Josífek nebo Já se nechtěl stěhovat!

Děkuji portálu Databáze knih a nakladatelství Albatros za poskytnutí recenzního výtisku!

Divoký leknín

AUTOR: Karolína Rychtecká

NAKLADATELSTVÍ: Moba

ROK: 2014

POČET STRAN: 459

ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:

Anotace

Blanka de Rougille prožívá se svou starší sestrou dětství na venkovském zámku v Burgundsku. Život tam plyne poklidně uprostřed vinic a krásné přírody, ale zdánlivou idylku narušují rodinné vztahy. Otec nemá mladší dceru rád a dává jí to najevo při každé příležitosti. Trestá ji za ty nejbanálnější prohřešky, zatímco starší dceru Rosalindu nekriticky zbožňuje a omlouvá všechny její nedostatky.

Něco málo o ději

Píše se rok 1707 a na zámku Rougille ve Francii vyrůstají dvě sestry Rosalinda a Blanka. Jsou velice rozdílné, zatímco Rosalinda nemá pochopení pro přírodu, dobrodružství, má jen své tajné románky a večírky, Blanka zase večírky nemusí, ale zato miluje přírodu, dobrodružné výpravy a vyjížďky na koních.

Jednou se sama dostala do velkého nebezpečí, kdy ji znásilnil zběh z armády. Čtrnáctiletou Blanku tento otřesný zážitek poznamenal a otec jí za trest poslal do kláštera. O dva roky později je povolána zpět na sestřinu svatbu. Má si brát Luise, muže, kterého nemiluje. Rosalinda však miluje jiného - je to Luisův bratr Gerard. Jenže shodou okolností a náhod Gerarda potkává i Blanka a zamiluje se do něj a on do ní.

Jenže vše není tak úplně jednoduché, je zde mnoho překážek, které se jim staví do cesty - sama Rosalinda i jejich otec, který Blanku nenávidí. Překonají Gerard i Blanka velké problémy, které se jim staví do cesty?

Hodnocení

Podívejme se nejdříve na obal samotné knihy. Obálka je nádherná a oba mladí lidé dávají tušit, že v knize bude láska. A ano, byla tam, ale mně osobně moc nezaujala. Přišlo mi to celé zdlouhavé a natahované. Na 450 stránkách se toho moc nestalo a já jsem čekala na pořádný zvrat v ději nebo něco napínavého. Bohužel se nic takového nekonalo.

Příběh je zasazený na začátek 18. století a odehrává se ve Francii v Burgundsku. Na zámku Rougille, který je obklopený vinicemi, žijí dvě sestry. Jsou rozdílné jako noc a den. Rosalinda je intrikářská slečna, zatímco Blanka je upřímná, miluje přírodu, divoké vyjížďky na koních, chodí mezi vesničany. Je zkrátka velmi oblíbená.

Na jedné ze svých toulek přírodou ji znásilní tulák. Tato událost Blanku silně poznamená a místo, aby našla ukliďnující náruč u svého otce, tak jí pošle do kláštera, aby o sobě hodně přemýšlela. Po dvou letech se Blanka vrací zpět na zámek, aby se zúčastnila Rosalindiny svatby. Na zámek se vrací moudřejší, dospělejší a vytrvalejší v boji proti otci.

Jenže nečeká, že se seznámí se šarmantním Gerardem. Ale aby to nebylo vůbec jednoduché a snadné, tak Gerard je Rosalindin tajný milenec a Rosalinda na Blanku žárlí. Rosalinda není jediná proti Blance, je tu i jejich otec, který Rosalindu zbožňuje a Blanku nenávidí z důvodu, který bych se ráda dozvěděla a v příběhu nebyl vyřešen. Bude řešení v dalším díle, který autorka píše?

Příběh obsahoval zdlouhavé popisy. Na jednu stranu se mi líbily, vyvolávaly ve mně představy, jaká je krajina kolem zámku, jak jsou lidé oblečení, a tak to má být. Na druhou stranu popisy zabíraly dost velkou část na úkor příběhu. Ale abych zase příliš nekrtitizovala a neodradila případné čtenáře této knihy, můžu říct, že samotný příběh byl zajímavý, skoro až psychologický.

I přesto, že mě kniha neoslovila, může oslovit někoho jiného, protože co člověk, to jiný  názor.

O autorce
Karolína Rychtecká je pseudonym, pravé jméno autorky je Eva Kodýmová. Pracuje jako knihovnice ve Světlé nad Sázavou. Vystudovala střední ekonomickou školu. Je vdaná a má dospělého syna. Mezi její záliby patří psaní, čtení, historie, kreslení, má ráda koně a přírodu.

Děkuji nakladatelství Moba za poskytnutí recenzního výtisku.

Kalendárium: 21. březen - Světový den poezie

21. březen patří už čtrnáct let Světovému dni poezie. Vyhlásilo jej UNESCO na podpoření jazykové rozmanitosti prostřednictvím poezie, chce obnovit mosty mezi poezií a tancem či hudbou. Cílem je také podpořit psaní, čtení a publikování básní po celém světě.

Co je to vlastně poezie? Slovo poezie pochází z řeckého slova poiésis a patří k základním druhům literatury. Poezie využívá ke svému vyjádření rýmy, rytmus, asociace, metafory případně symboliku. Za první básně lze považovat sumerské písně. Poezie se vyvíjí ve středověku po boku rytířských písní a kronik.

"Básník dělá totéž co hrající dítě. Vytváří fantazijní svět, který bere velmi vážně, tj. investuje do něho velká efektivní kvanta, ale zároveň ho ostře odlišuje od skutečnosti." Sigmund Freud

Poezie se dělí na lyrickou, epickou a lyricko-epickou. Každá z nich má svoje vlastní pravidla. Například epická poezie má děj, především výpravný, obsahuje popis jak krajiny, tak i osob. K nejběžnějším dílům patří balada či epos. Vznikala především v nejstarším období (antika). Mezi epickou poezii patří např. Epos o Gilgamešovi, ruské byliny. Mezi významné představitele balad je například Karel Jaromír Erben a jeho Kytice, Jan Neruda a Balady a romance, Petr Bezruč nebo Francois Villon.

Lyrická poezie nemá děj, vyjadřuje básníkovi pocity, úvahy či myšlenky. Je všeobecně rozšířenější. Vznikla již ve starověku (básnířka Saphó). Představitelů je hodně, např. Byron, Puškin, Baudelaire, Karel Havlíček Borovský. Dělí se na milostnou, přírodní či vlasteneckou. Nejčastějším typem je píseň, blues, romance či poema.

Zdroj: wikipedia, obrázek: zš trávníky

Následujte své srdce

AUTOR: Andrew Matthews

ORIGINÁL: Follow Your Heart (Seashell Publishers, Trinity Beach, 1997)
PŘEKLAD: Kateřina Zajícová
ILUSTRÁTOR:  Andrew Matthews
NAKLADATELSTVÍ: Můj úspěch.cz

ROK: 2012

POČET STRAN: 144
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:



Anotace
Kniha Vám pomůže najít smysl v životě a práci.
 Je o tom, jak dělat to, co máte rádi a najít vnitřní klid. Jak se vypořádat s katastrofami a neobviňovat z toho svou matku. Jak šťastní lidé přemýšlí a proč jsou bohatí lidé bohatí. Je o tom, co dělají lidé, co stále prohrávají a jak nebýt jako oni.

Hodnocení
Kniha, která se mi dostala do rukou, má za úkol vám vytyčit, jak máte se svým životem naložit tak, abyste byli v pohodě a proplouvali jím pokud možno co nejlépe a bez překážek. Přiznám se, že knihy na téma osobního růstu nečtu, ale tahle mě zaujala a řekla jsem si, že by nebylo špatné se něčemu nového přiučit a trochu vnést do mého života pořádek a řád.

Po přečtení celého příběhu ve mně zůstaly jednotlivé myšlenky, které stojí za to, abych se nad nimi zamyslela, protože, ač trochu skeptická a nevěřící, mají něco do sebe.

Kniha je rozdělena do deseti kapitol, ve kterých se dozvíte, proč jsou důležité katastrofy a lekce, jak funguje princip příčiny a důsledku, jak se oprostit od lpění na věcech, nebo jak je užitečné pozitivní myšlení.

A následujte své srdce! To je název jedné kapitoly, která dala název i celé knize. Tuhle kapitolu jsem hltala jedním dechem a aby toho nebylo málo, přečetla jsem si i ještě jednou. Obsahuje tolik pravd, že mám najednou tolik energie změnit sebe k lepšímu.

V knize také najdete řadu příkladů - bylo moc příjemné číst o Mary či Fredovi, jaké mají štěstí či trápení než se prokousávat jen holými fakty. Navíc je kniha psána srozumitelně a jasně a vede vás k jednomu cíli - k úspěchu a štěstí.

Najdete zde také velmi povedené ilustrace, které namaloval sám autor. Ilustrace jsou vtipné, zábavné, s pointou i k věci.

A komu bych chtěla knihu doporučit? Určitě těm, kteří chtějí se svým životem něco udělat, změnit ho k lepšímu a kteří mají rádi knihy o osobním rozvoji.

O autorovi

Andrew Matthews je uznávaný mezinárodní spisovatel, který přednáší o úspěchu, štěstí a o motivaci. Jeho knihy se překládají do 38 jazyků a prodávají se v šedesáti zemích světa. Jeho knihy se používají jako příručky pro psychiatry a psychology po celém světě.

zdroj: Andrew Matthews

Děkuji Baroque Partners za poskytnutí recenzního výtisku.

Knih si můžete objednat přímo na stránkách Baroque Partners.

Lentilka pro dědu Edu

AUTOR: Ivona Březinová
ILUSTRÁTOR: Eva Mastníková

NAKLADATELSTVÍ: Albatros
ROK: 2006

POČET STRAN: 81

ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:

Anotace

Malý Honzík se má, bydlí s ním a s rodiči nejen dědeček Arnošt, ale i pradědeček Eda, a tak má Honzík doma dědečky dva. S Edou je veselo, ale občas Honzíka rozzlobí, když mu děda něco provede. Ukáže se, že děda Eda své povedené kousky nedělá ani naschvál, ani z obyčejné zapomnětlivosti, ale protože je nemocný.  Příběh napsaný citlivě a s humorem přibližuje problém Alzheimerovy choroby.

Něco málo o ději

V jednom čtyřpokojovém bytě žije praděda Eda, děda Arnošt, maminka, tatínek a malý předškolák Honzík. Dalo by se říci, že je to normální vícegenerační rodina. Ale jen do doby, než děda Eda začne mít problémy s pamětí.Když jednou dědu Edu musí přivést policie, protože se děda ztratil a nemohl si vzpomenout na adresu, kde bydlí, tatínek s maminkou nad tím mávli rukou. To se občas stane. Pak děda Eda s Honzíkem nakoupí celý vozík rohlíků a děda Eda nakonec Honzíka nechá v obchodě a odejde domů.

Když už se to rodině přestane líbit, vezmou dědu Edu vyšetření, které prokáže, že trpí Alzheimerovou nemocí, která je už v pokročilém stádiu. Musí začít brát léky. Ty skutečné, pravé léky, má na starosti maminka, o ty druhé léky, barevné lentilky, se stará Honzík.

Dědův stav se postupně zhoršuje. A jak to skončí? Pokud vás kniha zaujala, musíte si ji už přečíst sami.

Hodnocení

Tahle knížka mi byla vřele doporučena a já jsem neváhala a knihu jsem přečetla nejen sobě, ale i mé dceři. Měly jsme ji rozdělenou do tří dnů. Kdybych ji četla sama, měla bych ji přečtenou ještě ten večer.

Kniha se zaměřuje na jeden problém, který se týká především starých lidí - Alzheimerova choroba. Ale protože je to kniha pro děti, je psána s citem tak, aby děti pochopily, co to vlastně ten Alzheimer je. Můžou se s ní setkat právě u svých dědečků a babiček a vědět, proč se dědeček nebo babička takhle chovají.

Když se pradědovi Edovi stane pár nevysvětlitelných příhod, všichni si myslí, že má normální sklerozu. To se přece občas stane, že zapomene adresu, kde bydlí. Ale tyto příhody se stávají stále častěji a jsou více závažnější. Nakonec mu diagnostikují Alzheimerovu chorobu. Najednou se vše musí dědovi Edovi přizpůsobit, maminka začne zamykat nejen lékárničku, ale i byt, aby si děda neudělal samotný nějaký výlet.

Jeho největší oporou je jeho pravnouček Honzík, šestiletý chlapec. Honzíkovi se děda Eda s Alzheimerovou chorobou líbí, protože děda se najednou vrací zpět do dětství. Občas je ale velmi rozumný a nikdy ho nenechá na holičkách jako tenkrát v ZOO, kdy děda Arnošt usnul na lavičce a děda Eda se rozhodl, že se chce vrátit sám domů. Copak ho tam Honzík mohl nechat?

Líbilo se mi, jak autorka vždy zmírnila dopad Alzheimerovy choroby a po každé lumpárně, kterou děda Eda vyvedl, Honzík situaci trochu odlehčil. Například poté, co se děda Eda zamkl na záchodě a neuměl si odemknout, se Honzík rozhodl, že bude zámečníkem.

Upřímně, docela jsem si vždycky u tohoto "zlehčování situace" oddechla, protože bych měla pořád slzy na krajíčku.

"Už jsem měl léky?" zeptal se děda Eda, sotva se vrátil s vypumpovaným žaludkem z nemonice. 

"Já ti dám léky, dědo, chceš?" nabídl se Honzík.

"Ještě ty s tím začínej," okřikla maminka Honzíka unaveně. Zrovna ji z toho všeho tak rozbolela hlava, že by sama nějakou tu pilulku potřebovala.

Honzík přiběhl s krabičkou lentilek. Maminka se rozesmála:

"Vidíš, to je přece nápad! Jednu lentilku dědovi dej. A přines vodu, aby ji mohl zapít."

Honzíkovi sice připapadlo, že je škoda ty dobroučké čokoládové lentilky nenechat rozpustit na jazyku, ale co naplat, děda Eda chtěl léky, bude mít léky.

Od toho dne spotřeba lentilek u Koudelků prudce stoupla. Aby taky ne. Kdykoliv chtěl děda Eda lék, přispěchal Honzík a dal mu zapít jednu barevnou lentilku.

O příběhu by se dalo ještě hodně vyprávět a psát, ale to bych prozradila úplně všechno a já vás nechci ochudit o krásný a dojemný příběh. Je to sice kniha pro děti, měla by mít šťastný konec, ale Alzheimerova choroba šťastný konec nemá. Příběh končí otevřeně, a tak trochu i s nadějí do budoucna, že možná za pár let někdo na tuto zákeřnou chorobu najde účinný lék.

O autorce

Ivona Březinová píše knihy pro děti a mládež všech věkových kategorií a nejrůznějších žánrů. Za součást své profese považuje i povídání si se čtenáři na besedách a veřejných čteních. Často a ráda jezdí do knihoven a škol po celé České republice a na Slovensko, kde jsou její knihy překládány nejčastěji. Za své knihy dostala řadu ocenění.

Od roku 1997 se živí jako spisovatelka na volné noze. Od roku 2012 je patronkou klubu „Hornomlýnská“ při Asociaci rodičů a přátel zdravotně postižených dětí v ČR. V roce 2013 se díky knize Lentilka pro dědu Edu stala patronkou nadace Alzeimer Nadační fond.

Zdroj: Ivona Březinová

Naše máma je bosorka!

AUTOR: Gabriela Futová

ORIGINÁL: Naša mama je bosorka! (Mladé letá, Bratislava, 2004)
PŘEKLAD: Ivona Březinová
ILUSTRÁTOR: Alena Schulz
NAKLADATELSTVÍ: Albatros

ROK: 2008

POČET STRAN: 128
ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:



Anotace
Nezmohl jsem se ani na slovo. Tohle jsem teda nečekal. Stop! Začněte hezky od začátku, od první stránky: s Nikem a Natálií se dozvíte, kdo je bosorka a co je doopravdy jejich maminka. Jak spolu kamarádí - a někdy taky ne - sourozenci. Proč je lepší si navzájem pomáhat a proč se máte dívat pozorně kolem sebe.

Veselé vyprávění o věcech všedních i nevšedních, vážných i veselých pro všechny trošku zdatnější čtenářky i čtenáře!

Něco málo o ději
Dominik se vrací s maminkou z nákupu, když v tom je u domu zastavuje sousedka Strakatá a zvěstuje jim, v jejich bytě hoří a že prý už volala hasiče. Maminka vyděšeně vbíhá do bytu, protože tam zůstala Nikova sestřička Natálka. Všude je plno kouře, plameny už zachvátily stůl a Natálka pláče. Maminka se nadechne a jediným fouknutím všechny plameny uhasí.

Nik i Natálka zůstanou stát jako opaření. Co se stalo? Kam zmizel požár? Když se vše uklidní, hasiči odjedou, maminka jim vysvětlí, že kdysi dávno bývala bosorka a umí čarovat. Vypráví jim svůj příběh a obě děti jsou nadšené. Maminka je navíc poprosí, aby jejich tajemství zůstalo jen mezi nimi.

O několik dní později Nik s Natálkou objeví maminčinu čarodějnou knihu a od té chvíle se budou dít velmi podivné věci...

Hodnocení
Představte si, že zničehonic zjistíte, že vaše máma je pravá čarodějnice. Co uděláte? Já bych asi byla nadšená a mámu úpěnlivě prosila, aby mě naučila čarovat. To samé se stalo i Dominikovi a jeho sestře Natálce. Ale jejich máma jim to dovolit nechce, a tak poté, co najdou knihu kouzel, začnou čarovat. Jejich čarování je však plné omylů a chyb a čím víc se Dominik snaží, tím je to horší.

Kniha není jen o kouzlení, ale i tom, jak by si sourozenci měli pomáhat a vzájemně podporovat. V případě Nika a Natálky to byl velký problém - Nik jakožto starší měl převahu, ale Natálka se nedala a mnohokrát se stalo, že byl Nik rád, když mu Natálka v nouzi pomohla. Co se mi však nelíbilo, bylo Nikovo okřikování Natálky docela nepříjemným způsobem a moc výchovné to nebylo.

Co se mi ale líbilo, byla Nikova houževnatost naučit se čarovat i přesto, že se mu to nedařilo. S čarováním zažíval spoustu příhod, které byly zábavné a dokonce i dobrodružné.

Pokud se ve čtení dopracujete až na konec příběhu, budete mile překvapení, jaké autorka vymyslela rozuzlení. Rozhodně jsem takový závěr nečekala, ale zamlouval se mi.

V knize jsou veselé obrázky Aleny Schulz, které se mým dětem opravdu líbily.

Kniha je určená čtenářům, kteří jsou už ve čtení zdatnější, ale je určená i malým předškolákům.

O autorce

Gabriela Futová je slovenská spisovatelka, knihovnice a vystudovaná žurnalistka. Během mateřské, kdy se kolem ní batolily dvě děti, napadlo Gabrielu Futovou věnovat se dětské literatuře. Již dlouho chtěla psát pohádky, ale neměla prý ráda princezny. Proto se rozhodla použít tématu čarodějnic po vzoru Preusslerovy bosorky. Je autorkou i dalších knih pro starší děti, ale k tématu čarodějnic se ráda vrací. Autorka je rovněž metodičkou pro práci s dětmi a mládeží a vedoucí pracovní skupiny zaměřené na práci s dětmi a mládeží, zřízené Slovenskou národnou knižnicou v Martině.
Zdroj: databáze knih


Obálky
Ve slovenském vydání je přebal knížky hodně veselý a barevný.

Noc předtím

AUTOR: Lisa Jackson
ORIGINÁL: The Night Before (Zebra Books, New York, 2003)
PŘEKLAD: Marie Čermáková-Frydrychová
NAKLADATELSTVÍ: Domino
ROK: 2014
POČET STRAN: 422
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ

Anotace

V ponurých stínech ospalého jižanského městečka se skrývá sériový vrah. Zabíjí s děsivou precizností, každá vražda je krvavou kopií těch předchozích. Jako by pro něj oběti byly pouhým prostředkem k naplnění morbidní touhy, která nemůže být nikdy ukojena...

Caitlyn Montgomery Bandeauxová se probudila zbrocená krví. Nevzpomíná si na jediný okamžik předešlé noci, kdy byl brutálně zavražděn její manžel. Ví jen to, že stejným způsobem zemřelo až příliš mnoho lidí, které dobře znala.

Pro policii je hlavní podezřelá, což je samo o sobě děsivé. Ještě děsivější jsou však střípky vzpomínek, které jí naskakují v mysli. V naprostém zoufalství se obrátí na psychologa Adama Hunta, ale vzápětí se jí zmocní další pochybnost: do jaké míry mu může důvěřovat? Když totiž vrah znovu zaútočí, Caitlyn začíná zjišťovat, že ti, kteří vypadají jako ztělesněná nevinnost, mohou v sobě skrývat ryzí zlo...

Něco málo o ději

Caitlyn se ráno probudí a má pořádné okno. Z předchozí noci si vůbec nic nepamatuje. Jaké je ale její zděšení, když zjistí, že všechno kolem ní je od krve. Otázka zní, čí je to krev? Odpověď na sebe nenechá dlouho čekat. Je to krev jejího téměř bývalého manžela Joshe, který byl tu noc brutálně zavražděn. 

Podezření padá na Caitlyninu hlavu, protože její auto bylo spatřeno u domu jejího muže. A to není vše, co se v městečku Savannah stalo. Záhy dochází k dalším vraždám - někdo systematicky zabíjí Caitlyninu rodinu. Jaký má vrah motiv? Je opravdu Caitlyn vražedkyně nebo jen obětní beránek a i jí se sčítají nitky jejího života?

Případu se ujímá dvojice detektivů Reed a Morrisetteová. Je na nich, jak se případu chopí a jak ho vyřeší. Nebudou to mít snadné, stop je málo, možných vrahů je opravdu hodně, ale ten skutečný je jen jeden.

Hodnocení

Knižní anotace mě přesvědčila k tomu, abych si Noc předtím přečetla. Příběh byl velmi zajímavý a přijdou si na své jak vyznavači thrillerů, tak i těm, co mají rádi thrillery a romantiku dohromady, protože i v tomto příběhu byla láska. Byla jsem tímto docela (a mile) překvapená, protože ve většině krimi příběhů se láska nevyskytuje. Ale i přesto byl tento vztah tak trochu mimo hlavní příběh a bylo to velmi příjemným zpestřením.

Caitlyn je pětatřicetiletá žena a je na tom hodně psychicky špatně. Zemřela jí malá dcera a ona se z této smutné události dosud nevzpamatovala. Začala chodit k psycholožce, ta však jednoho dne zmizí a na její místo nastoupí charismatický Adam Hunt. Sympatie jsou vzájemné, ale může mu Caitlyn plně důvěřovat?

Deprese a psychická choroba se v jejich rodině často dědí a všichni ji považují za blázna. Její výpadky paměti jsou dost děsivé a také časté a je možné, že spáchala vraždu či dokonce vraždy a ona si nic nepamatuje? To by bylo hodně špatné a hlavně, všechny indicie vedou k ní.

Detektivy v příběhu představuje docela nesourodá policejní dvojice - Sylvie je čtyřikrát rozvedená matka samoživitelka dvou malých dětí a její děti ji často ovlivňují i v práci. Přesto je to drsňačka a nic ji jen tak nerozhodí. Její parťák Reed jde za svým cílem jak buldok a nepustí, dokud případ nevyřeší.

První kapitoly byly velmi napínavé, až jsem je přečetla jedním dechem. Do poloviny knihy se seznamujeme se členy rozvětvené rodiny Montgomeryů se všemi jejich hříchy a problémy, nahlédneme také do mysli vraha. Ve druhé polovině už příběh přitvrzuje a poslední třetinu knihy jsem přečetla tak rychle, že jsem se nestačila divit. Bylo to napínavé, množství mrtvých postupně přibývalo a závěrečné rozuzlení bylo velmi překvapivé a rozhodně jsem ho nečekala.

Kniha se četla velmi lehce, na žádném místě jsem se nenudila a s napětím jsem očekávala, co se bude dít dál. Knihu vřele doporučuji k přečtení, protože stojí za to.

O autorce

Lisa Jackson vystudovala Oregonskou státní univerzitu a pracovala zpočátku v bankovnictví. Na literaturu se dala na radu své sestry, spisovatelky Nancy Bushové, a svou první knihu – harlekýnku – vydala roku 1983. Od té doby napsala přes 70 romantických knih, ze začátku i se spoluprací Nancy. Pak se ale jejich cesty a styly rozdělily, Lisa totiž začala tíhnout víc k napětí a k temnějším příběhům. Lisa má rozděláno několik detektivních řad, např. s kalifornským detektivem Anthonym Paternou nebo s neworleanskými policisty Rickem Bentzem a Reubenem Montoyou. Nakladatelství Domino z nich vybírá ty nejnapínavější.

Zdroj: databáze knih, fotografie: Lisa Jackson

Obálky

Velice zajímavou obálkou je obálka v indonéském provedení. Působí hodně idylicky, i když příběh moc idylický není.
Zdroj: goodreads

      

                                       anglické obálky                                                        indonéská

Děkuji nakladatelství Domino za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu si můžete objednat přímo na stránkách nakladatelství.

Kalendárium: 11. březen - Evropský den mozku

Evropský den mozku byl vyhlášen Evropskou aliancí DANA pro výzkum mozku již v roce 1998. V tomto týdnu se také setkávávají špičkové neurologové z celého světa, aby diskutovali na téma mozek.

Mozek je nejméně probádaný lidský orgán, skrývá v sobě různá zákoutí, která teprve čekají na svá odhalení. Proto někteří vědci pátrají po tom, proč vznikají různá onemocnění. Mezi významná onemocnění patří Alzheimerova a Parkinsonova choroba, roztroušená skleroza či mrtvice. Mezi další vážné nemoci patří migrény, epilepsie, schizofrenie nebo deprese.

Není to vůbec žádná legrace a nikdo neví, jestli ho někdy v budoucnu nečeká nějaké neurologické onemocnění.

"Mozek je aparát, jehož pomocí si myslíme, že myslíme." Julian Tuwim

Lidský mozek (encephalon) je řídící a integrační orgán nervové soustavy člověka. Řídí a kontroluje veškeré tělesné funkce, jako je činnost srdce, trávení, pohyb, řeč, ale i samotné myšlení, paměť či vnímání emocí. Proto je dobré mozek procvičovat a trénovat. Malým dětem stačí i jednoduché pexeso, větším dětem i dospělým se můžou dávat různé úkoly na logické uvažování, paměť. Velmi dobře zpracované úkoly jsou na stránkách SENSEN, kde si můžete procvičit váš mozek. Stránky jsou sice určené pro lidi staršího věku, ale můžete si zde nastavit i obtížnost.

Na problematiku paměti byly napsány i knihy. Např. nakladatelství Metafora vydala v roce 2012 knihu Posilovna pro mozek. V nakladatelství Portál pak vycházejí tyto knihy: Mozek a vnitřní svět a Trénink slovní zásoby pro každý věk

Mozek je sval, který je nutný procvičovat stejně jako ostatní svaly. Však víte, jak vypadají necvičené brišní svaly, že?

Zdroj: wikipedie, obrázek: geocaching

Biblioterapie a vliv četby na osobnost člověka - 6. 3. 2014

Již podruhé Knihovna Kroměřížska pořádala seminář o biblioterapii. Mnozí z vás jistě zaslechli slovo biblioterapie, ale možná, stejně jako já, jste nevěděli, co vlastně biblioterapie znamená, jak se dělí, jaké má účinky či kdo byl zakladatelem.

Na tomto semináři, který se konal 6. 3. 2014, jste se tyto informace mohli dozvědět. Nutno podotknout, že informace, které jsem se dozvěděla, byly velice zajímavé a podnítili můj zájem o tuto problematiku. Pravděpodobně nebudu biblioterapii provozovat profesionálně, ale určitě ji budu aplikovat na mé dvě dcery.

Seminář byl rozdělen do dvou bloků. V dopoledním bloku proběhly dvě přednášky. První se jmenovala Pohádková duše aneb Vliv pohádek na dětskou psychiku. Přednášející byla Mgr. Miluše Václavková, která učí na Základní škole v Kostelci u Holešova. Na ni navázala Poetoterapie v podání Mgr. Pavla Svobody z Univerzity Palackého v Olomouci.

Po hodinové pauze jsme se věnovali biblioterapii samotné. Nejdříve z pohledu teorie, přednášku vedla PhDr. Lidmila Vášová z Karlovy univerzity v Praze a poté následovaly příklady z praxe. Přednášela paní Marcela Kořínková z Knihovny Kroměřížska, která se biblioterapii věnuje a pomáhá klientům v kroměřížské psychiatrické nemocnici.

Pohádková duše aneb Vliv pohádek na dětskou psychiku
Mgr. Miluše Václavková, ZŠ Kostelec u Holešova 

Ten, kdo má děti, ví, jak je těžké pořídit dítěti tu pravou pohádku. Koneckonců je to těžký vědní obor, u kterého nevíte, jestli uspějete nebo pohádková knížka skončí někde zapomenutá v knihovničce.

Pohádka je nejstarší literární útvar v historii, přenáší se z generace na generaci a ať chceme nebo ne, neustále se k pohádce vracíme. Je nadčasová, odehrává se mimo prostor a čas, používá symboly jako je láska, štěstí, neávist, bohatství, chudoba. Má magické a rituální prvky, je přímočará a má jasný konec (dobro vítězí nad zlem).

Pohádku můžeme rozdělit na tradiční a moderní. Tradiční pohádka propaguje pozitivní postoj k dobru, obsahuje hloubku životních pravd. Tradiční pohádka je vhodná k vyprávění, ne ke čtení, pokud možno bez obrázků, protože obrázky mohou omezovat dětskou fantazii. Moderní pohádka se z vyprávěné mění na čtecí případně zfilmovanou, děti jsou ochuzeni o fantazii, chybí vyprávění a naslouchání. Moderní pohádka také směšuje dobro a zlo (dobro už není tak jednoznačné, zlo je sice potrestáno, ale ne úplně).

Celou prezentaci si můžete přečíst na stránkách Knihovny Kroměřížska. Přednáška byla opravdu zajímavá, při výkladu paní Václavkové jsem popsala několik stránek a věřím, že i kdybychom toto téma probírali dvě hodiny, pořád by bylo o čem rozprávět.

Poetoterapie naživo
Mgr. Pavel Svoboda, Univerzita Palackého Olomouc

Poetoterapie je nevlastní sestra biblioterapie a vlastní sestra muzikoterapie. Věnuje se rytmu, rýmu a prožívání emocí, pracuje s metronomem, používají se zdrobněliny.

V poetoterapii se často recituje i v cizím jazyce - rozvíjí se tak fantazie, protože většina z nás nezná např. maďarštinu. Využívá se i grafické znázornění básně - představte si tvar přesýpacích hodin a dopište do něj báseň. Je to těžké, ale vznikají tak velmi zajímavé nápady.

Mgr. Pavel Svoboda je velmi příjemný člověk a hodně na mě zapůsobil. Dokážu si dobře představit, jaké terapeutické účinky má poezie pod jeho vedením. K tématu poetoterapie napsal stejnojmennou knihu (2007) a v těchto dnech mu vychází kniha Soví kámen (Krigl, 2014), která navazuje na Poetoterapii.

Jeho přednes byl velice živý a působivý, s kytarou předváděl hotová kouzla a jeho gestikulace a mimika v obličeji (jednou vážná, tragická, zasněná) ho dělala mistrem ve svém oboru.

Vliv četby na rozvoj osobnosti dítěte
PhDr. Lidmila Vášová, Karlova univerzita Praha

Po pauze jsme lehce zvolnili. Paní Vášová nás seznámila s historií biblioterapie od 19. století po současnost, kdy se objevila myšlenka na to, že by kniha mohla léčit. Vznikla tak oblast, které se říká bibliopsychologie a jejím zakladatelem byl ruský učenec Nikolaj Alexandrovič Rubakin. Během svého bádání nashromáždil veškeré informace o vlivu četby na člověka a napsal francouzsky Úvod do bibliografické psychologie.

V českých zemích se o rozvoj bibliopsychologie ve dvacátém století zasloužilo několik badatelů - Ladislav Jan Živný, Zdeněk Václav Tobolka a mimo jiné také Jaroslav Frey (také zachránil velkou část Sukovy knihovny pro mládež za války).

Biblioterapie jako pomocná ruka
Marcela Kořínková, Knihovna Kroměřížska

Klobouk dolů! Tohle jsem si říkala celou hodinu Marceliny přednášky. Marcela Kořínková již několik let dochází do Psychiatrické nemonice v Kroměříži a prostřednictvím biblioterapie pomáhá klientům s jejich problémy. I když se jedná pouze o podpůrnou léčbu, přesto má s ní úspěchy.

Biblioterapie v praxi pracuje s textem, může pomáhat i preventivně, při náročných situacích, v krizových životních obdobích nebo při tělesném handicapu. Jedním z cílů je ukázat lidem příběh, který je podobný tomu, který prožívají a následně s klienty o příběhu diskutovat, jak se postava zachovala, jak by se zachoval klient.

Celou prezentaci si můžete přečíst na stránkách Knihovny Kroměřížska.

Zdroj fotografií: Kamila Rýdlová, Knihovna Kroměřížska

Rozhovor s...Daniela Krolupperová

Daniela Krolupperová

Danielu Krolupperovou jsem objevila v dětské knihovně. Tedy, ne ji samotnou, ale její krásné knížky pro děti. Daniela Krolupperová je překladatelka, novinářka a spisovatelka. Píše především pro děti a její knihy mají i poučení: Draka je lepší pozdravit aneb O etiketě, Sedmilhář Josífek nebo Já se nechtěl stěhovat! Vystudovala norštinu a finštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, dále studovala na školách v Helsinkách a Oslu. Zaujala hned svým debutem Proč mluvíme česky (2003), v němž na pohádkový příběh naroubovala poučení o jazyku. 

Její příběhy se čtou s lehkostí a dokážou upoutat dětskou pozornost, že ani nedutají. Nevěříte? Mám to osvědčené a potvrzené.

Většina z nás měla v dětství nějakou milovanou knížku. Mohla byste mi prozradit, jestli jste ji také měla a jestli se k ní ráda vracíte?

V dětství na mě silně zapůsobila celá řada knížek. Asi nejčastěji vzpomínám na Nachové plachty ruského spisovatele Alexadra Grina, které vyšly v českém překladu Zdeňky Psůtkové.

Jste česká autorka, která píše pro děti. Vaše spisovatelské schopnosti určitě nezačaly první vydanou knihou. Pamatujete se ještě na svoji úplně první povídku či báseň, kterou jste napsala?

Nepamatuji, bohužel. Bylo to skutečně ve velmi raném dětství.

Máte během psaní nějaký rituál, který dodržujete?

Nemám. Jako pracující matka tří dětí chronicky nestíhám. Píšu ve volném čase čili prostě, jak jen stíhám.

Kde hledáte inspiraci pro své knihy?

Kolem sebe, obvykle u dětí.

Máte oblíbeného spisovatele?

Celou řadu. J. G. Farrell, N. West, Graham Green, P. D. Jamesová a mnozí další.

Měla jste nebo máte velký spisovatelský vzor?

Nemám a ani jsem neměla.

Někdo má rád detektivky, červenou knihovnu nebo společenské romány. Který žánr ráda čtete?

V poslední době si nejlépe odpočinu u detektivek.

A kterou knihu máte teď na nočním stolku?

Knihu žádnou, na nočním stolku mám položený počítač. Ale vlastně v něm je kniha, kterou právě píšu – Zločin na Starém Městě pražském.

Na závěr bych se vás chtěla zeptat, jakým způsobem relaxujete po těžkém pracovním dni?

Pohybem. Skoro dvacet let cvičím pravidelně aerobik a teď jsem začala běhat. Pro člověka, který tráví celé dny a kolikrát i části nocí u počítače, je to spíš součást strategie přežití.

Moc děkuji za rozhovor! 

Knižní úlovky, únor 2014

Únorový měsíc byl sice krátký, ale o to plodnější na velmi krásné knihy. Přiznám se, všechny knihy co mám, jsou recenzní výtisky. Ale jsou opravdu krásné a už se na ně na všechny moc těším. Mám trošku časový skluz se čtením, chtělo by natáhnout den aspoň o tři hodiny, abych měla na čtení více času. Ale co už, moje hamižnost mě nyní dostihla.

Ale konec skuhrání, chtěla bych vám nyní představit únorové přírůstky.

Lisa Jackson a její Noc předtím mám v tuto chvíli rozčtenou a můžu říct, že pokud to takhle bude pokračovat dál, asi se brzy začnu bát a přestanu knížku číst v noci...

Miluj mě, nebo střelím je nejnovější román od Václava Grubera. Knihu už mám přečtenou, četla se lehce a příběh se mi moc líbil.

Další knihou z produkce nakladatelství Moba je Divoký leknín od české autorky Karolíny Rychtecké. Jsem na ni velmi zvědavá a kniha je pěkný tlouštík.

Chtěla jsem si přečíst i nějakou knihu, která by mě pomohla posunout v životě dál. Následujte své srdce od Andrewa Mathewse je velice zajímavě psaná a ilustrovaná samotným autorem. Doufám, že po přečtení budu své srdce následovat.

Tato knížka mě  zaujala svou obálkou (už zase), ale i anotace zní slibně, tak se už těším, jak se do ní začtu. Jmenuje se Stín banyánu a napsala ji Vaddey Hatnerová.

Podezřelého od Roberta Craise jsem vyhrála a zároveň mi přišla na recenzi.Takže se mi sešly dva kousky a jednu z nich jsem dala do první soutěže, kterou jsem uspořádala. Už se na ni taky těším, protože předchozí román Zloději lidí byl velmi zajímavý.

Pořád se dívá od Chevy Stevensové je thriller z psychiatrické léčebny. Jsem na ni také zvědavá.

No a to by mělo být vše. Je toho hodně ke čtení, ale nějak to zvládnu.