čtvrtek 26. června 2014

Vyhlášení vítězů výtvarné soutěže ANDĚL PRO KARLA KRYLA - 26. 6. 2014 Knihovna Kroměřížska

V konferenčním sále kroměřížské knihovny 26. června 2014 proběhlo vyhlášení vítězů výtvarné soutěže s názvem Anděl pro Karla Kryla. Letos uplynulo 70 let od narození známého písničkáře a hudebníka a na jeho počest vznikla právě tato soutěž. Myšlenka napadla Petra Oupora z Nadačního fondu Karla Kryla a protože mu bylo líto, že veškeré akce se pořádají jen pro dospělé, dostal nápad, že by se do oslav mohly zapojit i děti. Slovo dalo slovo a v dubnu byla soutěž zveřejněná.

Dva měsíce mohly děti malovat nebo jinak ztvárnit svého anděla. V knihovně se sešlo 180 prací, zúčastnily se děti nejen z Kroměříže, ale i z Holešova a Bystřice pod Hostýnem. Soutěžilo se ve třech kategoriích - speciální školy, děti do 12 let a děti od 13 let a soutěže se zúčastnily děti z 12 základních škol v kroměřížském okresu

Na úvod této slavnostní akce vystoupil Antonín Laciga, který výtečně zahrál na housle Holku modrookou od Otakara Ševčíka a druhá skladba byla od Julesa Masseneta. Poté si vzal slovo učitel hudební školy Karel Janeček, jež je znalcem Ševčíkovy hudby a se svými studenty sklízí velké úspěchy.

Poté představil "Anděla" tvůrce soutěže Petr Oupor. Karla Kryla znal osobně a píseň Anděl má své reálné základy - Karel Kryl v kostele, který byl v katastrofálním stavu, našel sošku anděla, kterému chyběly dvě části - křídla a svatozář. Dal si anděla do krabičky od mýdla a přinesl si ho domů.

Několik slov pronesla i výtvarnice Eva Navrátilová, která je členkou Sdružení přátel výtvarného umění Kroměřížska a popřála dětem, aby ve svém kreslení nepřestaly a pokračovaly dál. V krátkosti také přítomné seznámila s činností SPVUK.

Nakonec si vzal slovo i Miroslav Karásek, zakladatel internetového Rádia Kroměříž. Rádio Kroměříž je také partnerem Knihovny Kroměřížska a Rádio všem vítězům umožní prohlídku rádia a dokonce si můžou vyzkoušet moderování.

A pak už přišlo samotné předávání cen. Každý vítěz obdržel diplom a výhru, která určitě potěší všechny děti. A na závěr sálem zazněl Krylův Anděl. Tím také skončilo vyhlášení soutěže.

Během prázdnin si můžete vybraná díla prohlédnout ve vestibulu knihovny a po prázdninách tyto obrázky procestují celou republiku jako připomínku na to, že i děti znají Karla Kryla.

středa 25. června 2014

Deník Bridget Jonesové

AUTOR: Helen Fieldingová
ORIGINÁL:  Bridget Jones's Diary (Picador, Londýn, 1996)
PŘEKLAD: Barbora Punge Puchalská
NAKLADATELSTVÍ: XYZ
ROK: 2014
POČET STRAN: 280
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ



Anotace
Bridget a její bombarďáky jsou zpět v novém hávu. Bridget Jonesová, ať už si jen píše Deník, nebo je S rozumem v koncích, baví čtenářky už od roku 1996, fakticky ale nezestárla ani o den a nezměnila se. Nebo je to tím, že jsme my pořád stejné? S Bridget, svobodnou třicítkou toužící najít tu pravou lásku, se jistě ztotožní mnoho žen. Najít totiž toho Pravého s velkým P není vůbec jednoduché, zvláště pokud jste jako Bridge tak trochu smolařka. Budete-li však k tomu přistupovat s humorem, sebeironií a nadhledem jako ona, může se z této cesty stát sonda do hlubin duše téměř každé ženy.


Něco málo o ději
Bridget Jonesová je single. Už má přes třicet a stále nenarazila na toho pravého. Její platonickou láskou je její šéf Daniel Cleaver, který má na ni také slabost, ale pouze jen sexuální slabost.

Rodiče Bridget a jejich známí jí neustále předhazují Marka Darcyho, právníka, kterého opustila žena a snaží se je dát dohromady. Bridget veškeré návrhy odmítá, vidí před sebou jen Daniela, do kterého se šíleně zamilovala.

Věci se však najednou zkomplikují a Bridgetin život se postaví na hlavu. Jak? To už si musíte přečíst sami.

Hodnocení
Kdo by neznal Bridget Jonesovou? Já jsem ji znala jen zfilmovanou, takže nezapomenutelná Renée Zelweger se mi do knihy dostala velice rychle. Kniha vyšla v reedici v nakladatelství XYZ v novém obalu, který se mi moc líbí.

Kdyby náhodou někdo z vás Bridget neznal, tak Bridget je něco málo přes třicet, je stále svobodná, má prořízlou pusu, stále si hlídá příjem kalorií, počet skleniček vína a počet cigaret. To jenom ve zkratce.

Bridget stále hledá svého vysněného prince. Nejblíže má k němu Daniel, její nadřízený v nakladatelství, kde oba pracují. Bridget je jím úplně posedlá, hlídá, jestli ji náhodou nevolal, nepsal. Někdy jsem měla pocit, jestli se náhodou nevrátila v čase zpět a není ji zase patnáct. Ale asi ne, protože tak se chová jen zamilovaný člověk. Ale jak by ne, když je Daniel tak neuvěřitelně sexy? Jenže je ten pravý? Má ji rád nebo ji jen využívá jen pro sex?

Její rodiče a známí jejích rodičů ji neustále dohazují mladého právníka Marka. Jenže jejich první setkání na krocaním večírku nebyl úplně nejšťastnější - Mark měl na sobě žlutomodrý pletený svetr s kosočtverečným vzorem. Tedy žádný sexy chlap a Bridget se mu začala vyhýbat. Jenže pak ho potkala tam a pak zase tam, takže se v jejím životem začal neustále objevovat a ona na něj začala myslet. Bude Mark ten pravý? A dokáže si odmyslet ten příšerný modrý svetr s kosočtverečným vzorem?

Spousta otázek a hlavně hodně vtipu a sarkasmu a nekonečná řada skleniček vína a cigaret. Kdybych toho vypila tolik, co Bridget, týden budu ležet v posteli. Navíc je Bridget velká prokrastinátorka. I to máme společné - někdy jí trvá dvě hodiny než odejde do práce. Ještě musí udělat to, pak to. A také je jednička v průšvizích, takže se vsaďte, že se s Bridget nudit nebudete.

Bridget má dobré přátele - homosexuála Toma a kamarádky Sharon a Jude, kteří se vzájemně při problémech podporují a dodávají sebedůvěru. S Bridget strávíme rok jejího života, nahlédneme pod pokličku jejích dní a prožijeme s ní všechny vzestupy a pády.

Knihu doporučuji všem ženám (a mužům taky), ať už svobodným nebo vdaným, každá se v Bridget aspoň trošku najde. A pokud ne, u knihy si prostě odpočinete a zasmějete.

O autorce
Helen Fieldingová se narodila roku 1959 v malém průmyslovém městečku Morley v hrabství Yorkshire v rodině ředitele místní textilky, její matka byla v domácnosti a starala se o čtyři děti. Helen vystudovala univerzitu v Oxfordu a poté pracovala deset let v televizi - pro BBC například natočila dokumentární seriál o Africe. Vlastní zážitky z afrického pobytu zachytila v roce 1994 ve svém prvním románu Celebrity pro Afriku. Dnes je tato autorka považována za představitelku nové generace spisovatelek, které úspěšně bourají dosavadní stereotypy ženské literatury ve stylu Joanny Trollope. Obrovský úspěch ji přinesly dva romány s hlavní hrdinkou Bridget Jonesovou, s níž se početné čtenářky ztotožnily.
Zdroj: Bridget Jones, Databáze knih



Obálky
Tentokrát vám nenabídnu zahraniční obálky, ale českou a slovenskou, protože toto vydání není první. 
  
česká                            slovenská

Napsáno pro portál Databáze knih.

čtvrtek 19. června 2014

Beseda s Alenou Ježkovou - 19. 6. 2014 Knihovna Kroměřížska

V konferenčním sále Knihovny Kroměřížska se 19. června 2014 uskutečnila beseda se spisovatelkou Alenou Ježkovou. Alena Ježková píše především pro děti a je autorkou řady knih o pověstech a historii určené dětem. Napsala také příběhy pro děti jako např. Dračí polévka, Dobrý svět nebo Hrochoslon. Kromě knih pro malé čtenáře vznikla také kniha pro dospělé s názvem Tichá srdce a pojednává o klášterech a lidech, co v nich žijí. Autorka pracuje již na dalším pokračování.

Na besedu přišly děti ze čtvrtých tříd, aby si poslechly velmi zajímavou vyprávění o pověstech moravských, českých a pražských. Děti ukázaly své znalosti a upřímně, byla jsem hodně překvapená, že děti pověsti dokonale ovládaly. Přiznám se, že moje vědomosti v tomto ohledu silně zaostávají.

Paní Ježková povídala velmi poutavě a dokázala děti zaujmout. Představila některé své knihy, velký prostor věnovala právě zmiňovaným pověstem. Došlo i na autorské čtení. Paní spisovatelka se ptala, z jaké knihy má úryvek přečíst a děti se shodly na tom, že nejlepší budou moravské pověsti a ukázka musí být hodně strašidelná. Vybrala se tedy pověst z hradu Buchlova, která splnila podmínku o strašidlech.

Po přečtení následovaly dotazy od dětí. Zazněly otázky, např. jestli má autorka něco rozepsaného, kdy začala psát, na čem píše a dokonce v jakém programu, kolik se prodalo výtisků a jak dlouho jí trvá, než napíše knihu. Paní Ježková na všechny otázky pečlivě odpovídala.

Seznámila děti také s tím, jak vzniká kniha, že to není úplně jednoduchá práce, pověděla dětem o tom, že na knize pracuje nejen spisovatel, ale i redaktor, korektor, grafik, tiskař a spoustu dalších lidí, kteří se starají o to, aby se kniha dostala ke čtenáři tak, jak by měla vypadat.

Na závěr besedy spisovatelka přečetla kapitolu z knihy Dobrý svět o tom, jak děti pomáhaly prababičce Matyldě zlikvidovat neznámého vetřelce v kůlně. 

Beseda byla velmi zajímavá a myslím si, že se dětem líbila a mně koneckonců taky. 

úterý 17. června 2014

Starý král ve vyhnanství

AUTOR: Arno Geiger
ORIGINÁL:  Der alte König in seinem Exil (Hanser Verlag, Mnichov, 2011)
PŘEKLAD: Tomáš Dimter
NAKLADATELSTVÍ: Mladá fronta
ROK: 2013
POČET STRAN: 168
ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ



Anotace
Arno Geiger vypráví o otci, kterému pomalu vynechává paměť a který se přestává orientovat v přítomnosti. otevřeně, laskavě a radostně začíná syn znovu poznávat svého otce, chodí s ním na procházky, naslouchá jeho zdánlivě nesmyslným a často poeticky znějícím větám, vypráví o otcově minulosti i přítomnosti, o svém dětství na venkově. Úžasná, dojemná i vtipná kniha o životě, který stojí za to žít až do poslední chvíle, o životě, který se od toho našeho liší jen nepatrně, ale přesto zásadně.

Něco málo o ději
August Geiger je starý muž, který onemocněl Alzheimerovou chorobou. V jeho chorobě se mu snaží pomoct všechny jeho děti za pomocí školených ošetřovatelek. Jak jeho choroba postupuje, ztrácí své základní funkce - orientace v prostoru, ztráta základních činností jako je např. držení lžíce a v neposlední řadě také to, že nepoznává své nejbližší.

Prozatím se o něj jeho nejbližší dokážou postarat, ale přijde den, kdy otec skončí v domově.

Hodnocení
O téhle knize jsem poprvé slyšela na kroměřížské Noci literatury. Říkala jsem si, že by to mohla být zajímavá kniha na velmi vážné téma. O Alzheimerově chorobě jsem už četla dvě knihy, takže jsem byla zvědavá, jak se Arno Geiger tématu zhostí.

I když se jedná o pravdivý příběh, Geiger moc subjektivní není, snaží se psát objektivně bez příliš velkých emocí. V příběhu popisuje otcův život, který nebyl zrovna jednoduchý, o jeho manželství, které také nebylo šťastné.

Jak nemoc postupuje, August ztrácí vědomí o tom, co je pro nás běžné a děláme je automaticky. I přesto, že už je nemoc v pokročilém stavu, zachovává si důstojnost a na otázky, které mu pokládá jeho syn, odpovídá velmi rozumně a přiznám se, že některé z jeho odpovědí mají velkou hloubku.

Kniha je o porozumění nemoci a sblížení se. Arno se ke svému otci snaží najít znovu cestu, ale je to těžké, protože otcovo zapomínání ho staví do obtížné situace.

Kromě tohoto příběhu jsou v příběhy použity citáty, které vystihují situaci. Můžete zde najít citát od Milana Kundery či Marcela Prousta.

Geiger chtěl napsat knihu o svém otci ještě za jeho života, aby to nebyla vzpomínková kniha na někoho, koho jste měli rádi a on už najednou není.

Ještě bych chtěla zmínit název knihy - Starý král ve vyhnanství. Přesně tak se August Geiger musí cítit, že je ve svém nitru sám a ve vyhnanství a může si připadat i jako Robinson Crusoe na pustém ostrově odkázaný sám na sebe. I v knize jsou o Robinsonovi zmínky, protože August Geiger měl Robinsona tak rád, že po něm pojmenoval i své auto.

Oživením knihy jsou zajisté i úryvky z rozhovorů, které vede Geiger se svým otcem a tím, jak nemoc postupuje, jsou odpovědi čím dál depresivnější a smutnější. A hodně se mi líbilo, že otec si na odpovědi dává velice záležet a snaží se, aby byli pochopitelné, i když to pro něj muselo být těžké.

Kniha se mi docela dobře četla, i když se přiznám, že to nebyl přesně můj šálek kávy, jak se říká. Ale určitě ji doporučím dál, protože je důležité se dozvědět a číst o těchto tématech, protože jsou součástí nás a našich blízkých a kdoví, jestli zrovna nás tato nemoc ve stáří nepostihne a nebudeme potřebovat pomoc.

O autorovi
Arno Geiger je rakouský romanopisec. Vyrostl ve vesnici jménem Wolfurt poblíž Bregenzu. Studoval germanistiku, antické dějiny a komparativní literaturu na univerzitách v Innsbrucku a Vídni. Živí se jako spisovatel na volné noze od roku 1993. V letech 1986 až 2002 pracoval také jako video technik na každoročních Bregenzer Festspiele letním festivalu opery. V roce 1996 a 2004 se účastnil souboje o Ingeborg-Bachmann-Preis v Klagenfurtu. V říjnu 2005 se stal držitelem literární ceny Deutscher Buchpreis (udělované asociací prodejců knih v Německu) za svůj román Es geht uns gut (německy Máme se dobře).
Geiger žije v současnosti ve Wolfurtu a Vídni. Zdroj: databáze knih

Obálky
Zahraniční obálky se mi moc nelíbí, možná trochu bulharská. Některé na mě působí hodně depresivně.
  
bulharská                             chorvatská                        francouzská


   
holandská                            italská                               německá                              čínská

Knihu si můžete objednat v e-shopu Kniha.cz

pondělí 16. června 2014

Rozhovor s...Cyril Měsíc, zámecký knihovník

kurátor zámecké knihovny Cyril Měsíc
Většina knihomolů sní o tom, že bude pracovat s knihami - ať už v knihovně nebo v kamenném knihkupectví. Ale koho z nás napadlo, že by se mohl stát knihovníkem na zámku? 

Kroměřížským kurátorem zámecké knihovny je muž s téměř pohádkovým jménem - Cyril Měsíc. Pana knihovníka jsem požádala o rozhovor a on mi rozhovor přislíbil. Sešli jsme se, kde jinde, než v jeho kanceláři.

Po rozhovoru jsem měla možnost nahlédnout do všech zámeckých knihoven, takže vám přináším i exkluzivní fotografie ze čtyř knihoven, které na zámku jsou: Nová knihovna, Stará knihovna, Numismatická knihovna, která je v současné době v rekonstrukci a knihovna v kanceláři zámeckého knihovníka. Pokud vás zajímají detaily, vše dobře napsané najdete na oficiálních stránkách Arcibiskupského zámku nebo, a to je, myslím si, velmi dobrý nápad, navštivte kroměřížský zámek osobně.

Z prohlídky Staré knihovny jsem měla velmi příjemný pocit, dýchla na mě historická atmosféra a měla na mě uklidňující účinek. Vůbec se nedivím panu knihovníkovi, že se tam rád vrací.

knihovna v kanceláří zámeckého knihovníka
Ahoj, Cyrile, na začátek lehká otázka: jak se dneska máš?
Mám se dobře, děkuji za optání, obzvlášť pro to, že je pátek. (pozn. rozhovor se natáčel v pátek 13.)

Můžeš mi, prosím, říct, jak ses dostal k profesi zámeckého knihovníka? 
K této profesi jsem se dostal tak, že když jsem se ohlížel po práci, zjistil jsem, že na zámku hledají knihovníka. Přihlásil jsem se a po nějaké době jsem byl přijat.

Byl to těžký přijímací pohovor?
Když jsem sem přišel, řekli mi, že by chtěli někoho s vysokou školou, ale já jsem měl jen knihovnickou nástavbu. Nakonec se mi ozvali, že nikoho nesehnali. Měli však jedinou podmínku pro přijetí a to, abych si dodělal vysokou školu.

A jak dlouho už pracuješ jako zámecký knihovník?
Nastupoval jsem v prosinci 1996, letos zde budu už osmnáct let. Na zámcích se říká, že po deseti letech se člověk stává zámeckým mobiliářem, takže si tak trochu už jako mobiliář připadám.

Nová knihovna
Napadlo tě někdy, že budeš pracovat na zámku?
Můžu říct, že nikdy jsem si to nemyslel, ani když jsem studoval knihovnickou školu.

Jaké vzdělání vyžaduje tvoje profese?
Vystudoval jsem gymnázium L. Jaroše v Holešově, pak jsem si udělal knihovnickou nástavbu v Brně v Řečkovicích na Hapalové, v současné době je spojená s obchodní akademií, a vysokou školu mám vystudovanou v oboru historie na FF Masarykovy univerzity v Brně. Jsem rád, že se to tak prolíná, že nemám čistě knihovnictví, protože historii tady využiji více než knihovnictví samotné.

Jaká je náplň tvé práce? Určitě to není jen rovnání knih v zámecké knihovně? :-)
Mou hlavní náplní je zadávání knihovního fondu do Clavia. Vzhledem k tomu, že mám ještě na starosti mobiliář, starám se i o něj. Z knihovnického pohledu sleduji články, které vycházejí o zámku, potom odpovídám na dotazy ohledně knihovny, věnuji se badatelům, popřípadě se dívám na diplomové práce, pokud je tam zmíněná i knihovna, nebo radím v určitých záležitostech nebo se dotýkají vztahu k zámku.

Jaký to je pocit, chodit do zámecké knihovny a mít na starosti tolik vzácných knih?
Samozřejmě je to velká čest, knihovna má svou výjimečnou atmosféru, takže jsem rád, že mám možnost tam zajít, ale ne tak často, jak bych chtěl. Pokud ovšem vracím knihu nebo jdu nějakou hledat, využívám těchto chvil, že tam jsem. Je skutečně příjemné v knihovně být, protože vědomosti, které knihy přináší, působí na člověka velmi kladně.

Nejtěžší kniha - váží 36 kg
Určitě je to i velká zodpovědnost?
Zodpovědnost to je, myslím si, že kroky kolem dobrého uchování, zpracování a zacházení s fondem jsou i záležitostí praxe, takže předpokládám, že postupuji správně.

Víš,  jaká je nejstarší kniha v zámecké knihovně?
Nejstarší kniha je z 9. století, my ji důvěrně říkáme Sakramentář kroměřížský (sakramentář je modlitební kniha), ale oficiálně bývá uvedená jako Pontificale Romanum anebo Sacramentarium Gregorianum, je psána latinsky karolinskou minuskulou a pochází z okolí Rennes.

A jaká nejvzácnější?
Pravděpodobně tato kniha je i nejvzácnější. Ještě bych uvedl, že tady máme vzácnou Bibli burgundskou ze 13. století a zajímavostí je také Bible Duchka z Mníšku z roku 1433.

Jaké knihy můžeme v knihovně najít?
Zaměření knihovny už od založení roku 1694 bylo takové, aby zde byly zastoupeny všechny vědní knihy a zároveň je tu i beletrie, protože tak jako dnes je beletrie důležitá, tak to bylo i v době baroka a později.

Stará knihovna
A četl jsi nějakou?
Můžu říct, že sice ne vždy celou knihu, ale velmi půvabné jsou povídky v češtině z 19. století nebo ve staročeštině, takže jsem se leckdy do nich začetl a pobavil se obraty, které se používaly. Zajímavé jsou také knihy ve staročeštině ze 17. století.

A jaké jazyky jsou zde zastoupeny kromě češtiny a latiny?
Celkově jsou knihy v 36 světových jazycích, včetně arabštiny a skandinávských jazyků. Nejvíce jsou zastoupeny knihy v češtině (staročeštině), němčině a latině.

Kolik knih má zámecká knihovna?
Známe počet inventárních čísel, těch je 60 500, ale pod jedním číslem je různý počet knih. Odhadovaný počet je 90 000. Jakmile budeme mít každou knihu v Claviu, budeme vědět přesné číslo.

Stará knihovna z ochozu
Je pro veřejnost přístupná celá zámecká knihovna?
Ano, veřejnost má přístup do knihovny, jsou zde badatelské dny, ale dá se říct, že za poslední dobu je méně využívaná. Souvisí to s tím, že celá řada knih je naskenovaná na Googlu. Člověk, který se zajímá o knihu ne tak specifickou, je schopný si ji najít.

A je dobře, že jsou knihy naskenované?
Je. Tím, že je historická kniha naskenovaná, už se s ní dál nemusí hýbat a je to dobře pro její stav a zachování v dobré kvalitě. Navíc je to dobré nejen pro toho, kdo knihou potřebuje listovat, ale i pro knihovnu.

Je něco na tvé práci, co ti dokáže rozhodit celý den?
Rozhodit ani ne, spíš mi připadne, že je škoda, jak se zmenšuje vztah ke knihám. Když přijede nějaká výprava turistů do knihovny, více je zajímá prodejní cena místo toho, aby se zajímali o obsah knihy.

A naopak, co tě na tvé práci baví?
Práce s knihami, občas jimi zalistovat, podívat se a jsem rád, že potkávám i nadšence, kteří mají rádi historické knihy nebo i historii, to mě vždycky dokáže potěšit.

Setkáváš se i s turisty ze zahraničí, kteří mají zájem o historické knihy?
Pokud jsou to kolegové knihovníci, tak leckdy je provázím, samozřejmě zájem zahraničních turistů je velký, můžu to dokázat i tím, že pokud jsem v knihovně a přijde tam zahraniční zájezd, tak většinou se o knihovnu zajímají. Ale tím bych nechtěl říct, že naši turisté jsou bez zájmu, někteří se o ni taky zajímají.

Pohled z ochozu
Když jsme se my dva poprvé setkali, bylo to na kroměřížské Noci literatury. Chodíš rád na takové podobné akce?
Chodím moc rád, takové akce vítám. Jediný problém je čas a pokud je těch akcí víc, člověk by na ně měl chodit odpočinutý, aby je dokázal dobře vnímat. Rád si poslechnu různé lidi, vím, že Knihovna Kroměřížska pořádá řadu výborných čtení, ale nestíhám se jich účastnit. Na druhou stranu si pustím třeba rádio, kde mluví nějaký spisovatel o knize nebo je nějaká kniha hodnocená, popřípadě poslouchám záznam na internetu.

S touto otázkou souvisí i další otázka: chodíš v rámci své profese na semináře či kurzy, aby ses dál vzdělával?
Chodím velmi rád, míváme setkávání pracovníků našich institucí v rámci Kroměříže a Zlínského kraje, potom bývají semináře pracovníků historických knihoven, takže pokud to jde, rád se zúčastním. Samozřejmě další vzdělávání je důležité, jen mně mrzí, že se časově nestíhám vzdělávat v rámci univerzity.

Numismatická knihovna, momentálně v rekonstrukci
Opustíme teď tvoji profesi a zeptám se tě, jaké knížky rád čteš? Jaký žánr, případně jestli máš oblíbené nějaké autory?
Mám rád různé druhy žánrů, v poslední době nejvíce čtu odborné knihy o historii a umělecké historii, samozřejmě i o Kroměříži. Oblíbených autorů mám více, rád čtu Exupéryho, ať už Citadelu nebo Malého prince - jsou zde myšlenky, které mě dokázaly velmi oslovit. Vzhledem k tomu, že jsme na arcibiskupském zámku a je důležitá znalost Bible, tak pročítám i ji, aspoň když je čas, a jinak si myslím, že je to úžasná kniha.

Jakou knihu jsi naposledy četl? Může to být i odborná či beletristická.
Naposledy jsem četl knihu, která je věnována zámecké výstavě ohledně restaurování tapisérií. Je velmi pozoruhodná a docela mě zaujala. Myslel jsem si, že takové čtení bude jen o restaurování, ale jsou zde i zajímavé detaily k motivům zámku a jsou vzpomenuty i souvislosti s kroměřížskými zahradami. Ještě bych dodal, že mě také zaujala z toho důvodu, že tapisérie pořizoval biskup Karel II. Lichtenštejn - Kastelkorn, který tady nechal zřídit knihovnu.

Vím o tobě, že máš tři děti. Čteš svým dětem pohádky?
Pokud mají zájem, tak ano.

Máš oblíbenou pohádku?
Řekl bych, že zfilmované Peklo s princeznou, protože se natáčela tady na zámku (smích), ale jinak nemůžu říct, že bych byl k nějaké upnutý. Líbí se mi například pohádky Boženy Němcové.

Když nepracuješ, máš nějakou zálibu či koníček? A jak relaxuješ?
Hodně relaxuji procházkou v přírodě a četbou knížek, je to výborný relax, sem tam, pokud mi zbývají síly, sportuji, ale buď chybí čas nebo energie.

Moc ti děkuji za rozhovor, za čas a za ochotu, bylo to moc příjemné a milé povídání.

středa 11. června 2014

Manžel v domě není pro mě

AUTOR: Alena Jakoubková
NAKLADATELSTVÍ: Moba
ROK: 2014
POČET STRAN: 247
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:





Anotace
Učit na gymnáziu je pro Antonii splněný sen… Jenže mezi jejími studenty je i Robert, který se do krásné mladé učitelky zamiluje a začne jí ze života dělat peklo. Je jen otázkou času, kdy si neobvyklého vztahu někdo všimne a na malém městu vypukne skandál…

Něco málo o ději
Antonia neměla zrovna jednoduché dětství - matka ji bila a otec si jí nevšímal a dělal, že o ničem neví. Když se pak Antonia rozhodovala, kam na střední, rodiče měli jasno - půjde na zdejší obchodní akademii, ale Antonia jim udělala čáru přes rozpočet, když se přihlásila na pražské gymnázium s rozšířenou výukou španělštiny. Po gymnáziu a vysoké škole se odstěhovala do Telče, kde získala místo profesorky na místním gymnáziu.

Několik dní poté, co se do Telče přestěhovala, se seznámila s Pavlou, která ji okamžitě začlenila mezi členy její rodiny. A o dalších pár dní později potkala Roberta, který je o sedm let mladší než ona. Jaké je její překvapení, když zjistí, že Robert je její žák.

Robert se do Antonie zamiluje a hodně ji znepříjemňuje a komplikuje život. Naštěstí za dva roky Robert odmaturuje a všechno může dopadnout úplně jinak.

Hodnocení
Nejnovější kniha od Aleny Jakoubkové nás zavádí do malebného městečka Telč. Antonie právě odpromovala a kromě profesorského místa získala i smlouvu na napsání svého prvního románu. Má se co ohánět, aby to všechno stihla. 

Antonia neměla šťastné dětství - matka byla vůči ní velmi agresivní a otec se o ni nestaral. Už v té době se u ní objevil antirodinný postoj k životu - rozhodla se, že se nikdy nevdá, natož aby měla děti. Svůj postoj promítla i do svého osobního života, kdy nemá moc přátel a k mužům se nechce vázat. 

Jejím vysvobozením je práce profesorky na gymnáziu v Telči. Díky svým znalostem španělštiny bude právě tento jazyk učit. Jaké je její překvapení, když brzy po svém příjezdu do nového domova potkává budoucí celoživotní kamarádku Pavlu.

Pavla na rozdíl od Antonie pochází z láskyplné rodiny, kde se mají všichni rádi a jsou k sobě hodní. Antonii vezmou mezi sebe a ona se tak stává jedním z členů této rodiny.

Pak potkává Roberta. Na začátku příběhu je mu sedmnáct a šíleně se do Antonie zamiloval a neustále ji pronásleduje a komplikuje ji život. Antonii je to nepříjemné a právem se obává o svou práci. Co když si Robertova pronásledování někdo všimne? Jak tohle všechno skončí a bude mít dohru?

Antonia mi byla sympatická, ale občas to přeháněla se svým tvrzením, že se nikdy nevdá a nebude mít děti. Jistě, vzorovým příkladem jí byla její rodina, ve které vyrůstala, ale příchodem do Pavliny rodiny se mohl její názor změnit. Pavla je oproti Antonii živelná, kamarádská, vždy usměvavá a pohodová. A Robert je prostě dítě. Vůbec nebere ohled na Antoniino odmítání, jde si za svým cílem ji získat. Moc mi sympatický nebyl, aspoň ne jako sedmnáctiletý sebejistý frajírek.

Velká část příběhu je věnována období Antoniiny začínající profesorské kariéry. Necelá třetina knihy popisuje situaci, která se odehrává během následujících deseti let. Za sebe můžu říct, že to bylo příliš krátké a přilíš rychlé. Klidně bych ocenila konec příběhu delší. 

To je jen malá výtka, protože kniha se mi moc líbila. Dobře se mi četla, nebyla zda žádná komplikovaná souvětí ani slova a ani komplikované vztahy. Kniha je určená k letnímu odpočinkovému čtení někde u vody nebo na chalupě. Vždyť i většina příběhu se odehrává spíše v létě, kdy se chytali ryby, zavařovalo ovoce, jezdilo na výlety.

Z knihy jsem měla velice příjemný pocit a už se těším na další autorčinu knihu.

O autorce
Alena Jakoubková je česká spisovatelka, která píše romány určené ženám. Její první kniha vyšla v roce 1999. Od té doby již napsala řadu románů, které jsou velmi úspěšné.

Napsáno pro nakladatelství Moba.
Knihu můžete zakoupit v e-shopu nakladatelství.

pondělí 9. června 2014

Berta a Ufo

AUTOR: Miroslav Adamec
ILUSTRÁTOR: Jitka Petrová
NAKLADATELSTVÍ: Česká televize
ROK: 2014
POČET STRAN: 128
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:



Anotace
Veselé příhody o tom, jak se začala holčička Berta, nejmenší ve školce, přátelit s Ufíkem, nejmenším ve vesmíru. Že Ufo neexistuje? Ale ano, a dokonce je s ním velká legrace! Roztomilé příběhy z večerníčku nyní i v knižním zpracování s mnoha krásnými ilustracemi


Něco málo o ději
Ve vesmíru je živo, pořád tam něco svítí a bliká a lítá a PRÁSK a BUM! Ale pro děti, pro děti to ve vesmíru není. Zato u nás na Zemi...!


Berta je nejmenší holčička ve školce a Ufík je nejmenší ufo ve vesmíru. Jednoho dne se tito dva malí tvorové setkali a bylo z toho velké přátelství.

Berta s Ufíkem zažívají spoustu dobrodružství a neuvěřitelných příhod. Rodiče považují Ufíka za novou plyšovou hračku, kterou si Berta pořídila a vůbec jim nepřijde zvláštní, že se kolem nich dějí divné věci.

Hodnocení
Bertu a Ufo můžou někteří z vás znát jako Večerníček, který vznikl v roce 2006. Namluvila ho nezapomenutelná Jitka Molavcová. Mým dětem se veselé příhody Berty a Ufíka moc líbily, a tak jsem si myslela, že by se jim mohla líbit i knižní předloha.

Kniha se skládá z jednotlivých příběhů, které kopírují díly Večerníčku. Berta s Ufíkem zažívají úžasná dobrodružství jako když ve školce během spaní usnula paní učitelka a Ufík z dveří, na kterých byl plakát moře, udělal kouzelné dveře, které vedly přímo na pláž. Nebo jak šla Berta se svými kamarády navštívit maminku ve Výzkumném ústavu hraček a z Ufíka se stal kouzelný bublifuk a vytvářel bubliny roztodivných tvarů.

Kniha je určená dětem od čtyř let. Trošku bych s tvrzením polemizovala, protože pro děti od čtyř let to opravdu není, řekla bych, že je to vhodné pro děti školního věku - za prvé proto, že malé děti potřebují jednoduché příběhy bez abstrakcí a fantasy prvků a za druhé jsou kapitoly dost dlouhé na to, aby udržely dětskou pozornost. Tento fakt mě trochu vadil, protože ne vždy se mi podařilo dítko zaujmout natolik, aby vydrželo poslouchat celou dobu.

Obrázky však byly velmi krásné a ty hodnotím velmi pozitivně - jsou velmi nápadité a někdy i přes celou dvoustranu, což velmi oceňuji.

Pokud máte doma již starší čtenáře, určitě se jim kniha bude líbit, protože těm je kniha spíše určená než malým čtenářům.

O autorovi
Miroslav Adamec je spisovatel a scenárista. Ženatý, má dvě děti - syna Štěpána a dceru Adélu. V roce 1983 absolvoval na FAMU obor dramaturgie a scenáristika, napsal mnoho časopiseckých a rozhlasových povídek a her, ale také pohádky a seriály. Také píše pro dospělé čtenáře.

Děkuji portálu Databáze knih za poskytnutí recenzního výtisku.

čtvrtek 5. června 2014

Deník Gréty Kaiserové

AUTOR: Klára Janečková
NAKLADATELSTVÍ: Ikar
ROK: 2014
POČET STRAN: 344
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:





Anotace
Dvojčata Agáta a Gréta jsou povahově rozdílná jako den a noc. Gréta je lehkomyslná a impulzivní. Agáta kultivovaná a zodpovědná. Vyrůstají s rodiči ve Vídni, ale jejich matka Johana pochází z Čech. Autohavárie, při níž Johana zemře a Agáta zůstává tělesně postižená, oběma dívkám změní život. Gréta se s matčinou ztrátou nedokáže smířit, a když si posléze otec najde novou partnerku, utíká k matčině sestře, do Čech, kde – jak doufá – najde nový domov. Záhy však zjistí, jak moc se mýlila.

Něco málo o ději
Gréta a Agáta jsou dvojčata. Obě vyrůstají s rodiči v Rakousku, ale maminka má kořeny na Moravě. Občas na Rusavu jedou na návštěvu. Tentokrát však návštěva měla tragické následky - při autonehodě zemře dvojčatům maminka a Agáta, která při tom byla, přišla o ruku.

Obě děvčata se i s otcem přestěhují k babičce Helze, přísné a konzervativní ženě. Agáta se přizpůsobila novému životu, ale Gréta ne. Utíká z domu a otec ji pak potrestá - odstěhuje ji na Moravu k tetě Julii. Gréta je zděšená, protože teta Julie je úplně jiná než maminka a život na statku je velmi těžký.

V osmnácti letech se odstěhuje do Prahy, ale i tam dlouho nevydrží a po dramatickém útěku se ocitá zpět v Rakousku. Ale i tam se dlouho nezdrží a odlétá do Turecka, aby tam začala nový život...

Hodnocení
Nejnovější román spisovatelky Kláry Janečkové nás zavádí nejen do Česka, Rakouska, ale i do Turecka, do východní části, která je pro turisty značně exotická. Knihu jsem viděla nejprve v podobě rukopisu. Tehdy na podzim 2013 jsem jím mohla prolistovat a slíbila jsem si, že až vyjde, chtěla bych si knihu pořídit. A tak se i stalo. Kniha má nádhernou obálku, takovou něžnou.

Příběh však až tak něžný není. Seznamujeme se s dvojčaty Agátou a Grétou. I když jsou dvojčata, jsou velmi rozdílné. Gréta zdědila po matce Johaně, která pochází z Moravy, prudkou a přelétavou povahu, Agáta je silně konzervativní díky rakouské babičce Helze. Je poslušná a je ochotná splnit každé přání.

Máme možnost sledovat dva příběhy - příběh Agáty a Gréty. Agáta svůj život zasvětila své rodině, je poslušná a svou babičku Helgu doprovází na všechny akce. Babička má však zastaralé názory a její pohled na cizince je občas až rasistický, takže přítele Agáty, mladého Turka Birkana jen těžko snáší.

Gréta má impulzivní povahu. Tu zdědila po své matce Johaně, která zemřela při autonehodě. Gréta se s její smrtí nemůže smířit, a tak dělá vše pro to, aby ji rodina nenáviděla. Otec ji pak za trest posílá na Moravu k Johaniným příbuzným, kde musí pracovat na statku, nedostává žádné kapesné a musí si vydělávat sama jako tanečnice, později jako prostitutka či luxusní společnice. Ale Gréta moc šťastná není. Zjišťuje, že peníze nejsou všechno. Gréta si od dvanácti let píše deník. Píše ho pro svou sestru Agátu a tajně doufá, že si ho jednou přečte. Vyzpovídá se v něm ze všech svých starostí, lásek i tužeb, ale i strachu a samoty.

Během čtení jsem si říkala, která ze sester je mi víc sympatičtější. I přesto, že jsem si obě sestry oblíbila, tak ani jedna z nich nebyla moje krevní skupina. Gréta byla moc divoká, do větru, vypočítavá, Agáta zase až moc poslušná a hodná, konzervativní. Těžko rozhodnout. Obě dvě si během příběhu prošly obrovským vývojem kupředu a jejich povahy, ale i osudy se změnily k nepoznání.

Kniha má krásný příběh, někomu se může zdát, že je v něm moc témat - náboženství, prostituce, rasismus, smíšené manželství, tradice a zvyky, ale jak na to pohlížím ze všech stran, prostě to k příběhu patří. Deník Gréty Kaiserové doporučuji přečíst. Je mi jasné, že nesedne všem, ale většině určitě ano.

O autorce
Klára Janečková se narodila v roce 1979 a vyrůstala ve Chvalčově u Bystřice pod Hostýnem. Její první historický román vyšel v roce 2002 a jmenuje se Ďábelská tvář. Další knihy na sebe nedaly dlouho čekat. Celkem napsala osm knih, v roce 2003 byla Ďábelská tvář oceněna "Prvotinou roku 2002".

Klára Janečková vystudovala psychologii, které se plně věnuje ve školství. Od roku 2010  vede rozvojové skupiny, skupiny zaměřené na změnu chování, semináře pro žáky devátých tříd, individuální sezení. Pravidelně se účastní v rámci projektu "Česko čte dětem" čtení dětem v nemocnici v Kroměříži.
Foto: fcb profil

Děkuji portálu Databáze knih a nakladatelství Ikar za poskytnutí recenzního výtisku.

středa 4. června 2014

Autogramiáda a křest knihy Deník Gréty Kaiserové - Knihovna Kroměřížska, 2. 6. 2014

V dubnu 2014 vyšla Kláře Janečkové již devátá kniha v pořadí s názvem Deník Gréty Kaiserové. A protože je Klára Janečková naše regionální spisovatelka, kroměřížská knihovna ji pozvala na křest knihy s následnou autogramiádou.

Klára Janečková byla opět usměvavá a příjemná a dokázala rozzářit to pošmourné počasí, které se ten den objevilo. V krátkosti nám představila své předchozí knihy, prozradila nám, jaká byla cesta k vydání její první knihy.

Ukázala nám rukopis Deníku, který byl mnohem objemnější než kniha samotná. Je to z toho důvodu, aby se do rukopisu mohly psát poznámky apod. Klára se také s úsměvem zmínila o tom, jak v Praze neradi vidí moravismy a opravují ji některé výrazy. Docela úsměvné, ale to, že na obálkách knih bývalo uvedeno, že pochází z Bystřice nad Hostýnem, nad tím už si Pražáci hlavy nelámali :-)

Následovalo pokřtění knihy. Co myslíte, že je ve skleničce? Slivovice? Kdepak, obyčejná kohoutková voda. "Tak vodou jsem ještě knihu nekřtila." Smála se Klára a s ní všichni ostatní.

Po křtu následovaly otázky, které nás zajímali. Padly otázky, jestli neuvažuje o psaní knih pro děti, zda by mohlo být pokračování příběhu z Manželských okov nebo zda má Klára v hlavě nějaký další námět na novou knihu. Zazněla také zajímavá otázka, jestli by nenapsala knihu z psychologického prostředí (Klára Janečková je školní psycholožka).

A pak už následovalo podepisování knih. Nejen Gréty Kaiserové, ale i dalších. Jedna paní s sebou přinesla hromádku snad všech knih, které Klára napsala.

Bylo to moc příjemné setkání, jsem ráda, že jsem Kláru mohla znovu vidět a popovídat si s ní. 

Toto odpoledne bylo výjimečné i tím, že sem přijela Verča z blogu Knižní novinky - recenze. Je z Prostějova, takže to do Kroměříže měla kousek. Byla moc příjemná a sympatická a myslím si, že se určitě nevidíme naposledy, že, Verčo?

úterý 3. června 2014

Knižní úlovky, květen 2014

Květen patřil mezi finančně nejnáročnější měsíc. Navštívila jsem Prahu a tradiční Svět knih, seznámila se s moc fajn holkama, potkala jsem řadu spisovatelů, kteří byli velmi milí a ochotní. Jsem moc ráda, že jsem do Prahy mohla jet, protože to stálo za to. 

Nebudu to dlouho prodlužovat a chtěla bych vám představit v krátkosti (no asi to tak krátké nebude) všechny knihy, které jsem si pořídila v měsíci květnu.

Začátkem měsíce mi přišla kniha od Aleny Jakoubkové Manžel v domě není pro mě. Vydalo ji nakladatelství Moba. Od paní Jakoubkové jsem už četla jednu knihu, ta se mi opravdu líbila, takže se těším, až se začtu i do této knihy a to bude možná ještě dnes.

Z nakladatelství Domino mi přišel Rasputinův stín od libanonského spisovatele Raymonda Khouryho. A i když se to tohoto pohledu nezdá, kniha má 528 stran, ale četla se dobře a hlavně rychle, takže knihu mám přečtenou.

Znáte Johna Maxwella Coetzeeho? Pokud ne, je načase to změnit. Od tohoto afrického spisovatele jsem četla závěrečnou část Zrání. (Mimochodem, recenze na tuto knihu je jedna z mých prvních a hodlám udělat re-reading a napsat článek znovu. Jsem zvědavá, jak se bude můj názor na tuto knihu lišit po více než roce.) Pak jsem si pořídila i Mládí, ale Chlapectví bylo beznadějně vyprodané, naštěstí v nakladatelství Metafora byli moc laskaví a knihu mi zaslali. Tímto jim opravdu moc děkuji.

Je mi jasné, že Deník Bridget Jonesové od spisovatelky Helen Fieldingové nemusím sáhodlouze představovat. Předpokládám, že většina z vás viděla film s Renee Zelweger. Já ho viděla taky, ale knihu jsem nečetla, takže když jsem zjistila, že nakladatelství XYZ přichystalo znovuvydání této knihy, neváhala jsem a knihu si objednala. Doufám, že mě kniha bude bavit stejně skvěle jako film.

A teď tu mám něco pro malé čtenáře, případně jejich rodiče. První kniha je od českého spisovatele Miroslava Adamce a někteří z vás Bertu a Ufo znají jako Večerníček. Nám se moc líbil, a tak jsem si říkala, že by bylo dobré mít doma i knihu. Už ji máme přečtenou, ale na rozdíl od Večerníčku, se nám moc nelíbila. Proč? Dočtete se v recenzi, kterou pro vás chystám už brzy.

Na druhou knihu se teprve chystáme, ale osobně si myslím, že tohle bude knížka, u které se bude žadonit o další kapitolu. Jmenuje se Rošťák Oliver a korále pro mořskou vílu od české autorky Petry Braunové. Četla jsem od ní dramatický příběh o Filipovi L. a o tom, jak se stal zločincem.

A teď přijdou na řadu knihy, které se mnou přicestovaly až z Prahy. Začnu nejdříve knihami, které jsem si pořídila na Severském literárním večeru. První je kniha od Pii Juulové Vražda na Hallandovi z nakladatelství Kniha Zlín a i přes to, že mě původně až tak moc nezaujala, rozhodla jsem se, že si ji pořídím, protože není nad to, když vám o ni vykládá sám autor (trochu to může zkreslené a zaujaté, ale právě tím, že o ni vykládá sám tvůrce, zjistíte, jak to myslel a proč to napsal právě takto).

Druhou knihu jsem si pořídila, aniž bych o tom přemýšlela, jestli ano nebo ne. Už od samého začátku mě zaujala svou anotací a velmi příjemným formátem. Kniha se jmenuje Čím jdu rychleji, tím jsem menší od matematičky-spisovatelky Kjersti A. Skomsvoldové. Knihu mám na seznamu hodně vysoko, takže se do ní pustím co nejdříve a doufám, že to bude ještě letos v létě.

Následující den jsem na Světě knih řádila. Pořizovala jsem si většinou novinky, o kterých jsem věděla, že je chci mít, některé jsem tam musela nechat jako například druhý a třetí díl Drahokamů od Kerstin Gierové, což mě teď velmi mrzí, ale svět se kvůli tomu nezboří.

Erotický román s kapkou humoru. Tak to je Nabíječ od Alice Claytonové, kterou vydalo nakladatelství Mladá fronta. Kdo ji četl a komu se líbila? Na Databázi má vysoké hodnocení, tak jsem na ni zvědavá.

Aby té erotiky nebylo málo, druhá kniha se stejným žánrem se jmenuje Temná vášeň od Inky Loreen Minden z nakladatelství Moba. Už ji mám přečtenou, měla necelých sto stran, takže to byla rychlovka.

Od Jana Bauera mám doma dvě knihy, Rožmberské dědictví je třetí a uvnitř podepsaná. Jsem na ni zvědavá, mnich Blasius mě hodně bavil, tak doufám, že mě kniha nezklame.

Markéta Harasimová představila svou nejnovější knihu Sametová kůže. Při přečtení anotace jsem si připadala jak v nějakém americkém filmu. Přišlo mi to hodně zajímavé a napínavé. Knihu mám taky na seznamu knih k přečtení hodně vysoko a doufám, že letní večery strávím právě s ní.

Přiznám se, že tuhle knihu jsem si nevybrala sama. Dostala jsem ji do tašky k nákupu Nabíječe a bylo to velké překvapení. Revival je kniha ke stejnojmennému filmu Alice Nellis. I když tohle asi nebude můj šálek kávy, určitě si ji přečtu, protože kniha je psaná ve formě scénáře.

O Sněženkách A. D. Millera jsem neslyšela, ale no nekupte to za 9 Kč. Sice ano, stála jen tak málo, ale nejsem blázen, abych si kupovala něco, co nikdy číst nebudu. Anotace mě zaujala, takže jak se někdy vyskytne čas, ráda si ji přečtu.

Kroky v temnotě patřily také k těm levnějším knihám. Ale podle anotace to vypadá na hodně napínavý příběh, takže uvidíme, co román přinese.
Kniha O ženách a o lásce mě zaujala svou anotací a motivem, takže kniha je také přesunuta do mé pomyslné topky. Téma o náhradním těhotenství je opravdu silné a kontroverzní.

Na tuhle knihu mě nalákala Barča. Zaujala mě také obálka, která je nádherná, takže na knihu Jsme přece sestry se opravdu moc těším.

Tyhle dvě knížečky jsou pro mé děti. V knize Projdeme se pohádkou listujeme pořád. Školačku Kristýnku už máme taky za sebou a moc se nám líbila, protože mám doma jednu předškolačku, takže téma bylo více než aktuální a o knize Když na hrušce buchty zrály jsem už slyšela, je to několik let zpět a chtěla jsem ji pořídit, takže, Moni, moc díky.
   

No a to je vlastně všechno. Je toho opravdu hodně a jestli jste dočetli až sem, klobouk dolů. Těším se na další měsíc a co nového přinese.