Muchachas 1 [mučačas]

AUTOR: Katherine Pancol
ORIGINÁL: Muchachas 1 (Éditions Albin Michel, 2014, Francie)
PŘEKLAD: Jitka Řihánková
NAKLADATELSTVÍ: Jota
ROK: 2015
POČET STRAN: 316
ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:

Anotace

Stellin život je na hony vzdálen od života celebrit v žáru velkoměsta. Rozhodla se utéct od otce tyrana, který bije matku a jako vůdce místní mafie ovládá celé městečko. Nikdo si netroufá postavit se mu. Stella se zoufale snaží žít normální život, uchránit své blízké před vlivem svého otce Raye, ale neustále se střetává s minulostí. Ať už při práci v Kovošrotu, kde pracuje jako řidička nákladního auta, či ve vztahu s ilegálním přistěhovalcem bez dokladů, s nímž má syna. Osudy hlavních postav se překvapivě spojí v nečekané pointě.

Něco málo o ději

Tři příběhy, tři ženy, které jsou velmi rozdílné. Dvě ženy žijí v přepychu, třetí se musí o sebe postarat sama. Jedna v rozpuku mládí, dvě ve středním věku. Hortense, Joséphine, Stella. Jedna žena žije v New Yorku, dvě ve Francii.

Hortense je mladá nadějná návrhářka, která se snaží prosadit na módním trhu, ale má velkou konkurenci. Joséphine vede dvojí život. S dcerou v Paříži a s přítelem Phillippem má vztah na dálku - Phillipp žije v Londýně. Stella zažila v rodině domácí násilí, kdy otec týral nejen matku, ale i ji. Z jeho vlivu se snaží vymanit, ale je to velmi těžké, protože Ray Valenti má prsty úplně všude.

Hodnocení

Výjimečně jsem šla do knihovny. V dětském jsem pořád, ale do dospělého oddělení zavítám jen málokdy. V novinkách jsem zahlédla krásnou obálku, která mě hned zaujala. Anotaci jsem ani nečetla, ale už jsem si ji brala domů.

A o čem vlastně je? Především je to příběh o Stelle, ženě z francouzského venkova, která neměla na růžích ustláno. Ale je také o Hortense a Joséphine, které můžou čeští čtenáři znát z předchozí trilogie. 

Hortense je velmi ambiciozní a žije v New Yorku s přítelem Garym, hudebním talentem. Sama Hortense se snaží prosadit jako módní návrhářka, ale konkurence je obrovská. Nezná ta potřebná jména a lidi, aby se uchytila.

Joséphine je žena ve středním věku. Má dvě dcery, již zmíněnou Hortense a Zoé, se kterou mlátí puberta a Joséphine se jí snaží vyhovět úplně ve všem. Dokonce jí obětovala i svůj vztah s Phillippem, se kterým nyní vede vztah na dálku. Joséphine je žena s nízkým sebevědomím, uzavřená, introvertní, v ničem si nevěří. Phillipp ji ujišťuje, že je velmi krásná, chytrá, inteligentní, ale i to nestačí. Vydrží tento zvláštní vztah? Těžko říct, to se možná dozvíme v dalším dílu.

A konečně Stella. Matka třináctiletého Toma, žije na statku a pracuje od rána do večera, aby sebe i Toma uživila. Stella měla těžké dětství, otec byl násilník, který týral a zneužíval nejen svou ženu, ale i Stellu. Pláč a modřiny byly na denním pořádku. Není divu, že Stella i Léonie k sobě přilnuly. Byly ale na to samy, protože Ray Valenti byl vlivný člověk, pro okolí byl hrdina, který zachraňoval lidské životy - byl hasič. A tak všichni zavírali oči a neviděli. Stella se dokázala z jeho moci zdánlivě vymanit, osamostatnila se, zamilovala se, porodila dítě. Ale Valenti má své lidi úplně všude.

Ray Valenti byl vyložený záporák, ale začátek všeho zla začal v dětství a ani se nedivím, že se z něj stal takový člověk - krutý, bezohledný, mstivý.

Příběh byl pro mě velmi silný. Násilí jsem nikdy nezažila, takže netuším, jaké to je žít s takovým člověkem a ani potom netoužím. Z příběhu jsem cítila nejen bezmoc, ale i naději na jiný život bez Raye Valentiho. Ze Stelly vyzařovala síla a touha postavit se mu na odpor.

Bohužel kniha náhle skončila a já se nedozvěděla, jak bude vše pokračovat. Ale trpělivě si počkám, až vyjde další díl, protože chci vědět, jaké budou další osudy hrdinek. Doufám, že se se Stellou znovu setkám. Doufám, že Hortense se podaří najít práci a doufám, že si Joséphine začne více věřit.

O autorce

Katherine Pancol se narodila roku 1949 v Casablance v Maroku, odkud jako pětiletá odešla do Francie. Vystudovala literaturu a zpočátku působila jako učitelka francouzštiny a latiny, poté se začala věnovat žurnalistice. Když pracovala pro Paris-Match a Cosmopolitan, všiml si jí jeden vydavatel, který ji vybídl, aby začala psát. Je autorkou mnoha knih, mimo jiné bestsellerové trilogie Žluté oči krokodýlů, Pomalý valčík želviček a Veverky z Central Parku bývají v pondělí smutné. V roce 2014 vyšel i její román Líbejte mě.

Obálky

Nejvíce se mi líbí finská obálka s vlčím mákem, květiny mám moc ráda a tahle květinová obálka se Finům moc povedla. Francouzská obálka je hravá, kdežto italslkou jsem moc nepochopila, Nějak mi tam nesedí ty dvě ženy v koupacích čepicích a v plavkách. Nijak s příběhem nesouvisí.

    

Poslední Laponec

AUTOR: Olivier Truc

NAKLADATEL: OneHotBook

ROK: 2014
ČTE: Igor Bareš, Pavel Rímský, Jana Stryková

DÉLKA: 9:17

ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:

Anotace

Zima je v Laponsku studená a tvrdá. Vesnice Kautokeino se chystá na představení starého šamanského bubnu, darovaného jedním francouzským vědcem. Velkou událost zmaří krádež. V minulosti bylo zničeno mnoho takových bubnů v boji proti pohanství. 

Nebo to provedli laponští separatisté, aby se o nich mluvilo? Případ se dál zamotává smrtí pasáka sobů. Policejní vyšetřovatelé Klement Nango a Nina Nansenová jsou přesvědčeni, že krádež a smrt spolu souvisejí. 

Něco málo o ději

Laponsko, zima, mráz. V malé vesničce Kautokeino toho na práci moc nemají. Sobí policie má na starosti to, aby se nezatoulal žádný sob tam, kam nemá. Proto poklidný život rozvíří krádež sámského posvátného bubnu. Celé Kautokeino je na nohou, protože tento vzácný buben je jeden z mála, které ještě existují. O pár dní později je však nalezeno mrtvé tělo místního sobaře. To už je na policejní ředitelství moc. 

Celou záležitost dostane na starost Klement Nango a jeho nová kolegyně Nina Nansenová. Jak se zdá, tyto dvě zcela odlišné záležitosti mají nějaké pojítko. Jen to pojítko musí Klement i Nina najít.

Hodnocení
Severská detektivka nebo dobře napsaná francouzská detektivka? Dilema, které už bylo tolikrát přetřásáno, že snad nemá smysl toto téma dál rozvádět. Můj osobní názor je, že to klasická severská detektivka není, určitě se vymyká už tím, že se neodehrává v žádném velkém městě, ale daleko na severu, kde je polární záře tak blízko, že se jí můžete doslova dotýkat.

Hlavním místem, kde se odehrává děj, je vesnice Kautokeino, kde se v podstatě nic neděje, řeší se pouze sousedské spory, komu se zatoulali sobi do jiného stáda. Velkým pozdvižením se stane krádež vzácného bubnu, který má prý údajnou moc a skrývá velké tajemství. Některým lidem však tato krádež přišla vhod. A není jich zrovna málo. Jejich nenávist vůči Laponcům je zjevná, takže záminka jim ukrást něco z tradic, jim není proti mysli. O to větší překvapení je, když je zavražděn jeden místní sobař. Někdo mu uřízl obě uši. U těla se nenašli.

Oba hlavní policisté, Klement i Nina, mi byli sympatičtí. Nina, díky své mladosti a nadšení pro práci, působila jako tahoun dvojice. Klement byl rozpolcen mezi dvěma světy. Mezi světem, ve kterém žil a mezi světem, který cítil. Klement byl totiž Laponec, ale díky své povaze byl mezi lidmi oblíben. I když se považuje za "běžného" občana Kautokeina, lpí na tradicích svého národa.

Líbilo se mi také tajemství onoho posvátného bubnu a ono odhalování, jakou moc v sobě skrývá. Trochu to znělo jako pohádka, v závěru však dopadlo všechno úplně jinak.

Nakladatelství OneHotBook v roce 2014 převedlo knižní předlohu Posledního Laponce do audio podoby. Hlavních rolí se zhostila Jana Stryková, Igor Bareš a Pavel Rímský. Bylo příjemné je poslouchat, zvlášť se mi líbil melodický hlas Jany Strykové i klidný hlas Igora Bareše. Pavel Rímský nadaboval drsné hochy a jeho hodně zvýšený hlas ve mně vyvolaly touhu se někam schovat a vylézt, až přestane nadávat. Měla jsem z něj husí kůži.

Knihu jsem nečetla, ale, dle mého mínění, moc napínavá nebyla. Díky trojici ostřílených a zkušených herců však vznikla jedinečná dramatizace, která dala audioknize to, co by jinak tištěná podoba postrádala - a to drama a emoce.

Hudební předěly byly nepravidelné a ne vždy ukončovaly nebo začínaly kapitolu. Přišlo mi to lehce zmatečné. Volba hudební vsuvky byla mrazivá, doslova byl cítit chlad a vítr dalekého severu.

O autorech
Olivier Truc se narodil ve Francii v roce 1964. Od roku 1986 pracuje jako novinář a od roku 1994 sídlí ve Stockholmu, kde v současné době působí jako dopisovatel severských a pobaltských zemí deníku Le Monde a Le Point. Jako reportér, Olivier Truc pokrývá témata od politiky a ekonomiky na sociální otázky, jako jsou imigrace a menšin. Také produkuje televizní dokumenty.

Jana Stryková vystudovala činoherní herectví na pražské DAMU. Od roku 2010 je stálou členkou Divadla na Vinohradech. Spolupracovala také s řadou dalších pražských divadel, hrála i na Letních shakespearovských slavnostech a účastnila se řady experimentálních divadelních projektů. Natočila několik televizních filmů a seriálů, pracuje v rozhlase i v dabingu.

Igor Bareš studoval JAMU v Brně, přičemž občas hostoval v Divadle bratří Mrštíků. Později se stal postupně členem činohry Mahenova divadla a souboru Národního divadla v Brně. Od roku 2002 je na volné noze. Filmoví diváci jej znají např. ze snímků Výlet, Sluneční stát, Hezké chvilky bez záruky, a dalších. Zahrál si též v množství televizních inscenací i seriálů: Četnické humoresky, Detektiv Martin Tomsa, Zdivočelá země, Krev zmizelého.

Pavel Rímský po absolutoriu studia herectví brněnské JAMU byl v angažmá v Hradci Králové. Zde hrál v experimentálním divadélku Dílna 24, které bylo komunistickým režimem zakázáno, což mělo za následek, že nemohl najít žádné uplatnění v oboru a musel po krátkou dobu pracovat jako recepční v jednom z pražských hotelů. Poté se opět vrátil zpět do Hradce Králové. Později působil v dalších oblastních a pražských divadlech. Od roku 1997 je členem hereckého souboru Divadla na Vinohradech.

Napsáno pro databázi Audiotéka.

Audionihu si můžete zakoupit přímo v e-shopu Audiotéky.

Na sto kusů

AUTOR: Lucy Dillon
ORIGINÁL: A Hundred Pieces of Me (Hodder & Stoughton, 2014, Londýn)
PŘEKLAD: Zdena Tenklová
NAKLADATELSTVÍ: Beta
ROK: 2015
POČET STRAN: 510
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:

Anotace

Inspirativní příběh o ztrátě, lásce, odpuštění a hledání toho, co je v životě důležité. Gina Bellamyová se musí vypořádat s mnoha těžkými situacemi, čelí zákeřné chorobě i rozpadu manželství. Zůstane sama a začíná znovu v malém bytě, takže se rozhodne ponechat si z bývalého života jen sto věcí. Co se dostane na Ginin seznam a čeho se zbaví? Třídění je bolestné, ale očistné. Gina bojuje a nachází v sobě víc síly, než si myslela. Přestože zakouší zármutek, není kniha románem pochmurným, ale povzbudivým, jenž nutí k zamyšlení.

Něco málo o ději

Gina začíná nový život. Po rozvodu se odstěhovala do malého bytu a jejím prvotním úkolem bude roztřídit věci, které si přivezla z velkého domu. Věci vyvolávají vzpomínky na okamžik, kdy si je pořídila a proto je pro Ginu těžké rozhodnout, které věci si ponechá, které daruje, které prodá. 

Ale tím, že něco ztrácí, něco i získá. Je to přátelství, radost z přítomného okamžiku a možná také láska.

Hodnocení

Na sto kusů je pořádná kniha. Má pět set stran, hustota písmen je docela malá, takže s touto knihou strávíte několik příjemných večerů. 

Hlavní hrdinka Gina mi byla sympatická hned od prvních řádků. Bylo to především tím, že byla moje vrstevnice a to se pak čte ještě lépe. Neměla to v životě moc snadné, s matkou si moc nerozuměla, Z Ginina pohledu byla moc tvrdá a nespokojená se vším, co kdy Gina udělala. Neschvalovala jí vztah s Kitem, kterého Georgina opravdu milovala, za to však matka schvalovala vztah a později manželství se Stuartem, který byl Kitův pravý opak. Když došlo k rozvodu, svalovala vinu na Ginu. A pak tu byla rakovina a následná léčba, kterou Gina musela podstoupit. Tenkrát se uzdravila. Velkou oporou jí byl právě Stuart. 

Po rozvodu se Gina odstěhovala do malého bytu. Jak vměstnat do mini prostoru maximum věcí z bývalého domu? Těžko. A tak se Gina rozhodla své věci roztřídit. Ponechá si sto věcí. Sto věcí, které mají pro ni velkou hodnotu. Dokážete si představit, že si takto roztřídíte svůj život? To potřebuji, to nepotřebuji, na to mám vzpomínky, na to se jenom lepí prach. Je to těžké nebo lehké? Pro Ginu to těžké je. Kousek po kousku se zbavuje věcí.

Ale není to jen příběh o třídění věci, ale i o tom, jak si dát do pořádku život. Život se skládá nejen ze ztrát, ale i z nálezů. I když něco ztratíte, něco dalšího naleznete. To se stalo i Gině. 

Příběh vypráví Gina v er-formě, Kniha je rozdělena do několik časových úseků. První úsek je z let 1991 - 2002, kdy poznává svou nejlepší kamarádku Naomi a svou první velkou lásku Kita. Druhý úsek popisuje roky 2005 až 2008. Tyto roky charakterizuje seznámení se Stuartem a diagnostika rakoviny. Poslední část je současnost. Kromě rozvodu tato část souvisí s novým životem. Co se v něm událo, to už neprozradím.

Co bych knize vytkla, bylo několik klišé, které nebyly moc originální, ale celkově příběh vyznívá velmi dobře. Dílem se jedná o lehce psychologický román, dílem je to společenský román. V každém případě byl příběh opravdu krásný. Sice jsem podle anotace čekala něco jiného, ale líbil se mi.

Rozhodně je to opravdu inspirativní příběh, nutí k zamyšlení, které věci jsou pro nás opravdu důležitých. Určitě by to nebyla lehká volba rozhodovat se, co si ponechat a co půjde pryč. A kdyby jen věci, příběh nabízí spoustu dalších podnětů k tomu, abyste si užívali přítomného okamžiku.

O autorce

Lucy Dillon je anglická autorka romantických příběhů. Už na škole vytvořila divadelní  hru a redigovala časopis, později pracovala pro knižní nakladatelství. Žije na vesnické usedlosti, kterou postupně renovuje, má ráda psy, poslouchá klasickou hudbu, a když zrovna nevymýšlí další román, peče zázvorové sušenky.

Obálky

Nejvíce se mi ze zahraničních obálek líbí německá a švédská. Pejsci na anglické a italské jsou sice pěkní, ale tentokrát zvítězilo chmýří pampelišek a moře.

   

Knihu můžete zakoupit v e-shopu knihkupectví.
Děkuji knihkupectví Knihcentrum za poskytnutí recenzního výtisku.

Za chvíli jsme doma, jen si odskočíme do Afriky

AUTOR: Oliver Scherz
ILUSTRACE: Barbara Scholz

ORIGINÁL: Wir sind nachher wieder da, wir müssen kurz nach Afrika (Thienemann, 2014, Stuttgart)

PŘEKLAD: Tomáš Teodosijev

NAKLADATELSTVÍ: Albatros

ROK: 2015

POČET STRAN: 112

ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:

Anotace

Co byste dělali, kdyby vám v noci zaklepal na okno slon? Slon jménem Abuu, který utekl ze zoo a touží znovu vidět svou početnou rodinou v Africe. Sourozenci Honzík a Maruška si sbalili svačinu a rozhodli se slona na jeho dobrodružné cestě doprovodit. Afrika totiž neleží tak daleko, jak se zdá.

Něco málo o ději

Je bouřka, místnost je plná stínů. Honzík s Maruškou zůstali sami doma a trošku se bojí. Když v tom jim na okno zaťuká obr, jak si nejdříve myslí. Ale obr to nebyl - byl to slon Abuu, který utekl ze ZOO. Jeho přáním je, aby se dostal do Afriky ke své rodině.

Honzík s Maruškou mu rodinu pomůžou najít. Rodičům napíší vzkaz: "Za chvíli jsme doma, jen si odskočíme do Afriky" a vydají se na dalekou pouť.

Hodnocení

Když jsem poprvé na stránkách Albatrosu zahlédla tuto útlou knížku s krásnou ilustrací na obale, věděla jsem, že si ji budu chtít přečíst. A taky samotný název mě hned zaujal - málokdy vidíte název knihy tak dlouhý jako je tady. 

Dospělému čtenáři je asi od počátku jasné, jakou má příběh pointu, přesto však není okraden o příběh, který je plný napětí a dobrodružství.

Příběh začíná strašidelně, při bouřce, kdy Honzík se sestrou Marušku zůstal sám v domě. Po pokoji běhají stíny a přiznejme si to, oba mají strach. Ještě více se vyděsí, když jim kdosi na okno zaťuká. Po chvíli však zjistí, že to není obr, jak si nejprve mysleli, ale smutný slon Abuu, který touží po tom dostat se domů do Afriky. Putují přes hory, moře, poušť, potkávají se se zvířaty nebezpečnými i zajímavými.

Čtení svádí k tomu, abyste měnili hlas. Hluboký Abuův, vysoký hlas Maruščin, syčivý chobotnice. A to možná také zapříčinilo to, že se dceři příběh líbil a ani nedutala, když chobotnice stáhla Abua do hlubiny moře. 

"Honzíku!" volala Maruška.

A protože se chobotnici zdálo nejjednodušší postarat se nejprve o nejmenší oběť, otočila k ní svou hlavu.

"Podej mi ruku..." zasyčela na Marušku.

"Nedělej to, Maruško!" vykřikl Honzík.

"Ukážu ti mořské dnu..." syčela dál chobotnice. "Plavou tam duhové rybky a mořští koníci. A medúzy ti předvedou svůj tanec!" Mluvila a přitom se se pomaličku sunula k Marušce. "Moře se ti bude líbit. Podej mi ruku!"

Knihu doprovází ilustrace Barbary Scholz. Jsou moc krásné a nejvíc se mi líbily děti v pyžamech, ve kterých byly celou dobu. Ilustrátorku mohou někteří čtenáři znát z knih o Agátě a doktorovi Lupovi.

K létu patří cestování a proč si neužít to pravé cestovatelské dobrodružství prostřednictvím této knihy? 

Kniha je určená pro děti od šesti let, což si myslím, že je ideální čtení pro rodiče s dětmi, ale dokážu si představit i třeťáka nebo čtvrťáka, jak si z knihy pořizuje čtenářský deník. Zkrátka je to čtení jak pro děti, tak i pro rodiče.

O autorovi

Oliver Scherz se narodil v roce 1974 v Essenu, je herec a autor knih pro děti. Se svou ženou a dvěma dětmi žije v Berlíně.

Knižní úlovky, červen 2015

Začaly prázdniny. Pro školáky a studenty období odpočinku, výletů, dovolených, pro jejich rodiče sáhnutí hluboko do peněženky. Ať žije léto!

Za měsíc červen se toho moc neudálo. Knih mi přišlo sice málo v porovnání s jinými blogery, ale i tak to jsou krásné kousky. 

První kniha se jmenuje Na sto kusů od autorky Lucy Dillon. V tuto chvíli ji čtu a moc se mi líbí, i když je to trochu smutný příběh. Gina se po rozvodu odstěhuje z velkého domu do malého bytu a rozhodne se, že si ponechá sto věcí. Dokážete si to představit? Některých věcí se zbavit bude velmi bolestné.

Druhá kniha, která mi přišla k recenzi je Černobílý svět od Kathryn Stockett. Někteří ji už určitě četli, protože u nás vyšla poprvé v roce 2011, což není tak dávno. (Docela mě občas pobaví komentář některých blogerů, kteří si pod pojmem starší kniha představí knihu vydané v tomto roce...). Navíc mi byla kniha doporučená v knihovně, takže jsem viděla, že je v nabídce, neváhala jsem.

A poslední knihou je Osamělost prvočísel od italského spisovatele Paola Giordana. Kniha je opět nové vydání, ale opět jsem na ni slyšela kladné ohlasy, tak na tu se také moc těším.

Nově do knižního souhrnu přidávám i audioknihy. Určitě si zaslouží, abych se o nich zmínila. Začala jsem spolupracovat s Audiotékou a poslechem audioknih se mi otevřel nový prostor. V měsíci červnu jsem měla možnost poslouchat několik nahrávek. 

První byla od vydavatelství Tympanum. Jmenuje se Babička drsňačka od anglického spisovatele pro děti Davida Walliamse. Bylo to skvělé, poučné a i smutné a podání Jiřího Lábuse je nezapomenutelné.

Druhá kniha byla opět pro děti, tentokrát trochu návrat do dětství, kterou možná ani ostatní posluchači neznají. Napsal ji František Nepil a jmenuje se Kočka se vdávala, pes se ženil. Vyprávění pro předškolní děti o zvířátkách a řemeslnících se zhostil Zdeněk Řehoř.

Do třetice všeho dobrého a ledového je audiokniha Poslední Laponec od francouzského spisovatele Oliviera Truca. Mrazivý sever, vražda a krádež posvátného bubnu, to je skvělý poslechový zážitek. Navíc, když vám do ucha promlouvá Igor Bareš, Jana Stryková a Pavel Rímský, je to něco, co se vám dostane pod kůži.

Barvy lásky: Svedená

AUTOR: Kathryn Taylor
ORIGINÁL: Colours of Love - Verführt (Bastei Lübbe, 2014, Kolín)
PŘEKLAD: Tomáš Butala
NAKLADATELSTVÍ: Moba
ROK: 2014
POČET STRAN: 231
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:

Anotace

Sophie je zpátky v Londýně – sama a se zlomeným srdcem. Nemůže zapomenout na úžasné dny, a především noci, které prožila s Matteem v Římě. Touží po něm stále víc a trápí se. Nakonec se rozhodne vrátit do Itálie – a i Matteo je rád, že se znovu vidí. Svádí ji k ještě odvážnějším erotickým hrátkám než dříve. Jeho minulost ho však vytrvale pronásleduje…

Něco málo o ději (navazuje na předchozí díl)

Sophie jede s Matteem z Itálie až do Anglie autem. Důvod, proč neletí letadlem, Matteo stále tají, ale v tuto chvíli je to Sophii vážně jedno. V Anglii čeká Mattea důležitá práce - musí zjistit, zda obraz, který byl prodán aukční síní Conroy's, opravdu maloval Enzo.

Romantika a vášeň, která vypukla mezi Matteem a Sophií v Římě, kde byla Sophie pracovně, se znovu rozhořela a Sophie chová naději, že by mohla odhalit Matteovo tajemství. Ale je tu několik lží, které Sophii zkříží plány.

Hodnocení

Je libo hodně vášnivého sexu s odvážnými praktikami? Dámy, tak na tohle v tomto dílu zapomeňte. Sice ano, vášeň mezi Matteem a Sophií je popsána opravdu dostatečně, ale děj dostal přednost před erotikou.

Příběh opět začal tam, kde v minulém díle skončil. Chvíli jsem tápala a vzpomínala, proč jede Matteo do Londýna a co všechno se událo v minulém díle. Autorka však naštěstí mezi řádky vsunula i důležité okamžiky z předchozí knihy, takže i čtenář, který nečetl knihu Ztracená, nebude tak ztracen. Přesto však doporučuji si přečíst i tuto knihu, protože jistě zde nebylo řečeno vše.

Vlastně se od posledního dílu nic nezměnilo. Sophie mi byla sympatická a cítila jsem s ní všechny radosti, ale i trápení, které zažívala s Mateem. Stejně jako ona i já se do něj zamilovala, do toho charismatického Itala a také jsem stejně jako ona toužila, aby se otevřel a vyzpovídal se z trápení, které ho tíží.

A i když se mi kniha líbila, opravdu líbila a čtení jsem si užívala, mám k ní několik malých výhrad. Knihu jsem měla přečtenou během dvou večerů, což je známka toho, že se kniha četla velmi dobře a také rychle. Ale již po pár dnech nevím, o čem vlastně byla a celkově ve mně nenechala žádný trvalý pocit.

Druhá výhrada je k erotice. I když se jedná o erotickou literaturu, erotiky v ní mnoho nebylo. A když se tam objevila, říkala jsem si, jestli je to vážně možné?? Mnoho lechtivých románů jsem nepřečetla, takže opravdu nevím, jestli má být sex v každé kapitole nebo stačí dva až tři za celou knihu. Co se mi však líbilo, byla Sophiina změna v chování - Sophie, která je pro okolí rozumná a chytrá, se v Matteově náruči měnila v Sophii vášnivou a odvážnou. 

A ještě musím trochu zkritizovat Mattea. I přesto, že mi bušilo srdce při představě, že by mohl být muž z masa a kostí, vadilo mi, že byl tak zabedněný a Sophii od sebe odháněl, upřímně, dost nevybíravým způsobem a občas mi přišlo, že se chová jako malý kluk.

Ale nechci knihu jen kritizovat, když se mi ve skutečnosti opravdu líbila. Navíc mě učarovalo i prostředí, v kterém se příběh odehrával, od starého sídla a luxusních domů v Anglii až po návrat do římských ulic. Obě hlavní postavy byly z větší části velice sympatičtí, žádní hloupí lidé bez rozumu.

Čtení přímo svádí k tomu, abyste si knihu vzali k vodě a užívali si s ní sluníčka a letní pohody. A třeba vás čtení naláká k tomu, abyste si přečetli i předchozí knihy, protože vážně stojí za vaši pozornost.

O autorce

Kathryn Taylor je německá spisovatelka, která už od dětství věděla, že bude spisovatelkou. V jedenácti letech jí vyšel první příběh. Teprve série Barvy lásky ji proslavila a jí se tak splnil sen.

Obálky

Těžko říct, která obálka je nejhezčí. Obě jsou moc hezké, jedna černá s růžovými okvětními lístky evokuje vášeň, druhá  ledově chladná s malými diamanty jako s roztříštěnou láskou.

  

Napsáno pro Mobu.