AUTOR:Dagmar Zezulová
NAKLADATELSTVÍ: SmartPress
ROK: 2012
POČET STRAN: 160
ZDROJ: vlastní
Anotace
Druhé, doplněné vydání.
Svědectví o tom, jak se žije pěstounům a dětem v pěstounských rodinách. Pokud si myslíte, že vaše starosti jsou nesmírné, pak po přečtení této knihy možná zjistíte, že vlastně žijete v ráji. Kniha je svědectvím o tom, že být pěstounem rozhodně není jednoduché, ale přesto to stojí za to. Uvažujete-li o adopci či o pěstounství je dobré si knihu přečíst abyste získali představu co vás může potkat. Pro všechny ostatní je to dobré povzbuzení k překonávání všedních starostí.
Hodnocení
Pěstounství je oblast, o které nemám mnoho informací. O péči dětí, jeho radostech, ale i starostech vypráví tato útlounká knih.
Autorka má zdravou a fungující rodinu, do které se společně s manželem a dvěma syny rozhodla přivést další děti - z dětských domovů. Jenže trvalo dlouho, než mohli první z nich, Gábinku, přivítat doma. Postupně u nich takto našly domov další dvě holčičky a úplně na konec jeden dospívající mladý muž.
Každé z dětí mělo svou minulost, svoje kořeny a rodina Zezulových si jejich lásku a důvěru musela vybudovat a vypěstovat. Jejich péče však přinesla ovoce.
Autorka v každé kapitole líčí život se svěřenými dětmi. Popisuje, jak se k nim děti dostaly, jaké bylo postupné sžívání se. Každá holčička byla jiná, přesto si k sobě všichni našli cestu. Museli řešit také velké zdravotní problémy jedné z nich. Jedno z obtížných období byla puberta (kterou šťastně nebo i hrůzyplně prožil každý z nás).
Museli jistě překonat i reakce svého okolí. Naštěstí jim osud přál a oni působí jako velká šťastná rodina. Ne všichni mají takové štěstí.
Kniha vyšla poprvé v roce 2006. Zabývala se pouze dětstvím, ale když se chystalo nové vydání, autorka do něj vložila i druhou část, která se týkala dospívání. Tato část je kratší, ale klidně bych přivítala další kapitoly navíc. Jsou sice krátké, ale výstižné. Čtenář z nich cítí spoustu lásky a ochotu dávat radost.
Na konci knihy je slovníček pojmů - co je to pěstounství, adopce, jaký je mezi nimi rozdíl. Pokud vás tato tématika zajímá, nechybí ani odkazy, na kterých najdete spoustu dalších informací.
Rodiny, jako je ta Zezulových, mají můj nesmírný obdiv a fandím jim. Děti potřebují lásku a bezpečí A i když je o ně v dětských domovech řádně postaráno, přesto tety a strýcové jim nedají to, co máma s tátou, i když jsou jen náhradní.
Pro koho je kniha určená? Nejspíš pro všechny čtenáře. Ať už jsou to rodiny, které s pěstounstvím začínají nebo o ni uvažují, i těm, kteří jsou už zkušení a chtějí se utvrdit v tom, že to, co dělají, dělají dobře a nejsou v tom sami. A je určená i těm, kteří s pěstounstvím nemají nic společného. Každý si v knize najde to svoje.
O autorce
MUDr. Dagmar Zezulová pracuje jako primářka na Oddělení zobrazovacích metod ve svitavské nemocnici. Je matkou šesti dětí, z toho čtyř v pěstounské péči. Vede sdružení Děti patří domů, které podporuje pěstounskou a hostitelskou péči, vzdělávání v této oblasti a sdílení zkušeností, dále organizuje respitní pobyty pro matky-pěstounky. V roce 2006 vydala knihu Domov je místo, odkud tě nevyhodí, ve které popisuje dětství svých i přijatých dětí (příběh vycházel jako seriál na webu Rodina.cz). Autorka (momentálně již občasně) bloguje na portálu Aktuálně.cz a pod přezdívkou Maceška na webu Rodina.cz. Společně s knihou Domov je místo, odkud tě nevyhodí… ani když vyrosteš vychází paní Zezulové v nakladatelství Portál odborná kniha Pěstounská péče a adopce. Zdroj: SmartPress
Děkuji nakladatelství SmartPress za poskytnutí recenzního výtisku.