AUTOR: Virginia Andrewsová
ORIGINÁL: Flowers in the Attic (1979, Fontana, Londýn)
PŘEKLAD: Jana Pacnerová
NAKLADATELSTVÍ: IKAR Praha
ROK: 1993
POČET STRAN: 334
ZDROJ: knihovna
HODNOCENÍ:
Anotace:
Květy z půdy jsou první částí pětidílné rodinné ságy o lásce a nenávisti. Christopher, Cathy, Carrie a Cory, čtyři krásné blonďaté, modrooké děti, všemi lidmi přezdívané jako Drážďánské panenky. V době, kdy jejich příběh začíná, jsou Carrie a Cory malá pětiletá dvojčátka, Cathy je dvanáct a Christopherovi čtrnáct let. Žijí se svými rodiči, Chrisem Dollangangerem a Corrinou Dollangangerovou, v krásném malém rodinném domku. Jenže všechno se jednoho dne zhroutí. Jejich otec má narozeniny, společně s matkou mu připraví oslavu a netrpělivě čekají, až přijede z práce. Jenže on už nikdy nepřijede, měl smrtelnou autonehodu. Protože to byl právě on, kdo živil celou rodinu, nastane krize. Corrina nic neumí, nemá práci, je zhroucená ze smrti svého manžela a nedokáže uživit čtyři malé děti.
Něco málo o ději
Po smrti otce se matka se čtyřmi dětmi vrací do rodného sídla do Virginie. Má to ale jeden háček. Nikdo se nesmí dozvědět, že Corinna má děti a zvlášť ne jejich dědeček. Corinna si ho chce usmířit, nejen proto, že umírá, ale také proto, že se chce dostat zpět do jeho závěti. A to půjde jenom tehdy, když si bude myslet, že je bezdětná.
Spolu s babičkou ukryjí děti do podkrovního pokoje, odkud mají přístup na půdu. A od té doby se jim změní celý život. Zpočátku jsou plní naděje a touhy a nakonec je čeká jen jedna velká lež a zrada...
Dlouho jsem váhala, jestli si mám knížku přečíst. Nakonec mě přesvědčilo moje zvědavé já, a tak jsem si sedla a začala číst. Celou tu dobu jsem měla stažené hrdlo a čekala, jak se bude děj vyvíjet. První část probíhala relativně lehce, dalo by se říct, že se to tam na té půdě dá nějak přežít - babička jim nosila jídlo každý den, maminka zase plno hraček a knih, půda byla obrovská, takže se mohli dosyta vyřádit. Druhá část se však změnila. Chris a Cathy dospívali a bylo těžké se nedívat jeden na druhého. Nakonec děj vyústil v tragédii, která je přinutila utéct z nenáviděného vězení.
Hodnocení
Kniha je psaná velmi čtivým způsobem, nemůžete se od ní odtrhnout, dokud děj neskončí. I když se celý příběh odehrává jen na půdě, nikdy se nenudíte nějakým hluchým místem. Celá kniha je o naději, že jednou přijde den, kdy je matka z půdy propustí, ale ten pořád nepřichází.
Kniha vznikla na základě pravdivé události. Musím přemýšlet nad tím, jak někdo mohl takové zvěrstvo udělat, jak mohl slibovat svobodu, když to nakonec nesplní a jak se z milující matky stala zlá a podlá žena.
Moje sympatie má samozřejmě Cathy, která, ač tehdy dvanáctiletá dívenka, se musela vyrovnat s tím, že jsou na ní závislá malá dvojčata. A Chris se stal mým princem. Bylo mu na začátku příběhu čtrnáct, ale byl chytrý a dokázal své sourozence podržet.
Nejvíc mě však zklamala jejich matka. I přesto, že je milovala, tak jak běžel čas, zapomínala na ně, nechodila za nimi, nehrála si s nimi, zajímala se jen o sebe, šperky, šaty, bohatství a o Barta, jejího druhého manžela.
I když se příběh málo věnoval babičce a dědečkovi, i to málo stačilo, aby si o nich člověk udělal obrázek sám - tvrdí a nenávistní lidé, kteří lpí na Bohu a pravidlech.
Knihu se určitě přečtěte, pokud jste příznivci skutečných příběhů s koncem, který je tragický a smutný.
Sama nevím, co bych mohla o této knize napsat něco rozumného a kloudného, nenacházím slova, jak vyjádřit ten smutek nad osudem čtyř dětí.
O autorce
Virginia Andrewsová je známá především psaním sérií o zakázané lásce a rodinném tajemství. Celý život byla upoutána na vozík, v 66 letech zemřela na rakovinu prsu. Její knihy byly tak populární, že knihy, které Virginia nestihla dopsat, za ni dokončil spisovatel Andrew Niederman.
Zdroj: bookfan