Hulínské autorské čtení s Markétou Harasimovou

V pozdním odpoledni 28. 3. 2017 se v hulínské místní knihovně konala One Woman Show spisovatelky Markéty Harasimové. Markéta Harasimová před týdnem vydala svoji třináctou knihu s názvem Poháry touhy.

Kniha vypráví příběh o Viole, které znenadání spadne do klína dědictví v podobě vinice na Moravě. Ono vlastně ani není o co stát, protože vinný sklep se jí vyloženě propadá nad hlavou, ale Viola se rozhodne, že vinici dá do pořádku i přesto, že o vinařství nemá ani potuchy. Navíc se jí zjeví duch jejího dědečka, který ji přivede na stopu zločineckému gangu. Nechybí samozřejmě ani erotika, která dostává v autorčiných románech hodně prostoru.

Nové nakladatelství

Tato kniha je úplně první vydanou knihou nového nakladatelství MaHa, které Markéta Harasimová založila v prosinci 2016. Nové nakladatelství vzniklo na popud toho, že někteří vydavatelé svoje knihy nepropagují tolik, kolik by si kniha zasloužila.

Aby vzniklo nové nakladatelství je potřeba vlastnit živnostenské oprávnění, být v registru nakladatelů v Národní knihovně, získat ISBN, také si domluvit distributora, grafika, mít povědomí o marketingu.

Markéta Harasimová bude zatím vydávat svoje knihy, ale v budoucnu se nebude bránit spolupráci s českými spisovateli. 

Na otázku, zda bude vydávat i e-knihy k papírovým knihám, autorka odpověděla, že ne a ani o tom neuvažuje. Co však plánuje, je vydávání audioknih. 

Scénář k Sametové kůži a knížka pro děti

Už na minulém autorském čtení se Markéta Harasimová zmiňovala o tom, že pracuje na scénáři ke knize Sametová kůže. Scénář je na velmi dobré cestě, ale než se dostane do kin, ještě potrvá několik let, než nabude své finální podoby.

Už se také blíží vydání knížky pro děti. Kniha by měla vyjít do letních prázdnin nebo krátce po nich. Kniha se jmenuje Příběhy kočičky Ťapičky. Ťapička je malé bílé koťátko, které zažívá spousty dobrodružství. Ťapička už má také další pokračování.

Pro dospělé čtenáře autorka připravuje další román. Román Poháry touhy je eroticko-mysteriozní příběh, kniha, kterou má momentálně rozpracovanou, se bude týkat sériového vraha. Čtenářky, ale i čtenáři, se tedy mají na co těšit.

Beseda byla velice příjemná a díky komornímu publiku byla atmosféra uvolněná, všechny jsme se nasmály a kromě knih se také mluvilo o štíhlé linii, lechtivě o mužích či o zážitcích z křestů.

Vykladačka smrti

AUTOR:  Ariana Franklin
ORIGINÁL: Mistress of the Art of Death (Bantam Press, 2007)
PŘEKLAD: Ina Leckie
NAKLADATELSTVÍ: Jota
ROK: 2009
POČET STRAN: 398
ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:

Anotace

Na počátku románu, který se odehrává v Cambridgi dvanáctého století, jsou čtyři brutálně zavražděné děti. Všeobecné zděšení, obracející se proti židovské komunitě, nutí anglického krále povolat specialisty až z jižní Itálie. Do Anglie přijíždí pozoruhodná trojice sestávající z vyšetřovatele židovského původu, arabského osobního strážce a především mladé lékařky. Lékařka je "vykladačka smrti", což je raná forma povolání zvaného v současnosti soudní lékař, a zároveň hlavní hrdinka celého příběhu. Příběhu plného napětí, v němž se dramatický spád vyprávění snoubí se znamenitě konstruovanou zápletkou. Příběhu, který nám zároveň připomíná, že střetávání kultur, náboženská zaslepenost a zápas humanity s intolerancí provázejí lidstvo od nepaměti.

Hodnocení

Historické knihy čtu minimálně. Ať už je to nějaká romance nebo i detektivka, prostě historickému žánru se téměř vyhýbám. Možná je to tím, že mě historie nezajímá natolik, abych si něco přečetla. Tentokrát jsem však udělala výjimku a rozhodla se, že si něco přečtu. 

Los padl na knihu Vykladačka smrti, kterou jsem měla ve wishlistu už hodně dlouho (ono toto tvrzení odporuje tomu, co jsem napsala výše), respektive celou sérii. Na knihu jsem četla většinou pozitivní reakce, takže jsem si řekla proč ne. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že se mi kniha líbila!

Cambridge 1171. Městečko, kde vládne povětšinou klid a pohoda, je otřeseno. Někdo tady vraždí malé děti. Nejprve se obětí stal malý Petřík, který zmizel. Když ho lidé našli, byl mrtvý a zohavený. Místní abatyše odmítá Petříka vydat a jeho ostatky se stávají důvodem k pochybným zázrakům. Různé zvěsti a zlé jazyky chtějí vraždu Petříka hodit na Židy. Král Jindřich II. je uzavírá na svém hradě, aby předešel násilnostem. Jenže ani toto opatření nepomohlo dalším čtyřem dětem, které záhadně zmizely. Jindřich II. je silně znepokojen. Nejen nastalou situací, ale i tím, že musí Židy živit. A tak se spojí se sicilským králem, aby ze Salerna do Cambridge vyslal své nejlepší lidi k vyřešení těchto vražd.

Do Anglie se tedy vydá Žid Simon Neapolský, Saracén Mansur a žena Adélie. Tato nesourodá trojice navenek působí obyčejně, ale ve skutečnosti je to detektiv, bodyguard a patoložka-lékařka. Hlavní postavou se stává především Adélie. Je nanápadná, skromná a každý, kdo se s ní setká, má hned lepší den. Je však také velmi inteligentní a své práci rozumí jako nikdy jiný. Je odvážná a nebojí se pátrat na vlastní pěst.

V Cambridge se naše trojice spřátelí s místními obyvateli. Velkou roli dostal malý Ulf se svým příšerně smradlavým psiskem, a také sir Rowley, který bojoval ve Svaté zemi a na zádech si nese jednu velkou vinu.

Kdo je masový vrah jsem měla tušení už někdy v polovině knihy. Samozřejmě, že pokud to čtenář sám nepozná, autorka ho odhalí v téměř závěru knihy. Na jednu stranu mě potěšilo, že jsem taky někdy sama uhodla tuto hádanku, na druhou stranu mě to docela mrzí, protože mě vždycky v závěru knihy po odhalení baví ten wau-efekt.

Kniha byla čtivá. Moc se mi líbila, sice nebyla doslova thrillerem, ale velmi dobrou detektivkou. Kromě hlavního děje se čtenář také něco dozví o době, ve které se děj odehrává. Především je tu král Jindřich II, a také křižácké války ve Svaté zemi.

A i když se přidávám k těm, co se kniha líbila, musím říct, že byla moc dlouhá. Není totiž necelých čtyři sta stránek jako čtyři sta stránek. Nakladatelství pro čtenáře připravilo opravdu poctivou knihu, kdy je každá stránka naplněná textem do posledního místečka. Proto mi čtení přišlo nekonečné a chvílemi jsem si říkala, že i přes čtivost ji odložím. 

Vykladačka smrti je první kniha ze čtyřdílné série o této vzdělané ženě. Určitě si další příběhy přečtu, protože mě Adéliina postava zaujala a chci se dozvědět, jaké nástrahy si pro ni osud přichystá dál.

Obálky

  

O autorce

Ariana Franklin alias Diana Norman začínala jako talentovaná novinářka. Po sňatku s žurnalistou Barry Normanem se rozhodla vzdát kariéry v novinách a usadila se na venkově, kde se věnuje výchově svých dvou dcer, studiu středověkých dějin a psaní. Vykladačka smrti je jejím prvním historickým thrillerem a získala za něj v roce 2007 cenu pojmenovanou po jiné skvělé autorce historických detektivek, Ellis Petersové. 

Řvi potichu, brácho

AUTOR: Ivona Březinová
ILUSTRÁTOR: Tomáš Kučerovský

NAKLADATELSTVÍ: Albatros, Pasparta
ROK: 2016

POČET STRAN: 207

ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:




Anotace
Ivona Březinová citlivě, ale s nezbytným nadhledem vypráví příběh autistického chlapce a jeho okolí, které se s jeho poruchou musí dennodenně vyrovnávat. Knížka s výtečnými ilustracemi Tomáše Kučerovského dětem ukazuje, že s poruchou autistického spektra se dá žít a že nakonec je ze všeho nejdůležitější jako vždycky láska a dostatek porozumění.

Hodnocení

Když jsem před nedávnem četla knihu o autismu, myslela jsem si, že mě podobná kniha už nemůže dostat. Ale dostala. Kniha Ivony Březinové zasáhne přesně tam, kam svým příběhem mířila a to přímo do citů.

Vypravěčkou celého příběhu je čtrnáctiletá Pamela. S maminkou a bratrem Jeremiášem se už mockrát stěhovala z místa na místo, měnila školu za školu, kamarády za kamarády. A to jenom kvůli svému dvojčeti Jeremymu. Jeremiášovi ve třech letech diagnostikovali nízkofunkční autismus s poměrně těžkou mentální retardací.

Jeremiáš má své dny barevně rozdělené, rád si hraje se zipy a fascinují ho kulaté tvary - od koláčků, jídla až po knoflíky. Všechno musí být tak, jak on chce, aby bylo. Problém nastává, když v jeho oblíbených tvarohových buchtách nejsou hrozinky, nebo když Pamela nebo máma nemají tu správnou barvu oblečení nebo když auta neparkují tak, jak si je zapamatoval při první procházce. Má své rituály, které dělá s přesností na minuty.

Život s Jeremiášem je jedno velké herní dobrodružství, změna pravidel povolena. Pro Pamelu a mámu život s Jeremiášem není vůbec jednoduchý, musí se dennodenně potýkat nejen s autismem, ale i se sousedy, kteří netuší, proč Jeremiáš celou noc křičí.

Velkou máminou pomocí je Pamela, která má svého bráchu bez ohledu na to, jaký je, moc ráda. Ale i ona má svůj vlastní život. I když předčasně dospěla, nezapomněla na to, že je vlastně slečna, která se může zamilovat. A tak i jí se do života dostane jeden velmi zvláštní mladík. Jeho bezelstné chování vytáčí nejen Pamelu a spolužáky, ale také učitele. Přesto to Pamelu k němu táhne. Pamela si v nové škole nachází i novou kamarádku. Autorka zde popsala i odvrácenou stranu přátelství a nepochopení Remíkovy nemoci.

Kniha byla naprosto skvěle napsána. Hodně citlivé téma autorka podala opravdu mistrně - chvílemi smutné čtení bylo vyváženo vtipnými scénami. Knihu také velmi dobře doplňují ilustrace od Tomáše Kučerovského. Obrázky ukazují situace, které se v příběhu udály. Ilustrace jsou v barvách jednotlivých dní.

Kniha Řvi potichu, brácho by měla patřit do každé knihovničky a také by stála za to, aby se o ní více vědělo. A určitě by si knihu měli přečíst i dospělí, protože my dospělí máme často tendenci odsuzovat hysterické a nezvladatelné děti jako nevychované. Ale co když zrovna právě ty hysterické a nezvladatelné děti trpí nějakou poruchou jako je třeba autismus?

Kniha byla nominována na Magnesii Literu 2017 a já si v tuto chvíli přeji, aby ve své kategorii zvítězila.

A dodávám, že tuto knihu by si měli přečíst všichni, aby nahlédli pod pokličku této nemoci.

O autorce

Ivona Březinová píše knihy pro děti a mládež všech věkových kategorií a nejrůznějších žánrů. Za součást své profese považuje i povídání si se čtenáři na besedách a veřejných čteních. Často a ráda jezdí do knihoven a škol po celé České republice a na Slovensko, kde jsou její knihy překládány nejčastěji. Za své knihy dostala řadu ocenění.

Od roku 1997 se živí jako spisovatelka na volné noze. Od roku 2012 je patronkou klubu „Hornomlýnská“ při Asociaci rodičů a přátel zdravotně postižených dětí v ČR. V roce 2013 se díky knize Lentilka pro dědu Edu stala patronkou nadace Alzeimer Nadační fond.

Zdroj: Ivona Březinová

Hledání modré

AUTOR: Lois Lowry
ORIGINÁL: Gathering Blue (Houghton Mifflin Harcourt, 2000)
PŘEKLAD: Dominika Křesťanová
NAKLADATELSTVÍ: Argo
ROK: 2016
POČET STRAN: 223
ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:

Anotace

Význačná a mnoha cenami ověnčená americká spisovatelka Lois Lowryová, podobně jako v prvním svazku své světoznámé tetralogie, který vyšel česky pod názvem Dárce, stvořila tajuplný svět budoucnosti: Lidské společnosti vládne krutost a klam. Slabí, staří a nemocní jsou nežádoucí. Když Kiře zemře maminka, dívka se bojí, že ji vesnické společenství zapudí. Rada moudrých ale rozhodne, že Kira, jež se od maminky naučila tkát a vyšívat, vyšije kabát pro pěvce, který v obrazech vypráví lidské dějiny a předpovídá budoucnost. I další dvě děti mají úkol, jeden chlapec má pěvci vyřezat hůl, další dívka má pěvce jednou dokonce nahradit. Trojici dětí zdánlivě nic nechybí, jsou dobře zaopatřené, a přece v nich hlodají nedůvěra, strach a pocit, že jsou vlastně zajatci. Brzy však vyjde najevo, co s nimi rada moudrých doopravdy zamýšlí...

Hodnocení

Před dvěma lety jsem četla knihu Dárce. Kniha se mi líbila, byla taková tajemná a zvláštní a pokud jste ji ještě nečetli, tak to napravte a přečtěte si ji. Hledání modré by měl být druhý díl, tedy pokračování Dárce, ale brzy zjistíte, že z Dárce tady nikdo nevystupuje. To, že je tato kniha druhým dílem, jsem nevěděla, ke knize jsem tedy přistupovala úplně jinak a s čistým štítem.

Stejně jako v knize Dárce se příběh odehrává v neblíže určené budoucnosti. Může to být budoucnost blízká nebo i vzdálená. A stejně jako v Dárci i tady je nastolený systém, který řídí Strážci. Všichni ve vesnici musí být zdraví a silní. Pokud je někdo nemocný, sirotek, starý nebo zkrátka se vzepře systému, je okamžitě odsouzen k smrti.

To se mělo stát i Kiře. Jejího otce odnesla divá zvěř, Kiřina matka zemřela. O Kiru ve vesnici nikdo nestál, protože byla chromá na jednu nohu a tedy by byla k ničemu, kdyby se jí nezastal Strážce Jamison. Kira totiž uměla něco, co nikdo neuměl - Kira umí spravovat oděvy. Tento dar zdědila po matce. Jamison jí svěřil Zpěvákovo roucho. Toto roucho skrývá veškerou lidskou paměť (opět shoda s Dárcem) a Zpěvák má za úkol tyto paměti vyzpívat. A každý rok se na rouchu musí opravit některé části. Kira si brzy povšimne, že na rouchu chybí modrá.

Kniha se mi četla dobře a s lehkostí. Co mi však trochu vadilo bylo to, že příběh nebyl popsán do hloubky, nešel víc do jádra věci. Rozhodně by si to kniha zasloužila. Přesto mě kniha vtáhla do děje snadno.

Po přečtení jsem nebyla tak paf jako z Dárce. Ten byl lepší. Člověk si u Dárce  mohl říct, že to skončilo dobře/skončilo to špatně. Kdežto u Hledání modré příběh skončil uceleně. A právě konec mi trochu přivodil zklamání. Čekala jsem jiné rozuzlení příběhu a jiné Kiřino rozhodnutí. V jistém ohledu kniha skončila otevřeně a dává prostor k tomu, aby čtenář za Kiru rozhodl sám.

Už jsem se několikrát zklamala v anotaci a tady to není jinak. Opět jsem se utvrdila v tom, že anotace nemůžu číst mockrát za sebou. Stačí jednou a dost.

Kiřin příběh můžu jenom doporučit dál. Pokud máte rádi tento young/adult žánr, je to ideální kniha pro vás. Nepočítejte ovšem, že se dočkáte odpovědí na všechny vaše otázky, které vás při čtení napadnou. Třeba se to dozvíte v dalším knize, kterou autorka napsala. 

Doufám, že kniha Messenger vyjde i v češtině. Zdá se, že jedna postava z Hledání modré bude figurovat i v Messengerovi. Ale uvidíme a já se ráda nechám překvapit.

Obálky

    

O autorce

Lois Lowry se narodila v Honolulu na Havaji, vyrůstala v New Yorku, Pensylvánii a Japonsku. V současnosti žije a píše v Cambridgi ve stáě Massachusetts a v Maine. Mezi její koníčky patří také fotografování. Své fotografie uplatnila na obálkách knih Number the Stars (Spočítej hvězdy) a The Giver (Dárce). Je autorkou více než třicet knih pro mládež. V řadě z nich se zabývá vážnými tématy, jako je holocaust, nevyléčitelné nemoci, rasismus, život v totalitní společnosti apod. Za svou tvorbu obdržela nespočet ocenění, je dvojnásobnou držitelkou význačné literární ceny John Newbery Medal, a to za romány Spočítej hvězdy a Dárce.

Dobrovolnice

AUTOR: Hana Hindráková

NAKLADATELSTVÍ: Alpress

ROK: 2014

POČET STRAN: 231
ZDROJ: vlastní



HODNOCENÍ:

Anotace

Amélie objeví inzerát na práci dobrovolnice v uprchlickém táboře Kakuma v Keni. Zaplatí poplatek, ale po příletu zjistí, že naletěla podvodníkům. Začne pomáhat ve slumech, kde panují otřesné podmínky. Navíc zde někdo unáší děti. Amélie zkusí pátrat, netuší však, jaké nebezpečí jí hrozí. Jednoho dne procitne v chýši v zakrváceném oblečení a vůbec nic si nepamatuje.

Hodnocení

Afrika. Kontinent, který láká svou exotikou a vzdáleností. Ale je to také kontinent, kde se objevuje chudoba či nemoci.

Hlavní hrdinkou je míšenka Amélie. Její otec pochází z Keni a matka je Češka. Amélie otce nezná, vyrůstá pouze s matkou v Trutnově. Bohužel, Améliina máma zemřela. Její poslední přání bylo rozsypat popel v Keni, kde byla opravdu šťastná. Amélie sedá do letadla směr Keňa. Za prvé chce splnit matčino přání a za druhé se přihlásila jako dobrovolnice, která bude pomáhat chudým a nemocným lidem. Bohužel podruhé. Agentura, se kterou komunikovala, však žádné dobrovolnické služby neprovozuje. Amélie se tak najednou ocitá v neznámé zemi úplně sama. Aby však byla trochu užitečná, seznámí se s paní Katrin, která vede jinou dobrovolnickou organizaci. Amélii však nedají spát únosy dětí, které jsou tady častým úkazem. Úřady nic neřeší, zavírají nad nimi oči. Amélie se snaží do věci únosů proniknout, ale někomu se její vrtání do vosího hnízda vůbec nelíbí.

Protipólem Amélie je německý novinář Stefan. Na první pohled (i na ten druhý) frajer, který slaví u žen samé úspěchy, střídá partnerky, k žádné se nechce vázat. Do Keni letí za vidinou rychlé slávy - stejně jako Amélii ho zajímají únosy dětí. I on začne šťourat do vosího hnízda.

Jak Amélii, tak i Stefana může pátrání na vlastní pěst stát i život.

Tak trochu červená knihovna, tak trochu dobrodružství. Ač vážné téma, kniha se četla s lehkostí a osobně bych ji zařadila do odpočinkové literatury.

Autorka je znalá keňského prostředí a hodnověrně popsala nejen město Nairobi, ale i život v něm, především v chudinských částech města. Její popisy mě dokonale vtáhnuly do Afriky, doslova jsem před sebou viděla místní autobusy a cítila i africké slunce.

Kapitoly jsou krátké a i díky tomuto aspektu se kniha četla rychle. Krátké kapitoly jsou k ničemu, když kniha nemá dobrý příběh. Dobrovolnice však dobrý příběh má a stojí za čtenářskou pozornost. A třeba vás Améliina volba pracovat v Keni osloví. Proto je tady nezisková společnost Fair, jejímž hlavním úkolem je rozvoj venkova v rozvojových zemích.

O autorce 

Hana Hindráková pochází z Trutnova z východních Čech a v současné době žije ve Strančicích nedaleko Sázavy. Vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze se zaměřením na cestovní ruch a rozvojové země. Mezi její největší lásky patří Afrika, cestování a psaní. Od roku 2000 navštívila čtyřikrát Keňu, dále Tunisko, Egypt, USA, Nepál, Nový Zéland, Argentinu, Chile, Portoriko, Velké a Malé Antily a většinu evropských zemí. Hana píše poezii, prózu i publicistiku a v roce 2008 byla jedním ze zakládajících členů neziskové organizace Fair, o. s. (www.fair-ngo.eu).

Děkuji autorce za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu můžete zakoupit na stránkách nakladatelství.

Pohádky naruby

AUTOR: Zdenka Martincová
ILUSTRÁTOR: -

NAKLADATELSTVÍ: -
ROK: 2017

POČET STRAN: 59

ZDROJ: e-kniha

HODNOCENÍ

Anotace

Pohádky většinou končí tak, že dobro zvítězilo a zlo bylo potrestáno. Já to ale vidím trochu jinak.

Každé chování má svůj důvod. Lidé mohou být jiní, než se na první pohled zdá.

Proto jsem ve svých pohádkách dopřála sluchu postavám, které bývají v klasických pohádkách považovány za záporné.

Hodnocení

Každý z nás zná pohádky o perníkové chaloupce, o Sněhurce či o dvanácti měsíčkách. V každé z nich vítězí dobro nad zlem - děti svou chytrostí obelstí ježibabu z perníkové chaloupky, chamtivost macechy a Holeny se nevyplatí. Mohla bych pokračovat dál.

Autorka však pohádky pojala úplně jinak. Základ pohádky zůstal stejný, ale hlavní postavou není Sněhurka, Růženka či Maruška, ale postavy, které jsou v pohádkách záporné. Čtenář se z pohádek dozví, proč například Ježibaba žije v chaloupce z perníku nebo jak to doopravdy bylo se sudbou, kterou vyřkla sudička při křtu Růženky.

V knize najdete pět přepracovaných pohádek, Jsou krátké, přesto krásné a také jsou trochu poučné.

V poslední době se mi moc nedaří přivést své děti ke knížkám. S klidnou duší však můžu říct, že jsem e-knihu četla se starší dcerou a sama následující večer vyžadovala přečtení dalšího příběhu. Jsem ráda, že ji pohádky zaujaly.

Tuto krátkou e-knihu můžu doporučit nejen všem dětem, ale i rodičům. Společné povídání si o pohádce vede k rozvíjení fantazie i slovní zásoby. Takže za mě jednička.

O autorce
Miluju příběhy. Ráda je čtu. A ještě raději je píšu. Když přichází inspirace. Prostřednictvím svých příběhů chci druhé bavit, těšit, dojímat, inspirovat nebo ponoukat k zamyšlení. Ráda v lidech odhaluji jejich zranitelnost, jejich lidskost. Zamýšlím se nad tím, proč se chovají právě tak, jak se chovají. I proto vznikla moje prvotina - pohádková e-kniha Pohádky naruby...

Děkuji autorce za poskytnutí recenzního výtisku.

Skořápky na vodě

AUTOR: Jarmila Pospíšilová

NAKLADATELSTVÍ: Moba

ROK: 2017

POČET STRAN: 222
ZDROJ: vlastní



HODNOCENÍ:

Anotace

Tomáši Valentovi se po letech úspěchů rozpadne svět. Uchýlí se do staršího domku na malém městě, který zdědil po příbuzných, a zkouší začít znovu. Jeho syn Marek tragicky zemře a jeho srdce je transplantováno mladé ženě. Tomáš se snaží vyrovnat se svým smutkem i pocitem viny. Až teď si uvědomuje, že syna téměř neznal, teprve po jeho smrti zjišťuje, jaký vlastně byl. A stále častěji si klade otázku, kdo dostal Markovo srdce. Podobná otázka trápí i mladou ženu, které transplantace zachránila život. Opatrně si dělá plány do budoucna a ráda by věděla, komu patřilo srdce, které jí tluče v hrudi...

Hodnocení

Od Jarmily Pospíšilové jsem četla knihu Kočka na plotě. Příběh se mi moc líbil, byl čtivý, psychologický, reálný. Kniha Skořápky na vodě je psána ve stejném duchu.

Hlavní postavou není jen jeden člověk, ale více lidí. Ústředním bodem však zůstává transplantace srdce. Seznamujeme se s Tomášem Valentou, mužem, který přišel o všechno. O rodinu, práci, měl i zdravotní potíže. Se svými dětmi se nestýká, a tak když ho dostihne zpráva, že zemřel jeho syn Marek, je šokovaný. Zjišťuje, že svého syna vůbec neznal. Marek byl dříve velký floutek, a tak ho docela překvapilo, že z kluka, který rád riskoval, vyrostl muž, jenž měl v hlavě velké plány. Tomáš si uvědomuje, že o hodně přišel. Lékaři Tomáše informují, že se Marek stal dárcem srdce. Tomášovi tato informace nedá spát.

Zuzana je mladá žena, která od narození trpí vadou srdce. Moc pozitivní prognózy nemá, přesto však je vdaná a má malou dcerušku. Její srdce se oklamat štěstím nedá a Zuzana skončí v nemocnici. Zuzana má štěstí v neštěstí - objevil se dárce, který má to správné a zdravé srdce.  Jak Zuzaně, tak i Tomášovi vrtá hlavou, kdo je dárce a kdo příjemce. Setkají se spolu?

Příběh se mi moc líbil, byl skvěle čtivý, postavy pečlivě vykresleny. Myslím si však, že by si kniha zasloužila mnohem víc stránek než jen těch dvě stě. Takové závažné téma jako transplantace se dá více rozvinout a také jít do hloubky jednotlivých postav. 

Opět si však musím postěžovat na anotaci. V poslední době anotace všech knížek, které jsem četla, nevypovídaly to, co bych měla od knihy očekávat. Možná je to jenom náhoda nebo si prostě vybírám knihy s nepříliš konkrétní anotací.

No ale i přes tuto drobnost se na čtivosti knihy nic nemění. Je skvěle napsaná a já ji můžu doporučit všem čtenářům, kteří mají rádi psychologické romány, krásné příběhy a také české autory. Je to příběh o hledání pravdy,  o rodině, o tom, že jestli se něco stát má, tak se stane. 

O autorce

K literatuře to Jarmilu Pospíšilovou táhne celý život, je pro ni zdrojem nových vědomostí, ale i rozptýlení. Její oblíbenou četbou jsou detektivky, věnuje se jim i jako autorka. Je přesvědčená, že tento žánr má velký potenciál, dobrý detektivní román může být současně i kvalitním literárním dílem. Náměty čerpá výlučně ve své vlastní fantazii, jakékoli popisování skutečných událostí by ji nejspíš neuspokojovalo. Díky své práci poznala mnoho lidských příběhů a osudů, a to jí umožňuje vytvářet zápletky svých knih a nechávat jednat vymyšlené postavy tak, aby působily věrohodně a čtenář z nich měl autentický dojem. Zdroj: Databáze knih

Knihu můžete zakoupit v e-shopu knihkupectví nakladatelství

Děkuji knihkupectví Knihcentrum za poskytnutí recenzního výtisku.