Můj skřítek Šalvěj

AUTOR: Markéta Vydrová

ILUSTRÁTOR: Markéta Vydrová

NAKLADATELSTVÍ: Triton
ROK: 2014

POČET STRAN: 162

ZDROJ: knihovna


HODNOCENÍ:

Anotace

Tato kniha je tím nejlepším společníkem do světa fantazie, který vás bude provázet do nejtajemnějších i nejdobrodružnějších místech. Svět dětí a dospělých se protne před očima, aby rozehrál putování hlavního hrdiny, malého skřítka a jeho kamarádky, i všech postaviček, které ožijí, aby vyprávěly své prazvláštní příběhy. Co by to bylo za vyprávění, kdyby postrádalo legraci, veselé příhody, nebo krásné obrázky, které všechny vtáhnou do děje.

Něco málo o ději

Markétka je malá holčička, která strašně moc toužila po tom, aby měla svého vlastního skřítka. A protože má Markétka plno fantazie, skřítka si vymyslela. Měl zelené kalhoty a fialové tričko, a také jeho čepička byla fialová a protože tak trochu připomínala šalvějový list, dostal jméno Šalvěj.

Markétka je šťastná. Ale proč s ní skřítek není pořád? Proč mizí třeba na dva dny, než se zase objeví. Šalvěj jí vysvětlil, že když usne, tak ho dřímací vítr vždycky odnese někam daleko a je jedno, jestli do pravěku nebo do léta či do zimy. A skřítek jí pak vypráví všemožná dobrodružství, která zažil.

Hodnocení

malý Šalvěj sladce spí v pastelkách

Když jsem se dozvěděla, že Markéta Vydrová vydá knížku, kterou si bude i sama ilustrovat, zajásala jsem. Už jsem to několikrát zmiňovala a budu se zase opakovat, ale ilustrace paní Vydrové mě vždycky pohladí a rozněžní. Její obrázky jsou krásné, barevné a dětem (tak dobře, i mně) se líbí. A stejně jak ilustrace, tak i příběh o malém skřítkovi Šalvějovi je plný nekonečné fantazie a dobrodružství.

Kniha je rozdělená do dvou vrstev. První jsou vzpomínky holčičky Markétky na skřítka, například o tom, jak Šalvěj rád spal mezi pastelkami. Měl rád teplé barvy - žlutou, modrou, červenou a neměl rád černou, protože ta ho vždycky tlačila.

Safrabak Portefuj

Další vrstva jsou Šalvějovy příhody, které zažil, když ho zase dřímací vítr odnesl neznámo kam. Jednou se dostal do pravěku a tam se seznámil s trilobitem, jehož byteček byl moc úzký. Šalvěj se rozhodl, že ho přestěhuje do většího. Nebo se dostal na severní pól. Žil tady mrož Mrožimíroslavomír a toho zase trápilo, že led, pod kterým ležel, netál. Anebo potkal dva brouky. Jeden z nich, teda jedna z znich se jmenovala Přísněnka a ta se ráda rozčilovala a křičela. Jednoho dne si pro ni přišel Safrabak Portefuj, který právě miloval a dobíjelo ho energií, když se brouci rozčilovali a unesl si ji do svého doupěte.

Jak všechny příhody dopadly? Zůstal trilobit v novém bytě? Roztál led pod Mróžou? Podařilo se Šalvějovi vysvobodit Přísněnku?

Je to takové skřítkosnění, jak zní i podtitul této krásné knížky a při čtení mě napadlo, že bych chtěla být taky tou Markétkou a mít taky takového kamaráda Šalvěje, který by mi vyprávěl o všech dobrodružstvích. Jenže v této uspěchané době už moc na snění času nezbývá, a tak aspoň občas u knížky si to dovolím.

O autorce

Pracuje na volné noze jako ilustrátorka a svou tvorbu zaměřuje především na knihy pro děti. Mezi její neznámější ilustrované kinihy vydané v posledních letech patří například: "Josífkův pekelný týden" (D. Krolupperová), Draka je lepší pozdravit aneb O etiketě" (D. Krolupperová, M. Kratochvíl), "Strašibraši aneb tajemství věže v Kamsehrabech" (M. Kratochvíl), V roce 2008 zahájila trvalou spolupráci v autorské dvojici se spisovatelem, básníkem a scénáristou Milošem Kratochvílem.

Konečně se rozhodni

AUTOR: Katarína Gillerová

ORIGINÁL: Konečne sa rozhodni (Slovenský spisovatel', 2011, Bratislava)

PŘEKLAD: Miluše Krejčová, Tomáš Krejčí

NAKLADATELSTVÍ: Motto

ROK: 2014

POČET STRAN: 270

ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:

Anotace

Natália je rozvedená matka dospívající dcery, zaměstnaná v půjčovně svatebních šatů. Se svými zákaznicemi prožívá jejich radost i nejistotu a dokáže jim poradit, ale sama si neví rady. V osobním životě až dosud příliš štěstí nezažila, manželství s Lacem, který ji stále jen ponižoval, pro ni bylo utrpením a ani vztah se ženatým mužem neskončil tak, jak si představovala. Teď se zdá, že konečně našla toho pravého. Jenže když už si myslí, že je pevně rozhodnutá, najde v poště e-mail, který všechno změní. A Natálie znovu stojí před dilematem, kterého z mužů, jimž patřilo její srdce, má zvolit.

Něco málo o ději

Natálie pracuje ve svatební salonu. Pracuje tam už dlouhé roky, takže je zvyklá na různé požadavky. Po jednom náročném dni ji čeká cesta domů za mužem, který si ji chce vzít. Jenže Natálie má za sebou těžký život.

Nejprve se vdala za Laca, který pro ni neměl vlídného slova, pak měla sice krátký, ale o to intenzivnější milostný vztah s Liborem, který byl bohužel ženatý. Teď se zdá, že konečně našla toho pravého. Přesto si není jistá, zda mu říct ano. Než odpoví, otevře si e-mailovou schránku, do které se neměla už nikdy podívat. Najde tam dopisy, krásné milostné dopisy.

A právě těmito dopisy se vrátila nazpět v čase, do doby, kdy to všechno začalo. Bylo jí osmnáct.

Hodnocení

Tak nějak začíná příběh o Natálii, která je těžce zkoušená životem. Nemá to vůbec snadné. Laco, její manžel, je naprostý vůl (napadá mě mnohem horší slovo, ale to do slušné recenze není vhodné), který pro Natálii nemá vlídného slova, nikdy ji nepochválí, pořád ji psychicky deptá. Jeho rodina není o nic lepší, především tchyně a švagrová a obě ji uráží a shazují. Přiznám se, že jsem měla chuť je všechny zadupat do země (slabě řečeno). Laco se nestará o malou Natálku, takže veškerá výchova a péče o domácnost je jen na velké Natálii, ale i přesto se setkává s Lacovou nevděčností.

Natálie měla můj obdiv - byla vzorná máma, nejlepší kamarádka, ale na muže měla prostě smůlu. Možná teď, když je v nejlepších letech ji potkalo velké štěstí, ale je to opravdu tak?

Začátek příběhu je z této doby, ale Natálie se ve svých vzpomínkách vrací neustále do devadesátých let. Odskoky v letech nejsou tak znát, protože se v ději posuneme nanejvýš tak o tři až pět let dopředu. Právě tento systém mě zaujal a vůbec mi nevadilo, že na téměř třístovek stranách se odehrává děj během patnácti let.

Kniha se čte s lehkostí a trochu připomíná červenou knihovnu, ale nenechte se zmýlit. Je to příjemná oddechová četba o normální ženě s problémy, které může mít kterákoliv jiná žena. Rozhodně knihu doporučuji si přečíst, protože se mi vážně líbila a za druhé ráda podporuji české a slovenské autory.

O autorce

Katarína Gillerová se narodila v Kremnici a vyrostla v Žáru nad Hronem, kde vystudovala střední ekonomickou školu. Už tehdy publikovala v časopisech povídky a básničky, přispívala i do rozhlasu. Po maturitě odešla do Bratislavy, kde vystudovala při zaměstnání Ekonomickou univerzitu a kde v současné době žije. Je vdaná, má jednoho syna a pracuje jako ekonomka. Nějaký čas učila i na střední škole a v současné době vede účetnictví soukromým podnikatelům. V roce 2001 vydala knížku pro děti Moja kamarátka knižka, v roce 2002 humoristickou knihu Úžasssná dovolená a v roce 2004 pak vyšel velmi úspěšný román Láska si nevybírá (Láska si nevyberá).
Zdroj: Motto, profil autorky

Děkuji Databázi knih za poskytnutí recenzního výtisku.

Čím jdu rychleji, tím jsem menší

AUTOR: Kjersti Annesdatter Skomsvoldová

ORIGINÁL: Jo fortere je går, jo mindre er jeg (Vorlaget Oktober, 2012, Oslo)

PŘEKLAD: Ondřej Vimr

NAKLADATELSTVÍ: Argo

ROK: 2014

POČET STRAN: 143

ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:

Anotace

Každé ráno si Mathea Martinsenová v novinách pročítá úmrtní oznámení. Už jen ze zvyku. A představuje si, že mezi nimi brzy najde to svoje. Jaký verš by si vybrala? Žila pro svého manžela a teď zůstala sama. S ostatními lidmi neměla nikdy moc co do činění, nebyla mezi nimi totiž vidět. A teď nechce zemřít, dokud se někdo nedozví, že žila. Jenže co by o sobě světu vlastně měla říct?

Něco málo o ději

Mathea je seniorka. Každé ráno otevírá noviny a pročítá nekrology a hledá, zda tam nenajde ten svůj, ale pořád ho nenachází. Když jde do obchodu, kupuje si marmeládu. Ale neumí ji otevřít a chce, aby ji tu marmeládu otevřeli prodavači. Jenže zůstává u chtění, nakonec má na večeři něco jiného.

A tak plyne den za dnem. Mathea také vzpomíná na svůj život od dětství, po manželství s Epsilonem, který byl z páru ten silnější a vždy ji podržel. Kde je teď? Proč není s ní?

S autorčiným věnováním

Hodnocení

O téhle knize jsem se poprvé slyšela na severském literárním čtení v Praze. Autorka byla velmi sympatická a drobná žena a i její kniha je stejná. Sympatická a drobná. Dokonce je drobná i v norštině a Kjersti měla strach, zda překladatel neudělal nějakou chybu, že v češtině je ještě drobnější. Ale i když je drobná, kniha má silný příběh. Silný, přesto krásný a dojemný. Je o stárnutí a jak se s sním vypořádat, o strastech, které stáří přináší.

Mathea je hodně zvláštní žena, možná, že je tak trochu bláznivá, možná, že stáří se na ni výrazně podepsalo. Nemá ráda lidi a společnost všeobecně, má z nich strach a raději se uchyluje do samoty. Nebýt manžela Epsilona, který byl k ní vždy laskavý a tolerantní, nevycházela by z domu vůbec.

Miluje rýmy, televizní pořady Einara Lundeho a plete čelenky a je příliš vázaná na Epsilona. Už od dětství, kdy Matheu zasáhl blesk. Sice přežila, ale všichni si mysleli, že je mrtvá a po návratu do školy si ani nevšimli, že je zpátky mezi nimi. Všiml si toho jen Epsilon.

"Pravděpodobnost, že tě trefí blesk dvakrát na stejném místě, je určitě menší než ε, pokud je ε mikroskopicky malé množství."

Příběh vypráví Mathea v ich-formě a v přítomném čase, takže vás děj vtáhne brzy do sebe. Minulost se zde lehce střídá se současností. Menší nevýhodou může být v tom, že v první chvíli nebudete vědět, v kterém čase jste se zrovna ocitli, protože se sice mění čas, ale Mathea je pořád stejná. Ať byla školačka nebo žena v pokročilém věku.

Nejedná se o ucelený příběh, jsou to spíše vzpomínky, které jsou psány s jemností a tak trochu i s ironií. A také si budete muset zvyknout na to, že Mathea neustále mluví o smrti, jako kdyby ji to dělalo velkou radost a nemohla se dočkat, až zemře.

Kniha se velmi dobře čte a při její tloušťce ji budete mít přečtenou během několika málo hodin a doporučuji ji dál, protože stojí za to, aby se někdo dozvěděl i o tom, jak někteří lidé mluví a myslí o smrti, že ne vždy musí být smrt strašák.

O autorce

Kjersti A. Skomsvold je norská spisovatelka. Její původní povolání je matematička. Matematika se promítla do Epsilona, který je posedlý nejen matematikou, ale i statistikou. Její prvotina  vyšla v roce 2009 a byla přijatá velmi kladně. Kjersti za ni dostala i prestižní Cenu Tarjei Vesaase.

Roku 2012 vydala obsáhlý autobiografický román Člověk-monstrum (Monstermenneske), tematizující život s chronickým únavovým syndromem a psaní literární prvotiny. O rok později jí vyšla sbírka básní Trochu smutná matematika (Litt trist matematikk). Zdroj: přebal knihy

Obálky

Tady bylo těžké vybírat. Kniha byla přeložena do mnoha jazyků, takže existuje mnoho obálek. Těžko se vybíralo.

    

anglická                         norská                      německá


    
slovenská                      turecká                      portugalská

Hurvínkova abeceda slušného chování

AUTOR: Miloš Kirschner, Vladimír Straka

NAKLADATEL: Supraphon

ROK: 1996
ČTOU: Helena Štáchová, Miloš Kirschner

ILUSTRACE: Olga Franzová
DÉLKA: 1:11:02

ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:

Anotace

Spejbl s paní Kateřinou učí Hurvínka a Máničku slušnému chování.

Zdroj: Divadlo S+H

Něco málo o ději

Kdopak to zvoní? Kdo k nám jde na návštěvu? Přece Hurvínek se Spejblem. Přišli navštívit Máničku a paní Kateřinu. Bábinka Hurvínka vyzve, aby se choval stejně jako doma. Spejbl opatrně odpoví, že to by paní Kateřina splakala nad výdělkem.

Během chvilky se najednou dozvíme, že Hurvínek není člověk, ale zvířátko, oslík, má rád kosti, které jí příborem. Nakonec vše dopadne dobře a Spejbl s bábinkou dětem takový nesmysl vymluví. Rozhodnou se ale, že dětem poví něco ze slušného chování.

Hodnocení

Kdo by neznal Spejbla a Hurvínka? Popletený taťulda a vykutálený synek rozesmívají děti už pěknou řádku let nejen u nás, ale i v zahraničí.

V dnešní době je důležité, aby se děti naučily správnému chování a Hurvínkova abeceda slušného chování vás a vaše děti provede krátkými třinácti kapitolami, jak se správně chovat v dopravních prostředcích, na ulici či v divadle.

Vtipné konverzace v podobě nezapomenutelného hlasu Miloše Kirschnera a Heleny Štáchové, leckdy dvojsmyslné odpovědi nejen Hurvínka, ale i Máničky potěší a rozesměje spíše dospělé. Právě proto je čeština úžasný jazyk a autoři dialogů mu skvělé rozumí.

Pro děti je tu však zajímavé něco jiného. Formou hry a povídání se děti dozví něco málo nejen ze slušného chování, ale i společenské etikety jako je např. představování. Děti se naučí, jak se chovat v tramvaji, na koncertě či jak správně stolovat.

CD je vhodné jak do škol, tak i pro rodiče s dětmi. Vhodnou formou k poslechu je pouštět kapitoly jednu po druhé a následně si popovídat s dítětem o tom, co se dozvědělo.

Poslechové kapitoly jsou krátké, většinou kolem šesti minut. Je to ideální délka k tomu, aby dítě zůstalo pozorné a navíc je v nich obsaženo to nejzákladnější k tématu.

Mánička: "Dobrý den, pane Spejble."
Spejbl: "Dobrý den, vespolek!"
Paní Kateřina: "Vítám vás, tak pojďte dál, pane Spejble a ty se chovej jako doma. Hurvínku."
Spejbl: Šmankote, jenom to ne, Hurvajz! Splakala byste nad výdělkem paní Kateřino!"
Paní Kateřina: "Ano?"
Hurvínek: "Kdybych se choval jako doma?"
Spejbl: "A ne snad? Co se přehlédne doma, to si nemůžeš dovolit mezi lidmi, že ano!"
Mánička: "Jejdanánky, vy nejste člověk, pane Spejble?"

Humorné, zábavné, výchovné. Ideální k trávení času s vašimi dětmi.

O autorovi
Miloš Kirschner byl český loutkář, herec, zpěvák, od roku 1966 ředitel Divadla Spejbla a Hurvínka a také hlavní interpret. Po jeho smrti funkci ředitele převzala Kirschnerova manželka Helena Štáchová. Kirschner vtiskl Hurvínkovi a Spejblovi originalitu a pod jeho hlasovým vedením se obě postavy charakterově vyvinuly.

Děkuji portálu Knihy.iDNES.cz za poskytnutí audioknihy. Knihu si můžete objednat přímo v e-shopu.

Jako zvěř

AUTOR: Kerstin Signe Danielsson, Roman Voosen

ORIGINÁL: Rotwild (Verlag Kiepenheuer, 2013, Kolín)

PŘEKLAD: Eva Osinová

NAKLADATELSTVÍ: Moba

ROK: 2014

POČET STRAN: 375

ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:



Anotace
Mrtvé tělo na břehu a tajemné znamení v katedrále – o letním slunovratu jsou všechny dosavadní jistoty rázem zpochybněny. Během jednoho červnového rána je nalezena mrtvola učitele. Tělo má probodané šípy. Zdá se, že zemřel hrůznou mučednickou smrtí. Jenže umírají další lidé. Komisařku Nyströmovou i její kolegyni Forssovou stále více sžírá přesvědčení, že o náboženskou rituální vraždu nepůjde. A tak jsou tyto dvě rozdílné vyšetřovatelky hnány až na samou hranici svých možností.

Něco málo o ději
Ve Växjö je nalezen mrtvý muž. Jeho tělo někdo prostřílel harpunovými šípy. Shodou okolností se v areálu, kde je muž objeven, pořádá turnaj v lukostřelbě. Je vrahem někdo z přítomných? Probíhá řada vyšetřování, které vede vyšetřovatelka Ingrid Nyströmová. Její tým vyslýchá všechny podezřelé, ale úspěch nemají. .

Zanedlouho se bohužel objeví další mrtvola. Tentokrát je vražda ještě více brutálnější - tělo je rozřezáno na kusy. Vyšetřovatelům je jasné, že se jedná o sériového vraha.

Je na nich, aby vypátrali, kdo provádí tak otřesné vraždy a doufat, aby už k žádné další nedošlo.

Hodnocení
Opět jsem zabrousila do krimi žánru. Tentokrát se jednalo o švédskou detektivku z pera dvou autorů, kteří mohou být českým čtenářům známi již svým prvním románem Motýlí dům. Znovu se setkáváme s Ingrid Nyströmovou a Stinou Forssovou. Obě jsou si povahově velmi rozdílné. Nyströmová má manžela pastora, děti i vnoučata. Forssová má něco málo po třicítce, svobodná, bezdětná, single. Její bystrý úsudek dost často pomáhá při vyšetřování a i tentokrát si ji Nyströmová vyžádala, i přesto, že po minulém případě byla degradována na policistku pochůzkářku.

Je doba slunovratu, ale ve Växjö je nálada na bodu mrazu. Někdo tady brutálním způsobem zavraždil místního učitele. O několik hodin později je nalezena další mrtvola - poštovní doručovatel. Nikde žádné náznaky, že by se znali, že by měli něco společného. Jen to, že zemřeli mučednickou smrtí. Ale opravdu nemají nic společného? Vybíral si je vrah náhodně nebo je úmyslně vraždil?

Pro Ingrid je to velmi těžký úkol a čím víc vražd přibývá, tím je na ni vyvíjen větší tlak z vyšších míst. Vyšetřování však stojí na místě a jen pomalu se získávají stopy. Navíc Ingrid trápí nemoc a obává se nejhoršího. Zatím se nikomu nesvěřila a aby zahnala strach, pracuje na plné obrátky.

Stina je zvláštní osoba, tak trochu samotář, trochu outsider, má za sebou nepříliš povedený vztah, který ji z Německa přivedl do Švédska. Ale je chytrá a její šestý smysl ji nikdy nezklame. Tak to je i v tomto případě, kdy rozkrývá celou záhadu brutálních vražd a jednotlivé dílky skládanky dává dohromady.

Hned na začátku knihy na vás autoři vychrlí mnoho podezřelých, vzápětí vás ohromí brutálními popisy vražd a nakonec vám naservírují konec, který mě moc nenadchl. Bohužel pro mě se do vraždy zapletla i politika, sice jen okrajově, ale i tak kniha získala jiný rozměr a mně moc nesedl.

I přes konec jsem knihu četla jedním dechem, byla napínavá a čtivá. Také oceňuji, že postavy neřešily jen případ, ale měly i svůj vlastní život se svými problémy. Do příběhu to bylo skvěle zakomponováno a v žádném případě to nerušilo hlavní linku.

Na podzim letošního roku by měla vyjít další kniha se sympatickou Ingrid Nyströmovou a Stinou Forssovou, takže s největší pravděpodobností by ji mohlo vydat i české nakladatelství a já si ji s chutí ráda přečtu.

O autorech
Kerstin Signe Danielsson se narodila v roce 1983 a vyrůstala ve Växjö. Studovala v Německu a ve Švédsku.
Roman Voosen se narodil v roce 1973, vyrůstal v Papenburgu, žil v Brémách, Växjö a Göteborgu.

Obálky

Děkuji nakladatelství Moba za poskytnutí recenzního výtisku.

Dítě s hvězdičkou

AUTOR: Loïc Dauvilier

ORIGINÁL: L'enfant cachée  (Lombard, Brusel, 2012)
PŘEKLAD: Dana Melanová
ILUSTRÁTOR: Marc Lizano, Greg Salsedo
NAKLADATELSTVÍ: Albatros

ROK: 2012

POČET STRAN: 80
ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:

Anotace

Dnes večer je malá Elsa obzvláště zvědavá a na všechno se vyptává. Babička Duňa umí totiž krásně vyprávět a často se ve vzpomínkách vrací do dětství. K dávno zapomenuté holčičce, která dostala žlutou hvězdu. Vrací se k polozapadlému příběhu o bezpráví, smutku i naději proto, aby tento příběh nebyl nikdy zapomenut. Ani dnes, a proto vznikla neobyčejná komiksová knížka, která všem dětem i dospělým připomíná, jak vzácný je čas dětství.

Něco málo o ději

Malou Elsu něco vzbudilo. Obuje si trepky, vezme s sebou svoji oblíbenou hračku a jde do obývacího pokoje. Tam zastihne svou babičku, jak si prohlíží staré fotografie. Posadí se jí na klín a po chvíli jí babička vypráví příběh, který se odehrál za války jedné holčičce se žlutou "šerifskou" hvězdou...

Hodnocení

Komiksy moc nečtu. A nečtu také knihy o válce. Ale protentokrát jsem udělala velkou výjimku a nelituji. Knihu jsem dostala do ruky s tím, že si to mám přečíst, že je to nádherná knížka, ale smutná. A ano, byla nádherná a taky byla smutná. Vždyť utrpení ve válce žádný smích nikomu nepřinesl.

Malá Duňa je děvčátko z běžné francouzské rodiny. Má kamarády, všichni ji mají rádi. Ale jen do té doby, než jí tatínek na kabát přišije žlutou židovskou hvězdu. A najednou je sama, každý se k ní obrací zády, nikdo se s ní nechce bavit.

Duňa zpočátku nechápe, proč se k ní tak lidé chovají, nakonec přestává chodit do školy a maminka s tatínkem ji učí doma a i když to měli těžké, drželi při sobě. Jenže pak byli rodiče odvedeni do pracovního tábora. Pro malou dívenku to bylo velmi traumatizující, protože přišla najednou o oba rodiče a netušila, jestli jsou naživu nebo ne.

Duni se ujali sousedi, ale v rámci bezpečnosti odjeli pryč na venkov. I to bylo pro Duňu těžké, musela si změnit jméno a sousedce musela říkat maminko. Nakonec na venkově byla v rámci možností šťastná.

Neumím si představit, že bych měla být odtržená od svých dětí, bylo by to, jako kdyby mi vytrhli srdce z těla. O to víc to musí být traumatizující pro děti, kdy se jim jejich pevný svět v podobě mámy a táty roztříští na milion kousků. Dunin příběh patří k těm víceméně šťastnějším, ale co těch dalších 11 400 dětí, které byly zavražděni ve Francii během druhé světové války? A nejen tam?

Zpracování knihy je velmi podařené a vzájemné prolínání minulosti s přítomností vystihovalo přesně tu správnou atmosféru - smutnou, temnou, těžkou.

Příběh vypráví babička své vnučce Else, která si prohlíží staré fotografie z dětství. A tím, že nedokázala říct svým dětem o válečných hrůzách, otevírá své vzpomínky dívence, která jakoby jí z oka vypadla. Možná proto, že čas rány trochu zahojí a možná je toho času potřeba více, třeba právě dvě generace, aby mohlo vyprávění vyjít na světlo.

Je velice přínosné, že vychází i knížky s touto tématikou a důležité je se tomuto tématu nevyhýbat. A taky záleží na autorovi, jak s příběhem bude zacházet, zda jemně či násilně. Tato kniha je správnou volbou pro mladší děti, aby věděly, že existovala nejen druhá světová válka, ale i holocaust, a přímo vybízí k diskuzi.

O autorovi

Loïc Dauvillier je francouzský nakladatel, spisovatel a autor komiksových knih pro děti a mládež.

Obálky

Obálky jsou si velmi podobné, holčička na anglické obálce působí ztraceně, možná to byl účel vzhledem k anglickému názvu knihy.

Knižní úlovky, srpen 2014

Prázdniny se nám překlopily do září, kdy děti nastupují do škol a do školek. Je to stres nejen pro děti, ale i pro jejich rodiče, protože začínají nové povinnosti, nové úkoly, nové prostředí. Je toho vážně moc.

K čemu je vlastně škola dobrá? Naučíte se především poznávat písmenka, skládat je do slov a vět a děti si pak můžou přečíst knihy. A aby náhodou moje děti netrpěly nedostatek čtiva, mám tady další přírůstky. Pravda, mnoho jich není, ale o to víc se na ně těším.

První kniha je severská detektivka z pera dvou spisovatelů Kerstin Signe Danielssonové a Romana Voosena. Jmenuje se Jako zvěř, blížím se k závěru. Po velmi dlouhé době je to detektivka, která je napínavá a, řekněme si to na rovinu, dost drastická.

Druhá kniha je také z produkce nakladatelství Moba. Tentokrát druhý díl erotické série Odstíny vášně s názvem Spoutaná touha od autorky Jasmin Eden. Je to velmi útlá kniha, takže tak maximálně dva večery budu číst a uvidíme, jak se mi bude líbit.

Kniha z nakladatelství Motto má velmi zajímavou obálku. Kniha se jmenuje Konečně se rozhodni od slovenské autorky Kataríny Gillerové.

Další kniha je pokračování Deníku Bridget Jonesové, tentokrát s názvem S rozumem v koncích. Napsala ji Helen Fielding. První díl se mi líbil, i když je pravda, že film byl mnohem lepší.

A poslední kniha je pro děti. Káťa líbezná je dortíková princezna- Sice jsem ji ještě nečetla, ale myslím, že se bude líbit nejen mě, ale i dceři.

A to je. Všem školákům, ale i rodičům, přeji pevné nervy.