ILUSTRÁTOR: Markéta Laštuvková
NAKLADATELSTVÍ: Albatros/Pasparta
ROK: 2018
ROK: 2018
POČET STRAN: 72
ZDROJ: vlastníAnotace
Říkají mi Julie a je mi devět let. Chtěla bych vám vyprávět příběh o sobě, o svých rodičích, kamarádkách, ale hlavně o bráchovi. Jmenuje se Jonáš a chodí se mnou do třídy, i když je starší. Má totiž ADHD. Někdy se mi zdá, že se chová jako tornádo. Chvíli neposedí, místo toho, aby šel, tak běží, všechno mu padá z ruky. Ale běhat, to on umí opravdu rychle, vždyť je členem sportovního týmu Tornáda! Kniha psycholožky Petry Štarkové je třetím titulem řady Má to háček, která pomáhá dětem a rodičům s řešením životních problémů a složitých situací. Knížky tak mohou být inspirací i povzbuzením všem čtenářům, kteří se s nějakým háčkem musejí vyrovnat.
Hodnocení
Další příběh ze série Má to háček vypráví o chlapci Jonášovi a jeho mladší sestře Julii. Oba dva chodí do čtvrté třídy. Jak je to možné? Vždyť Julii je teprve devět a Jonášovi už deset! Jonáš máš totiž ADHD.
Jonáš je neposedný, impulsivní, zapomnětlivý, roztržitý a má spoustu energie na rozdávání. To poslední by občas bral každý z nás. Jenže u Jonáše je to trochu jinak. Všechny tyto problémy spadají pod nemoc, jejíž zkratku většina z nás už někdy slyšela – ADHD.
Než jsem přišla domů, už tam samozřejmě byl. Vždycky každého předběhne. To, že je Jonáš doma, poznáte tak, že v předsíni zakopnete o jeho boty. A většinou i o bundu, pokud ji měl venku na sobě.„Jonáši, ukliď si to!” volám na něj, protože jemu se musí tyhle věci pořád připomínat. Jonáš neslyší. Jako obyčejně. (Str. 9)
Jonáš si někde musí tu nahromaděnou energii vypustit, a tak začal chodit do atletického kroužku. Trenér si brzy všimne jeho talentu a tím spustí lavinu věcí, které jsou pro Jonáše nejen nové, ale způsobí i to, že si Jonáš uvědomí, že ta jeho neposednost a rychlost je vlastně k něčemu užitečná a začne sám sebe vnímat jinak. A i jeho okolí ho vidí jinýma očima. V každém dítěti dříme nějaký talent a na dospělých je, aby ho odhalili a maximálně ho využili a hlavně vytrvali.
Knih s tématikou ADHD je vcelku málo a knih pro děti ještě méně. Proto je opravdu úžasné, že se Petra Štarková pokusila přiblížit toto onemocnění nejenom dospělým, ale i malým čtenářům, pro které je kniha primárně určena.
Forma ADHD, kterou měl Jonáš, nejspíš nepatřila k těm náročnějším a Jonáš ani nebyl nezvladatelný. Určitě existují mnohem těžší případy. A právě to jsem na knize ocenila, že autorka hned nevytáhla nejtěžší kalibr. Proč ostatní čtenáře vystrašit? To přece není účel této knihy. Cílem je ukázat, jaké děti s ADHD jsou, co je trápí, jak se k onemocnění staví rodina a okolí. Autorka vše vystihla opravdu dobře.
Autorčin styl psaní je velmi poutavý. Při prvním pohledu na text jsem si myslela, že mi zabere tak dva večery. Nakonec to byla jen hodina čistého času.
Co jsem také ocenila, byl závěr knihy, který v krátkosti představil nemoc ADHD, jak se dá léčit, jaké jsou příznaky či kdy vzniká. Také jsou zde tipy, jak se může dětem s ADHD pomoci, případně i to, kde rodiče či pedagogové mohou najít pomoc. Pro zvídavé čtenáře nakladatelství připravilo také pracovní listy, které si děti či dospělí můžou tradičně stáhnout na www.pasparta.cz
O autorce
Petra Štarková je psycholožka a autorka knížek pro děti, fejetonů, povídek a odborných či populárně naučných článků. Je externí autorka časopisů Psychologie Dnes, Sociální služby, XB-1, E15 a dalších. Po absolvování oboru psychologie na Univerzitě Palackého v Olomouci začala pracovat s handicapovanými lidmi jako psycholog jednoho z největších zařízení v zemi. Ve své práci se původně specializovala na psychologické poradenství a diagnostiku mladých lidí s handicapem, dále pracovala na lince důvěry pro děti a mládež, v internetových psychologických poradnách a na projektech EU. Když odešla na rodičovskou dovolenou, začala si přivydělávat svým největším koníčkem – psaním. Zdroj: web autorky
O autorce
Petra Štarková je psycholožka a autorka knížek pro děti, fejetonů, povídek a odborných či populárně naučných článků. Je externí autorka časopisů Psychologie Dnes, Sociální služby, XB-1, E15 a dalších. Po absolvování oboru psychologie na Univerzitě Palackého v Olomouci začala pracovat s handicapovanými lidmi jako psycholog jednoho z největších zařízení v zemi. Ve své práci se původně specializovala na psychologické poradenství a diagnostiku mladých lidí s handicapem, dále pracovala na lince důvěry pro děti a mládež, v internetových psychologických poradnách a na projektech EU. Když odešla na rodičovskou dovolenou, začala si přivydělávat svým největším koníčkem – psaním. Zdroj: web autorky
Děkuji nakladatelství Albatros a také Petře Štarkové za zaslání recenzního výtisku.
Žádné komentáře:
Okomentovat