Dlouhé zimní večery 2 - Novoroční předsevzetí

Projekt od Táni.

Tak a je tu závěr Dlouhých zimních večerů. Bylo to poprvé, co jsem se zapojila do projektu, jehož cílem bylo napsat nějaký článek na zadané téma. A určitě to nebude naposledy, protože jsem zjistila, že mě to baví (i když nedodržuju termíny zveřejnění).

Poslední téma se týká novoročních předsevzetí. Nikdy jsem si předsevzetí nedávala, protože vím, že je nedodržím. Přesto si jich několik dám, abych se mohla v životě posunout o kousek dál.

Začněme u těch jednodušších a snadno splnitelných. První předsevzetí je přečíst více knih než v roce 2013. V roce 2013 jsem přečetla asi 60 knih pro dospělé, ale nesmím zapomínat také na to, že jsem četla knihy i pro děti a na ty jsem také napsala několik článků. Nestanovuji si žádné konkrétní číslo, protože bych pak s hrůzou na konci roku zjistila, že jsem cíl nesplnila. Ale přečíst více jak šedesát knih je reálné, ale uvidíme.

Dalším předsevzetím je začít psát rukopis a nepsat ho jenom do šuplíku. Sice ho zařazuju jako do těch jednodušších, ale věřím, že to zase tak jednoduché nebude, protože autorů, respektive začínajících autorů je mnoho přemnoho.

Třetí předsevzetí, které bych chtěla splnit je najít si práci. Není to vůbec jednoduché, konkurence je obrovská a pracovních míst je málo. Sice se mi rýsuje jedno zaměstnání, ale vzhledem k tomu, že se jedná o dotované místo, nemám zaručené, že si mě pak nechají. Aspoň tak ale získám další zkušenosti, které můžu uvést v životopise.

Čtvrté předsevzetí je přehodnocení mého dosavadního života a vyřešit si určité věci, které mi převrátily život vzhůru nohama.

Páté předsevzetí neexistuje, snad abychom se všichni ve zdraví sešli i v roce 2014 moudřejší, chytřejší, zkušenější a hlavně plní optimismu a lásky.

Přátelé, do nastávajícího roku 2014 vám všem přeji, aby se vám splnily všechna tajná přání, abyste byli šťastní a spokojení a měli se rádi.

0.4 - Soumrak civilizace

AUTOR: Mike Lancaster
ORIGINÁL: 0.4 (EGMONT UK Limited, 2011, Londýn)
PŘEKLAD: Jana Hejná
NAKLADATELSTVÍ: EGMONT
ROK: 2012
POČET STRAN: 168
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:

Anotace

„Jmenuju se Kyle Straker a už neexistuju."
Tak začíná příběh Kylea Strakera nahraný na starých magnetofonových páskách. Můžete si myslet, že ty pásky jsou nějaký nepovedený vtip. Ale možná jsou dokladem historie minulého světa.
Ale pokud ty pásky mluví pravdu, pak to znamená, že všechno, co si myslíme, že víme, je lež.
A když je všechno lež, míníme tím také sebe?
Nahrajte se zpět do světa nové generace.

Něco málo o ději

Pod schody v jednom domě v Millgrove byly nalezeny tři magnetofonové kazety. Nebyla na nich žádná hudba, ale nahrané svědectví Kylea Strakera. Toto svědectví je děsivé a vypovídá o tom, že to, co je teď, je jiné, než bylo předtím. Dává to smysl?

Jako každý rok se v Millgrove koná soutěž talentů. Na soutěži vystoupí i Kyleův kamarád Danny, který se rozhodne zhypnotizovat čtyři dobrovolníky. Přihlásí se Kyle, kamarádka Lilly, paní O´Donnelová a pan Peterson. 

Dannymu se kousek podaří, jenže poté, co se Kyle a jeho přátelé probudí, zjistí, že se něco stalo. Něco, co jim změní životy. Rodiče i ostatní lidé se chovají úplně jinak. Co se vlastně přihodilo? Podaří se Kyleovi a Lilly zjistit odpověď? A dokáží se s touto změnou vypořádat?

Hodnocení

Tuhle brožovanou útlou knihu jsem četla před rokem touto dobou. A rozhodla jsem se, že si dám knižní re-reading právě této knihy. Proč? Za prvé proto, že Knižní doupě zveřejnilo projekt Přežili jsme konec světa a za druhé proto, že jsem chtěla vědět, jestli se mi kniha bude i po roce líbit. A ano, líbila se mi, i když o něco méně, než napoprvé. Poprvé jsem knihu hltala jedním dechem a měla jsem ji přečtenou za dva dny. Tentokrát mi čtení trvalo o něco déle. 

První část knihy mi přišla trochu nudná, i když se v ní událo nejvíc věcí. Sice byla tajemná a čtenář netuší, co se vlastně děje, jsou tu jen domněnky a úvahy, že by mohla přiletět flotila mimozemských bytostí a něco provést s lidmi a změnit je. Navíc hypnóza tajemnost posílila a občas mi přeběhl mráz po zádech.

Druhou část knihy jsem přečetla během několika hodin, příběh gradoval, až vyvrcholil překvapivým závěrem a vysvětlení mimozemského zásahu mi přišlo srozumitelné a dostatečné. A úplně v závěru jsem si řekla, a co když je to pravda? Co když mimozemská civilizace mění lidstvo v pravidelných intervalech? Bylo by to možné?

Součástí knihy jsou různé poznámky, které vysvětlují některé výrazy jako reality show, vyprávění vtipů, Coldplay či hieroglyfy. Nejprve jsem nechápala, co to jsou za poznámky, které navíc nedávají žádný smysl. Ale pochopíte, když si knihu přečtete, protože se jedná o dílo, které je svým tématem velmi originální.

Příběh je vyprávěn z pohledu Kylea, který vzpomíná na dobu, kdy proběhla proměna. Ač z prvního čtení mi byl Kyle sympatický, z druhého čtení mi připadal tak trochu odtažitý, bez nějakých větších emocí. Možná by taky mohly dostat více prostoru ostatní postavy, zajímavý mi připadl pan Peterson, který v příběhu vystupoval jako nepříliš úspěšný břichomluvec, ale dozvíme se, proč s panem Peeblesem, loutkou, vystupuje.

Mike Lancastar napsal další pokračování 0.4. Jmenuje se 1.4 a už to nebude o Kyleovi, ale o Peterovi a vypadá to velmi zajímavě. Jsem zvědavá, jestli bude i tento druhý díl vydán v češtině, protože v angličtině je už díl vydaný.

O autorovi
Mike Lancaster se narodil v Huntingdon, je ženatý se svou dětskou láskou a je majitelem příliš mnoha zvířat. Dává přednost DC Comics před Marvelem, kávě před čajem, Star Treku před Star Wars, krávám před hamburgery, Čelistem před Občanem Kanem, bílému vínu před červeným, punku před funkem, Doctoru Who před Doktorem Živagem, Ghibli před Disneym, knihám před e-knihami.
zdroj: databáze knih

Obálky
Při brouzdání po informacích o Mikeu Lancasterovi jsem narazila na velmi zajímavé asijské obálky.
       
korejská                             čínská                                 francouzská                          německá

Knižní trailer
Moc povedený trailer na knihu.

Úvaha (obsahuje spoilery)

A to jako fakt? Co když opravdu existuje digitální upgrade na vyšší stupeň a my jsme jeho součástí? Nebo jsme to všechno prospali a patříme k zastaralé verzi systému? Kdo ví. Otázkou však je, jestli bych chtěla být přeměněná na vyšší level.

Odpověď je hodně kontroverzní - na jednu stranu ano, nejsem totiž ten typ, který vybočuje z řady a raději zapadnu mezi ostatní. Nové technologie, nový způsob uvažování. Proč ne? Určitě by mně to brzy přišlo jako úplně normální a určitě bych se nepozastavila nad tím, že mi z rukou vedou nějaké výstupky či vlákna.

Na druhou stranu žít v malé komunitě lidí, kteří jsou pořád ti, které jsem znala, je více než nějaká vylepšená verze. Pokud bych žila v příběhu Kylea, bylo by asi hodně dobrodružné nesmět se přiblížit k žádné z vymožeností jedna-celá-nulek, jinak by mě reliktožravec vymazal z paměti systému. Ale jinak bych přece fungovala stejně - měla bych co jíst, měla bych kde spát. To přece nezní špatně, ne?

A pokud by se týkalo komunikování? Jde to! Přece lidé novější verze si dokázali poslechnout Kyleovy magnetofonové pásky a dalším způsobem komunikace je papír! Když by někdo z nula-celá-čtyřek potřeboval sdělit důležitou informaci jedna-celé-nulce, napíše ji. Je to dvousměrná komunikace, která by mohla fungovat. Jenže to by museli jedna-celá-nulky přijít na to, že nějaké nula-celá-čtyřky vůbec existují.

Důvod, proč bylo lidsto upgradováno, byl ryze ušlechtilý a upřímně řečeno, líbil se mi. Mít svět bez válek, násilí, strachu či chorob, je skvělá myšlenka. Možná by to šlo udělat i jinak, ale asi by realizace byla mnohem těžší. Takže se mimozemská civilizace rozhodla udělat všem nepravostem přítrž a změnit lidstvo k lepšímu. Zmáčknutím jednoho knoflíku, velmi jednoduše řečeno, předělali svět.

No, ale co když se už tohle stalo i dřív? Co když existují i starší verze nás lidí? A my o nich nevíme? "Viděli jste někdy záblesk něčeho koutkem oka, ale když jste se otočili, nic tam nebylo? Nebo měli pocit, že vás někdo pozoruje, přestože jste byli sami? Mrtvý kód. Staré systémy. Věci, které nemáte vidět. Jen čas od času se nám je podaří letmo zahlédnout, a to pak vyprávíme historky o strašidlech a příšerách." Docela děsivá představa, když vím, že se mi občas podobné vidiny přihodí taky.

Pořád se neumím rozhodnout, co by bylo lepší. Kdybych asi stála přímo před závažným rozhodnutím, zvolila bych pro mě nejlepší variantu. Teď ale odpověď neznám.

A co vy? Chtěli byste být zdigitalizovaní nebo byste raději zůstali v analogové verzi? Je spousta pro a proti a volba záleží jen a jen na vás samotných.

Velká čtecí výzva na rok 2014

Tak tato výzva proletěla knižním světem téměř rychlostí blesku a zapojilo se do ní hodně blogerů. Po chvíli váhání jsem se rozhodla, že se připojím taky. Je mi jasné, že ne všechny kolonky budou zaplněné, zvlášť ty anglické knihy budou poněkud prázdné, ale pokusím se. Jednotlivé výzvy se mohou kombinovat.

Přečíst 10 různých knih z různých sérií:
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.

Přečíst 10 knih z mé knihovničky (koupené před rokem 2014):
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.

Přečíst 5 knih v angličtině:
1.
2.
3.
4.
5.


Rozečíst 3 nové knižní série:
1.
2.
3.

Přečíst 10 knih na jejichž obale převládají tyto barvy:
1. bílá
2. žlutá/oranžová
3. růžová
4. červená
5. modrá
6. zelená
7. černá
8. šedá
9. hnědá/zlatá
10. fialová

Přečíst knihy začínající na dané písmeno v abecedě:
A
B
C
D
E
F
G
H
CH
I
J
K
L
M
N
O
P
R
S
T
U
V
Y
Z

Přečíst knihy 5 autorů různých národností:
1.
2.
3.
4.
5.

Přečíst knihy 5 nových autorů, které jsem doposud nečetla:
1.
2.
3.
4.
5.

Přečíst 5 různých knih, jejichž název obsahuje:
1 slovo
2 slova
3 slova
4 slova
5 slov

Háčkování: Jak na to

AUTOR: Jan Eatonová

ORIGINÁL: Crochet les Poupées de Cendrine (2004, Éditions Didier CARPENTER, Paříž)
PŘEKLAD: Eva Fuková

NAKLADATELSTVÍ: Metafora

ROK: 2013

POČET STRAN: 160

ZDROJ: vlastní
HODNOCENÍ:

Anotace
Rádi byste měli své háčkované výtvory dovedené k dokonalosti? Přáli byste si, aby byly nápadité, zajímavé a působily profesionálně? Pak je tahle kniha pro vás to pravé. Zdokonalíte se v různých technikách a nabídneme i spoustu dobrých rad, které vám pomohou předejít potížím. Jednotlivé techniky jsou razeny za sebou tak, jak je budete potřebovat, pustíte-li se do práce na jednotlivých výtvorech. Nezapomeneme vůbec na nic a dozvíte se vše od začátku až do nejlepšího završení háčkovaného díla.

Hodnocení
K háčkování mě přivedla úplně jiná kniha od nakladatelství Metafora a můžu říct, že jsem háčkování trvale propadla. Nejsem sice žádná přebornice, ale dětem jsem  uháčkovala pro panenky oblečky, vytvořila jsem si vánoční ozdobu na dveře v podobě zvonečků a andílka a na zeď jsem si uháčkovala několik sněhových vloček.

Nikdo mě háčkovat nenaučil, jsem samouk, a tak je jasné, že jsem potřebovala něco, co by mě pomohlo. V této knize jsem našla spoustu rad, které se týkají jak výběru háčku, výběru příze či vlny, tak také, jak udělat magické očko nebo krokvový vzor.

Ale tímto rady nekončí. Dozvíme se také, jak navrhovat vlastní šály a plédy, podle popisu a fotografie se naučíte základní háčkovaná oka. Zjistíte, jak na filetové a krajkové vzory, fotografie vám ukážou, jak uháčkovat nopky nebo pecičky.

Také mě vždycky zajímalo, jak napojovat barevné příze k sobě, tady se to pomocí podrobných kroků dozvíte. Kromě toho pro mě byl kámen úrazu v tom, že jsem nevěděla, jak mám své dílko ukončit. Pomocí rady v knize jsem to hravě zvládla.

Zkrátka, kdybych měla vyjmenovat vše, co kniha obsahuje, budeme tady ještě hodně dlouho. Jsem ráda, že vlastním tuto knihu, protože díky ní mám opět chuť něco uháčkovat.

Doma jsem našla hotový poklad:

Děkuji nakladatelství Metafora za poskytnutí recenzního výtisku.

12 taktů pro Václava Hraběte

AUTOR: Jiří Žák

NAKLADATELSTVÍ: XYZ

ROK: 2010

POČET STRAN: 261

ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:

Anotace

Ve výpovědi Hrabětových kamarádů, spolužáků, jazzových muzikantů a básníků se odvíjí nejen příběh jednoho z nejzajímavějších básníků poválečného období 20. století, ale i doba, v níž Hrabě žil a tvořil. 60. léta 20. století se stejně jako Hrabě stala legendou, která na dlouhá léta poznamenala vývoj kulturního povědomí celé naší společnosti. Knížka zahrnuje například i úryvky z reportáží, korespondenci, citace z díla, z kritik a článků

Něco málo o ději

Václav Hrabě se narodil 13. června 1940 v Příbrami. Vyrůstal v malé vesničce Lochovice spolu se sestrou Jarmilou a rodiči (otec pracoval na dráze a matka na poli). Od dětství  měl Václav smysl pro fair-play a empatii. Tuto vlastnost získal po svém otci a přísnost po své matce. Tíhl k četbě, ve škole se dobře učil a brzy začal hrát na klarinet.

Po základní škole přešel do hořovického gymnázia, kde platil opět za výborného studenta. V roce 1957 odmaturoval a rozhodl se odejít na studia do Prahy. Tam Václav ve studiu hodně polevil, raději se věnoval klarinetu a skupině Dixie 24. Jazz se stal jeho životem, ale poezie se už velmi vehementně drala na světlo.

V roce 1961  se seznamuje se svou budoucí ženou Olgou, ale jejich láska je přerušená odchodem Václava na vojnu do Litoměřic. Teprve tam se stává opravdovým básníkem a nebylo to jen proto, aby mu "nezezelenal mozek". Z koníčka se najednou stala posedlost.

Po návratu z vojny ho čeká jen rok a půl života. Snaží se ho prožít opravdu jako beatník. V těsném bytě, o který se dělí s bývalou ženou Olgou a jejím novým partnerem, 5. března 1965 umírá nešťastnou náhodou na oxid uhelnatý. Bylo mu pouhých dvacet pět let.

Hodnocení
Většina zná Václava Hraběte jako básníka, který umřel velmi mladý. Ale jaký byl? Byl to pořád ten hodný a citlivý chlapec i přesto, že ho velmi silně ovlivnila Praha, jazz a básníci beat generation?

Prostřednictvím vzpomínek Václavových přátel z dětství, spolužáků i muzikantů se dozvídáme, jaký vlastně ve skutečnosti Václav Hrabě byl - kamarádský milý kluk s velkým srdcem se smyslem pro hudbu, knihy a poezii.

Oprávněně se řadí k básníkům beat generation, jeho životní styl odpovídal stylu jeho amerických kolegů - alkohol, prášky, cigarety. Přesto však ve svém nitru zůstává stejným skromným člověkem jako byl dřív. Často byl přirovnáván ke Karlu Hynkovi Máchovi a říkalo se mu "Mácha v texaskách".

I název knihy je čistě bluesový. Blues se totiž skládá ze dvanácti taktů, které se neustále opakují. Druhá část názvu je odvozenina od Hrabětovy básně Blues pro bláznivou holku a bláznivá holka je nahrazená básníkovým jménem.

Václav Hrabě je tak trochu zapomenutým básníkem. Docela neprávem, protože jeho poezie je krásná. Některé z nich byly i zhudebněné jako jsou třeba Variace na renesační téma, Jednou nebo Jam Session.

Autor čerpal z mnoha zdrojů a vytvořil tak život o jednom básníkovi z dvacátého století. Není o jeho tvorbě, ale o tom, jaký byl a jak ho vnímali ostatní lidé.

O autorovi
Jiří Žák je český herec, spisovatel, scénárista, publicista a překladatel z francouzštiny. V současné době je členem Divadla na Vinohradech.

Píše knihy a točí dokumenty o Francii, především o Paříži i o osobnostech země galského kohouta. Natočil cyklus rozhovorů s legendami francouzského filmu, mezi něž patří například Jean-Paul Belmondo, Jean Marais, Annie Girardotová, Pierre Richard, Claudia Cardinalová a mnozí další.
Zdroj: wikipedie

Dlouhé zimní večery 2 - Vánoce plné kouzel

Projekt od Táni.

Datum článku, který teď pro vás píši, je 24. 12. Je právě Štědrý den, v obývacím pokoji svítí vánoční stromeček, dárky jsou rozdány a děti spí. Dostaly tolik krásných věcí, že přebíhaly od jednoho k druhému a nevěděly, kterému se věnovat dřív. Pak blažeností usnuly a já jsem mohla mít mír a klid v srdci. Tomu já říkám kouzlo Vánoc - radost dětí, které jim kouká z očí a zatím je nefalšované a upřímné.

Ale co my dospělí? Jaké mají Vánoce pro nás kouzlo? Pro zamilované je největší kouzlo to, že se ti dva tak dlouho hledali, až se našli. Pro manžele je největší kouzlo být spolu, protože se mají rádi a pro rodiče je právě to kouzlo Vánoc v jejich dětech. A ti osamělí? Ti možná mají bolest u srdce, která se rozlézá po celém těle až po konečky prstů a možná raději Vánoce ani neslaví...

V každém z nás je však aspoň kapka naděje a trochu té naivity, že Vánoce jsou svátky, kdy se hází problémy za hlavu a veškeré starosti se vyřeší někdy jindy, možná tak trochu strkáme hlavy do písku. Možná to tak je a někteří z nás budou řešit své problémy právě až po Vánocích, aby nenarušili tu posvátnou atmosféru Vánoc.

Ať už je to jak chce, Vánoce pro mě byly, jsou a vždy budou nejkrásnějším svátkem v roce - vždycky budu mít kolem sebe lidi, které mám ráda.

Dlouhé zimní večery 2 - Krajina kolem nás

Projekt od Táni.

Je to neuvěřitelné, ale už je tu desáté pokračování Dlouhých zimních večerů. A jaké je to téma? Krajina kolem nás. 

Když se rozhlédnu venku kolem sebe, měla bych vidět zasněženou krajinu - stromy ztěžklé sněhem se ohýbají pod tou tíhou, ze země vykukuje jen pár osamocených afrikánků, které nestačily odkvést, auta, která přes sněhové závěje nemůžou odjet, protože jim prokluzují kola. Teploty klesají pod bod mrazu a rozvýskané děti, které stavějí sněhuláka, jezdí na saních a koulují se. Realita? Sníh je odtud na míle vzdálen a kdoví, jestli na Vánoce nějaký bude. Možná budou poletovat osamělé vločky, které aspoň trochu rozzáří dětské oči.

Stromy zejí prázdnotou - veškeré listí je odmeteno a rozneseno větrem, sem tam se přece jen objeví vytrvalec, který ne a ne ty poslední listy shodit. Odevšad, kam ucho doslechne, se ozývá protivné krákorání a velcí černí ptáci se čas od času ve větším  hejnu snese na zem a sezobne vše, co mu leží v cestě - tu kus rohlíku nebo krajíc chleba, který odhodil nějaký nezbedný školák.

A všechno je takové pošmourné a depresivní i přesto, že se blíží Vánoce. Slunce ne a ne se ukázat, na obloze jsou těžké mraky, občas se ulicí prožene meluzína a její kvílení se dostane i k nám do komína.

Ale budou Vánoce, Štědrý den, tak si tu pochmurnou atmosféru trochu zpříjemníme tím, že se připravíme na stromeček, koledy, dárky a budeme se těšit na jaro. Ale to už je jiná kapitola.

Ohnivý anděl

AUTOR: Yrsa Sigurdardóttir
ORIGINÁL: Horfðu á mig (Verlag Veröld, 2009, Reykjavík)
PŘEKLAD: Eduard Světlík
NAKLADATELSTVÍ: Metafora
ROK: 2013
POČET STRAN: 376
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:

Anotace

Advokátka Tóra Gudmundsdóttir má toho nejděsivějšího klienta své kariéry. O její služby se zajímá duševně narušený sexuální deviant ve výkonu trestu. Nežádá však osvobození pro sebe. Přeje si propuštění Jakoba, mladíka s Downovým syndromem, který údajně založil požár v ústavu pro nemocné.

Něco málo o ději

Advokátku Tóru osloví sexuální deviant Jósteinn, který je ve výkonu trestu. Chce po ní, aby otevřela případ požáru v ústavě pro duševně nemocné, při kterém zemřelo pět lidí. Ze žhářství byl obviněn Jakob, který trpí Downovým syndromem. 

Tóra se do případu úplně pohrouží, ve vyšetřování jí pomáhá německý přítel Matthias. Na světlo vyplouvají nové skutečnosti, které by raději měly zůstat skryty a Tóra kousek po kousku odhaluje, že ne všechno v nově zřízeném ústavě bylo tak úžasné, jak se navenek zdálo.

Hodnocení
S islandskou spisovatelkou Yrsou se setkávám poprvé a doufám, že ne naposled. Můžu říct, že tato severská detektivka mě vtáhla do sebe. Nebyla sice napínavá, ale kniha vás udrží v pozornosti celou dobu čtení. Bylo to i tím, že Tóra byla v pátrání velmi neúnavná a hledala všemožné nápovědy, které by jí odhalily, kdo zápalil ústav pro choromyslné.

Navíc byl příběh okořeněn o rodinu, v jejímž domě straší a přiznám se, že jsem se chvílemi bála dívky, která zemřela při autonehodě a jejíž duch nenašel klid.

Tóra mi byla hodně sympatická, má rodinu, která se rozrostla navíc o její rodiče, kteří kvůli hospodářské krizi přišli o peníze i dům. Velkou oporou jí je její přítel z Německa Matthias - nejen v soukromém životě, ale i v pátrání po pravdě, kdo je žhář. Tóra zjišťuje, že skoro každý z obyvatel či zaměstnanců ústavu měl nějaké to tajemství, které postupně vyplouvá na povrch.

Hned při prvních stránkách mě zarazilo tykání všech zúčastněných osob a oslovování křestním jménem. V našich končinách je tohle velmi neobvyklé, přesto na Islandu se jedná o běžný způsob komunikace.

I přesto, že se v příběhu vyskytuje mnoho postav, neztratíte se v nich, každý má svůj prostor, postavy se do sebe příliš nezaplétají, takže stačíte sledovat každou zvlášť. Pokud byste se přece jenom ztratili, na začátku knihy je seznam všech důležitých jmen.

Pokud máte detektivní myšlení, určitě na jméno skutečného žháře přijdete. Přiznám se, že jsem tipovala úplně někoho jiného.

Neříkám, že jsem přečetla hodně severských detektivek, ale přečetla jsem jich tolik, abych mohla srovnávat. Ohnivého anděla bych zařadila k těm, které se mi opravdu moc líbily a ochotně ho doporučím dál.

O autorce
Yrsa Sigurdardóttir vystudovala stavební inženýrství a psaní se věnuje ve svém volném čase. Kromě thrillerů píše také knihy pro děti. Za svou tvorbu získala několik ocenění. V češtině vyšly čtyři romány se sympatickou advokátkou Tórou: Poslední rituál, Mrazivé světlo, Žhavý hrob a Led v žilách. 

Obálky
Ze zahraničních obálek se mi nejvíce líbí originální, i když neodpovídá ději. Nejvíce ději se přibližuje anglická.

      

anglická                          islandská                           německá                        polská

Knižní trailer

Při tomto knižním traileru jsem měla husí kůži i přesto, že jsem ho viděla před čtením i po čtení.

Děkuji nakladatelství Metafora za poskytnutí recenzního výtisku.

Půjčovna babiček

AUTOR: Maria Marjańska-Czernik

ORIGINÁL: Wypożyczalnia babć  (STENTOR, Varšava, 2008)
PŘEKLAD: Šárka Krejčová
ILUSTRÁTOR: Bára Buchalová
NAKLADATELSTVÍ: Albatros

ROK: 2013

POČET STRAN: 52
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:



Anotace
Každé dítě potřebuje babičku – malé, větší, dokonce i tak velké, že se to stydí přiznat. Vždyť babička je úžasná bytost, která má vždycky čas, bývá trpělivá, dobře vaří a umí vyprávět pohádky… Ale co děti, které ji nemají? V této knížce si malí hrdinové poradí – babičku si vypůjčí. Ale zas tak úplně jednoduché to není – potřebujete k tomu trochu odvahy i pomoc.

Něco málo o ději
Jednou do knihovny zavítal Maličký. Ještě neuměl číst, ale věděl, že se tady něco půjčuje, ale nevěděl co, a tak se paní knihovnice na rovinu zeptal, jestli si může půjčit babičku, protože ta jeho bydlí daleko. Paní Světlá byla velice překvapená, ale slíbila mu, že s tím něco udělá a že má přijít zase za tři dny.

Druhý den se v knihovně objevil Větší. Jeho kamarád Maličký mu svěřil, že se tady půjčují babičky. I on by nějakou chtěl mít, nějakou, která by si s ním četla. Paní Světlá i Většímu slíbila, že něco vymyslí. Další den přišel Velký a i on chtěl babičku, která by byla moc hodná. A paní Světlá mu řekla, ať přijde příští den.

Chcete vědět, jak to bylo, když do knihovny přišli všichni tři chlapci? Našli tam nějakou tu svoji vypůjčenou babičku? Pokud ano, musíte si knihu přečíst.

Hodnocení
Tahle útlá kniha mi přišla v poledne. A za půl hodiny už nebylo co číst. Kniha má jen padesát stránek, velká písmenka a někdy i obrázky přes celou dvoustranu. Ideální kniha pro malé čtenáře nebo pro rodiče, kteří rádi čtou svým dětem pohádky.

I přesto, že je kniha tak útlá, má své poslání, nad kterým se dá určitě přemýšlet. Každý si představí pod pojmem babička hodnou a starou paní, která je laskavá, miluje svá vnoučata a udělá pro ně první poslední. Jenže doba je taková, že většina babiček ještě chodí do práce, nemá čas a je pořád v poklusu. Anebo jsou i děti, které žádnou babičku nemají.

"Asi jsem už moc velký na to, abych měl babičku." 
Světlá se rozesmála a Velký si pomyslel, že přesně tak se směje strom, když na jeho listí dopadá první jarní déšť. Zvedl hlavu, aby se podíval té cizí ženě do očí.
"Neboj se, nejsi moc velký. Nikdy nebudeš tak velký, abys nemohl mít babičku," uklidnila ho laskavě Světlá. "Ale řekni mi prosím, jaká by tvoje babička měla být?"

Myšlenka založit Půjčovnu babiček není vůbec špatná a možná by se hodila i do dnešní doby. Ještě že paní knihovnice byla tak shovívavá a všechny tři chlapce vyslechla a dostala naprosto skvělý nápad. A skvělý nápad měla i paní spisovatelka, která tuhle knihu napsala.

Půjčovna babiček se mi hodně líbila, příběh nebyl moc energický, plynul volným tempem, nejsou zde těžká slova a začínající čtenář by měl textu snadno porozumět.

O autorce
Maria Marjańska-Czernik je polská spisovatelka, překladatelka, novinářka, vystudovala česko-slovenskou filologii na Varšavské univezitě

Děkuji portálu Databáze knih a nakladatelství Albatros za poskytnutí recenzního výtisku.

Dlouhé zimní večery 2 - Horká čokoláda, čaj či káva

Projekt od Táni.

Rozhodně Café Latté Machiato s karamelovou příchutí.

Tuto kávu jsem poprvé objevila v Caffé Castelu v Kroměříži a pokaždé, když tam s dětmi zavítám, tohle je první, co si objednávám. Hned po džusu pro holky.

Ale jinak mám ráda skoro všechny druhy káv, pokud jsou dobře udělány. Já to moc neumím a pokaždé, když si začínám s novým druhem rozpustné kávy, mám několik pokusů a omylů, než dosáhnu správné chuti. A piju je rozpustnou, tureckou opravdu nemám ráda.

Když je mi zima a chci se zahřát, sáhnu raději po čaji. Ovocném, který nemusím sladit, nebo bylinném. Z bylinných čajů mám nejraději Rooibos s vanilkou, kdy na mě dýchne daleká exotika.

Horkou čokoládu jsem neměla ani nepamatuji, spíše capucchino, které si o víkendu dopřávám k snídani. S pěkně bohatou pěnou.

A ke knížce mi definitivně patří káva. Krásně voňavá, která prohloubí prožitek z čtení.

Osm světů: Seznámení

AUTOR: Marcela Remeňová
ILUSTRÁTOR: Milan Galia
NAKLADATELSTVÍ: Mladá fronta

ROK: 2013

POČET STRAN: 255

ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:




Anotace

Český knižní thriller teprve třináctileté autorky se odehrává v současném New Yorku a vypráví příběh sedmnáctileté Ley Layerové, obyčejné středoškolačky, kterou kromě zvláštních temných snů nic netrápí. Jedné noci se Lea vzbudí z noční můry a nechtěně vyslechne rozhovor své adoptivní rodiny, ze kterého pochopí, že její rodiče, bratr Fred i sestra Samantha jsou Osmisvěťané, což znamená, že pocházejí z úplně jiné galaxie...

Něco málo o ději
Lea je obyčejná středoškolačka. Žije si normálním životem sedmnáctileté dívky v rodině, která si ji v pěti letech adoptovala. Ale v jeden okamžik se jí život úplně promění. Zjistí, že její rodina nepochází ze Země, ale z planety Osm světů.

Lea si na tuto novinku nestačila zvyknout, když k nim do rodiny táta Thomas přivede neznámého mladíka. Jmenuje se Harry a kromě toho, že je také Osmisvěťan a je velice přitažlivý, je i nájemný vrah. Což se pochopitelně nikomu z rodiny moc nezamlouvá.

Lea se s Harrym sblíží, ale krátce po Vánocích Harry zničehonic zmizí a nikdo neví kam. Je na Lee, aby Harryho vypátrala a pochopila, proč se ji pokusil zabít.

Hodnocení
Moje překvapení, že knihu napsala třináctiletá slečna, neznalo konce. A když se naskytla příležitost si knihu přečíst, rozhodla jsem se, že šance využiji. Komu se poštěstí vlastnit knihu dospívající spisovatelky?

Začátek příběhu mě moc neoslnil. Připadlo mi, že je to takové trochu kostrbaté, příliš jednoduché a dětsky psané. Ale čím více jsem četla, tím více se mi děj zamlouval a dá se říci, že mě příběh vtáhl do sebe. Zápletka je vymyšlená velmi originálně, některé mimozemské vlastnosti však byly až těžko uvěřitelné. Některé mi ale přišly hodně zajímavé, např. způsob teleportace.

I přesto, že mi žádná postava úplně nepřirostla k srdci, za sebe můžu říct, že jsem si podle popisu a charakteristik udělala obrázek o tom, jak kdo vypadal. Sympatičtí byli však všichni a někdy jsem nevěděla, jestli mám Harryho zařadit mezi kladné postavy nebo záporáky. Lea však patřila mezi kladné postavy a určitě jí budou čtenářky fandit a říkat si, že by chtěly mít takové vlastnosti a velký talent jako ona.

Také jsem docela zvědavá, jak bude vypadat život na planetě Osm světů a doufám, že v příštím díle nás na tuto planetu autorka zavede.

Nicméně klobouk dolů. Vydat román ve třinácti letech je velký úspěch. Vzpomeňte si, co jste dělali vy ve třinácti letech. Za sebe můžu říct, že jsem rozhodně neměla žádnou velkou fantazii a spisovatelské nadání jsem také neměla. Slečna spisovatelka má můj obdiv, protože vymyslet příběh, zápletku a postavy tak, aby všechno do sebe zapadalo, chce talent a Marcela Remeňová ho určitě má.

O autorce
Marcela Remeňová se od dětství pohybuje v prostředí divadla a filmu. Nejprve vytvářela příběhy pomocí malováním obrázků a později začala psát první povídky. Druhý díl Osmi světů plánuje dokončit v roce 2014.

Trailer
I kniha Osm světů má svůj knižní trailer.

Děkuji nakladatelství Mladá fronta za poskytnutí recenzního výtisku.
Knihu můžete objednat na stránkách e-shopu Kniha.cz

Barvy lásky: Obnažená

AUTOR: Kathryn Taylor
ORIGINÁL: Colours of Love - Entblösst (Bastei Lübbe, 2013, Kolín)
PŘEKLAD: Tomáš Butala
NAKLADATELSTVÍ: MOBA
ROK: 2013
POČET STRAN: 255
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:

Anotace

Grace se dostala Jonathanovi pod kůži víc, než si zpočátku hodlal připustit. Ale je to, co k ní cítí, opravdu láska? Nebo jen neovladatelná touha po jejím těle? Extáze z dosud nepoznané rozkoše vyplňuje každý jejich den, stejně jako rostoucí nejistota  z toho, kam tohle všechno spěje. Grace si připadá jako Jonathanova poddajná hračka a cítí, že pokud mu nechce zcela podlehnout, musí převzít pravidla hry do svých rukou.

Něco málo o ději

Konec prvního dílu byl velmi otevřený a druhý díl začal tam, kde ten první skončil. Ocitáme se tedy znovu v Londýně a sledujeme, kterým směrem se bude vyvíjet vztah mezi Grace a Jonathanem.

Grace je do Jonathana bezhlavě zamilovaná, touží po něm každičkým milimetrem svého těla a zdá se, že Jonathan také. Ale co láska? Cítí také Jonathan lásku ke Grace nebo je to z jeho strany jen obyčejný chtíč?

Hodnocení

Konečně jsem se dočkala a druhý díl Barev lásky je tady. Těšila jsem se opravdu moc na pokračování příběhu, který autorka výborně rozehrála v první dílu. V tomto díle je mnohem více děje a o něco méně (ale opravdu jen o něco méně) vášnivých scén, ale které si určitě užijete.

Grace a Jonathan po sobě vzájemně touží a Jonathan je ochotný změnit pravidla jejich vztahu. Užívají si vášnivého sexu, objevují jeden druhého. I přes tyto krásné chvíle, které spolu prožívají, je tu i Jonathanova minulost, která ho svazuje a brání Grace, aby tuto hranici překročila. A to je kámen úrazu a Grace se bude muset s touto hranicí hodně potýkat. A nejen ona - Jonathan se musí se svou minulostí vypořádat tak, aby mohl v přítomnosti a v budoucnosti jít dál.

Kromě Jonathana a Grace blíže poznáváme i jeho otce, hraběte z Lockwoodu, starého muže, který přišel úplně o všechno i o lásku jediného syna a nevyřčené tajemství je od sebe čím dál více vzdaluje.

Grace i Jonathan mi byli hodně sympatičtí, to už jsem psala dříve, ale nemohla jsem si pomoct a někdy jsem chtěla Jonathanem zatřást tak, aby konečně pochopil, jak je neskutečně...hloupý a že nechal zajít věci tak strašně daleko a nic pro jejich změnu nepodniknout.

Příběh je opět vyprávěn ich-formou z pohledu Grace, takže můžete sledovat její touhu po Jonathanovi i bolest a smutek.

Obnažená je určená především milovnicím romantických knih o lásce. 

Nespoutaná a Obnažená jsou díly, které se mi velmi dobře četly a měla jsem je přečtené během několika dní. Nakladatelství Moba chystá na příští rok vydání další části této série. Z informací, které jsou dostupné na internetu, jsem vyčetla, že už v nich nebude vystupovat ani Grace ani Jonathan. Ale to nevadí - jejich příběh je už uzavřen.

O autorce
Kathryn Taylor je německá spisovatelka, která už od dětství věděla, že bude spisovatelkou. V jedenácti letech jí vyšel první příběh. Teprve série Barvy lásky ji proslavila a jí se tak splnil sen.

Obálky

Stejně jako u Nespoutané, jsem našla pouze jednu obálku a to originální. I když je opravdu moc pěkná, tak ta česká se mi líbí o něco víc. Už jen proto, že nevychází ze stejné barvy a jednotlivé díly se tak barevně liší.

Knižní trailer

Sice krátký, ale moc povedený trailer ke knize.

Děkuji nakladatelství Moba za poskytnutí recenzního výtisku.

Dlouhé zimní večery 2 - Advent plný mystérií

Projekt od Táni.

1. prosince byla první adventní neděle. A od této chvíle se bude čas nezadržitelně blížit k 24. prosinci.

Každou neděli si zapalíme o jednu adventní svíci víc a poslední neděli budou na věnečku hořet zářivým plamenem všechny čtyři svíčky.

Nepamatuji si, že bychom s rodiči tuto tradici v dětství a dospívání nějak zvlášť dodržovali. Spíše ne. Až možná rok či dva předtím než jsem vyletěla z rodného hnízda se tato tradice začala klubat.

Pro mě samotný advent znamená předzvěst Štědrého dne a právě tím, že si zapálíme svíčku jsme každým krokem blíž k Vánocům.

Sice je to velmi krásné období, ale zároveň také trochu stresové období - vymýšlení, čím obdaruji své blízké a pokud možno to stihnout obstarat dřív než den před Štědrým dnem. I to se mi občas stalo, že jsem ještě na poslední chvíli kupovala. A v těchto chvílích jsem byla opravdu ráda za to, že bydlím ve městě a ne na vesnici.

A také mi advent voní po cukroví, které se začíná péct a jeho vůně se line ze všech bytů až na chodbu. Takové chvíle mám opravdu moc ráda a vždycky se těším na okamžik, kdy svým dětem nabídnu některé upečené cukroví a občas se také rozčiluji, když mi ujídají pod rukama. Už několikrát se stalo, že jsem musela jeden druh cukroví o několik dní později dělat znovu, protože prostě kdesi zmizelo. Ale to mi nevadí, i když třeba trochu (hodně) hudruju, ale prostě to k tomu všemu tak nějak patří.

Ale když se všechno vydaří, lidé se mají rádi a jsou šťastní, tak ty stresové chvíle jsou jen kapkou v moři, kterou překryjí jiné kapky, kapky pohody a lásky.

Zdroje:
Martinina kuchyně
Griddlers.net

Knižní úlovky, listopad 2013

Listopadové novinky mě opravdu moc těšily. Nebylo jich moc, ale o to víc si jich cením.

A jsem ostuda. A velká. V říjnu mi přišla kniha Foodblogeři od Blanky Dvořákové. Ne že bych se chtěla nějak extra vytahovat, ale jsem tam. V té knížce. Na stranách 34 - 41 je moje maličkost s blogem Martinina kuchyně. Takže moje sebevědomí stouplo o tisíc procent (a návštěvnost blogu taky).

A pak se chci také pochlubit výhrou z knihkupectví Kanzelsberger, ve kterém se soutěžilo o knihy z nakladatelství Host. Podařilo se mi obsadit druhé místo a vybrat si dvě knihy. Jednu už mám doma a jmenuje se Světlé dny od Zsuzsy Bánkové.

A pak mi přišla k recenzi kniha od Knižního klubu Dlouhé stíny. Napsala ji Leila Meacham a knížka byla naprosto úžasná. Recenze je už na blogu.

Druhá kniha k recenzi je z nakladatelství Moba a je to druhý díl od Kathryn Taylor ze série Barvy lásky. Kniha se jmenuje Obnažená a už se na ni moc těším.

Nakonec další přírůstek do rodiny se jmenuje Kočičiny. Byla jsem na křtu této knihy a je i s podpisy autorek. Neumím se rozhodnout, jestli je kniha pro děti nebo ne. Ale po zvážení a reakcí mého dítěte ji zařazuji do knih pro starší děti, teenagery a dospělé.