Kam zmizela Anna?

AUTOR:  Lenka Juráčková

ILUSTRÁTOR: Aneta Františka Holasová

NAKLADATELSTVÍ: Albatros
ROK: 2016

POČET STRAN: 72

ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:

Anotace

Třináctiletý Adam pomáhá tátovi s úklidem v domě, který rodina nedávno koupila. Dům je starý a bude potřebovat mnoho oprav, má však v sobě něco nezvykle tajemného. A skutečně, Adam v nenápadném úkrytu za skříní objeví zvláštní fotografii s věnováním, která pochází z roku 1946. Následně se rozjede pátrání po klukovi z fotky a dívce, do níž se tehdy zamiloval. Podaří se zjistit, jaké byly jejich další osudy?

Hodnocení

V poslední době čtu knihy, jejichž název neodpovídá ději. Příkladem je i tato kniha pro děti s tajemným jménem. A ač je jméno knihy zavádějící, příběh byl velmi pěkný.

Adamova rodina se rozhodla zrekonstruovat starý dům na vesnici. Je na něm spoustu práce, ale to už tak ke starým domům patří. Adam pod skříní nachází zapadlou fotografii - je na ní chlapec s harmonikou a s věnováním pro jednu dívku. Datum je z roku 1946. Adamovi to nedá a spolu s kamarádem Ondrou začne pátrat po neznámých dětech. 

Kniha je tak trochu detektivka, trochu historická z pohledu našich dějin, trochu romantika. Moc se mi námět knihy líbil, sliboval mnohé, ale stejně jako u Lizuchy bych i zde ocenila více děje do hloubky a podrobnějšího pátrání. Možná by tam mohl být i příběh o Anně i o chlapci z fotky. Myslím si, že i dětem, které rády čtou, stávající příběh nebude stačit. 

Přesto se mi příběh líbil. Hlavně to tajemství a záhada, které se točilo kolem fotografie. Sice jsem si na opravdové pátrání musela dlouho počkat, ale pak to stálo za to. Stejně tak se mi hodně líbil autorčin styl psaní. Krásné popisy, které podnítily moji fantazii. Už v novele Lizucha mě její styl zaujal.

Kniha je určená pro děti od devíti let. Moc s tímto označením nesouhlasím, je to příběh spíše pro starší děti. Za prvé devítileté děti asi moc chápat nebudou, kdo byli Sudetští Němci (ale mají zase rodiče, kteří by jim pojem měli vysvětlit), za druhé jsou kapitoly docela dlouhé vzhledem k formátu knihy a za třetí z pohledu grafického je zde málo obrázků. Možná to zní zvláštně, že bazíruji na takových maličkostech, ale pokud má být kniha pro tak malé čtenáře, ocenila bych více barevnějších ilustrací. Co se mi na obrázcích líbilo, bylo to, že některé byly jakoby historické fotografie s ozubenými okraji a téměř v černobílém provedení.

Jak už jsem se jednou zmínila, ocenila bych podrobnější příběh. Přesto se kniha velice dobře četla a doporučuji dále.

O autorce

Lenka Juráčková vystudovala češtinu a historii na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. S manželem Pavlem a dětmi Adamem a Evou žije v Novém Jičíně. Básně publikovala v literárních časopisech a antologii Sto nejlepších českých básní 2012. V roce 2008 vydalo nakladatelství Hněvín její sbírku Sukně s hnědavými suky. Sbírka Čemeřice vyšla roku 2014 v nakladatelství Literární salon. Za básně z této sbírky byla nominována na Drážďanskou cenu lyriky.

Kouzelná zahrada

ODPOVĚDNÝ REDAKTOR: Zuzana Neubauerová

ILUSTRACE: Getty Images/Thinkstock

NAKLADATELSTVÍ: CPress
ROK: 2015
POČET STRAN: -

ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:

Anotace

Dopřejte si chvilku pohody, dejte své fantazii křídla a nechte rozkvést svou zahradu klidu a míru. Odpočinete si od každodenního stresu a vytvoříte krásný dárek pro své blízké nebo sami sebe.

Ponořte se do kouzelného světa tvořivosti. Překrásné přírodní motivy čekají, až je vymalujete a dotvoříte podle svých představ a nápadů.

Hodnocení

Antistresové omalovánky Kouzelná zahrada z nakladatelství CPress jsou další z řady omalovánek, které toto nakladatelství vydává.

Tentokrát jsou omalovánky plné přírodních motivů, především květin, ale najdete zde také motýly či ptáky.

Obrázky nejsou celostránkové, jsou ohraničeny rámečkem. Některé ilustrace mají černé pozadí. Zajímavostí této knihy je dualita nebo podobnost obrázků. Projevuje se tak, že jeden motiv je vyveden v menším vydání a na další straně je motiv větší. Podobnost také spočívá právě v černém nebo bílém pozadí.

Papír patří k těm kvalitnějším, váha je 120 g. Na obrázky jsem kromě akvarelových pastelek použila i gelová pera. Krásně kryjí, na druhé straně se trochu propila, ale zas až tak moc to nebylo. Také záleží na tom, kolik vrstev gelovek použijete.

V knize je téměř 80 ilustrací, obrázky jsou oboustranné, kniha má formát paperbacku. Někomu to může vyhovovat, já raději preferuji hardback nebo trochu silnější vazbu.

S omalovánkami jsem hodně spokojená, nejsou moc komplikované co se detailů týče a tím pádem nejsou ani časově náročné.

Napsáno pro Databázi knih

Zpívající kuchyň

AUTOR:  Blanka Čapková

ILUSTRÁTOR: Magda Veverková

NAKLADATELSTVÍ: Albatros
ROK: 2013

POČET STRAN: 72

ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:

Anotace

Pavel se po rozvodu rodičů přestěhoval z Prahy s maminkou k příbuzným na venkov. Nový domov, nová škola, nová paní učitelka. A jak ho přijmou noví spolužáci? Pražák Pražák, chachá! A co teprve až všichni zjistí, že se občas zakoktává. Pavel to ve třetí třídě nebude mít vůbec snadné. Až jednoho odpoledne na něj při cestě domů zavolá Anežka…

Něco málo o ději

Pavlovi rodiče se rozvedli. Zatímco tatínek zůstal v Praze se sedmnáctiletou dcerou, třeťák Pavel se s maminkou přestěhoval na venkov ke strejdovi. Pro Pavla tak začíná nový život.

Hodnocení

Rozvedených rodin přibývá. Ta Pavlova k nim také patří. O to horší to pro Pavlovu mámu je, když se dcera Renáta rozhodne zůstat s otcem. I kdy je to logické, protože Renáta má rok před maturitou a nechce kvůli rozvodu měnit školu. Zato Pavel zůstává s mámou, aby jí byl oporou.

Ve škole to Pavel nemá moc jednoduché. Jeho příjmení je Pražák. A je z Prahy. Pro děti je to důvod k tomu, aby se mu posmívali. Navíc se Pavel v určitých chvílích zakoktává, a tak zpočátku jenom mlčí.

A pak je tu Anežka, Pavlova spolužačka. I té se děti zpočátku posmívali kvůli tomu, že nosí brýle. I ona to doma také nemá moc jednoduché...

Jak to tak po sobě čtu, nastínila jsem vám dva smutné příběhy. Ale tak to není.. I když hlavní protagonisté se moc často nesmějí. Jen Pavel doma v kruhu své rodiny.

Od Blanky Čapkové jsem četla knihu Jak jsem dostal ségru a vlastně i ta byla ve stejném duchu jako tahle knížka. Je to o trápení, které děti občas zažívají, když je na nich něco jiného. Například koktání. Sama jsem příklad toho, že když jsem nervozní anebo jsem v psychické nepohodě, zadrhávám. Možná i proto se na veřejnosti moc neprojevuji. Stejně jako Pavel.

Trochu mě zarazilo, že by se terčem posměchu měly stát brýle. Obě moje dcery brýle nosí a nikdy mi neřekly, že by se jim někdo smál.

Kniha je rozdělená na dvě části. Tu první vypráví Pavel a v polovině příběhu se stává vypravěčkou Anežka. Knihu doplňují ilustrace Magdy Veverkové. Obrázky nejsou celostránkové, jedná se totiž o edici Třetí čtení, kde je kladen důraz na text a ne na ilustrace.

I přes smutek se kniha dobře četla, v příběhu se našlo i několik poučení, takže já klidně knihu můžu doporučit dále.

O autorce

Blanka Čapková  se věnuje především knížkám pro menší čtenáře. Píše od dětství, už ve školním věku obesílala různé literární soutěže. Ve studentských letech navštěvovala polooficiální Klub mladých literátů, kde začínající autoři četli svá díla a setkávali se s básníky a spisovateli. Po gymnáziu autorka vystudovala pedagogickou nástavbu, ale učit nesměla, a tak pracovala jako sekretářka a uklízečka. Po roce 1989 si doplnila vysokoškolské pedagogické vzdělání a od té doby je učitelka. Učí na 1. stupni a vede dramatický kroužek. Její prvotinou je knížka o adopci Jak jsem dostal ségru. Zdroj: albatros.cz

Splněný sen

AUTOR: Lucy Maud Montgomery

ORIGINÁL: Anne of the Island (L. C. Page & Company, 1915)

PŘEKLAD: Jiří Korejčík

NAKLADATELSTVÍ: Jeva, Papyrus

ROK: 1993

POČET STRAN: 259

ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:

Anotace

Dívčí román americké spisovatelky je samostatným pokračováním románu Anna ze zeleného domu. Anna odchází studovat na vysokou školu v Redmondu.

Něco málo o ději

Anně se splnil sen - začala studovat vysokou školu v Redmondu. Opustila místo avonleaské učitelky a plně se věnuje studiu. Není na to sama - spolu s dalšími třemi spolužačkami a kamarádkami si pronajmou dům na celou dobu studia. Zažívají spolu první lásky, trápení i smích.

Hodnocení

A je tu třetí díl o Anně ze  Zeleného domu. Tentokrát je z prostředí vysokoškolského Redmondu, kde Anna odjela studovat. Setkává se znovu se svými kamarádkami, ale poznává také kamarádky nové. Především mladou dámu Filipu, která má v příběhu své místo.

Anna je stále stejná - její milá a vřelá povaha otevírá srdce každému, kdo se s Annou setká. Je však dospělejší než v předchozích dvou dílech a humorných a zasněných situací hodně ubylo. Do popředí se dostávají mnohem důležitější věci, např. studium a také láska. Všechny dívky okolo Anny jsou zamilované, zasnoubené či vdané. Jen Anna stále odolává, její představa o romantické lásce nasazuje vysokou laťku, a proto také odmítne Gilberta, dávného kamaráda z dětství, který je do Anny hluboce zamilovaný. Brzy se objeví další nápadník. Ten Anniny podmínky přesně splňuje...

Stejně jako v minulém díle, i tady se objevily nové postavy. Nejvýraznější postavou je Filipa, zkráceně Fil. Fil je dívka, která je trochu rozmazlená, pochází z bohaté rodiny, ale přesto je milé a hodné děvče, které zůstalo v dětských střevíčkách. Jejím typickým znakem je nerozhodnost. A protože se její svět točí kolem mužů, tak nerozhodnost spočívá v tom, že si Fil nemůže vybrat mezi Alekem a Alonzem. Stane se některý z nich jejím manželem?

Ostatní postavy z Avonlea trochu ustupují do pozadí příběhu. Autorka se věnuje Anně v Redmondu a jejímu zdejšímu životu. I přesto, že Anna studuje, moc se o jejím studiu čtenář nedozví, autorka vše přeskakuje velkou rychlostí. Navzdory tomu je kniha stále stejně čtivá jak předchozí dva díly.

Závěr knihy patří do červené knihovny. Někomu to může připadat až moc přeslazené, mně se to naopak hodně líbilo. Takové konce zkrátka dříve bývaly a i nyní určitě potěší nejedno čtenářčino srdce.

Nedá mi to a znovu musím zkritizovat českou nehezkou obálku, tentokrát v modré barvě. Musím se už smířit s tím, že kniha jinou obálku už mít nebude. Ledaže by se některé nakladatelství rozhodlo celou sérii o Anně vydat znovu.

Obálky

Opět si nemůžu pomoci, ale slovenská obálka mě vyloženě přitahuje k sobě. Je moc nádherná a taková něžná. Víc takových obálek, prosím.

     

O autorce

Lucy Maud Montgomery se narodila na Ostrově prince Eduarda v Kanadě. Ačkoli v té době vyšší vzdělání dostalo jen málo žen, Lucy navštěvovala střední školu (Prince of Wales College) v Charlottestownu, pedagogický institut a potom Dalhousovu universitu v Halifaxu. V sedmnácti odešla do Nového Skotska pracovat do novin, v Halifaxu vycházejícího Chronicle a psala pro jeho večerní vydání Echo. Do venkovského prostředí Ostrova prince Eduarda se však Lucy vrátila učit a žila tam se svou babičkou. Právě tato zkušenost ze života sousedů farmářů a rybářů se promítla do knih o Anně,

Stařec a moře

AUTOR:  Ernest Hemingway

ORIGINÁL: The Old Man and the Sea (Arrow Books, Londýn, 2004)

PŘEKLAD:  Šimon Pellar

NAKLADATELSTVÍ: Odeon

ROK: 2015

POČET STRAN: 108

ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:

Anotace

Ernest Hemingway obdržel Nobelovu cenu „za mistrovství v umění vyprávět, naposledy prokázané v díle Stařec a moře, a za to, jak ovlivnil literární styl své doby.“ Hemingwayova novela se brzy po svém prvním vydání roku 1952 stala jedním ze zásadních děl moderní americké prózy. Z příběhu rybáře, jenž se v nevelkém člunu pouští do zápasu s obrovským marlínem a potom do posledních sil bojuje s přesilou žraloků, kteří napadnou jeho úlovek, dokázal spisovatel na malém prostoru vytvořit existenciální drama o hrdinství, vůli a vnitřní síle.

Hodnocení

Stařec a moře je novela, kterou Ernest Hemingway napsal v roce 1952. Za tuto novelu získal Nobelovu cenu. Ani se tomu nedivím, protože Stařec a moře je pro mě, zatím, nejlepší kniha, kterou jsem od něj četla.

Nebudu se věnovat rozboru knihy, na to jsou určené jiné stránky. Já se budu věnovat příběhu jako takovému. 

Příběh je velmi jednoduchý - starý muž svádí boj s rybou na moři. Tento starý muž je zkušený rybář, který vyjíždí na moře den co den. V poslední době ho však štěstí opustilo a z rybolovu se většinou vracel s prázdnou. Jednoho dne však Santiago vyjel na moře a brzy se mu na prut chytila ryba. Byla to velká ryba, odolná a silná, která se jen tak snadno nechtěla vzdát.

Odolný a silný je však i rybář, jehož zkušenosti naučily, že každá ryba se jednoho dne unaví a on může pak slavit úspěch. Jenže to ještě netuší, že tato ryba je nejen velká, ale má chuť žít. 

Celý příběh je celý jen o lovu, o tom, co starý muž cítí, co dělá, jak se táhnoucí ryba chová. Hemingway zde využil své znalosti vášnivého rybáře. Může se zdát, že je kniha nudná, když se věnuje jen jedné rybě, ale věřte mi, že tak to není. Ani jednou jsem se nenudila a tuto krátkou novelu jsem přečetla velmi rychle. Navíc je i napínavá a ačkoliv je příběh většině čtenářů znám a konec také není žádné překvapení, stále jsem tajně doufala ve šťastnější konec. Ale přesto je Santiago šťastný hrdina, který díky své odvaze a síle ulovil velkou rybu a nevzdal to, i přesto, že marlín byl silnější než on. 

Je to příběh nejen o vytrvalosti, samotě, odvaze a houževnatosti, ale i o kontrastech - mládí x stáří či malost člověka x rozsáhlost moře. Najdou se zde i další kontrasty, které pozorný čtenář zaznamená.

Starce a moře si určitě přečtu ještě několikrát. Za prvé je kniha opravdu kratinká a za druhé má v sobě kouzlo, které čtenáře přitáhne. A navíc - i povinná četba může být zajímavá a Stařec a moře k této skupině určitě patří. 

Obálky

Novela vyšla v mnoha jazycích. I v tom českém se dočkala v několika vydáních. 

    

O autorovi

Je považován za čelního představitele tzv. ztracené generace.

Po získání základního vzdělání se stal reportérem v Kansas City Star. V první světové válce se stal dobrovolníkem italské armády. Jako reportér se zúčastnil španělské občanské války.

Po válce působil jako dopisovatel, poslední roky života strávil na Kubě.

V roce 1961 pravděpodobně spáchal sebevraždu (zastřelil se), nezanechal po sobě žádný vysvětlující dopis, jeho smrt bývá také vysvětlována jako nehoda při čištění hlavně.

Zdroj: databáze knih

Napsáno pro Databázi knih

Nefertiti - Sluneční stín

AUTOR: Christian Jacq

ORIGINÁL: Néfertiti - L'ombre du soleil (XO Éditions, 2013, Francie)
PŘEKLAD: Magdalena Sládková
NAKLADATELSTVÍ: Metafora

ROK: 2015

POČET STRAN: 271
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:

Anotace

Je to více než tři tisíce let… a její příběh nepřestává fascinovat. Neuvěřitelný osud nejkrásnější egyptské královny. Nefertiti. Legendární královna, jejíž krása díky známé barevné bustě překonala věky. Kdo vlastně byla tato výjimečná žena? Dochované písemnosti a archeologické nálezy napovědí mnohé, ale dokáže vědec nahlédnout přes propast času až do lidských srdcí? Poodhalit tajemství dávných vášní?

Hodnocení

Od nakladatelství Metafora jsem přečetla několik beletrizovaných životopisů a všechny se mi líbily, protože byly čtivé a zajímavé. Výjimku však tvoří životopis o královně Nefertiti, který byl sice čtivý a také zajímavý, ale nedozvěděla jsem se to, co se od životopisu většinou očekává.

Od životopisné knihy si představuji, že bude celá o dotyčné osobě, sem tam odkaz na další osobu, která měla na dotyčného velký vliv. V této knize jsem se sice několik údajů o Nefertiti dozvěděla, ale spíše než o ní jsem četla o faraonovi Achnatonovi. 

To o něm jsem se dozvěděla hodně informací. Achnaton zasvětil svůj život a svou víru bohu Atonovi, bohu slunce. Byl velký reformátor, označuje se také jako "kacířský" faraon. To kvůli tomu, že zrušil téměř všechnu víru v boha Amona, ke kterému se modlili předchozí faraonové. Přenesl hlavní město do Amarny, do místa, které bylo původně pustinou. Nikdo mu nevěřil, že dokáže vybudovat tak mocné město jako je Achetaton.

To všechno byl nedokázal bez podpory své milující manželky Nefertiti a její chytrosti, laskavosti a lásky. Byla to správná žena, kterou měl rád téměř každý, kdo s ní přišel do kontaktu. Měla snad nějaké mocné kouzlo, že všechny obrátila na svou víru? 

Jediný, kdo jejímu kouzlu nepodlehl, byla princezna Kija z Mitannie. Kija se stala diplomatickou manželkou faraona, aby se zabránilo válce Egypta s Mitannií. Kija toužila stát po boku Achnatona, ale v cestě jí stála právě Nefertiti. Proto spřádala plány, jak se Nefertiti zbavit...

Historická fakta smíchaná s dávkou fikce. To je příběh o Nefertiti, která prý byla nejkrásnější egyptskou královnou. Stala se laskavou matkou, milující manželkou, chytrou političkou, která šikovně tahala za nitky. přesto se ani ona ani Achnaton nesnížila k tomu, aby zbytečně vyvolávala nesváry a války. Byla pro to, aby se konflikty řešily kompromisem.

Jak jsem se již jednou zmínila, kniha nebyla jenom o Nefertiti, ale i o Achnatonovi, Kije a dalších postavách, které měli co do činění s vládou tohoto božského páru. Název knihy je tedy hodně zavádějící. Ale to nemění nic na tom, že se kniha dobře četla, dozvěděla jsem se řadu historických informací a ponouklo mě to k tomu, že jsem si na internetu vyhledala další údaje, abych si upřesnila to, co mě zaujalo a jak příběh pokračoval dál.

O autorovi

Christian Jacq ve svém díle a bádání se zaměřuje především na vládu Ramesse II., ale i ostatním dějinným obdobím starého Egypta. Je zakladatelem Ramessova institutu, který se zabývá fotografickou dokumentací Egypta se zaměřením na vykopávky a památky. Je autorem mnoha populárně naučných publikací a historických románů, v nichž dokáže čtivě spojit fakta s literární fikcí. Prvního většího úspěchu dosáhl s knihou Egypťan Champollion (1987). V letech 1995–1997 napsal pentalogii o Ramessovi II., která vyšla ve čtyřiceti pěti zemích. Je ale také autorem tetralogie o Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Zdroj: Metafora

Knihu můžete zakoupit v e-shopu knihkupectví nakladatelství

Děkuji knihkupectví Knihcentrum za poskytnutí recenzního výtisku.

 

Dívka s pomeranči

AUTOR: Jostein Gaarder

ORIGINÁL: Appelsinpiken (Aschehoug, 2003, Oslo)
PŘEKLAD: Jarka Vrbová
NAKLADATELSTVÍ: Albatros

ROK: 2004

POČET STRAN: 160
ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:

Anotace

Hrdinou této knihy je Georg, kterému zemřel otec, když byl hodně malý. A teď se najednou najde jeho dopis adresovaný synovi. Napsal ho krátce před smrtí, protože věděl, že mu chtěl předat některé své myšlenky a poselství, kterým by tehdy malý Georg nerozuměl. Tento emočně nabitý příběh vypráví o nemoci a marném boji, ale také o naději. A samozřejmě tady najdete pár filosofických otázek.

Něco málo o ději

Georgovi zemřel tatínek. Je to už hodně dlouhá doba, byly mu tehdy čtyři roky, když navždy odešel. Teď je mu patnáct, je z něj mladý muž, který začíná vnímat okolní svět jinak než dříve. A i když je to relativně dlouho, co tatínek nežije, staré rány rozjitří dopis, který otec synovi zanechal a který rodina našla právě teď.

Hodnocení

Jostein Gaarder píše knihy, které lehce zabrousí do světa filosofie. Nejinak je tomu i u této knihy.

Najdete zde vlastně dva příběhy - Georgův a jeho otce. Ten, který napsal tatínek před svou smrtí, byl zajímavější a dobrodružnější, a tak nějak se mi líbil mnohem více.

Jan Olav potkává v tramvaji neznámou dívku. Má u sebe velký pytel pomerančů. O pár dní později se setkávají znovu, tentokrát na tržišti, a dívka má opět s sebou pomeranče. Jejich letmá setkání však v Janu Olavovi zanechala hluboký dojem a on se do tajemné dívky zamiloval. Jenže, kdo je dívka s pomeranči? Jak se jmenuje? Proč kupuje tolik pomerančů? Jan Olav předkládá spoustu teorií, kdo dívka je. Já těch teorií měla také hodně, trochu fantastickou a nadpřirozenou, ale ve skutečnosti byla pravda více než reálná.

Georgův příběh byl však trochu jiný. Georg byl něco jako spojka. Georg kromě čtení tátova dopisu představuje i svou rodinu a také svůj postoj k životu. V jednu chvíli se vyjadřoval jako dospělý, podruhé jako typický puberťák.

Během čtení je čtenáři položeno několik filozofických otázek. Ta nejdůležitější otázka však přijde v závěru knihy. Někomu se to moc líbit nemusí, ale mně se konec knihy líbil. Že je to moc patetické? Může být. Ale rozhodně to není na škodu.

Kniha je určená mládeži, ale určitě se bude líbit i dospělým čtenářům. Mně se příběh líbil, autorův styl není až tak snadno čitelný, o příběhu se také musí trochu přemýšlet. Takové příběhy mám však ráda.

Obálky

    

O autorovi

Jostein Gaarder je norský spisovatel knih převážně pro děti a mládež. Narodil se v učitelské rodině. Jeho otec byl ředitelem střední školy a matka učitelkou. Ve svých knihách provází dějinami filozofie, náboženství, pojednává o základních otázkách lidské existence a nabádá čtenáře k tomu, aby neztráceli schopnost okouzlení ze světa kolem nich. Angažuje se také v politice a ekologii, kterou podporuje prostřednictvím Nadace Sophie.

Kuba nechce spát

AUTOR:  Petra Braunová

ILUSTRÁTOR: Jiří Bernard

NAKLADATELSTVÍ: Albatros
ROK: 2013

POČET STRAN: 99

ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:




Anotace

V první třídě Kuba nechtěl číst, psát ani počítat, ale díky skvělému nápadu paní učitelky ho škola začala bavit. Co se to však s Kubou děje teď? Kuba by ve dne jen spal a spal, jako by z něj každou noc kdosi vysál veškerou energii. A taky že ano! Jenže tenhle upír má naprosto nečekanou podobu…

Něco málo o ději

Kuba je už druhák. V první třídě se Kuba bál školy, vůbec se mu nechtělo číst. Teď už se čtení nebojí. Za to ho však trápí jiná věc - upír, který z něj vysává energii. A i když chodí spát v osm hodin a probouzí v sedm, vůbec se mu ráno nechce vstávat. Co se stalo, že je Kuba tak unavený? Je snad nemocný?

Hodnocení

Nejdříve mě také napadla nějaká nemoc. Jak je možné, že je osmileté dítě po jedenácti hodinách spánku tak unavené? To není samo sebou.

A pak se čtenář postupně dozvídá, že to s Kubovým spaním není samo sebou. Místo, aby Kuba čerpal energii z blahodárného spánku, tráví až pět hodin na notebooku. Povolená půlhodina přes den mu totiž nestačí, a tak v noci - tajně - hraje dobrodružnou hru. Brzy se dostaví důsledky tohoto ponocování.

Mám doma dvě děti. A ať chci nebo ne, obě děti mají tablety a ta starší dostala i mobil. Doba už je taková, pokrok jde hodně dopředu, většina dnešních dětí si už nehraje venku tak, jak to bylo za mých dětských let. Ale přesto - i když mé děti tráví na tabletu dost času (naštěstí ne žádné akční hry, střílečky a podobné záležitosti),  nezapomínáme na školu a na aktivity venku. Nejsou závislé, dokážou se od virtuálního světa odtrhnout.

Problém s tím však má Kuba, kterého tento svět úplně pohltil. Kuba si problém uvědomí, chce to změnit, ale upír má mnohem větší sílu...

Knihu jsem přečetla za několik málo hodin. Bylo to napínavé, dobrodružné a Kubovi jsem držela pěsti, aby vše zvládl. Možná na to však nemusel být sám, kdyby se svěřil rodičům. Přišlo mi, že jeho rodiče jsou hodní a chápaví a určitě by Kubu nenecahli s upírem bojovat samotného. Tady se mi zase potvrdilo to, že pokud se dítě nesvěří rodičům s tím, že ho něco trápí, mohlo by se stát, že se to máma s tátou ani nedozví...

Kniha je určená dětem od osmi let k samostatnému čtení. Příběh navíc vybízí k tomu, aby si rodiče s dětmi o závislosti na počítači (a nejen na počítači) popovídali. Byla to moc pěkná i poučná kniha a jako takovou ji doporučuji k přečtení úplně všem.

O autorce

Petra Braunová působila několik let ve francouzských a belgických rodinách jako au-pair. Své bohaté zkušenosti z tohoto období pak zúročila v knížce Česká služka aneb Byla jsem au-pair. Literatura je její koníček už od dětství, často přispívá články do různých časopisů. Se svými dětmi Olivečkem, Marií a Johanou žije v Praze. Díky jim je neustále v kontaktu s dětským světem neutuchající fantazie a lotrovin, který je nevyčerpatelnou inspirací pro její literární tvorbu.

Zdroj: databáze knih