ILUSTRÁTOR: Aneta Františka Holasová
NAKLADATELSTVÍ: Albatros
ROK: 2016
ROK: 2016
POČET STRAN: 72
ZDROJ: knihovna
HODNOCENÍ:
Anotace
Třináctiletý Adam pomáhá tátovi s úklidem v domě, který rodina nedávno koupila. Dům je starý a bude potřebovat mnoho oprav, má však v sobě něco nezvykle tajemného. A skutečně, Adam v nenápadném úkrytu za skříní objeví zvláštní fotografii s věnováním, která pochází z roku 1946. Následně se rozjede pátrání po klukovi z fotky a dívce, do níž se tehdy zamiloval. Podaří se zjistit, jaké byly jejich další osudy?
Hodnocení
V poslední době čtu knihy, jejichž název neodpovídá ději. Příkladem je i tato kniha pro děti s tajemným jménem. A ač je jméno knihy zavádějící, příběh byl velmi pěkný.
Adamova rodina se rozhodla zrekonstruovat starý dům na vesnici. Je na něm spoustu práce, ale to už tak ke starým domům patří. Adam pod skříní nachází zapadlou fotografii - je na ní chlapec s harmonikou a s věnováním pro jednu dívku. Datum je z roku 1946. Adamovi to nedá a spolu s kamarádem Ondrou začne pátrat po neznámých dětech.
Kniha je tak trochu detektivka, trochu historická z pohledu našich dějin, trochu romantika. Moc se mi námět knihy líbil, sliboval mnohé, ale stejně jako u Lizuchy bych i zde ocenila více děje do hloubky a podrobnějšího pátrání. Možná by tam mohl být i příběh o Anně i o chlapci z fotky. Myslím si, že i dětem, které rády čtou, stávající příběh nebude stačit.
Přesto se mi příběh líbil. Hlavně to tajemství a záhada, které se točilo kolem fotografie. Sice jsem si na opravdové pátrání musela dlouho počkat, ale pak to stálo za to. Stejně tak se mi hodně líbil autorčin styl psaní. Krásné popisy, které podnítily moji fantazii. Už v novele Lizucha mě její styl zaujal.
Kniha je určená pro děti od devíti let. Moc s tímto označením nesouhlasím, je to příběh spíše pro starší děti. Za prvé devítileté děti asi moc chápat nebudou, kdo byli Sudetští Němci (ale mají zase rodiče, kteří by jim pojem měli vysvětlit), za druhé jsou kapitoly docela dlouhé vzhledem k formátu knihy a za třetí z pohledu grafického je zde málo obrázků. Možná to zní zvláštně, že bazíruji na takových maličkostech, ale pokud má být kniha pro tak malé čtenáře, ocenila bych více barevnějších ilustrací. Co se mi na obrázcích líbilo, bylo to, že některé byly jakoby historické fotografie s ozubenými okraji a téměř v černobílém provedení.
Jak už jsem se jednou zmínila, ocenila bych podrobnější příběh. Přesto se kniha velice dobře četla a doporučuji dále.
Jak už jsem se jednou zmínila, ocenila bych podrobnější příběh. Přesto se kniha velice dobře četla a doporučuji dále.
O autorce
Lenka Juráčková vystudovala češtinu a historii na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. S manželem Pavlem a dětmi Adamem a Evou žije v Novém Jičíně. Básně publikovala v literárních časopisech a antologii Sto nejlepších českých básní 2012. V roce 2008 vydalo nakladatelství Hněvín její sbírku Sukně s hnědavými suky. Sbírka Čemeřice vyšla roku 2014 v nakladatelství Literární salon. Za básně z této sbírky byla nominována na Drážďanskou cenu lyriky.