Malinka

AUTOR: Dita Táborská

NAKLADATELSTVÍ: Host

ROK: 2017

POČET STRAN: 439
ZDROJ: vlastní



HODNOCENÍ:

Anotace

Narodila se v porodnici, přesto je úředně nalezenec Když ji totiž Ina s Jaromírem ke svým dvěma biologicky vlastním synům adoptovali, měla téměř ve všech kolonkách rodného listu vepsán údaj Nezjištěno. Ina rozuměla trápením, která Malce její složitý příběh přinášel. Toužila stát při ní, ale mnohdy to zkrátka nevyšlo. Dvaadvacetiletá Malka se dostává do nečekané životní situace, která ji nutí zaplnit prázdná místa svého života a odpovědět si na otázku, co vlastně dělá mámu mámou. 

Hodnocení

Tolik negativních emocí jsem v žádné knize nepocítila jako v Malince. Dita Táborská ve svém debutu představila problematickou mladou ženu, která nenávidí nejen sebe, ale i celý svět.

Malka se narodila v nemocnici jako normální zdravá holčička, bohužel v rodných papírech má slovo NALEZENEC. V kojeneckém ústavu dlouho nepobyla, protože si ji adoptovala rodina s dvěma dětmi. Malka vyrůstá v láskyplné rodině, která jí dává vše. Chtějí, aby Malka byla šťastné a spokojené dítě. Jenže Malka si ničeho neváží. Je zlá, kope kolem sebe a od doby, kdy se dozvěděla, že je adoptovaná, chce zjistit totožnost biologické matky.

Malka byla pro mě velmi negativní postavou. Je psychicky nevyrovnaná. Chvíli je z ní dobrá duše, pak zase zraňuje na místech, která jsou bolavá. Nebere ohledy vůbec na nikoho. Ani na své dítě, které právě čeká. Sama neví, zda si dítě nechá nebo ho dá na výchovu jeho otci.

Ina Malku vychovala jak nejlépe uměla. Díky složité Malčině povaze to s ní neměla vůbec jednoduché. Malka jí neustále házela klacky pod nohy, ale ona to nevzdávala. Měla po svém boku Jaromíra, chápajícího manžela, který neustále ženy po vzájemných hádkách usmiřoval.

Na druhé straně Malčina života je manželský pár, který po dítěti nesmírně touží. Alice by chtěla dítě, ale její manžel Roman má sníženou pohyblivost spermií, tedy šance na otěhotnění je minimální. Přesto dokázal ženu oplodnit. Ne Alici, ale Malku. Jak dopadne situace, kdy Alice dítě chce a Malka ne? Rozhodnutí nebude vůbec snadné a na řadu přijde velké množství slz i vzteku.

Kniha byla výborně napsaná. Charaktery postav byly až reálné, chvílemi mi Malka připomínala sebe v pubertě, která s ní třískala hlava nehlava. Tím chci říct, že někdo se v některých postavách může do jisté míry nalézt a ztotožnit se s ní.

Z Malinky se dozvídáme příběh nejen o Malce, ale i o její rodině a i ta Malčina nebyla bezproblémová, i když se na povrchu tvářili jako spokojená rodina. Ano, působí spokojeně, ale pod pokličkou však najdete nejedno tajemství.

Příběh se četl sice nepříliš snadno a to kvůli Malčině chování a povaze. Přesto mě kniha nepustila a musela jsem číst dál, abych věděla, jak vše v závěru dopadne. Nejeden čtenář bude překvapený. Já překvapená byla, ale můj názor na Malčinu postavu se nezměnil ani na konci.

Musím také zmínit grafickou stránku knihy, protože na obálku bych se mohla dívat snad pořád. Přední strana je popsána ženskými jmény, Malinka vynikne v červené barvě. A zralé maliny obálku skvěle doplnily. Moc se mi tento styl grafiky líbí. Je to jednoduché, vkusné a líbivé. I označení kapitol je velmi originální.

Autorka se také věnuje tématu adopce. Vždy jsem si myslela, že adoptovat dítě je správná věc, ale po přečtení knihy si už tak jistá nejsem. Co když geny biologických rodičů vyplují na povrch a už pak nezáleží na tom, kdo vás vychoval? Tím se dostávám k úplně jinému tématu a kvůli němu tady nejsme.

Je to příběh o hledání sebe samé, o tom, zda to, co si myslíme, že je správné, je vlastně špatné a naopak.  Je to vyprávění o rodičovství, o vztazích mezi mužem a ženou. Velmi dobrých psychologických románů je poskrovnu, ale tato kniha je zářným příkladem a určitě se zařadí mezi top knihy tohoto žánru.

O autorce

Dita Táborská vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Pracovala externě pro Českou televizi a Český rozhlas, působila na politickém a tiskovém oddělení izraelského velvyslanectví a v roce 2009 vstoupila do služeb českého Ministerstva zahraničních věcí. V současnosti se věnuje ponejvíce své rodině. Román Malinka je její prvotina. (zdroj: Host)

Knihu můžete zakoupit v e-shopu knihkupectví

Děkuji knihkupectví Knihcentrum za poskytnutí recenzního výtisku.

 

Slyším tě všude

AUTOR: Connie Willis
ORIGINÁL: Crosstalk (Del Rey, 2016, New York)
PŘEKLAD: Drahomíra Michnová
NAKLADATELSTVÍ: Metafora
ROK: 2017
POČET STRAN: 503
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:



Anotace

Svižně napsaný příběh se odehrává se v blízké budoucnosti, kdy bude možné, k nepřetržité komunikaci a dostupnosti přes sociální sítě, i neustálému vylepšování technologií, podstoupit operativní zákrok, který propojí partnery tak, aby vnímali pocity a myšlenky druhého. Právě to nabídne Briddey Flanniganové její přítel Trent namísto zásnubního prstenu. Briddey je nadšená, vždyť EED zákrok prohloubí jejich vzájemnou lásku a umožní jim dokonalé souznění. K zasnoubení má dojít po úspěšném navázání spojení po operaci. Briddey navíc doufá, že se tím konečně dostane z dosahu přílišné péče a starostlivosti své irské rodiny. Jenomže věci se nakonec nevyvinou přesně podle plánu. Po probuzení z narkózy čeká Briddey překvapení: k propojení sice došlo, ale zcela jinému, než předpokládala. Od té chvíle se rozjíždí napínavý a vtipný příběh, který převrátí Briddeyin dosavadní život naruby a dovede ji k zásadnímu přehodnocení pohledu na lidi kolem sebe.

Hodnocení

Když jsem si četla anotaci ke knize, v první chvíli mě napadlo, že zní velice zajímavě. V druhé chvíli jsem si řekla, že to bude pořádný nesmysl a v té třetí jsem si ji objednala, protože jsem si říkala, proč to nezkusit. A víte co? Po přečtení jsem nadšená.

Příběh se odehrává ve velmi blízké budoucnosti. Obrovským objevem pro lidstvo je EED, zákrok, který umožní dvěma lidem více vnímat pocity toho druhého. EED navrhl i Trent Briddey, naší hlavní hrdince. Chodí spolu, mají k sobě citovou vazbu, i testy před operací jim vyšly nadprůměrně, nic jim tedy nebrání v tom, aby na EED šli. No, nebrání. 

Je tu Briddeyina rodina, která se zákrokem nesouhlasí a snaží se jí operaci vymluvit, ale Briddey je zkrátka neposlouchá. Je zamilovaná a návrh na EED se rovná zasnoubení a to se zkrátka neodmítá. Kdo s EED nesouhlasí, je také Schwartz, podivínský kolega, který má svou kancelář až kdesi v suterénu budovy, kde není žádný signál a pracovníci se tomuto místu vyhýbají, protože C. B. Schwartz je fakt hodně zvláštní. Nabádá Briddey, aby na zákrok opravdu nechodila, protože EED může mít vedlejší účinky. Briddey však nikoho neslyší a s Trentem si zákrok nechají tajně udělat. Jaké je Briddeyino překvapení, když po zákroku uslyší ve své hlavě Schwartzův hlas. Možná si říkáte, jak to, že hlas? Proč ne pocity? A proč Schwartz a ne Trent? Otázek je spousta a odpovědi se postupně odhalují.

Nejprve jsem si říkala, že prozrazení telepatie v příběhu bude velký spoiler. Tak nějak to spoiler i je, ale vlastně je to hlavní téma knihy, takže si myslím, že jsem toho až tak moc neprozradila.

Začátek knihy mě nebavil. Přišlo mi hloupé, jak rodina hlavní hrdinky neustále Briddey telefonovala, psala zprávy a všemožně jí zanechávala vzkazy. Ale v momentě, kdy šla rodina do pozadí, příběh se skvěle rozvinul. Byl napínavý, vtipný, romantický, zkrátka to byl román, který má vše, co má správná kniha mít.

Skvěle se četla, ale pokud si myslíte, že ji přečtete za dva večery, nejspíš budete zklamáni. Kniha má pět set stran, písmo je zmenšené, takže už záleží na vás, kolik času do čtení budete investovat. Ten, kdo má času dostatek, tak ji za dva dny může přečíst.

Příběh vypráví Briddey v er-formě. Přenos myšlenek byl vyznačený kurzívou, což je opravdu dobrý nápad. 

Autorka do příběhu zasadila skvělé postavy. Briddey, která pomalu zjišťuje, že jít na EED nebyl úplně skvělý nápad, jak si myslela, mi byla sympatická. Občas trochu ztřeštěná, ale veskrze hodná holka. Jejím protějškem je Schwartz. Navenek velký podivín a blázen, ale pod povrchem charismatický muž, který se snaží vyrovnat s darem, který má. Briddey se snaží pomoci, jak nejvíce to jde a neodradí ho, ani když Briddey jeho pomoc odmítá. Briddeyina rodina je šílená, možná až moc komunikativní. Nejvíc mi z celé rodiny přirostla k srdci devítiletá Maeve a teta Oona, která sice v příběhu až tak moc nevystupovala, ale moje sympatie si získala taky. Trent je zkrátka blbec (pardon). Vůbec jsem ho nemohla vystát a občas mi přišlo, že si zkrátka stojí na vedení.

Slyším tě všude je kniha, která mě příjemně překvapila. Měla jedinou vadu, a to, že skončila. Rozhodně bych si přála ještě více stránek. Autorka mě svým stylem zaujala a pro mě byla kniha velkým překvapením. Překvapila mě, jak informace o telepatii čtenářům předala, jako kdyby to byla ta nejsamozřejmější věc na světě a po které zatoužíte ji mít taky.

Knihu si zkrátka přečtěte. Patří do kategorie Must Read a já jsem ráda, že ji mám a můžu o ní psát samá pozitiva.

Obálky

  

O autorce

Connie Willis je v současné době zřejmě nejpopulárnější americkou sci-fi autorkou střední generace. Původním povoláním učitelka publikovala svou první povídku v roce 1971, ale prosadila se až v roce 1982, kdy za své dvě povídky obdržela ceny Hugo a Nebula. Od té doby nasbírala za svou tvorbu řadu ocenění, například sedm cen Nebula, jedenáct cen Hugo, titul velmistryně SFWA, organizace amerických spisovatelů sci-fi a fantasy, a byla uvedena do Síně slávy v rámci žánru sci-fi. Pro autorku je typický čtivý, svěží styl a sympatičtí hrdinové, kteří v rámci výjimečných situací odvážně a cílevědomě řeší problémy, před nimiž se ocitnou. Willis je talentovaná spisovatelka, schopná napsat lehkou humoresku stejně jako procítěné drama. Zdroj: Metafora

Napsáno pro Metaforu.

Knihu můžete zakoupit v e-shopu nakladatelství.

Jak jsem byl malej

AUTOR:  Stanislav Juhaňák

ILUSTRÁTOR: Markéta Vydrová

NAKLADATELSTVÍ: Triton
ROK: 2014

POČET STRAN: 120

ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:

Anotace

Když jste malí, pořád se děje spousta důležitých věcí, ale nejlepší jsou ty srandovní. Musíte třeba: hlídat zvířátka a sourozence, aby vám nesnědli sladkosti nebo neutekli, kontrolovat novinky v lednici, pilkou naříznout vařečku, krmit mravence cukrem (jen cizí, ne domácí), zkoušet, kam až nejdál doběhnete na jedno nadechnutí, vymýšlet si pohádky a tak.

Hodnocení

Vzpomínáte na dobu, kdy jste byli malí? Určitě někteří z vás vyrůstali v době, kdy neexistovali mobily, počítače a veškeré sociální kontakty se uskutečňovali na hřištích s ostatními vrstevníky. Doba, která sice nebyla až tak moc korektní, ale byl to čas dětství, na které každý s odstupem času vzpomíná rád nebo s určitou nostalgií.

Kniha, kterou jsem přečetla během tři čtvrtě hodiny, obsahuje deset drobných příhod, které se mohly přihodit každému z nás. Při pročítání jsem si zavzpomínala, jak to bylo za mě, když jsme všichni hromadně chodili k zubařce, jak jsme s dětmi sbíraly luční kobylky a dávaly je do prázdných krabiček od sirek. I to, že jsme na záchodě měli velkou zimu.

Součástí knihy je pohádka, kterou chlapec vypráví svým mladším sourozencům. Jmenuje se Země krále Obrpaslíka. Co je u této pohádky tak zajímavé, že ji zmiňuji? Veškerá zvířata a popisy míst se skládají z jídla. Například jsou tady koblihbříšci,  rohlíkopce či nanučňák nebo paprikoušek. Pohádka je hodně bláznivá a fantazijní. Jako jediná má z celé knihy barevné ilustrace.

Ilustrace jsou totiž černobílé. Obrázky malovala oblíbená kreslířka Markéta Vydrová. Její ilustrace jsou přenádherné a pokaždé, když je vidím, tak vím, že se na ně můžu dívat jak dlouho chci a neomrzí mě.

Co v knize ještě najdete? Podrobný plánek bytu s každou maličkostí jako je například TELEVIZE (když skáče obraz, nutno ji praštit) nebo lumpačinou. Tak třeba NAŘEZANÉ VAŘEČKY  s popisem, kde je správně nařezat, aby se zlomily.

Těžko říct, která kapitola se mi nejvíce líbila. Bylo to takové milé čtení celkově. Ač je určená dětem, na své si přijdou i dospělí čtenáři

O autorovi

Stanislav Juhaňák se narodil v Kroměříži, vystudoval tamní gymnázium, poté studoval na Lékařské fakultě UK. Je lékař, psychiatr, majitel nakladatelství Triton. Píše poezii i prózu nejen pod svým jménem, ale i pod pseudonymem Staso.

Rybí sliby

AUTOR:  Daniela Krolupperová

ILUSTRÁTOR: Eva Chupíková

NAKLADATELSTVÍ: Portál
ROK: 2011

POČET STRAN: 88

ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:


Anotace

Pohádkový příběh vypráví o mořské panence, kterou zlý Mořemor kouzlem odnese daleko od rodného moře až k prameni horského potůčku. Panenka se snaží vrátit domů a za pomoci dobrých vodních skřítků, sladkovodních živočichů i živočichů žijících kolem vod postupně nalézá cestu zpět do moře.

Hodnocení

Kniha, kterou jsem přečetla, je poslední v edukační sérii od Daniely Krolupperové. Paradoxně však patří mezi první, které v nakladatelství Portál vyšla. Stejně jako v dalších knihách je i zde základem jednoduchá pohádka. Za pozadím pohádky se však skrývá edukační část, z které si děti mají odnést určitý poznatek.

V této knize je hlavní hrdinkou mořská panenka Helenka, kterou si vyhlédl mořský černokněžík Mořemor. Chtěl by si ji vzít za ženu, ale Helenka ho nechce. Za prvé je Mořemor zlý a za druhé je zaslíbená ráčkovi poustevníčkovi. Za trest ji Mořemor kouzlem poslal daleko od moře až k horskému prameni. Helenka ale nezoufá - chce se dostat zpátky k moři. Na cestě jí pomůžou rybí sliby a různí živočichové, kteří žijí podél vod.

Ve vzdělávací části se malý čtenář dozví, kteří ti živočichové to jsou. Můžeme se tak setkat se šídlem, rakem, žábou či vodním šnekem. Hlavní jsou však ryby, které Helence dávají svůj slib. Na začátku každé kapitoly je v základních bodech ryba popsána a na konci jsou otázky, které se týkají dané kapitoly.

Příběh opět doprovází ilustrace Evy Chupíkové. Celostránkové obrázky jsou krásné, různé víly a panenky se mi od ilustrátorky opravdu líbí. 

I když mám tuto sérii hodně oblíbenou, přišlo mi, že tento příběh byl moc jednoduchý bez nějakých zvratů. Možná to bylo tím, že je pohádka pro mladší děti než například kniha Jde sem lesem.

Přesto si myslím, že vzdělávací část byla zajímavá. Děti se tady kromě živočichů mohly dozvědět, jak funguje koloběh vody - od horského pramene přes potok, řeku až k moři.

O autorce

Daniela Krolupperová je překladatelka, novinářka a spisovatelka. Píše především pro děti a její knihy mají i poučení: Draka je lepší pozdravit aneb O etiketě, Sedmilhář Josífek nebo Já se nechtěl stěhovat!

Kavkazan

AUTOR: Walter Slovo

NAKLADATELSTVÍ: E-knihy jedou

ROK: 2016

POČET STRAN: 220
ZDROJ: vlastní e-kniha



HODNOCENÍ:

Anotace

Umíral za vlast. Opakovaně. Třicátník Mirza, předčasně penzionovaný komparzista propagandistických filmů, se vrací zpátky do rodné vsi vysoko do kavkazských hor, kde se žije prostým životem bez elektřiny a s blahosklonným nezájmem o konflikt mezi gruzínskou vládou a separatisty. Mirza zažil jen filmovou válku probíhající ve stínech skutečných bojů, ale přesto si z ní odnesl následky jako z té skutečné. Ale co je skutečnost a co stín? Lidské drama Kavkazan se odehrává mezi středověkými obranými věžemi a líčí skličující střet s pravdou, když se hlavní hrdina dostane ke svému dětskému deníku.

Hodnocení

Celé hodnocení ke knize si můžete přečíst na stránkách  Podporujeme české autory.

Děkuji autorovi za poskytnutí recenzního výtisku

Titáni

AUTOR: Leila Meacham
ORIGINÁL: Titans (Grand Central Publishing, 2016, New York)
PŘEKLAD: Libuše a Luboš Trávníčkovi
NAKLADATELSTVÍ: Knižní klub
ROK: 2017
POČET STRAN: 480
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:



Anotace

Dějištěm strhujícího vyprávění o lásce, bolestných ztrátách i zradách je Texas, který se kolem roku 1900 ocitá na prahu ropné konjunktury, jež odstartuje období prudkého hospodářského růstu. Na pozadí dramatických změn pronikajících na texaský venkov prožívají svůj osudový příběh dvě nezapomenutelné postavy: Samantha, privilegovaná dědička rozlehlého dobytkářského ranče, a Nathan, okouzlující mladík z farmy na severu.

Hodnocení

Nejnovější kniha Leily Meacham zavádí čtenáře do roku 1900. Příběh se odehrává v americkém Texasu v době, kdy se do povědomí dostává černé zlato - ropa. 

Střídavě sledujeme osudy dvou mladých lidí Samanthy a Nathana. Nathan vyrůstá na obilné farmě s ostatními sourozenci, ale Nathan cítí a ví, že vztah matky k němu není vůbec láskyplný jako k jeho sourozencům. Jediný, kdo ho má opravdu rád, je jeho otec Leon. Nathan se záhy dozvídá, že Leon jeho otec není, ale jakýsi Trevor Waverling, majitel těžařské firmy. Nathan zváží své pocity, všechna pro a proti a nakonec odjíždí do Dallasu za otcem, aby pracoval u něj ve firmě a možná i proto, aby ho lépe poznal...

Několik mil od Nathanovy farmy vyrůstá na další farmě mladá slečna Samantha Gordonová. Je obklopená vším, co Nathan nemá - láskou, porozuměním, přátelstvím i bohatstvím. Samanthin otec Neal vlastní velká množství pozemků, na kterých chová dobytek. Otec Samanthu střeží jako oko v hlavě, protože ji nadevše miluje. Proto se začal chovat naprosto nesmyslně, když se dozvěděl, že Samantha začala pátrat po svých biologických rodičích. Samantha je totiž adoptovaná a Neal má strach, že by je kvůli pravým rodičům opustila.

Obě rodiny, Gordonovi i Waverlingovi, respektive hlavy těchto rodin, touží po moci, rádi by se stali titány, které by nikdo nemohl předběhnout. Jdou si za svým cílem. Mladí však nejsou jako jejich otcové. Nathan se snaží svému otci porozumět a být dobrým zaměstnancem. Samanthu zajímá její přítel z dětství Sloan, do kterého je beznadějně zamilovaná. Trápí se, protože Sloan nejspíš miluje jinou dívku. Samanthinou velkou zálibou je paleontologie a výzkum, a tak se snaží na farmě pomáhat různými rozbory půdy a podobných záležitostí. 

Příběh o hledání pravdy, o moci, o nevyřčených slovech a tajemstvích, která stejně vyjdou najevo, ať tomu člověk brání, jak chce. Osudy obou hrdinů jsou vzájemně propleteny a čtenář postupně vše odhaluje.

Od autorky jsem četla dvě knihy Dlouhé stíny a Sen o Somersetu. Mám doma ještě Poselství růží, ale zatím jsem se k ní nedostala. A ačkoliv se mi Titáni líbili, nesplnili moje očekávání. Autorce nemůžu odepřít čtivost a bohatou slovní zásobu. Nenašla jsem zde žádná hluchá místa nebo pasáže, které bych přeskočila nebo mě nebavily. Prostě je to kniha (a i předchozí se k této počítají), která má všechno, co by měla mít, aby své čtenáře zaujala.

Co mě však v příběhu zklamalo, je, že autorka rozuzlení dala až skoro na samý závěr a popsala ho jen pár větami. Osudy hrdinů se vyvíjely samostatně, občas se protnuly, ale bez nějakých emocí. Je to škoda, protože román se mi moc líbil, ale zkrátka a dobře, autorka v této knize nesplnila mé očekávání.

Postavy, které autorka vykreslila, jsou převážně sympatické. Jediná postava, která byla opravdu nesympatická a zlá, byla Nathanova matka. Ale ostatní hrdinové, i když měli nekalé úmysly, byly pozitivní. Na jednu stranu to bylo příjemné zjištění, na druhou stranu jsem se nemusela bát žádných konfrontací.

Ale víte, co se mi na autorčiných knížkách opravdu moc líbí? Obálka. Ve stejném duchu jako předchozí knihy, je i tato obálka poutavá a zaujme na první pohled. Tentokrát jsou na obálce žluté pampelišky a já se nemůžu vynadívat.

Suma sumárum, i když kniha nebyla úplně úžasná a autorka nevyužila potenciál, který se v knize nabízel, byla to kniha, kterou můžu s klidným srdcem doporučit dál, především příznivcům historických románů a rodinných ság.

Obálky
K obálkám nemám co dodat. Jsou všechny moc krásné.

  

O autorce

Leila Meacham je bývalá učitelka anglického jazyka a nyní je úspěšná spisovatelka. Její první román Poselství růží se stal velkým bestsellerem. Následoval román Dlouhé stíny a v roce 2014 vydala román s názvem Sen o Somersetu.

Napsáno pro Databázi knih

OPRAWME SE

AUTOR: Stanislav Skřička
NAKLADATELSTVÍ: Nakladatelství Stanislav Skřička
ILUSTRACE: Veronika Bejlková
ROK: 2017
POČET STRAN: 376
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:

Anotace

Kniha je napsána podle scénáře dokumentu točeného s předními odborníky z ozdravných institutů a univerzit na americkém kontinentu. Je v ní srozumitelně vysvětleno, jak funguje výživa a co v těle dokážou vlastní ozdravné procesy. Biochemické vzorce jsou tu přetlumočeny do lidového podání. Sporné věci a mýty ve stravě se řeší návštěvou pravěku, kde se vždy nachází ta správná odpověď. V knize se odhalí se spousta mýtů „zdravé stravy“, například: Proč jsou nezdravé himalájské soli, klíčky, vláknina, svačinky jablko s mrkví či mladá vojtěška alfa-alfa. Proč se zběsilým běháním většinou nehubne, proč moc nefungují ořechové tyčinky pro sportovce… 

Hodnocení

Knih o zdravé stravě je na českém trhu řada. Cíleně tuhle literaturu nevyhledávám, ale když se mi naskytla příležitost si tuhle knihu přečíst, rozhodla jsem se, že to zkusím. Rozhodně nelituji, protože jsem se z ní dozvěděla hodně informací, které jsem do této chvíle nevěděla.

Autor knihu napsal podle filmového scénáře, který natáčel v Americe. Co v Americe dělal a jak přišel na myšlenku napsat scénář, potažmo knihu, autor vysvětlil v úvodní kapitole. V dalších jednatřiceti kapitolách je jednoduše a jasně napsáno, co to zdravá strava je.

Kniha začíná detoxem a očistou, které jsou pro lidské tělo důležité a nezbytné. Po očistě následuje enzymatické stravování s omezením mléka a vařené potravy. Zjednodušeně řečeno. Co to vlastně znamená ta enzymatická strava? Odpověď opět zjednoduším -  strava se skládá ze syrové zeleniny a ovoce, ze semínek, oříšků a osmotické vody. Všechna zelenina, ovoce i semínka mají v jídelníčku svůj důležitý význam a autor se skoro každému druhu věnuje. Popisuje, co obsahují a jakým způsobem jsou prospěšná.

Vysvětluje také, co lidskému organismu škodí, nejčastěji to bývají bílé jedy jako je mouka, cukr, mléko, sůl a další. Proč se jim říkají bílé jedy? Protože obsahují neživé věci, které náš organismus neumí zpracovat. 

V další části knihy jsou vzorové jídelníčky. Je pro všechny lidi - od těch, co nechtějí mít s dietou nic společného až po zapřísáhlé vitariány. V této části bych kromě vzorového jídelníčku chtěla mít i konkrétní recepty, ne jen tipy. Člověk si může sice recepty najít na internetu, ale když je má pěkně po ruce, je to mnohem lepší.

A úplně na konec autor zařadil zkušenosti a reference klientů a pacientů, kteří vyzkoušeli enzymatickou stravu. Převažují samé kladné ohlasy i od těch, co dietu drží napůl.

Součástí knihy jsou ilustrace, které jsou vkusné, hezké a někdy i vtipné. Občas se také na konci kapitol objeví i příhoda, která se k dané kapitole váže. Působí to věrohodněji a knihu ještě více přibližuje ostatním lidem.

MŮJ OSOBNÍ NÁZOR: Dlouho mi trvalo, než jsem na autorův email s žádostí o přečtení knihy odpověděla. Jsem ten typ člověka, který si rád dopřeje pořádnou flákotu masa a navrch přidá nějaký vynikající moučník. Takže já a dieta, případně zdravé stravování, to moc nejde dohromady. Přesto jsem se po přečtení knihy rozhodla, že do svého "jídelníčku" zařadím aspoň jedno enzymatické okénko denně v podobě ovoce. Já vím, není to mnoho, ale po příchodu z práce mě vždycky honí mlsná, jak se říká a pořádně šťavnaté ovoce mi tu chuť zahnalo. Takže ano, enzymatická strava má nejspíš opravdu něco do sebe. Jen to chce pevnou vůli a chuť změnit zavedené stravování.

Děkuji autorovi za poskytnutí recenzního výtisku. Moc si toho vážím.

Knihu můžete zakoupit na stránkách knihy OPRAWME SE.

Jackaby

AUTOR: William Ritter
ORIGINÁL: Jackaby (Algonquin Young Readers, 2014, Chapell Hill)
PŘEKLAD: Vratislav Kadlec
NAKLADATELSTVÍ: Host
ROK: 2015
POČET STRAN: 280
ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:

Anotace

Abigail Rooková právě přicestovala do New Fiddlehamu v Nové Anglii. Píše se rok 1892 a ona nutně potřebuje najít práci. Potkává R. F. Jackabyho, detektiva objasňujícího nevysvětlené jevy, jehož bystré oko si všímá všeho neobvyklého – což zahrnuje i pozorování nadpřirozených bytostí. Abigail má zase jiný dar, dokáže si všímat obyčejných, ale podstatných detailů, takže se na místo Jackabyho asistentky výborně hodí. Hned během svého prvního dne v novém zaměstnání se Abigail ocitne uprostřed napínavého případu: ve městě řádí sériový vrah. Policie je přesvědčená, že se jedná o běžného kriminálníka, ale Jackaby si je jistý, že za vším stojí nelidská stvůra, jejíž existenci policie – s výjimkou mladého pohledného detektiva Charlieho Canea – vytrvale popírá.

Hodnocení

Ten, kdo má rád detektivní příběhy, jistě zaznamenal, že v roce 2015 vyšla detektivní série s trochu podivínským detektivem R. F. Jackabym. Jackaby má zvláštní nadání vidět neviditelné a dokonce paranormální jevy. Samozřejmě, že je trnem v oku místní policie v čele s vrchním inspektorem Marlowem, který na nadpřirozené věci vůbec nevěří.

Do amerického New Fiddlehamu přijíždí z Anglie mladá dáma Abigail Rooková. Je úplně bez finančních prostředků. Přijela sem s cílem postavit se na vlastní nohy a ukázat rodičům, že je dospělá a umí se postarat sama o sebe. Aby se jí to podařilo, musí si najít práci. A shodou okolností najde inzerát, v němž jeden soukromý vyšetřovatel hledá detektivní asistentku. Myslím, že je jasné, kdo tím vyšetřovatelem je. 

Nebudu dlouho napínat, ale Abigail u Jackabyho začne pracovat v podstatě hned, jak se objeví u jeho dveří. A zároveň ji vtáhne do prvního případu. Dostanou se k vraždě místního novináře, který byl brutálně zabit. Nikde nejsou žádné stopy, Marlowe zuří a Jackaby všemu nasadí korunu, když prohlásí, že novináře zavraždil někdo, kdo není lidská bytost.

Paranormální jevy a já. To je kombinace, která je stejná jako dva magnety stejného pólu. Výjimku tvoří Harry Potter a Neil Gaiman. Takže už od začátku mi bylo jasné, že tohle nebude až tak úplně kniha pro mě. Nakonec mě však kniha bavila, i když bych ji spíše zařadila do žánru Young/Adult. Hrůzostrašné věci mě nechaly chladnou a skřítkům a duchům jsem se jenom smála. Co však mně trochu působilo husí kůži, byly bytosti zvané bánší. Myslím, že bych jejich pláč nechtěla slyšet...

Styl psaní se mi líbil. Kniha se četla moc dobře, neviděla jsem v něm žádný problém, který by mě přinutil knihu odložit. Někdy mi však přišlo, jako by autor chtěl zkombinovat víc, než by měl, např. sloučení Sherlocka Holmese s doktorem Who. Sherlocka mám ráda v jakékoli podobě, ale v tomto se mu Jackaby nevyrovná.

Kdo je vrah, jsem uhodla skoro hned a to moc detektivních schopností nemám, ale tady nebylo o čem dlouze přemýšlet. Je to čtivé, zajímavé, jistě si v budoucnu přečtu i druhý díl, ale myslím, že se pak vrátím zpátky k Sherlockovi. 

Přesto si kniha zaslouží přečíst. Je napsaná opravdu dobře. Kapitoly jsou krátké, takže příběh rychle plyne. Jak už jsem se jednou zmiňovala, knihu bych doporučila spíše mladším čtenářům.

O autorovi

William Ritter je americký spisovatel. Vystudoval angličtinu a učitelství se zaměřením na tvůrčí psaní a folklor na Oregonské univerzitě. V současnosti učí na střední škole ve Springfieldu. Jackaby je jeho první román. Pokračování Beastly Bones (Případ ukradeného zubu) vyšlo v USA na podzim 2015.

Bertík a čmuchadlo

AUTOR:  Petra Soukupová

ILUSTRÁTOR: Petr Korunka

NAKLADATELSTVÍ: Host
ROK: 2014

POČET STRAN: 136

ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:

Anotace

Bertíkovi je devět. Rodiče se rozvedli a on žije s maminkou, která si našla nového přítele. Bert mu říká Rypouš. Vůbec celou tuhle životní změnu nese těžce. Připadá mu to jako zrada. Chci, aby bylo všechno jako dřív! Žárlí. Vzteká se. Je na všechny kolem sebe protivný. Vymýšlí naschvály. Až prázdninové setkání s tajemným tvorem — mluvícím zvířetem čmuchadlem — dokáže zlepšit jeho pohled na svět... Díky čmuchadlu Bertík pochopí, že vztahy mezi lidmi nejsou tak jednoduché, jak by si přál, a že to, co je důležité, pořád má.

Hodnocení

Knihy Petry Soukupové jsem do této chvíle neměla možnost číst. Až minulý měsíc jsem při procházení knihovnických regálů narazila na knihu pro děti Bertík a čmuchadlo. Neváhala jsem a knížka skončila v mém košíku. To pro jistotu, aby mi ji někdo rychlejší nevzal. Ani bych se tomu nedivila, kdyby si ji někdo půjčil dřív, protože po přečtení Bertíka se autorka zařadí mezi top mých oblíbených českých spisovatelek.

Bertíkovi rodiče se rozvedli. Maminka si našla nového přítele Richarda, se kterým žije. Rozhodli se, že jeden týden o prázdninách stráví na chalupě u Richardovy sestry. Bertík je otrávený. Richarda nesnáší. Nejradši by se vrátil k tátovi a byl s ním. Bohužel se s tátou uvidí až o několik dní později. Bude to muset na chalupě nějak přežít. Ale nebude to jen tak. Bertík se snaží svůj pobyt všem znepříjemnit co nejvíc a dělá různé naschvály, tváří se jak kakabus a dělá ze sebe zlého kluka, i když zlý vůbec není. Když ale Bertík vidí, jak je maminka smutná, chtěl by vše změnit. Ale znáte to, čím víc se snažíte být hodní a nedělat hlouposti, tím víc jich děláte. Zkrátka se to s vámi setrvačností veze dál. Bertík je nešťastný a utíká do lesa, kde najde čmuchadlo. Čmuchadlo je zvláštní zvířátko, které mluví. A nejen to, snaží se Bertíkovi pomoci. Jak vše dopadne? Smíří se Bertík s Richardem? Skamarádí se s ostatními dětmi na chalupě?

Rozvedených rodin neustále přibývá a "opuštěných" dětí také. Slovo opuštěné nemyslím tak, jak vyznívá, protože pevně věřím, že po rozvodu rodiče mají své děti stejně rádi jako dřív a věnují se jim tak, jak mají.

Opuštěnost v tomto příběhu je v Bertíkově hlavě. Zatím je ještě malý a nechce rozumět tomu, proč už máma s tátou nejsou spolu a proč s nimi bydlí tlustý Richard, kterého vůbec nemá rád. A má maminka pořád ráda Bertíka? Co když ho kvůli Richardovi nechce? Veškeré snahy o sblížení a usmíření Bertík odmítá. Naštěstí je tu čmuchadlo, které mu naslouchá a naznačuje, jak se s mámou udobřit a jak nebýt naštvaný na celý svět. Neradí mu, jak to má udělat, na vše si musí Bertík přijít sám.

Při čtení jsem se přistihla, že se nepřikláním ani na stranu dospělých, ani na stranu Bertíka. Bertíka jsem chápala. Jeho zlobení i jeho lítost, že ho nikdo nemá rád, že raději uteče a mamince se uleví, když ho nebude vidět.

Sedím u lesa i přes snídani, vidím, jak ji chystají na stůl na terase a pak mě dokonce i volají. Ale volají mě jenom trochu, myslím, že tak, aby se neřeklo - to mi mamka vysvětlila, když volala neoblíbený tetě Jiřině a zvala ji na oslavu svých narozenin. Při tom telefonátu na mě dělala obličeje, že vlastně nechce, aby teta přijela. Ale pozvat se musí, protože nikdo nechce, aby jí to bylo líto a třeba brečela. Takže ji pozvou, i když ji tam ve skutečnosti nikdo nechce. Jenže nikdo taky nechce, aby si řekla, že ji nemají rádi, ačkoli je to pravda. Úplně tomu nerozumí, já toho, koho nemám rád, na oslavu teda nezvu. Blbý je, že teď jsem to já, koho tam nechtějí. Samou lítostí mám zase slzy v očích, radši kopnu do stromu. (Str. 43)

Na druhou stranu jsem chápala i maminku, která v příběhu vystupovala jako matka, která svého syna citově vydírá smutnými pohledy. Ale věřím, že už asi opravdu nevěděla, co s Bertíkem dělat, když všechny výchovné metody selhaly. Kdoví, jaké myšlenky se jí honily v hlavě, když byl Bertík na Richarda zlý.

Příběh vypráví samotný Bertík v ich-formě. Můžeme tak sledovat jeho emoce v podobě vzteku, lítosti, smutku, ale i radosti a smíření se. Rozhovory se čmuchadlem byly fajn, čmuchadlova řeč byla v kurzívě, kdežto ostatní přímé řeči byly klasicky v uvozovkách. 

Někde jsem četla, že Bertík a čmuchadlo je příručka pro rozvádějící se rodiče. A vlastně trochu je, protože ne vždy se děti po rozvodu chovají vzorově a možná tato kniha lehce napoví a ukáže, jak dál.

Knížka se mi líbila. Jak jinak. Co jiného říct, když se knížka četla velice, dobře, měla příjemný počet stran, kapitoly byly dostatečně dlouhé. Text byl sice jednoduchý, ale určitě bych čtení doporučila starším dětem ve věku 10 - 12 let.

U Bertíka určitě nezůstane. Mám v plánu si přečíst i další knihy od této autorky. A další pozitivní zpráva je, že na podzim vyjde nová kniha pro děti.

Knižní trailer

O autorce
Petra Soukupová je úspěšnou autorkou knih pro dospělé. Působí rovněž jako dramaturgyně a scénáristka. za triptych povídek s názvem Zmizet získala v roce 2010 v rámci cen Magnesia Litera hlavní ocenění - Kniha roku. Žije v Praze se svou dcerkou Marlou. Zdroj: Host