ORIGINÁL: The Silver Star (Scribner, New York, 2013)
PŘEKLAD: Veronika Volhejnová
NAKLADATELSTVÍ: Mladá fronta
ROK: 2019
POČET STRAN: 240
ZDROJ: knihovna
Anotace
Sedmdesátá léta v malém městečku v Kalifornii. „Bean“ Holladayové je dvanáct a její sestře Liz patnáct, když jejich matka, umělkyně Charlotte, odejde z domova, aby „se našla“. Sestry zanechá jen s trochou peněz, které jim vystačí sotva na pár měsíců. Aby se vyhnuly dětskému domovu, rozjedou se dívky do Virginie, kde v polorozpadlém rodinném sídle žije jejich ovdovělý strýc Tinsley. V domě, který po generace patřil jejich rodině, naleznou nový život a začnou se dozvídat podrobnosti o mládí své matky. Přivydělávají si hlídáním dětí a prací v kanceláři pro Jerryho Maddoxe, předáka místní továrny, který šikanuje podřízené, nájemníky, své děti i svou manželku. Bean bez problémů zapadne do nové školy, ale Liz se naopak stahuje víc a víc do sebe – a pak je jednou s Maddoxem sama v autě… Stříbrná hvězda je hluboce dojemný příběh o vítězství nad nepřejícími okolnostmi. Vypráví o lidech, kteří dokážou najít cestu jeden k druhému a kteří se nebojí milovat život, přestože není vždycky dokonalý a fér.
Hodnocení
Knihovna je místo, kde čtenář může najít nečekané poklady. Stříbrná hvězda americké spisovatelky Jeannete Walls je jedna z těch nečekaných pokladů.
Ocitáme se v Kalifornii v sedmdesátých letech. Lost Lake je takové neznámé a ospalé město, kde žije „tříčlenný klan“ - dvanáctiletá Jean „Fazolka“, její patnáctiletá sestra Liz a psychicky nevyrovnaná máma. Život nemají zrovna veselý, neustále se stěhují z místa na místo, utíkají před dluhy i problémy. Jejich máma je čas od času nechá doma úplně samotné a odjede pryč, aby se za několik dní vrátila zpět. Při posledním útěku začali kolem domu slídit policisté a děvčata pochopila, že je na čase, aby také zvedly kotvy. Obě odjely za matčiným bratrem, strýčkem Tinsleym, kde se dívky zabydlely. Zatímco Fazolka pomalu zapadá mezi ostatní obyvatele, Liz se jim začíná vyhýbat. A pak obě začnou pracovat pro Jerryho Maddoxe, předáka v místní textilce. Být v kontaktu s tímto mužem nepřineslo nikdy nikomu nic dobrého.
Celý příběh vypráví Fazolka. Překladatelka zvolila toto jméno jako rýmovačku k holce (holka - fazolka). Liz totiž ráda rýmuje a vytváří přesmyčky. V angličtině však rým zní lépe: Jean - bean. I přesto, že je Fazolka mladší, přišla mi ze sesterského dua ta rozumnější. Liz byla sice také chytrá, ale moc se nedrala kupředu, měla svůj svět poezie a literatury. Zato Fazolka byla přizpůsobivější a kamarádštější. Jejich matka byla rozervaná bytost. Navíc umělkyně se sklony k afektovanosti a touhou objevovat nové věci (bez dcer). Ač téměř neustále nepřítomná, pokud šlo o maléry a problémy, byla s dcerami (většinou). Dokázala je podpořit, poradit jim a pak zase utíkat dál.
Když máma přijela, byla jsem na ni naštvaná, teď mi ale připadalo, že se docela pochlapila. Liz jí řekla o těch hlasech, které pořád slyší. Byly teď čím dál častější a děsivější. „Jestli jsou ty hlasy skutečné, tak jsem v háji,“ řekla Liz. „A jestli nejsou, tak ještě víc.“ Bála jsem se, že ji máma potáhne k psychiatrovi a ten ji pošle do cvokárny, ale máma naopak řekla, že se Liz nemá hlasů bát. Prý je to způsob, jak spolu mluví duše a tělo. Když se člověk sám se sebou hádá, tak to jsou hlasy. Když ti svědomí říká, že je něco špatný nápad, jsou to hlasy. Když ti múza šeptá do ucha básně, jsou to hlasy. Každý slyší nějaké hlasy, vykládala máma. Jen někdo jasněji než druzí. Liz by je měla poslouchat, vnímat je a přetvořit na umění, poezii a hudbu.
„Neboj se svých temných míst,“ hlásala máma. „Když si do nich dokážeš posvítit, najdeš tam poklad.“ (str. 183)
Americká sedmdesátá léta dvacátého století se často dávají dohromady s otázkou černošské integrace. Tady autorka ukázala, co se stane, když černošským dětem zruší školu a ony musí do té bělošské Je o tom, že násilné mísení není k užitku a že ukázat dobrou vůli se musí umět.
Příběh je velmi mnohovrstvý, takže jsem určitě nevyčerpala všechna témata. Zajímavě působila matčina minulost a dětství, osud rodiny Fazolčina otce, v náznacích se tu objevila válka ve Vietnamu. Neméně důležitou roli hrál Jerry Maddox - majetnický, násilnický chlap, kterého se každý bál a vyhýbal se mu. Svou zápornou roli hrál od začátku do konce.
Všechny postavy byly snadno uvěřitelné, autorka je nevytvořila jen černobíle, ale měly také svoje chyby. V příběhu vynikly jejich klady a zápory, a tak působily přirozeným dojmem.
Jediné, s čím nesouhlasím, byl závěr knihy. Na to, jak si autorka dala záležet na celém příběhu, tady konec usekla moc rychle. Konec mohl být dramatičtější a drsnější. Stříbrná hvězda nebyla sice žádnou dramatickou knihou, ale četla se skoro sama.
V komentářích na knižních databázích jsem se dočetla, že je to kniha, která je vhodná pro čtrnáctileté patnáctileté čtenáře. No nevím, spíše bych řekla, že je pro starší. Když je hlavní postavou dvanáctiletá dívenka, automaticky to neznamená, že je vhodná pro tuto věkovou skupinu. Je tedy, jak už jsem řekla, pro starší čtenáře, ocení ji především ti, co mají rádi krásný jazyk.
Obálky
Asi se mi nelíbí ani jedna jazyková varianta.
O autorce
Jeannette Walls vyrůstala s rodiči, jejichž idealismus a zarytá neochota přizpůsobit se společenským normám byla jejich prokletím i požehnáním současně. Rodina z počátku žila nomádským způsobem života v různých pouštních městečkách na Jihozápadě či kempovala v horách. Její otec Rex, charismatický excentrik a snílek, rozvíjel ve střízlivém stavu fantazii svých dětí a učil je fyzice a geologii, ale především jak nemít strach. Její matka Rose Mary se věnovala malování a psaní, odmítala však převzít odpovědnost za svoji rodinu a sama sebe nazývala „vášnivou vyznavačkou vzrušení“. Nechápala, proč by měla vařit jídlo, které se během patnácti minut sní, když může namísto toho namalovat obraz, jenž přetrvá věky
Žádné komentáře:
Okomentovat