NAKLADATELSTVÍ: Akcent
ROK: 2016
POČET STRAN: 192
ZDROJ: knihovna
Anotace
Žít v penzionu se jednomu může zdát jako prima dovolená, ale sedmnáctiletá Heidi o tom ví své. Celé dny kmitá kolem hostů, pomáhá s provozem a o nějakém společenském životě nebo snad lásce si může nechat leda tak zdát. Jediné zpestření mají být jarní prázdniny a soutěž ve snowboardingu na Upíří boudě. Když se však v penzionu ubytuje parta snowboarďáků v čele s hezounkem Patrikem, její poněkud nudný život vezme hodně rychle za své. Heidi zjišťuje, že její rodinu pojí s tou Patrikovou dávné tajemství, a když se do toho přidá i pořádný průšvih, do kterého se ne svou vinou namočí, má starostí až nad hlavu. Musí se vyrovnat s minulostí svých rodičů, s křivým obviněním i se zklamáním v lásce, a to není na jednu holku zrovna málo..
Hodnocení
Petra Martišková je jedna z českých spisovatelek, od kterých bych si chtěla přečíst postupně všechny knihy. Ve svém plánu pilně pokračuji. Tentokrát jsem zabrousila do literatury pro teenagery. Pro mě je to vždy výzva – buď se mi příběh bude líbit nebo ne.
Hlavní hrdinkou je Heidi. Je jí sedmnáct let a bydlí v penzionu. Pro někoho výhra, pro Heidi však utrpení. Penzion totiž stojí mimo město a ona musí každý den chodit tři kilometry do školy a zase zpět. Rodiče ji navíc zapřáhli do chodu a ona fakt nemá na takové věci náladu.
Jarní prázdniny na penzionu jsou obvykle velmi vytížené a Heidi musí vypomáhat, což se jí moc nelíbí. Vše se celé změní příjezdem party snowboarďáků. Heidi se zakouká do Patrika. A láska je na světě. Ale ne vše je růžové, jak se může zdát.
Heidi jsem zpočátku nemohla vystát. Byla mi nesympatická svým chováním a jednáním. Moc plusových bodů u mě nezískala ani tvrzením, jak se neustále vymyká a nechce být jedna z davu. Prostě taková rádoby slečinka, která si o sobě moc myslí. Patrik mi přišel dospělejší než Heidi, ale ani on moc sympatií neposbíral. Myslím, že když se rodiče zlobí na dceru, že se zpozdila kvůli klukovi a on ji provokativně před nimi políbí, asi má chlapec o sobě hodně vysoké mínění.
Druhá polovina se pořádně rozjela a nabrala jiných obrátek. Byla napínavější a odpovídala také problémům, které se v pubertálním věku mohou objevit, a to jsou drogy. Autorka ukázala, jak snadno jim lze podlehnout a nevědomí mladí lidé netuší, jaká je jejich míra. Stejně tak je to i s alkoholem.
Charaktery postav nejdou příliš do hloubky, u tohoto žánru to není ani potřeba. Důležitou linkou je láska mezi mladými lidmi. Někomu v závěru může připomenout osudy Romea a Julie, až na to, že tady oba hrdinové přežijí.
Trochu zmatečné mohou být informace, kterými autorka popírá to, co napsala. Na jedné straně tu máme příkaz od rodiče, o několik stránek dál ten příkaz neplatí.
Jednotlivé kapitoly jsou trefně pojmenovány, což se moc často nevidí, ale rozhodně zpestřily čtení. Dialogy jsou typické pro dnešní mládež. Ocenila jsem, že autorka nepoužívala vulgarismy, kterými se mladí lidé taktéž vyznačuji, aby byli vtipní. Humor však v knize najdete i bez nadávek. A ať mě jakkoliv hlavní hrdinka nesedla, její hlášky byly opravdu k zasmání.
Autorka je srovnávána s Lenkou Lanczovou, spisovatelkou mého pubertální období. Nejspíš ano, ale Petra Martišková svým knihám přidává jinou hodnotu a to, že to není jen naivní červená knihovna pro mladé čtenářky, ale můžete od ní očekávat reálný příběh s reálnými postavami.
Kniha určitě sedne do ruky těm dívkám, které rády čtou podobnou literaturu. Je to příjemná oddechová četba, u které se, třeba i starší čtenářka, vrátí zpět do světa svého mladšího já.
Anotace
Hodnocení
Petra Martišková je jedna z českých spisovatelek, od kterých bych si chtěla přečíst postupně všechny knihy. Ve svém plánu pilně pokračuji. Tentokrát jsem zabrousila do literatury pro teenagery. Pro mě je to vždy výzva – buď se mi příběh bude líbit nebo ne.
Hlavní hrdinkou je Heidi. Je jí sedmnáct let a bydlí v penzionu. Pro někoho výhra, pro Heidi však utrpení. Penzion totiž stojí mimo město a ona musí každý den chodit tři kilometry do školy a zase zpět. Rodiče ji navíc zapřáhli do chodu a ona fakt nemá na takové věci náladu.
Jarní prázdniny na penzionu jsou obvykle velmi vytížené a Heidi musí vypomáhat, což se jí moc nelíbí. Vše se celé změní příjezdem party snowboarďáků. Heidi se zakouká do Patrika. A láska je na světě. Ale ne vše je růžové, jak se může zdát.
Heidi jsem zpočátku nemohla vystát. Byla mi nesympatická svým chováním a jednáním. Moc plusových bodů u mě nezískala ani tvrzením, jak se neustále vymyká a nechce být jedna z davu. Prostě taková rádoby slečinka, která si o sobě moc myslí. Patrik mi přišel dospělejší než Heidi, ale ani on moc sympatií neposbíral. Myslím, že když se rodiče zlobí na dceru, že se zpozdila kvůli klukovi a on ji provokativně před nimi políbí, asi má chlapec o sobě hodně vysoké mínění.
Druhá polovina se pořádně rozjela a nabrala jiných obrátek. Byla napínavější a odpovídala také problémům, které se v pubertálním věku mohou objevit, a to jsou drogy. Autorka ukázala, jak snadno jim lze podlehnout a nevědomí mladí lidé netuší, jaká je jejich míra. Stejně tak je to i s alkoholem.
Charaktery postav nejdou příliš do hloubky, u tohoto žánru to není ani potřeba. Důležitou linkou je láska mezi mladými lidmi. Někomu v závěru může připomenout osudy Romea a Julie, až na to, že tady oba hrdinové přežijí.
Trochu zmatečné mohou být informace, kterými autorka popírá to, co napsala. Na jedné straně tu máme příkaz od rodiče, o několik stránek dál ten příkaz neplatí.
Jednotlivé kapitoly jsou trefně pojmenovány, což se moc často nevidí, ale rozhodně zpestřily čtení. Dialogy jsou typické pro dnešní mládež. Ocenila jsem, že autorka nepoužívala vulgarismy, kterými se mladí lidé taktéž vyznačuji, aby byli vtipní. Humor však v knize najdete i bez nadávek. A ať mě jakkoliv hlavní hrdinka nesedla, její hlášky byly opravdu k zasmání.
Autorka je srovnávána s Lenkou Lanczovou, spisovatelkou mého pubertální období. Nejspíš ano, ale Petra Martišková svým knihám přidává jinou hodnotu a to, že to není jen naivní červená knihovna pro mladé čtenářky, ale můžete od ní očekávat reálný příběh s reálnými postavami.
Kniha určitě sedne do ruky těm dívkám, které rády čtou podobnou literaturu. Je to příjemná oddechová četba, u které se, třeba i starší čtenářka, vrátí zpět do světa svého mladšího já.
O autorce
Petra Martišková vystudovala Gymnázium v Kadani a později tamtéž i nástavbové studium obchodní akademie. Účetnictví se věnuje profesně, ale pracovala také jako redaktorka internetových magazínů pro ženy. Díky lásce ke knihám, začala psát vlastní příběhy. V roce 2006 jí vyšla první kniha a od té doby vyšlo spoustu knih nejen pro ženy, ale i pro děti.
Žádné komentáře:
Okomentovat