ILUSTRÁTOR: Daniel Michalík
NAKLADATELSTVÍ: Meander
ROK: 2010
ROK: 2010
POČET STRAN: 72
ZDROJ: knihovna
HODNOCENÍ
HODNOCENÍ
Anotace
Jemné vyprávění o japonské holčičce, která si hledá nové kamarády v Čechách, překvapí několika dalšími rozměry: Knížka pojednává o tom, jak se rodí přátelství, o schopnosti komunikovat a v neposlední řadě o křehké kráse japonského umění origami. Děti by se pomocí příběhů obklopujících jednotlivé skládačky měly učit základní origami postupy, pečlivosti při práci s papírem, trpělivosti a estetickému vnímání jedné velmi staré, tradiční dovednosti.
Něco málo o ději
Kiko žije s tatínkem v Japonsku, ale cestují hodně po světě, protože tatínek je restaurátor, který opravuje a renovuje staré knihy. Jednou dostal zakázku v Evropě, v daleké České republice. Rozjeli se do nového prozatímního domova - do Kroměříže a ubytovali se přímo v Arcibiskupském zámku.
Kiko se brzo dozví, že na zámku straší duch princezny Františky. Příběh je záhadný a tajuplný. Jak je možné, že se Františka zjevuje jako duch? Co je pravdy na tom, že Františčin tatínek byl panovníkem, kterého neměl nikdo rád? A jak s tím vším souvisí papíroví motýli, které Kiko ráda skládá?
Přečtěte si dobrodružný příběh malé japonské holčičky v srdci Evropy a spolu s Kiko rozluštíte všechny záhady, které se na zámku dějí.
Hodnocení
Další příběh pro děti od Markéty Pilátové, který se mi dostal do rukou, se odehrává v Kroměříži. Mně jako Kroměřížačce dělalo velmi dobře, když se Kiko pohybovala v místech, která tak dobře znám a mám ráda.
Kiko je malá japonská holčička, která miluje origami - skládání papírových obrázků a skládáním si krátí samotu - tatínek je totiž restaurátor a jeho pracovní záležitosti ji a tatínka přivedou do České republiky na kroměřížský zámek. Tatínek tentokrát musí rozjasnit barvy v knize, ve které se píše o zdejším Zrzavém králi. Jenže se to nedaří. Určité vysvětlení má duch princezny Františky, který se Kiko zjeví a vypráví ji tajemný příběh, který se udál před mnoha a mnoha lety. Dozví se, že Františka je zakletá a Kiko se rozhodne Františku zachránit. Přemýšlí, jakým způsobem a vzpomene si na dávné tajemství, které v sobě skrývá origami.
"To je přece pověst o tajemství kouzelných motýlů. Když poskládáš tisíc papírových skládaček, tak si můžeš něco přát a to přání se ti splní."
Podaří se Kiko poskládat tisíc motýlů? A je legenda o motýlech pravdivá?
Příběh o Kiko působí hodně cizokrajně. Málokdy se dočteme od českých spisovatelů o japonských hrdinech a hrdinkách. Kiko je navíc sympatická holčička, a i když neumí skoro vůbec česky, domluví se. Rozhodla se totiž, že tentokrát nebude čekat v prázdném bytě na tatínka, ale bude chodit do školy. Má to zpočátku dost těžké, ale nakonec se skamarádí s Evou, se kterou podnikne výlety do Podzámecké zahrady a taky ji naučí skládat origami hvězdičky.
Příběh je psaný čtivou formou, ale protože je to příběh dobrodružný, najdete v něm i prvky napětí a tajemna, který je dávkován postupně, ale ke konci se na vás napětí vychrlí, až se budete i trochu bát.
Na konci příběhu si můžete poskládat papírovou hvězdičku nebo motýla podle návodu, který je přiložený. Bohužel se mi podle něho motýlka poskládat nepodařilo, ale třeba se to poštěstí někomu jinému.
Knihu doporučuji dále. Pro děti to bude příjemné poslouchání/čtení a ty místní si třeba budou říkat, jestli tady opravdu taková holčička nebydlela a jestli na našem zámku opravdu straší. Rozhodně to stojí za probádání.
O autorce
Markéta Pilátová žije v Bataypora (Baťova dobrá voda) v Brazílii, kde učí nejen češtinu, ale také naslouchá příběhům krajanů, pořádá kuchařské workshopy, chodí na tréninky folklorního kroužku a píše o krajanech v reportážích pro týdeník Respekt. Také začala učit na třech brazilských základních školách češtinu a protože je v lednu a únoru v Brazílii léto a děti mají prázdniny, tráví dva měsíce volna v České republice. Na svém autorském kontě má řadu knih pro děti i dospělé čtenáře. Za ty dětské zmiňuji např. příběhy o Víle Vivivíle, příběh o Jurovi či o holčičce Kiko. Pro dospělé čtenáře napsala knihy Má nejmilejší kniha, Žluté oči vedou domů a Tsunami blues.
Máš pekný blog!
OdpovědětVymazat