Člověk Gabriel

AUTOR:  Kateřina Dubská

NAKLADATELSTVÍ: Jota

ROK: 2013

POČET STRAN: 336
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:

Anotace od vydavatele:

Vydali jsme se na cestu toho roku, kdy zima byla příliš krutá a jaro stále nepřicházelo. Kola našich barevných vozů se roztočila proti proudu řeky, která se úžila tím víc, čím blíže jsme byli velkému městu, ve kterém lidé mluvili rachotivou řečí a žil v něm císař vládnoucí velké říši. Roztočila se i kola mého života, který, doposud uzavřen v náruči mé rodiny a v divoké kráse našich koní, se začal ubírat směrem, kde víno teče proudem, silná slivovice odpočívá v chládku a kde ženy jsou voňavé a oblé jako čerstvě napadané meruňky. Jak jsem se dostal z místa, kde se Dunaj vlévá do širého moře, až pod buchlovské kopce? Z hlučného tepla mé velké rodiny do zámeckých stájí a domku ve vsi, kde se na mou snědou tvář dívají s nedůvěrou? Budu vám vyprávět příběh o snech, o černých hřívách a světlých vlasech, o přátelství, lásce, válce i větříku, který jeho nit zavane, kam se mu jen zachce. Bude to příběh o životě člověka.

Něco málo o ději

Gabriel se narodil do cikánské rodiny, která pochází od balkánského Podunají. Žije s nimi ve velkém společenství, ale blížící se začátek dvacátého století je pro ně přiliš těžký. A tak jejich vajda Danilo rozhodl, že někteří členové jeho rodiny odjedou. Mezi nimi je i Gabriel a on se tak vydává do Vídně. Měli štěstí - zrovna se stam staví železnice a je zapotřebí každého člověka. Gabriel zpočátku pracuje jen s lopatou, ale poté, co zklidní divokého koně, který málem zabil raje Webera a jednoho zlého vozku, dostane příležitost jezdit s vozem pro kámen. K tomu dostane i toho divokého koně. Gabriel ho pojmenuje Černá hříva.

Gabriel je jiný než ostatní jeho lidé. Straní se ostatních, raději vyhledává samotu a mluví se zvířaty, především s koňmi, které má tolik rád. A také umí číst ve svých snech, které ho nikdy nezklamaly.

Již u Dunaje cítil vůni a chuť meruněk ze vzdálených krajů a tato vůně zesílila s příchodem do Vídně. Osud tomu chtěl, že se seznámil s Apolonií, vychovatelkou Weberových dětí. Apolonie je obklopená meruňkovou vůní a Gabriel pozná, že dospěl k jedné ze svých cest. Do Meruňky se bláznivě zamiloval. Jenže Meruňka nepatří k jeho lidem a on má strach, co na to řekne jeho matka. Naštěstí cesty života jsou nevyzpytatelné a Meruňka je přijatá mezi Gabrielovu rodinu. Gabriel si ji vezme za ženu a spolu podniknou dlouhou cestu na Moravu k Buchlovu, odkud Meruňka pochází.

Zapadne Gabriel mezi lidi z vesnice, kde se s Meruňkou zabydlí nebo se stane tím, na koho si budou lidé pořád ukazovat? Překoná Gabriel volání po volnosti a kočovnickém životě nebo zůstane s milovanou Meruňkou navždy i přes její gadžovské vlastnosti?

Hodnocení

Obálka této knihy je naprosto úžasná. Barvy k sobě nádherně ladí a při pohledu na osamělý strom a vzdáleného koně cítíte souznění s přírodou a zvířaty. A celý příběh je psán v tomto duchu. Příběh obsahuje básnické obraty i lyrický popis všechno, co Gabriel cítí. Autorka si krásně pohrála se slovy a já jsem dost často měla pocit, jako bych Gabriela znala už odjakživa.

Je to nádherný snový příběh o jednom člověku a jeho láskách - lásce k rodině, ke které ho pojí velmi silné pouto a on vždy pozná, když se s jeho rodinou něco děje díky neviditelnému provazu vedoucího z břicha, který  buď slábne nebo úplně praskne; lásce k ženě, která je někdy horkokrevná a jejíž slova jsou někdy jako vosy; a lásce ke koním, bez kterých si Gabriel neumí představit svůj život.

Je to také příběh o tom, jak silně jsou zakořeněné předsudky vůči Gabrielovu národu, kdy cikáni byli považováni za zloděje slepic a koní, za handlíře, kteří prodávali zdánlivě zdravé koně, za lidi, kteří nechtěli pracovat. Jenže zrovna Gabrielovi lidé takoví nebyli. Ale ano, byli to sice zloději slepic a koní, ale museli také tvrdě pracovat, aby mohli uživit se rodiny, které byly velké. I přesto je však gadžové nikdy mezi sebe pořádně nepřijeli.

Je to také příběh o dávných pověstech, které se předávají z generace na generaci, o velkých ohních, o zpěvu, tanci a o teskné hudbě a touhách.

Závěr knihy obsahuje historický přehled o tom, odkud Romové přišli a kdy se objevily v Evropě. Také je zde popsán jejich osud za druhé světové války.

Kniha je psána velmi čtivým stylem. I přesto, že přímé řeči zde moc není a převažuje popis, děj rychle ubíhá. A když se přesto přímá řeč objeví, tak zjistíte, jaká je nádherná řeč jedné slovácké vesnice. Tato řeč mi byla velice blízká, sice se ne úplně shoduje s nářečím, kterým čas od času mluvím i já, ale i tak bylo příjemné tuto řeč "poslouchat".

Knihu doporučuji si přečíst všem, kdo má rád krásné příběhy o koních a dávno zaniklém světě kočovníků s barevnými vozy.

O autorce

Kateřina Dubská patí k zakladatelům nakladatelství a vydavatelství Computer Press. V roce 2000 založila Nadační fond Verda, který se zaměřuje na podporu mladých nadaných romských studentů.

Člověk Gabriel je její prvotina, ale autorka již chystá jeho volné pokračování s názvem Dcery. 

Děkuji nakladatelství Jota za poskytnutí recenzního výtisku.