úterý 24. dubna 2018

Literární jaro 2018: Jakuba Katalpa a Petra Dvořáková

Již podeváté bylo v Krajské knihovně Františka Bartoše ve Zlíně zahájeno Literární jaro s podtitulem Inspirativní ženy. Celý týden bude patřit ženám, které přispěly svým dílem do literární tvorby.

V pondělí 23. dubna 2018 v kavárně 15kafe zahájila ředitelka knihovny Zdeňka Friedlová celý festival a představila první ženy. Byly jimi Jakuba Katalpa a Petra Dvořáková. Celým pořadem provázel Martin Stöhr, redaktor nakladatelství Host.



Jako první si vzala slovo Jakuba Katalpa. Tato autorka, vlastním jménem Tereza Jandová, pochází z Plzně. Mezi její známější prózu patří román Němci (2012). Autorka za knihu získala Cenu České knihy a Cenu Josefa Škvoreckého. Byla také za tento titul nominována na Cenu Magnesia Litera. Stejnou nominaci získal i její debut Je hlína k snědku? (2006). Za knihu Hořké moře (2008) byla nominována na Cenu Jiřího Ortena. 

Její novinka se jmenuje Doupě, která vyšla v nakladatelství Host v roce 2017.

Anotace
Román o míjení a mimoběžných cestách Po mimořádně úspěšném románu Němci přichází Jakuba Katalpa s propracovaným mnohovrstevnatým románem ze současnosti. Květa je po manželově smrti sužována pocitem samoty a neužitečnosti. Ve sklepě svého domu proto vybuduje malou místnost — doupě — a čeká na návštěvníka, kterého by do ní mohla zavřít a vyprávět mu svůj životní příběh. Zatímco Květa opečovává svého vězně, v Americe umírá na rakovinu Akiko Ikedaová. Dochází sice na chemoterapii, ta však nezabírá a její manžel postupně ztrácí víru v manželčino uzdravení. Anh Thi Hoang opouští rodný Vietnam a vydává se na dalekou cestu do Prahy, aby pomohl dceři s vedením domácnosti a malého obchodu. Naráží však na odcizení, nejen kulturní, ale také rodinné a generační.

Jakuba Katalpa přečetla několik zajímavých úryvků. Nejprve o paní Květě, která se připravovala na to, jak někoho unese, poté se vyprávění zhostila stará Vietnamka a nakonec Japonec, jemuž v Americe umírá žena na rakovinu. Všechny tyto postavy se pak střetnou v závěru knihy. 


Mikrofon pak převzala Petra Dvořáková. Tato drobná sympatická žena četla ze své novinky Dědina. Petra Dvořáková svůj debut napsala v roce 2006. Jmenuje se Proměněné sny. Tato kniha získala Cenu Magnesia Litera v kategorii publicistika. V roce 2009 napsala částečně biografický titul Já jsem hlad. Je o boji s mentální anorexií. Následovala kniha Julie mezi slovy (2013), za kterou získala cenu Zlatá stuha za beletrii pro mládež v roce 2014 a Cenu učitelů za přínos k rozvoji dětského čtenářství na základě 21. ročníku celostátní ankety „SUK – Čteme všichni“. V roce 2015 vyšel příběh Flouk a Líla, o rok později Sítě a v roce 2017 vyšla kniha Každý má svou lajnu. 

Anotace
Lehce humorný příběh jedné současné vesnice.
Hranice rozorané mezi poli i lidmi. Hospoda, malá prodejna, zabíjačky… a sám život. Nevěra a jeden nezdařený pohřeb. Nemoderní výchovné metody a rozšlápnuté kuře. Babka s dědkem srostlí jak dva stromy. Život, tady ještě stále spjatý s půdou, zvířaty a hospodařením. To všechno je Dědina, tragikomický příběh vyprávěný očima jejích obyvatel. Na pozadí lehce humorného vyprávění se před čtenářem odkrývá venkovské hemžení v nepřikrášlené nahotě. Přirozená fyzická blízkost hrdinů, jejich společná práce, jejich touha po lepším živobytí až vypočítavost jsou zdrojem věčných svárů i svázanosti a také marné snahy vyléčit minulé rány. Svižné vyprávění formanovského střihu, které však není cynické; nikoho nesoudí a co je podstatné — nenudí.

Moderátor Martin Stöhr, který je mimo jiné také básník, publicista a redaktor časopisu a nakladatelství Host, se obou dam ptal, jak se do knih s vážným tématem dostává vtip. Jakuba Katalpa odpověděla, že humor píše neúmyslně a v podstatě se tam dostává sám. Petra Dvořáková dodala, že humor do příběhů záměrně nedává, že se stává samotnou postavou a vlastně až dopíše, zjistí, že vlastně vznikla vtipná scénka.


Další otázka patřila na období, ve kterém se Doupě odehrává. Paní Katalpa 90. léta zvolila úmyslně. Na otázku, zda dědina v Dědině je skutečná, Petra Dvořáková odpověděla, že je to vesnice, kterou si vysnila se všemi postavami, jejich charaktery i jejich trápeními. Podotkla, že potřebovala vyjít mezi lidi. V Dědině se objevuje také nářečí, které je typické pro Vysočinu. Většina postav mluví hovorově, ale sem tam se některý výraz v nářečí objeví.


Zahájení celého festivalu příjemně zpestřila také Eliška Lajdová. Tato talentovaná mladá dáma bravurně zahrála na harmoniku a doplnila hudební nástroj i svým zpěvem.

Celé odpoledne bylo velmi příjemné, organizátoři pro návštěvníky také připravili drobné občerstvení a nezapomněli ani na placky s logem akce. Celý festival je skvělá propagace nejen knih, ale hlavně podpora českých spisovatelů.

Žádné komentáře:

Okomentovat