pátek 27. dubna 2018

Druhé housle

AUTOR:  Ilona Fišerová
ILUSTRÁTOR: Lenka Jasanská
NAKLADATELSTVÍ: Albatros
ROK: 2018
POČET STRAN: 120
ZDROJ: vlastní







Anotace
Tony se s velkou rodinou právě přistěhoval do nového města, navíc do domu, ve kterém nejspíš straší. Rád hraje míčové hry, nejraději ze všeho kin ball, týmový sport s velkým balonem. Ríša je Tonyho pravý opak: maminka mu láskyplně říká Otesánku, protože má pár kilo navíc, a spíš než na hřišti byste ho potkali v hudební škole. Přestože jsou každý jiný, rychle se spřátelí. Tony učí Ríšu kin ball a Ríša by byl moc rád, kdyby Tony začal chodit na housle. Jenže je tu háček: kluci nemají druhé housle. Rukopis knihy zvítězil v literární soutěži Albatrosu pro rok 2017 na téma Potkali se ve škole.

Hodnocení
Ilona Fišerová v loňském roce vydala knihu Kdo by v létě myslel na Vánoce. Kniha se skvěle četla a měla originální zápletku. Když jsem zjistila, že letos autorka vydala novou knihu pro děti, chtěla jsem si ji přečíst. Po dočtení můžu říct, že byla vážně dobrá a možná o kousek lepší než ta loňská. 

Tony se se svojí velkou rodinou přestěhoval do zchátralého domečku. Moc ale nadšený není, protože tatínek o baráčku básnil tak, že si představoval nějaký velký palác. Realita je ovšem jiná. Do školy se však Tony docela těšil. Paní učitelka ho posadila k Ríšovi. Ríša moc kamarádů nemá, ale s Tonym se rychle spřátelil. Nemá rád sport, ale Tony ho naučil, jak se hraje míčová hra kin-ball. Ríša mu na oplátku půjčil housle. Když zjistil, že Tony umí hrát, přemluvil ho, aby se přihlásil do základní umělecké školy. Tony má možnost hrát na soutěži, ale k tomu potřebuje svoje housle.

Třída se chystá na výlet. Spolužačka Johanka byla pověřena vybíráním peněz, ale jednoho dne se však peníze s obálkou ztratí. Podezření padne na Tonyho. Nejen proto, že měl v tu chvíli u sebe velký obnos peněz, ale také z toho důvodu, že je snědé pleti.


Děj je více než spletitý a než bych stihla nastínit ještě další, byl by článek více než dlouhý. Musím však vypíchnout důležité body knihy – kamarádství, předsudky vůči Romům, kin-ball, hraní na housle, odcizení peněz či duchové. 

Tony je hodný kluk. Je zábavný, vtipný, přirozený vůdcovský typ a nezkazí žádnou legraci. Ríša je zase introvert. Z kolektivu ho trochu vyřazuje i to, že má nadváhu. Neumí si najít kamarády a možná proto se skamarádil s Tonym, který je jeho pravý opak.

Důležitou roli hrají v příběhu housle, kvůli kterým se vše semele na jednu hromadu. Hru, která se jmenuje kin-ball, jsem až do této chvíle neznala. Pokud by vás zajímalo, o co ve hře jde, zapátrejte na internetu nebo shlédněte nějaká videa. Co se týká duchů, rozhodně se nemusíte bát. Prozradím, že v knize mluví školní tabule Emilka a houba Dáša. Vyprávění z jejich pohledu je psáno kurzívou. Taky v domě, kde bydlí Tonyho, rodina, straší, ale kdo, to už neprozradím.

„Ríša je super jméno. Stejné jsem vybral pro bráchu. Já jsem Antonín, ale říkej mi Tony. Jsem na to zvyklej, všichni mi tak říkají.”„A jmenuje se tak?” zeptal se zvědavě Ríša.„Kdo?”„Tvůj brácha přece.”„Ne, jmenuje se Marika,” protočil Tony oči. „Narodila se totiž zase holka.”„Zase?” zaváhal Ríša.„Jo, Marika je čtvrtá ségra. Ještě mám Jolanu, Emmu a Žanetu.”„Páni, to je...” užasl Ríša.„...jo, to je hrůza,” skočil mu do řeči Tony. (str. 12)

Další věc, která stojí za pozornost, je kamarádství mezi romským chlapcem a bělochem. Vlastně mi ze začátku nepřišlo, že je Tony Rom. Až pak jedna poznámka mě přinutila, abych se podívala na ilustrace. A opravdu. Na druhý pohled je patrný rozdíl.

Vyprávění je v er-formě. Autorka mohla snadno střídat vypravěče. Kapitoly jsou velmi krátké, písmo větší, takže knihu bude mít čtenář přečtenou opravdu rychle. Je vhodná pro děti ve čtvrtých nebo i v pátých třídách. 

O autorce
Ilona Fišerová začala psát už na prvním stupni základní školy, ale všechna její díla se při dokončení podobala něčemu, co už někdy někdo napsal. Proto všechno putovalo do šuplíku nebo do koše. Po základní škole nastoupila na Obchodní akademii do Hradce Králové, pak se stala úřednicí a na svůj sen psát knížky pro děti tak trochu zapomněla. Jenže to se změnilo po narození dětí. S nimi a pro ně se fantazie a chuť psát zase probudily a vzniklo mnoho pohádek a příběhů. A protože se pohádky líbily i ostatním, brzy přišel na svět rozhlasový seriál – Kovářské pohádky, který odvysílal Český rozhlas v pořadu Hajaja v roce 2007. V roce 2009 byl natočen druhý rozhlasový seriál – Dar ze ZOO.
Svou první knížku Na orlích křídlech vydala ve spolupráci s nakladatelstvím Albatros v roce 2014. Další knížky pak na sebe nenechaly dlouho čekat (Pejsek Dar - Záhada v ZOO, Poselství blíženců...) Zdroj: autorčin web

Napsáno pro Databázi knih

Žádné komentáře:

Okomentovat