Ťapka, kočka stěhovavá

AUTOR:  Ivona Březinová

ILUSTRÁTOR: Darina Krygielová

NAKLADATELSTVÍ: Albatros/Pasparta
ROK: 2017

POČET STRAN: 96

ZDROJ: vlastní

Anotace

Ťapka je kočka domácí, ale především kočka stěhovavá. Proč? Ťapka totiž každý týden mění pelíšek a putuje s druhačkou Petrou. Peťula je ve střídavé péči, to znamená, že má po rozvodu rodičů dva domovy. Jeden týden bydlí u maminky, druhý u tatínka. Oba domovy jsou však v jiných městech, a tak má Peťula navíc i dvě školy, dvoje učebnice, různé kroužky a spolužáky. Ale přece jen někdo je pořád s ní, ať cestuje tam, či tam – Ťapka. A s tou jde všechno líp!

Hodnocení

Druhá kniha v sérii „Má to háček” upozorňuje na jeden z problémů dnešní doby – střídavou péči. Ivona Březinová se tématu zhostila svým vlastním stylem. Ač mám její knihy moc ráda, tady autorka hodně přitvrdila.

Peťula má rozvedené rodiče. Každý z nich však bydlí v jiném městě, a tak Peťula musí neděli co neděli měnit mámu za tátu a pak tátu za mámu. Má dvě školy, dvoje učebnice, dvoje kamarády i dvoje kroužky. Peťula se musí vypořádat také s tím, že si tatínek našel přítelkyni a že chce navázat nový vztah. Peťula totiž tajně doufala, že se máma a táta dají spolu dohromady.

Postavy matky a nové přítelkyně se mi nezamlouvaly. Zpočátku se maminka nedokázala domluvit s tatínkem ohledně důležitých věcí, které se týkaly Petry. Docházelo ke konfliktům a Peťula se cítila špatně. Tátova přítelkyně sice vypadala na hodnou mámu i tetu, ale vůči Petře měla připomínky, které by se daly vyřešit vzájemným kompromisem. Jediný, kdo byl Peťule oporou, byla kočička Ťapka. Peťula k ní promlouvá, ptá se jí na rady a svěřuje se jí se svými starostmi.

Jarolím mě při hodině tahá za vlasy. Ale jenom když se pan učitel nedívá. Když jsem Jarolíma praštila, pan učitel se jako naschvál díval. Pohrozil mi prstem. Ach jo.
„Jestli mě budeš štvát, pošlu na tebe kámošku. Vyškrábe ti oči,” zašeptala jsem Jarolímovi výhružně.
Představ si, přestal. A víš, koho jsem myslela tou kámoškou? Jasně že tebe, Ťapko. Ty jsi nejlepší kámoška, kterou mám. (Str. 21)

Ivona Březinová v této knize pro děti ukázala horší variantu střídavé péče. Psycholožka Petra Štarková na konci příběhu podotýká, že většina dětí cestuje mezi rodiči jen v rámci města či několika ulic. 

Co mě při čtení zarazilo, bylo to, že v Peťulině druhé škole je spousta dětí, která pochází z rozvedených rodin. Na tom by koneckonců nebylo až tak nic podivného, kdyby většina  těchto děti nebyla ve střídavé péči. Autorka nejspíš trochu nadsadila, aby se Peťula necítila v takové situaci sama.

Knihy od Ivony Březinové mám moc ráda, ale s touto jsem zkrátka měla problém. Přišla mi jako odstrašující příklad střídavé péče. Na konci knihy se snad pro všechny hrdiny blýská na lepší časy. Chce to nejspíš nějakou chvíli, než si na situaci všichni zúčastnění zvyknou. 

Závěr patří psycholožce Petře Štarkové. Vysvětluje v něm, co je střídavá péče, co přináší a jaká jsou její úskalí. Také v šesti bodech vypisuje, jak má vypadat kvalitní střídavá péče. Zároveň si na stránkách nakladatelství Pasparta čtenář může stáhnout pracovní listy, které se týkají této knihy. 

Knihu si přečetla moje desetiletá dcera. Ta však neřešila, co to střídavá péče je. Příběh se jí líbil takový jaký byl. Ocenila především virtuální přátelství mezi Péťou a Klementýnkou, kterou potkal naprosto stejný osud.

I přesto, že jsem ze čtení neměla dobrý pocit, vím, že takové rodiny jsou a musí řešit vzniklou situaci. Proto bych knihu doporučila především rodičům, kteří se o tuto záležitost zajímají.

O autorce

Ivona Březinová píše knihy pro děti a mládež všech věkových kategorií a nejrůznějších žánrů. Za součást své profese považuje i povídání si se čtenáři na besedách a veřejných čteních. Často a ráda jezdí do knihoven a škol po celé České republice a na Slovensko, kde jsou její knihy překládány nejčastěji. Za své knihy dostala řadu ocenění. Od roku 1997 se živí jako spisovatelka na volné noze. Od roku 2012 je patronkou klubu „Hornomlýnská“ při Asociaci rodičů a přátel zdravotně postižených dětí v ČR. V roce 2013 se díky knize Lentilka pro dědu Edu stala patronkou nadace Alzheimer Nadační fond. Zdroj: Ivona Březinová

Napsáno pro Albatros Media.

Knihu můžete zakoupit na stránkách nakladatelství Albatros nebo nakladatelství Pasparta