pondělí 4. listopadu 2013

Děti z Bullerbynu


AUTOR: Astrid Lindgrenová
PŘEKLAD: Břetislav Mencák
ILUSTRÁTOR: Helena Zmatlíková
NAKLADATELSTVÍ: Albatros
ROK: 1991
POČET STRAN: 223
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:



Anotace:
Pokaždé, když se na našem knižním trhu objeví tato knížka Astrid Lindgrenové, nositelky Ceny H. Ch. Andersena, udělá radost malým i větším čtenářům. Šest dětí – Lisa, která všechno vypravuje, její dva bratři Lasse a Bosse, sestry Anna a Britta a kamarád Olle – v ní prožívá veselé či méně zábavné každodenní příhody na švédském venkově. Ve třech částech knihy strávíme s dětmi celý rok: jaro s koťátky, léto s prázdninami, podzim se školou, zimu s vánočními svátky. A protože jsou to příběhy, které v různých podobách může zažít každé dítě, těší se stále neutuchajícímu zájmu čtenářů na celém světě.


Něco málo o ději
Švédský Bullerbyn je malá osada, kde stojí tři domy - Mellangården, Norrgården a Sörgården. V Bullerbynu kromě dospělých žije šest dětí - Lisa, její bratři Lasse a Bosse, Lisiny kamarádky Britta a Anna a Olle. Olle je jedináček, ale o něco málo později se mu narodií sestřička Kerstin.

Děti z Bullerbynu spolu zažívají spoustu dobrodružství celý rok - slaví spolu Vánoce, prázdniny, chodí spolu do školy do Storbynu a všechny jejich rodiny navštěvují své příbuzné. Užívají si své kamarádství a nic je nemůže rozdělit.

Hodnocení
Kdo by neznal proslulé Děti z Bullerbynu? Tenhle příběh o dětech spatřil světlo světa v padesátých letech. Lindgrenová se nechala inspirovat osadou Sevedstorp, kde se spisovatelka narodila.

Vypravěčkou celého příběhu je Lisa, sedmiletá dívenka, která má dva bratry Lasseho a Bosseho. Jsou to dva uličníci a když se k nim přidá ještě jejich kamarád Olle, v Bullerbynu je pak opravdu velký rámus.

Lisa ale v Bullerbynu není jediná dívka. Ve vedlejším statku bydlí Britta a Anna a spolu tvoří tu něžnější trojici. Ale když se sejde všech šest dětí dohromady, je z toho jedno velké dobrodružství.

Kromě veselých příhod se v knize můžete setkat i s různými zvyky, které jsou rozdílné od našich tradic, například Vánoce nebo Velikonoce.

Příběh je psaný jednoduchou formou, aby si příběh mohli přečíst i menší čtenáři. Navíc slova a věty jsou volené tak, jako by to psalo či říkalo malé dítě:

Ale stejně je to prima, že můj pokoj je naproti Norrgårdenu, protože Britta a Anna a já si často posíláme dopisy. V zimě, když je tma, to nejde tak dobře. Ale to na sebe místo toho blikáme baterkami. Když bliknu třikrát, znamená to: "Honem přijď k nám. Musím ti něco říct."

Maminka řekla, že musím mít ve svém pokoji pořád hezky uklizeno. Dělám, co umím. Občas gruntuju. Vyházím oknem všechny koberečky. Agda mi je pomůže vyklepat. Mám svou vlastní malou plácačku a tou klepu koberce. Vyleštím kliku a utřu všude prach, dám nové kytky do vázy a ustelu v postýlce a v kočárku panenkám. Někdy zapomenu uklidit. Maminka potom říká, že jsem nepořádnice.

Kniha je doplněná krásnými ilustracemi Heleny Zmatlíkové, která svými typickými obrázky přitáhne nejedno dětské oko.

Tuto legendární knihu, kterou jsem četla již před více než dvaceti lety, můžu doporučit naprosto všem. Knížka okouzlovala již naše rodiče a určitě bude okouzlovat i naše děti, protože tenhle příběh nestárne.

O autorce
Astrid Lindgrenová se narodila v roce 1907 jako dcera farmáře. Dětství a mládí prožila ve Vimmerby na jihu Švédska v kraji Smaaland. Pracovala zprvu v redakci regionálních novin. V devatenácti letech odešla do Stockholmu. Zde absolvovala školu pro sekretářky a dostala práci v advokátní kanceláři. Později se provdala a starala se o dvě děti. Vyprávěla jim vymyšlené pohádky, které si postupně zapisovala a tak se z ní stala spisovatelka.

Ještě za svého života se Astrid Lindgrenová stala uznávanou spisovatelkou. V roce 1958 jí byla udělena Medaile H. Ch. Andersena, v roce 1967 byla založena Cena Astrid Lindgrenové. Od její smrti je každoročně udělována cena za dětskou literaturu "Na paměť Astrid Lindgrenové".
Zdroj: databáze knih

Obálky
Tak tady myslím není ani potřeba nic komentovat, protože všechny jsou moc pěkné a obálky jsou hezké tak, aby zaujaly všechny děti.
      
holandská                       německá                        polská                             ruská

A jako perličku jsem objevila české vydání z roku 1981.


4 komentáře:

  1. Jé! Tuhle knihu jsme četli společně buď v první nebo druhý třídě. Nepamatuju si z děje naprosto nic, ale ty obrázky mi utkvěly v paměti :) Ta nostalgie! U mě je to taky těch dvacet let zpátky.
    Když si ale teď tak pročítám ukázky, tak nevím, jestli je to vhodná knížka pro začínající čtenáře - ani teď nevím, jak bych některý názvy přečetla!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tam moc žádný těžký slova nebyly a když už, tak se tam opakovaly jenom ty tři názvy statků.

      Já si to teď při čtení opravdu užívala a při některých dobrodužstvích jsem se fakt nasmála :-)

      Vymazat