Dlouhé zimní večery 2 - Novoroční předsevzetí

Projekt od Táni.

Tak a je tu závěr Dlouhých zimních večerů. Bylo to poprvé, co jsem se zapojila do projektu, jehož cílem bylo napsat nějaký článek na zadané téma. A určitě to nebude naposledy, protože jsem zjistila, že mě to baví (i když nedodržuju termíny zveřejnění).

Poslední téma se týká novoročních předsevzetí. Nikdy jsem si předsevzetí nedávala, protože vím, že je nedodržím. Přesto si jich několik dám, abych se mohla v životě posunout o kousek dál.

Začněme u těch jednodušších a snadno splnitelných. První předsevzetí je přečíst více knih než v roce 2013. V roce 2013 jsem přečetla asi 60 knih pro dospělé, ale nesmím zapomínat také na to, že jsem četla knihy i pro děti a na ty jsem také napsala několik článků. Nestanovuji si žádné konkrétní číslo, protože bych pak s hrůzou na konci roku zjistila, že jsem cíl nesplnila. Ale přečíst více jak šedesát knih je reálné, ale uvidíme.

Dalším předsevzetím je začít psát rukopis a nepsat ho jenom do šuplíku. Sice ho zařazuju jako do těch jednodušších, ale věřím, že to zase tak jednoduché nebude, protože autorů, respektive začínajících autorů je mnoho přemnoho.

Třetí předsevzetí, které bych chtěla splnit je najít si práci. Není to vůbec jednoduché, konkurence je obrovská a pracovních míst je málo. Sice se mi rýsuje jedno zaměstnání, ale vzhledem k tomu, že se jedná o dotované místo, nemám zaručené, že si mě pak nechají. Aspoň tak ale získám další zkušenosti, které můžu uvést v životopise.

Čtvrté předsevzetí je přehodnocení mého dosavadního života a vyřešit si určité věci, které mi převrátily život vzhůru nohama.

Páté předsevzetí neexistuje, snad abychom se všichni ve zdraví sešli i v roce 2014 moudřejší, chytřejší, zkušenější a hlavně plní optimismu a lásky.

Přátelé, do nastávajícího roku 2014 vám všem přeji, aby se vám splnily všechna tajná přání, abyste byli šťastní a spokojení a měli se rádi.

Dlouhé zimní večery 2 - Vánoce plné kouzel

Projekt od Táni.

Datum článku, který teď pro vás píši, je 24. 12. Je právě Štědrý den, v obývacím pokoji svítí vánoční stromeček, dárky jsou rozdány a děti spí. Dostaly tolik krásných věcí, že přebíhaly od jednoho k druhému a nevěděly, kterému se věnovat dřív. Pak blažeností usnuly a já jsem mohla mít mír a klid v srdci. Tomu já říkám kouzlo Vánoc - radost dětí, které jim kouká z očí a zatím je nefalšované a upřímné.

Ale co my dospělí? Jaké mají Vánoce pro nás kouzlo? Pro zamilované je největší kouzlo to, že se ti dva tak dlouho hledali, až se našli. Pro manžele je největší kouzlo být spolu, protože se mají rádi a pro rodiče je právě to kouzlo Vánoc v jejich dětech. A ti osamělí? Ti možná mají bolest u srdce, která se rozlézá po celém těle až po konečky prstů a možná raději Vánoce ani neslaví...

V každém z nás je však aspoň kapka naděje a trochu té naivity, že Vánoce jsou svátky, kdy se hází problémy za hlavu a veškeré starosti se vyřeší někdy jindy, možná tak trochu strkáme hlavy do písku. Možná to tak je a někteří z nás budou řešit své problémy právě až po Vánocích, aby nenarušili tu posvátnou atmosféru Vánoc.

Ať už je to jak chce, Vánoce pro mě byly, jsou a vždy budou nejkrásnějším svátkem v roce - vždycky budu mít kolem sebe lidi, které mám ráda.

Dlouhé zimní večery 2 - Krajina kolem nás

Projekt od Táni.

Je to neuvěřitelné, ale už je tu desáté pokračování Dlouhých zimních večerů. A jaké je to téma? Krajina kolem nás. 

Když se rozhlédnu venku kolem sebe, měla bych vidět zasněženou krajinu - stromy ztěžklé sněhem se ohýbají pod tou tíhou, ze země vykukuje jen pár osamocených afrikánků, které nestačily odkvést, auta, která přes sněhové závěje nemůžou odjet, protože jim prokluzují kola. Teploty klesají pod bod mrazu a rozvýskané děti, které stavějí sněhuláka, jezdí na saních a koulují se. Realita? Sníh je odtud na míle vzdálen a kdoví, jestli na Vánoce nějaký bude. Možná budou poletovat osamělé vločky, které aspoň trochu rozzáří dětské oči.

Stromy zejí prázdnotou - veškeré listí je odmeteno a rozneseno větrem, sem tam se přece jen objeví vytrvalec, který ne a ne ty poslední listy shodit. Odevšad, kam ucho doslechne, se ozývá protivné krákorání a velcí černí ptáci se čas od času ve větším  hejnu snese na zem a sezobne vše, co mu leží v cestě - tu kus rohlíku nebo krajíc chleba, který odhodil nějaký nezbedný školák.

A všechno je takové pošmourné a depresivní i přesto, že se blíží Vánoce. Slunce ne a ne se ukázat, na obloze jsou těžké mraky, občas se ulicí prožene meluzína a její kvílení se dostane i k nám do komína.

Ale budou Vánoce, Štědrý den, tak si tu pochmurnou atmosféru trochu zpříjemníme tím, že se připravíme na stromeček, koledy, dárky a budeme se těšit na jaro. Ale to už je jiná kapitola.

Dlouhé zimní večery 2 - Horká čokoláda, čaj či káva

Projekt od Táni.

Rozhodně Café Latté Machiato s karamelovou příchutí.

Tuto kávu jsem poprvé objevila v Caffé Castelu v Kroměříži a pokaždé, když tam s dětmi zavítám, tohle je první, co si objednávám. Hned po džusu pro holky.

Ale jinak mám ráda skoro všechny druhy káv, pokud jsou dobře udělány. Já to moc neumím a pokaždé, když si začínám s novým druhem rozpustné kávy, mám několik pokusů a omylů, než dosáhnu správné chuti. A piju je rozpustnou, tureckou opravdu nemám ráda.

Když je mi zima a chci se zahřát, sáhnu raději po čaji. Ovocném, který nemusím sladit, nebo bylinném. Z bylinných čajů mám nejraději Rooibos s vanilkou, kdy na mě dýchne daleká exotika.

Horkou čokoládu jsem neměla ani nepamatuji, spíše capucchino, které si o víkendu dopřávám k snídani. S pěkně bohatou pěnou.

A ke knížce mi definitivně patří káva. Krásně voňavá, která prohloubí prožitek z čtení.

Dlouhé zimní večery 2 - Advent plný mystérií

Projekt od Táni.

1. prosince byla první adventní neděle. A od této chvíle se bude čas nezadržitelně blížit k 24. prosinci.

Každou neděli si zapalíme o jednu adventní svíci víc a poslední neděli budou na věnečku hořet zářivým plamenem všechny čtyři svíčky.

Nepamatuji si, že bychom s rodiči tuto tradici v dětství a dospívání nějak zvlášť dodržovali. Spíše ne. Až možná rok či dva předtím než jsem vyletěla z rodného hnízda se tato tradice začala klubat.

Pro mě samotný advent znamená předzvěst Štědrého dne a právě tím, že si zapálíme svíčku jsme každým krokem blíž k Vánocům.

Sice je to velmi krásné období, ale zároveň také trochu stresové období - vymýšlení, čím obdaruji své blízké a pokud možno to stihnout obstarat dřív než den před Štědrým dnem. I to se mi občas stalo, že jsem ještě na poslední chvíli kupovala. A v těchto chvílích jsem byla opravdu ráda za to, že bydlím ve městě a ne na vesnici.

A také mi advent voní po cukroví, které se začíná péct a jeho vůně se line ze všech bytů až na chodbu. Takové chvíle mám opravdu moc ráda a vždycky se těším na okamžik, kdy svým dětem nabídnu některé upečené cukroví a občas se také rozčiluji, když mi ujídají pod rukama. Už několikrát se stalo, že jsem musela jeden druh cukroví o několik dní později dělat znovu, protože prostě kdesi zmizelo. Ale to mi nevadí, i když třeba trochu (hodně) hudruju, ale prostě to k tomu všemu tak nějak patří.

Ale když se všechno vydaří, lidé se mají rádi a jsou šťastní, tak ty stresové chvíle jsou jen kapkou v moři, kterou překryjí jiné kapky, kapky pohody a lásky.

Zdroje:
Martinina kuchyně
Griddlers.net

Dlouhé zimní večery 2 - All I Want For Christmas Is You

Projekt od Táni.

Zní to jako z nějakého zamilovaného filmu nebo z knížky, kdy hlavní hrdinka je sice krásná a chytrá, ale má smůlu na muže. Jednoho sice má, ale ten si ji nevšímá, protože má příliš práce, příliš dalších jiných žen nebo a taky nebo...Můžete si domyslet, co chcete.

A ona je sama a je nešťastná. Pak ale potká svého vysněného prince, který je úplně jiný než ten partner, se kterým žije. A pomalu a jistě se blíží Vánoce a její samota je čím dál větší a místo v srdci stále prázdnější, když v tom její vysněný princ se na Štědrý den objeví u jejich dveří s prostým: "Tak tady mě máš a miluj mě..."

Na toto téma by se dalo hodně vymýšlet.

Pod slovem YOU si můžeme opravdu představit onoho vysněného prince na bílém koni nebo princeznu. Může to být láska - nejen k milovanému člověku, ale také k dětem, případně domácím mazlíčkům. A také, a to je asi nejdůležitější, zdraví. Možná bych zdraví měla napsat jako ZDRAVÍ, protože jakmile zdraví není, jde láska a všechno ostatní stranou.

YOU může být cokoliv - notebook, čtečka, veškeré materiální dárky, které si můžete osahat, vyzkoušet. Ale YOU může být také setkání na Štědrý den s knižním hrdinou z knížek, kterého milujete a tak toužíte po tom, abyste se mohli potkat, že se vám to splní. Takového knižního hrdinu mám, dokonce jsou to dva hrdinové. Možná to někoho překvapí nebo taky ne, ale je to, chvíle napětí....Hurikán a Peeta z Hunger Games. Ale rozhodně bych chtěla oba dva z prvního a druhého dílu, protože tam jsem do nich zamilovala... :-D

Zdroj: vanityfair.com

Dlouhé zimní večery 2 - Jmelí, způsob jak někoho políbit

Projekt od Táni.

S menším zpožděním vám přináším další článek. Tentokrát je na téma jmelí. 

Když se řekne jmelí, automaticky se mi vybaví zamilovaná dvojice, která se pod jmelím líbá... Ale víte vlastně, odkud jmelí pochází a jak se stalo, že je symbolem lásky a také Vánoc?

Už řecký filozof  Theofrastos, který žil několik set let před naším letopočtem, jmelí zkoumal. Keltští druidové ho považovali za posvátné, protože jmelí si udržovalo svoji zelenou barvu po celý rok a věřili, že vyléčí každou chorobu a vpodstatě měli pravdu.

Jmelí můžete pít jako čaj, který pomáhá při

- epilepsii

- křečích

- mrtvici

- reguluje krevní tlak

- ztišuje bolesti dělohy, bolesti při menstruaci a pomáhá i při krvácení u šestinedělek 

- dobře ovlivňuje funkci štítné žlázy, povzbuzuje látkovou výměnu.

A to je jen malý výčet toho, jak je bílé jmelí zdraví prospěšné. Některé studie však říkají, že jmelí žádné takové účinky nemá, což je možná trochu škoda.

A jak je to vlastně s tou tradicí líbáním se pod jmelí? Již zmiňovaní Keltové věřili v posvátnost této rostlinky a věděli, že zajišťuje nejen štěstí, plodnost, odvahu, ale také že poutá milence k sobě. Proto má muž políbit ženu, která prochází pod jmelím. Pak oba mají utrhnout bobulku z jmelí, ale na větvičce musí zůstat aspoň jedna bobulka pro štěstí.

Když jsem začala psát tenhle článek, vybavil se mi také film Zatímco jsi spal se Sandrou Bullock a Billem Pullmanem v hlavní roli. Je to jeden z mých velmi oblíbených vánočních filmů, na který se budu dívat pořád a pořád. A ta scéna s líbáním pod jmelím mě vždycky dostane.

Pokud jste film neviděli a milujete romantické filmy, určitě se na něho podívejte.

A to by mohlo být vše.

PS: Líbat se ale můžete kdykoliv a kdekoliv, nemusíte čekat na to, až budete mít nad hlavou pověšené jmelí.

Zdroje:
http://www.zdravinadlani.cz/
http://www.prirodovedci.cz/

Dlouhé zimní večery 2 - Vánoční stromek z knížek

Projekt od Táni.

A máme tady páté pokračování Dlouhých zimních večerů. Zatím jsou ještě podzimní, ale dlouhé jsou už teď. 

Zapomeňme teď na chvíli na tmu, plískanice, ale v duchu se přenesme k vánočnímu stromečku, který rozsvítí miliony světýlek a rozzáří dětská očka. A to je snad nad všechny dárky...

Rozzářená dětská očička jsou všude stejná napříč zeměkoulí.

Rozsvícený vánoční stromeček najdeme i v různých knihách a nemusí to být jenom ty dětské. Vánoční stromeček hrál velmi důležitou roli i v jedné severské detektivce. Její název vám neřeknu, protože bych vám hodně napověděla a já spoilery moc ráda nemám.

V dětské literatuře si vzpomínám na vánoční příběh o Ťapíkovi, který trávil Vánoce daleko od domova u tety Viky v Americe. A místo Ježíška tam chodí Santa.

A pak je tu ještě jedna knížečka o Štuclince a Zachumlánkovi z pera Františka Nepila. Četli jste tenhle zimní

pohádkový příběh? Ne? Trochu vám připomenu, jak slavili Vánoce: Kmotřínek trávil zimu v nemocnici a malá Štuclinka se musela o sebe postarat sama. A protože zrovna byli Vánoce a oni nemohli najít žádné baňky, pověsili na stromeček mrkev, křížaly a sušené švestky a taky cibuli a brambory. A na špičku pověsili slaměnou štětičku. Nakonec ho posypali solí a stromek vypadal jako by byl plný jinovatky.



Ale ta pravá vánoční atmosféra u stromečku dýchá z Ladových obrázků, které na mě hodně působí. Posuďte sami, no není to nádhera?

Dlouhé zimní večery 2 - Zimní spánek

Projekt od Táni.

Zimní spánek. Někdy bych se chtěla podobat těm zvířatům, kteří si na zimu najdou úkryt a přespí v něm celé období hladu. Zapomenou na všechny starosti a útrapy, které je trápily přes celý rok.

A co to vlastně ten zimní spánek je? Je to stav, kdy některá zvířata jako ježci, netopýři nebo křečci si najdou vhodný úkryt, sníží svoji tělesnou teplotu a čekají na jaro, aby zase mohli užívat sluníčka. Zvláštní je, že ačkoliv se o medvědech také mluví, že mají zimní spánek, jedná se pouze o falešný spánek, ze kterého se čas od času probudí. Dalším takovým živočichem je i jezevec.

Marně vzpomínám, jestli je nějaká kniha o zimním spánku. Na žádnou jsem si nevzpomněla, ale na internetu jsem zjistila, že existuje metaforická sbírka básní od Antonína Brouska Zimní spánek. A ačkoliv básně nečtu, mohla by to být velmi zajímavá sbírka.

A protože neznám ani žádný film, tak mi opět pomohl google. Zjistil, že z roku 2009 existuje čínský film, který se jmenuje Zimní spánek a vypráví o malém ježkovi, který byl tak tlustý, že se k zimnímu spánku neuložil, protože zimu necítil a vydal se na cestu za dobrodružstvím.

Dnešní článek na téma Zimní spánek je krátký, tak snad mi to odpustíte a slibuji, že příští článek bude možná o něco delší.

Přeji všem příjemný zimní spánek.

Dlouhé zimní večery 2 - Z pohádky do pohádky

Projekt od Táni.

Třetí téma na dlouhé zimní večery jsou pohádky a když jsem se tak hlouběji zamyslela, zjistila jsem, že tohle téma je aktuálnější více než dost. A proč? Z jednoho prostého důvodu - každý večer čtu jednu až dvě pohádky na dobrou noc svým dětem.

Někdy začátkem tohoto roku jsme začaly chodit do knihovny. Říkala jsem si, že je načase, aby se oběma dcerám rozšířily obzory a aby nebyly závislé jen na knížkách, které máme doma v knihovničce. Nejdříve jsem knihy vybírala já, dcera zkontrolovala jestli ano nebo ne. Teď je to naopak: dcera vybírá a já kontroluji, jestli ano nebo ne. Někdy to dá dost práce jí vysvětlit, že komiksy ještě opravdu nejsou pro ni.

A co se týká pohádek, máme rády klasiku - o Jeníčkovi a Mařence, o Popelce, o Ošklivém káčátku a další a další. Nebráníme se ale i modernějším pohádkám. Ale tady už je hodně silný metr. Jak pohádková knížka neazujme hned, horko těžko to napravuje někde v půli. Ponám to i sama na sobě, že se mi pohádka špatně čte a dcera nedává pozor. Už se mi párkrát stalo, že jsem v pohádce přeskakovala odstavce a nikdo si toho nevšiml.

Nedávno mě hodně zaujala knížka o Malé princezně od slovenského spisovatele Jána Uličianského, který se nechal inspirovat Malým princem. Dceři jsem ji nečetla, protože jsem věděla, že zrovna tohle by se jí moc nelíbilo - nic pohádkového na tom nebylo, ale mně jako dospělákovi se kniha jako pohádka opravdu líbila.

Ale co nás obě moc bavilo, byly pohádky od Ljuby Štíplové - ty byly tak kouzelné, veselé a plné básniček, že jsem je musela opakovat častěji.

A co televizní pohádky? Tak tady bych se mohla také rozvykládat - kdo by nemiloval Tři oříšky pro Popelku, Princeznu se zlatou hvězdou a Pyšnou princeznu? Tohle jsou prostě přesně ty pohádky, na které se můžu dívat pořád a nikdy neomrzí.

Ty novější moc neznám a přiznám se, že poté, co zhlédnu štědrovečerní pohádku, okamžitě na ni zapomínám. Výjimkou jsou ale Kouzla králů, ty mám v živé paměti a jako jediná pohádka se mi zapamatovala.

Pohádky k životu neodmyslitelně patří. Ať je vám pět nebo třicet, pořád si stejně sednete k televizi a koukáte na pohádky, a už dopředu víte, jaká teď zazní hláška a bez pohádek si neumím představit žádné Vánoce.

Dlouhé zimní večery 2 - Vánoční seznam přání

Projekt od Táni.

Sice jsou Vánoce ještě daleko, ale určitě každý už má nějaký tajný seznam vánočních přání, který si hýčká a tajně doufá, že se přání změní ve skutečnost.

Já si ale tajná přání nedávám - ale přesto, tentokrát jedno tajné přání mám a to veliké. Jenže je opravdu tak tajné, že o něm nemůžu mluvit a ani ho vyslovit nahlas!

Když jsem byla malá, měla jsem hodně přání, ale moc se mi jich nesplnilo. Vždycky jsem pod vánočním stromečkem čekala to, co jsem si přála nejvíc - někdy to byla Barbie, později to byly knížky, a byla jsem smutná, že jsem je nedostala. Když jsem byla starší, tak mě hodně mrzelo, že se pod stromečkem neobjevovaly žádné knihy - bylo to způsobeno i tím, že kupovat knihu naslepo je hodně ošemetné: co se líbí jiným, nemusí se líbit mně.

Teď jsem dospělá a raději si napíšu seznam (a prý že seznam nemám!) a rozdám ho, abych měla jistotu, že dostanu to, co jsem si opravdu přála.

I když jsou Vánoce opravdu daleko, tak vánoční seznam přání mých dětí začíná být hodně, ale opravdu hodně dlouhý - ovlivněné kreslenými seriály požadují: zvířátka z Littlest Pet Shop, poníky z My Little Pony, víly Winx a jak se bude blížit kritické datum 24. prosince, seznam se rozroste o: panenky, které se smějí, pláčou a čůrají, různé obrovské trampolíny, které se do bytu opravdu nevlezou, různá tiskátka, korálky, domečky, oblečky, Lego...uf, zapomněla jsem na něco?

Tak asi tak. Ale jak porostou, budou se jejich seznamy měnit - a věřím, že jednou dospějí do věku, kdy budou chtít jen samé praktické věci jako jsou pánve, hrnce, skleničky, povlečení, oblečení na miminko... Ale k tomuto seznamu mají ještě hodně daleko a doufám, že to bude nejdříve tak za dvacet let.

Dlouhé zimní večery 2 - Láska prochází žaludkem

Projekt od Táni.

Myslíte si, že láska opravdu prochází žaludkem? Za sebe říkám ano. Není totiž nad to připravit vašemu milému vynikající jídlo, které je vařeno s láskou a s něhou. A když vás pak obejme, políbí a řekne "bylo to úžasné...", máte pocit úchvatného štěstí. Takže pořekadlo "láska prochází žaludkem" platí oběma směry. No, jen zkuste své lásce nachystat snídani do postele.

Martinina kuchyně

Co se mého vaření týče, jsem velký milovník tohoto kulinářského umění. Mám doma miliony kuchařek, některé jsou mými poklady, na které nedám v žádném případě dopustit a budu je chránit svým vlastním tělem. Jedna z těch pokladů je Velká domácí kuchařka, hodně už toho pamatuje a podle toho také tak vypadá.

Hodně jsem přemýšlela o filmech s tématikou láska x jídlo a vzpomněla jsem si na fil s Penelope Cruz v hlavní roli Chilli, sex a samba. Příběh vypráví o brazilské kuchařce Isabelle, jejíž vášní je láska, sex a jídlo. Když přistihne svého manžela v posteli s jinou ženou, opustí ho a vydá se do San Francisca. Tady si splní svůj velký sen.

Druhý film, na který jsem si vzpomněla a který mi utkvěl v paměti více, se jmenuje Koření života. Zahrála si v ní Catherine Zeta-Jones. Příběh se odehrává v New Yorku a hlavní hrdinka Kate dostane na starost svou neteř Zoe, navíc musí zvládnout hektickou šéfkuchařskou práci. K tomu jim do restaurace zavítá nový kuchař Nick, okouzlující mladý muž. A láska je na světě.

V knižním světě by se dalo také nalézt spoustu krásných knih. Jednou z nich je kniha od mého oblíbeného

autora Johanna Maria Simmela Nemusí být vždycky kaviár. Příběh vypráví o tajném agentovi s vášní pro ženy a jídlo Thomasi Lievenovi, V knize také najdete kromě skvělého příběhu i recepty na lahůdky, ve kterých opravdu  nemusí být kaviár. Tuhle knihu jsem četla opravdu už velice dávno a i přesto, že si z ní nepamatuju už vůbec nic, ten dojem velmi krásné knihy zůstává dodneška. A až najdu čas, jsem rozhodnutá zahájit re-reading všech Simmelových knih.

Před pár dny jsem dočetla knihu Dívka, která sahala po hvězdách od spisovatelky Sarah Addison Allenové. Jedna z hlavních hrdinek Julia je vyhlášená cukrářka. Peče naprosto úžasné dorty, jejichž vůně dokáže omámit všechny, kdo se vyskytnou poblíž. Juliiným životním cílem je přilákat na tuto vůni svou lásku.

A do třetice se mi vybavuje erotická kontroverzní série Padesáti odstínů, kdy se z naivní Anastasie stalo nažhavené tornádo. Jako plus k jejímu dobru bylo to, že uměla jakžtakž dobře vařit. Ale tohle není cílem již zmíněné trilogie.