NAKLADATELSTVÍ: Albatros
ROK: 2017
ROK: 2017
POČET STRAN: 151
ZDROJ: knihovna
Anotace
Ester je z početné rodiny, kde se sice všichni mají rádi, ale nikdo se o nikoho příliš nestará. Dívka doma pociťuje nedostatek soukromí, a upne se k myšlence mít vlastní peníze. Čím dál víc využívá kamarádského pohostinství rodinného přítele, majitele baru a herny, a od první nesmělé výhry se rychle propadá do závislosti na hracích automatech. Hráčskou vášeň už nejde zastavit – gamblerská past se zavírá…
Hodnocení
Kdo zná mé příspěvky, ví, že čtu převážně českou literaturu. Pokud je kniha o nějakém závažném psychologickém problému, jsem vždy ta, která si takovou knihu přečte. A ne, nelibuji si v těchto tématech, jen mě zkrátka zajímá, jak se s problémem nebo nemocí spisovatelé vypořádají. Jednou z mých oblíbených autorek závažných témat je Ivona Březinová.
Není to tak dávno, co jsem četla knihu pro mladší čtenáře Ťapka, kočka stěhovavá. Sice jsem z příběhu byla v rozpacích, přesto jsem sáhla po další knize. Tentokrát je věnována mládeži, ale přečíst si ji můžou i dospělí.
Ester vyrůstá v malém bytě s rodiči a dalšími čtyřmi sourozenci. Mají se sice všichni rádi, ale Ester to nestačí. Dospívající dívka potřebuje logicky nejenom soukromí, ale také peníze. Obojího se jí dostává v herně rodinného přítele. Píše si tam úkoly, může se také v klidu učit. Jak dospívá, začínají se Ester zamlouvat automaty. Majitel s ní uzavře dohodu – bude dělat reklamu podniku na hrací automaty. Dostane kapitál a peníze za práci k tomu. Ester začíná „bumbrlíkům” či „břicháčům” propadat. Seznámí se s Kristiánem, který do herny také chodí vyhrát nějaké peníze. A to je teprve začátek, který nutně vede k dalším problémům.
Propadnout závislosti jde velmi snadno. Stačí mít neomezený přístup ke zdroji, čas, chuť, a neštěstí je na světě. A není to jen závislost na automatech, ale i závislost na internetu, drogách či další řada závislostí.
Celý příběh se odehrává v léčebně. Je zde umístěno mnoho mladých lidí, kteří mají svou vlastní závislost a svou bolístku. Ester sdílí pokoj s Alicí a Martinou, dívkami, jenž jedna je narkomanka a druhá bulimička. A proč to zmiňuji? Obě dívky jsou totiž hrdinkami dalších dvou knih ze série Holky na vodítku.
Ester si píše deník, který funguje jako terapie. A právě tyto zápisky vyjadřují vše, co se jí stalo. Ester píše upřímně a tak, jak je. Nic nepřikrášluje. Když zrovna nepíše, čtenář se v er-formě dovídá o životě v léčebně, o tom, že závislost nelze vyléčit ze dne na den, že je to běh na dlouhou trať.
Autorka čtenáře rychle vtáhne do děje. Budete číst se zatajeným dechem Esteřin příběh. Těžko říct, zda mi byla Ester sympatická. Na jednu stranu jsem s ní soucítila, na druhé straně jsem ji vůbec nechápala. Také jsem měla hodně za zlé Romanovi, majiteli baru, že takhle zblbnul holce hlavu. Šel zkrátka za ziskem. A Kristián? Sice tam byl jenom chvíli, ale oblíbila jsem si ho. Ocenila jsem, že měl Ester rád, i přes její závislost.
Kniha je velmi dobrým příkladem pro mladé lidí, kteří se potýkají s podobnými nebo i odlišnými problémy. Je také vhodná pro rodiče a pedagogy, aby mohli cíleně reagovat, pokud se někdo blízký dostane do podobné situace.
Titul určitě můžu doporučit, protože tentokrát mě Ivona Březinová vůbec nezklamala. Dala do příběhu opravdu hodně a ukázala tak, jak závislý člověk reaguje a přemýšlí.
Anotace
Hodnocení
Kdo zná mé příspěvky, ví, že čtu převážně českou literaturu. Pokud je kniha o nějakém závažném psychologickém problému, jsem vždy ta, která si takovou knihu přečte. A ne, nelibuji si v těchto tématech, jen mě zkrátka zajímá, jak se s problémem nebo nemocí spisovatelé vypořádají. Jednou z mých oblíbených autorek závažných témat je Ivona Březinová.
Není to tak dávno, co jsem četla knihu pro mladší čtenáře Ťapka, kočka stěhovavá. Sice jsem z příběhu byla v rozpacích, přesto jsem sáhla po další knize. Tentokrát je věnována mládeži, ale přečíst si ji můžou i dospělí.
Ester vyrůstá v malém bytě s rodiči a dalšími čtyřmi sourozenci. Mají se sice všichni rádi, ale Ester to nestačí. Dospívající dívka potřebuje logicky nejenom soukromí, ale také peníze. Obojího se jí dostává v herně rodinného přítele. Píše si tam úkoly, může se také v klidu učit. Jak dospívá, začínají se Ester zamlouvat automaty. Majitel s ní uzavře dohodu – bude dělat reklamu podniku na hrací automaty. Dostane kapitál a peníze za práci k tomu. Ester začíná „bumbrlíkům” či „břicháčům” propadat. Seznámí se s Kristiánem, který do herny také chodí vyhrát nějaké peníze. A to je teprve začátek, který nutně vede k dalším problémům.
Propadnout závislosti jde velmi snadno. Stačí mít neomezený přístup ke zdroji, čas, chuť, a neštěstí je na světě. A není to jen závislost na automatech, ale i závislost na internetu, drogách či další řada závislostí.
Celý příběh se odehrává v léčebně. Je zde umístěno mnoho mladých lidí, kteří mají svou vlastní závislost a svou bolístku. Ester sdílí pokoj s Alicí a Martinou, dívkami, jenž jedna je narkomanka a druhá bulimička. A proč to zmiňuji? Obě dívky jsou totiž hrdinkami dalších dvou knih ze série Holky na vodítku.
„No právě,” řekla Ester. „Právě že se to nedá. Proto nás sem taky zavřeli a držej to za nás, tu vůli, kterou nemáme. Maj nás tu na vodítku. Víš, co by se s náma dělo venku, kdybysme byly volný? Stačily by dva dny a zase by z nás byly splašky. Copak to, Alice, ani trochu nechápeš?”
Alice to chápala. A když už nemohla ven, rozběhla se aspoň do posilovny ztrhat si tělo. Víc. Ještě víc. Nadoraz. Tělo muselo být ztrhanější než duše, aby se to dalo vydržet. (Str. 97)
Ester si píše deník, který funguje jako terapie. A právě tyto zápisky vyjadřují vše, co se jí stalo. Ester píše upřímně a tak, jak je. Nic nepřikrášluje. Když zrovna nepíše, čtenář se v er-formě dovídá o životě v léčebně, o tom, že závislost nelze vyléčit ze dne na den, že je to běh na dlouhou trať.
Autorka čtenáře rychle vtáhne do děje. Budete číst se zatajeným dechem Esteřin příběh. Těžko říct, zda mi byla Ester sympatická. Na jednu stranu jsem s ní soucítila, na druhé straně jsem ji vůbec nechápala. Také jsem měla hodně za zlé Romanovi, majiteli baru, že takhle zblbnul holce hlavu. Šel zkrátka za ziskem. A Kristián? Sice tam byl jenom chvíli, ale oblíbila jsem si ho. Ocenila jsem, že měl Ester rád, i přes její závislost.
Kniha je velmi dobrým příkladem pro mladé lidí, kteří se potýkají s podobnými nebo i odlišnými problémy. Je také vhodná pro rodiče a pedagogy, aby mohli cíleně reagovat, pokud se někdo blízký dostane do podobné situace.
Titul určitě můžu doporučit, protože tentokrát mě Ivona Březinová vůbec nezklamala. Dala do příběhu opravdu hodně a ukázala tak, jak závislý člověk reaguje a přemýšlí.
O autorce
Ivona Březinová píše knihy pro děti a mládež všech věkových kategorií a nejrůznějších žánrů. Za součást své profese považuje i povídání si se čtenáři na besedách a veřejných čteních. Často a ráda jezdí do knihoven a škol po celé České republice a na Slovensko, kde jsou její knihy překládány nejčastěji. Za své knihy dostala řadu ocenění. Od roku 1997 se živí jako spisovatelka na volné noze. Od roku 2012 je patronkou klubu „Hornomlýnská“ při Asociaci rodičů a přátel zdravotně postižených dětí v ČR. V roce 2013 se díky knize Lentilka pro dědu Edu stala patronkou nadace Alzheimer Nadační fond. Zdroj: Ivona Březinová
Žádné komentáře:
Okomentovat