NAKLADATELSTVÍ: Motto
ROK: 2016
ROK: 2016
POČET STRAN: 304
ZDROJ: knihovna
Anotace
Román o osudu a láskách české malířky a grafičky Zdenky Braunerové Zdenka Braunerová byla žena energická, bojovná, zároveň však citově křehká a snadno zranitelná, jejíž půvab, osobitost a duchaplnost přitahovaly zájem lidí kolem ní. Po mladé lásce k malíři Chittussimu prožívala vroucí vztah k Juliu Zeyerovi, vášnivě se zamilovala do Viléma Mrštíka, s kterým se těsně před sňatkem rozešla, a duchovně se upnula k F. X. Šaldovi. Vztah s mladým spisovatelem Milošem Martenem se změnil v přátelství; s ním pak byla spojena postava francouzského básníka Paula Claudela, jemuž Braunerová věnovala své přátelství a jenž se – stejně jako slavný sochař Auguste Rodin – stal jejím okouzleným ctitelem. Po celý svůj život propojovala českou kulturu se světem, vysílala české umělce do Francie a naopak u nás hostila francouzské.
Hodnocení
František Kožík v letech 1977 a 1979 napsal dvoudílnou sérii o české malířce Zdeňce Braunerově. V roce 2016 vyšla třetinová zkrácená podoba. Do tohoto formátu ji uvedla dcera Františka Kožíka. Přiznám se, že Zdeňku Braunerovu jsem neznala, ani jsem o ní neslyšela. Ovšem, několik měsíců zpátky o ní vyprávěla Youtuberka Veronika. A mě napadlo, že by nebylo špatné zjistit, kdo tato žena byla.
Příběh začíná roku 1876, kdy Zdeňce bylo 18 let, tedy v době, kdy se rozhodla stát malířkou.
Kniha je v podstatě o vztazích s muži. Zdeňka se nikdy neprovdala, i když ke svatbě se jednou schylovalo. Zasvětila svůj život jenom umění a podpoře mladých umělců.
První muž v jejím životě byl "Kýťa" Antonín Chittussi. Láska to byla spíše jen platonická. Další láska byla ke spisovateli Juliu Zeyerovi. Zdeňka ho milovala celý život a neustále na něj myslela. Julius Zeyer byl však rozervanou osobností. Nevydržel na jednom místě, musel cestovat, i k ženám byl takový. Ke Zdeňce se však rád vracel.
Dalším mužem v jejím životě byl Vilém Mrštík, kterého láskyplně oslovovala jako Viluš. I on nevěděl, co vlastně chce. Několikrát se se Zdeňkou rozcházel a zase scházel, až nakonec došlo k definitivnímu rozchodu. A vztahy dále pokračovaly - k F X Šaldovi, k muži jiné ženy, ale i s jeho paní měla velmi přátelský vztah.
Především však Zdeňka pendlovala mezi Paříží a Prahou, jezdila nejen za sestrou Annou, ale i za prací. Ve světě umělců byla známá a také uznávaná. Pro spisovatele malovala přebaly knih a ilustrace, pořádala pro malíře výstavy, zorganizovala obrovskou expozici pro Augusta Rodina, který byl jejím celoživotním obdivovatelem a přítelem.
Kniha v tomto vydání je velmi strohá. Zahrnuje sice základní údaje, ale občas text působí jen jako rozsáhlejší novinářský článek. Je zde mnoho postav, které se zničehonic objevily. Byla zde asi odstavcová zmínka o Jiřím Wolkerovi, jinde se s jeho jménem nesetkáte, ale zmínka o tom, že zemřel Julius Zeyer, úplně chyběla. Oceňuji, že Alena Kožíková oživila Zdeňku Braunerovu jako důležitou postavu naší umělecké scény. Chtěla, aby se lidé dozvěděli něco o této úžasné ženě, která se nebála podnikat a zanechala po sobě řadu krásných obrazů. To všechno je v naprostém pořádku. Ale ne každému strohý životopis může sednout. Je osekaný od dalších podrobností, které se objevují v originále.
Nemůžu soudit, jak vypadá původní dílo Františka Kožíka. Ani jeden díl jsem zatím nečetla, ale můžu namátkou porovnat druhou část, která má mnohem menší písmo a kapitoly jsou podstatně delší.
V této knize také najdete podobizny Zdenky Braunerové i lidí, kteří se objevili v jejím životě. Nechybí ani její obrazy. V závěru knihy najdete seznam všech postav, které se v příběhu objevily i s jejich životopisnými medailonky.
Tento titul je vhodný například pro čtenáře, kteří nemají v oblibě rozsáhlé romány nebo pro studenty, kteří by si chtěli doplnit povinnou četbu o Františka Kožíka v kratším rozsahu. Můj osobní názor však je, a radí to v úvodu i Alena Kožíková, abyste si přečetli původní dílo.
O autorovi
František Kožík psal prózu, poezii, historické romány, dramata, rozhlasové hry, filmové scénáře, operní libreta, literaturu pro děti a další. František Kožík se narodil v rodině soudce. Reálné gymnázium studoval v rodném městě, dokončil ho v roce 1927 v Brně. Ve vysokoškolských studií následoval svého otce a stal se v roce 1931 doktorem práv. Další dva roky studoval ještě na filozofické fakultě a zároveň byl mimořádným posluchačem dramatické konzervatoře. Do roku 1933 byl soudcovským čekatelem. Když skončil vojenskou službu, nastoupil do rozhlasu v Brně a po třech letech odešel do Prahy jako rozhlasový dramaturg, kde pracoval v letech 1941 - 51. Dvě desítky let - v letech 1956 - 74 - působil František Kožík jako dramaturg Čs. filmu, dva roky vyučoval na Divadelní fakultě AMU loutkářství. Od roku 1975 jako penzista intenzivně pracoval na svých literárních dílech. Zdroj: Databáze knih
Anotace
Hodnocení
František Kožík v letech 1977 a 1979 napsal dvoudílnou sérii o české malířce Zdeňce Braunerově. V roce 2016 vyšla třetinová zkrácená podoba. Do tohoto formátu ji uvedla dcera Františka Kožíka. Přiznám se, že Zdeňku Braunerovu jsem neznala, ani jsem o ní neslyšela. Ovšem, několik měsíců zpátky o ní vyprávěla Youtuberka Veronika. A mě napadlo, že by nebylo špatné zjistit, kdo tato žena byla.
Příběh začíná roku 1876, kdy Zdeňce bylo 18 let, tedy v době, kdy se rozhodla stát malířkou.
Kniha je v podstatě o vztazích s muži. Zdeňka se nikdy neprovdala, i když ke svatbě se jednou schylovalo. Zasvětila svůj život jenom umění a podpoře mladých umělců.
První muž v jejím životě byl "Kýťa" Antonín Chittussi. Láska to byla spíše jen platonická. Další láska byla ke spisovateli Juliu Zeyerovi. Zdeňka ho milovala celý život a neustále na něj myslela. Julius Zeyer byl však rozervanou osobností. Nevydržel na jednom místě, musel cestovat, i k ženám byl takový. Ke Zdeňce se však rád vracel.
"Jste s životem spokojená? Čtu vám to z tváře."
Čtete dobře. Jenže se opakuje, co bylo, když jsem byla zamilována do vás. Odvykám práci. Když toužím někomu se obětovat, odstrukuji od sebe všechno ostatní. A už se mi to mstí: mám málo peněz a jsem protivná na sebe i na druhé." (Str. 130)
Dalším mužem v jejím životě byl Vilém Mrštík, kterého láskyplně oslovovala jako Viluš. I on nevěděl, co vlastně chce. Několikrát se se Zdeňkou rozcházel a zase scházel, až nakonec došlo k definitivnímu rozchodu. A vztahy dále pokračovaly - k F X Šaldovi, k muži jiné ženy, ale i s jeho paní měla velmi přátelský vztah.
Především však Zdeňka pendlovala mezi Paříží a Prahou, jezdila nejen za sestrou Annou, ale i za prací. Ve světě umělců byla známá a také uznávaná. Pro spisovatele malovala přebaly knih a ilustrace, pořádala pro malíře výstavy, zorganizovala obrovskou expozici pro Augusta Rodina, který byl jejím celoživotním obdivovatelem a přítelem.
Kniha v tomto vydání je velmi strohá. Zahrnuje sice základní údaje, ale občas text působí jen jako rozsáhlejší novinářský článek. Je zde mnoho postav, které se zničehonic objevily. Byla zde asi odstavcová zmínka o Jiřím Wolkerovi, jinde se s jeho jménem nesetkáte, ale zmínka o tom, že zemřel Julius Zeyer, úplně chyběla. Oceňuji, že Alena Kožíková oživila Zdeňku Braunerovu jako důležitou postavu naší umělecké scény. Chtěla, aby se lidé dozvěděli něco o této úžasné ženě, která se nebála podnikat a zanechala po sobě řadu krásných obrazů. To všechno je v naprostém pořádku. Ale ne každému strohý životopis může sednout. Je osekaný od dalších podrobností, které se objevují v originále.
Nemůžu soudit, jak vypadá původní dílo Františka Kožíka. Ani jeden díl jsem zatím nečetla, ale můžu namátkou porovnat druhou část, která má mnohem menší písmo a kapitoly jsou podstatně delší.
V této knize také najdete podobizny Zdenky Braunerové i lidí, kteří se objevili v jejím životě. Nechybí ani její obrazy. V závěru knihy najdete seznam všech postav, které se v příběhu objevily i s jejich životopisnými medailonky.
Tento titul je vhodný například pro čtenáře, kteří nemají v oblibě rozsáhlé romány nebo pro studenty, kteří by si chtěli doplnit povinnou četbu o Františka Kožíka v kratším rozsahu. Můj osobní názor však je, a radí to v úvodu i Alena Kožíková, abyste si přečetli původní dílo.
O autorovi
František Kožík psal prózu, poezii, historické romány, dramata, rozhlasové hry, filmové scénáře, operní libreta, literaturu pro děti a další. František Kožík se narodil v rodině soudce. Reálné gymnázium studoval v rodném městě, dokončil ho v roce 1927 v Brně. Ve vysokoškolských studií následoval svého otce a stal se v roce 1931 doktorem práv. Další dva roky studoval ještě na filozofické fakultě a zároveň byl mimořádným posluchačem dramatické konzervatoře. Do roku 1933 byl soudcovským čekatelem. Když skončil vojenskou službu, nastoupil do rozhlasu v Brně a po třech letech odešel do Prahy jako rozhlasový dramaturg, kde pracoval v letech 1941 - 51. Dvě desítky let - v letech 1956 - 74 - působil František Kožík jako dramaturg Čs. filmu, dva roky vyučoval na Divadelní fakultě AMU loutkářství. Od roku 1975 jako penzista intenzivně pracoval na svých literárních dílech. Zdroj: Databáze knih
Žádné komentáře:
Okomentovat