sobota 26. června 2021

Ani mrtvá, ani živá

AUTOR
: Ursula Poznanski
ORIGINÁL: Vanitas, Schwarz wie Erde (Droemer Knaur, 2019, Mnichov)
PŘEKLAD: Radovan Baroš
NAKLADATELSTVÍ: Kalibr
ROK: 2021
POČET STRAN: 328
ZDROJ: vlastní





Anotace
Vídeň, Ústřední hřbitov. V jednom z bezpočtu květinářství pracuje žena, která není tím, čím se zdá být, která musí skrývat, že je stále ještě naživu, a která chce zapomenout na svou minulost. Jednoho dne však obdrží květinový pozdrav, jenž se rovná polibku smrti. V řeči květin reprezentuje bodlák hřích a narcisy symbolizují znovuzrození – nic bych si nepřála méně. Je to varování a já vím, kdo mi ho poslal.

Hodnocení
S knihami Ursuly Poznanski jste se na mém blogu mohli setkat už dříve. Od této rakouské autorky jsem četla tituly Erebos a Anonymita, kterou napsala spolu s Arnem Strobelem. Proto jsem se opravdu těšila na její samostatnou novinku, která vyšla v nakladatelství Kalibr.

Carolin pečlivě skrývá svou identitu. Poté, co „přišla o život“, byla odsunuta do bezpečí. Kdo by ji hledal ve vídeňském květinářství a ještě na hřbitově? Jediná komunikace se svým šéfem, komisařem Robertem Leschem, je skrze květiny. 

Carolin se snaží chovat nenápadně, zapadnout mezi obyvatele Vídně, už chce mít klid, ale aby mohla být i nadále pod policejní ochranou, musí pro ně udělat jednu maličkost - seznámit se s Tamarou, mladou ženou, jejíž rodina patří k významným mnichovským stavebním podnikatelům. V konkurenčních firmách dochází k podivným zraněním a úmrtím. Jenže čím více se Carolin sbližuje s Tamařinou rodinou, tím víc poodhaluje, že v celé této záležitosti něco nehraje.

Carolin byla pro mě hodně zvláštní postava. Čtenář se o ní sice dozvídá hodně informací, ale je stále obestřena záhadným tajemstvím. Pokud je tu někdo, kdo nečte anotace, z textu se přímo nedozví, jestli dříve pracovala u policie nebo s ní jen úzce spolupracovala. Co se vlastně přihodilo, že musela být pod její ochranou? Autorka vše jen naznačuje, ale pravdu neodhalí. Celým dějem Carolin trpěla stihomamem, neustále byla ve střehu a byla připravená kdykoliv utéct. Co kdyby ji dostihli lidé z minulostí, ze kterých má strach?

Hlavní linie se točí kolem tří stavebních firem. V Německu mají dlouholetou tradici a zakládající členy pojí spíše přátelství než rivalita, která panuje mezi mladými majiteli. Čtenář se seznámí s dalšími postavami, které v příběhu mají své místo a hrají v něm víceméně důležitou roli. Leckdy se mi ale stalo, že jsem se v jménech ztrácela.

Ve větší části příběhu v knize se nekonala žádná dramatická akce. V závěru byl děj dynamický a líbil se mi nejvíce z celého titulu.

Ursula píše skvěle, její styl psaní mě baví, ale tentokrát jsem lehce zklamaná. Společným počinem s Arnem Strobelem nasadila vysokou laťku, proto mi kniha Ani mrtvá, ani živá nepřišla až tak úžasná. Konec příběhu vyznívá otevřeným dojmem. Pokud zapátráte na internetu, zjistíte, že autorka o Carolin, květinářce z vídeňského hřbitova, napsala ještě další dva díly.

Ani mrtvá, ani živá patří k těm knihám, které po dočtení zavřete a už ji nevezmete do ruky. Nutno ovšem podotknout, že kniha se četla dobře, autorka měla děj dobře promyšlený. Přeci jenom už není žádná začínající spisovatelka. Možná další pokračování bude akčnější a napínavější.

Doporučit knihu můžu, určitě se bude líbit fanouškům Ursuly Poznanski. Také by se mohla líbit těm, kteří nevyhledávají brutální popisy vražd (i přesto, že se v příběhu vraždy objevují), spíše se autorka zaměřila na psychologickou atmosféru.


Obálky
Obálka je jen jedna a přemýšlím, jestli v ději byla někde zmínka o můře, ale nevybavuji si nic. Nebo je to jenom nějaká metafora?



O autorce
Ursula Poznanski po střední škole vystudovala japanistiku, žurnalistiku, právo a divadelní vědu. V roce 2000 vyhlásila Rakouská televize ORF soutěž pro scénáristy, do které se zapojila. Soutěž sice nevyhrála, ale svůj rukopis poslala několika nakladatelům. Za dva roky jí vyšla první kniha, a tak od roku 2003 vydává knihy.

Děkuji Euromedii a Databázi knih za poskytnutí recenzního výtisku.

Žádné komentáře:

Okomentovat