úterý 12. prosince 2017

Oceán na konci uličky

AUTOR: Neil Gaiman
ORIGINÁL: The Ocean At The End Of The Lane (William Morrow, 2013, New York)
PŘEKLAD: Petr Caha
NAKLADATELSTVÍ: Polaris
ROK: 2013
POČET STRAN: 184
ZDROJ: knihovna






Anotace
Pro našeho vypravěče to všechno začalo před čtyřiceti lety, když byl sedmiletý chlapec. Tehdy ukradl podnájemník jeho rodičům auto a spáchal v něm sebevraždu, čímž probudil prastaré síly, které je lépe nechat na pokoji. Temné bytosti z míst za hranicemi reality se díky fatální chybě ocitly na svobodě, a když zlo proniklo až do chlapcovy rodiny, zjistil, že bude muset udělat všechno, co je v jeho silách, aby vůbec zůstal naživu. Jeho jedinou nadějí byly tři ženy, které žily na farmě na konci jejich uličky. Nejmladší z nich, Lettie, tvrdila, že jejich rybníček je oceán, přes který sem připluly za staré země. Její maminka říkala, že si to Lettie nepamatuje správně, protože to bylo dávno, a stará země se stejně potopila. A Lettiina babička tvrdila, že se mýlí obě, protože si starou zemi nemohou pamatovat. Taky říkala, že skutečná stará země se nepotopila, ale vybuchla

Hodnocení
Neil Gaiman je autor řady fantasy příběhů. Většina románů, které jsem od něj četla, se mi líbila. Z poslední knihy jsem však v rozpacích. Líbila se mi nebo nelíbila? Sice by se mým pocitům dalo říct, že líbila, ale za týden už nebudu vědět, o čem byla. V tomto případě mě totiž kniha moc neohromila.


Muž ve středních letech se vrací do míst, kde vyrůstal a kde zažil jedno velké dobrodružství. Vše začalo podivnou sebevraždou hledače opálů, pokračovalo setkáním s Lettií Hempstockovou, její matkou a babičkou, a skončilo příchodem zvláštní chůvy Ursuly Monktonové.

Kdo jsou Hempstockovic ženy? Strážkyně tohoto světa nebo ženy s mocnými čarodějnými silami? A kdo je Ursula? Chůva určitě není. Přišla k nám s cílem splnit každému člověku jeho přání, ale dělá to moc špatně. A mezi tím vším stojí malý chlapec, který slouží jako pojítko mezi dobrem a zlem.

A ten oceán? To má být jako ten obyčejný rybník na konci ulice? Tomu snad ani nelze uvěřit! Copak se na něm dá připlout ze starého světa? A co to ten starý svět je? Jak je možné, že si stará paní Hempstocková pamatuje, jak vznikl měsíc? A je Lettii opravdu jedenáct let? Co když je to jen fantazie v chlapcově hlavě?

Ze začátku mě příběh moc neohromil, bylo to takové povídání a seznamování se s prostředím děje. Ale atmosféra se změnila příchodem Ursuly. Jak vše nabralo spád, čtení bylo napínavé a občas i divné. Konec však přišel nějak moc brzo, jistě bych ocenila napínavější rozuzlení.

Mám také problém se zařazením knihy. Patří do žánru Y/A nebo pro dospělé čtenáře? Osobně se přikláním k tomu, že kniha je určená pro starší mládež.

Kapitoly byly vcelku krátké, ale i přes malou velikost písma se příběh četl velice rychle a dobře. Oceán na konci uličky měla být původně povídka, ale nakonec se z ní stal docela slušný román.

Z této knihy však nejsem na větvi jako z Knihy hřbitova či Koralíny. Nemohla jsem se postavám dostat úplně pod kůži. Faktem je, že Gaiman na velice malém prostoru dokázal vytvořit ponurou atmosféru. Prostředí bylo temné a čarovné. Ursula nebyla až tak negativní, ale tím, že dobro měnila ve zlo, se sama stala zápornou postavou. V jistých částech mi připomínala druhou maminku z Koraliny.

Gaiman v další knize vytvořil opět hrdinu v dětském věku. Dítě je bráno jako nevinné a nepolíbené zlem (viz Koralina či Nik z Knihy hřbitova). Ale každý příběh je úplně jiný a Gaiman má můj obdiv, že jeho knižní světy jsou stále originální.

A i když mi tentokrát moc do noty nesedl, pozitivní reakce na knižních databázích mluví za vše. S klidným srdcem mohu knihu doporučit dál, protože svou fanouškovskou základnu již má. 

Obálky
Líbí se vám některá? Mně neoslovila žádná. Možná něčím zajímavá je ta uprostřed, ale pořádně nevím, co tím chce obálka říct. Chápu, že je to postava ve vodě, ale jsou ti panáčci po stranách?
    

O autorovi
Neil Gaiman byl původním povoláním žurnalista se zaměřením na sci-fi a fantasy. Slávu si získal scénaři ke komiksům Sandman, který vypráví příběhy Morfea, pána říše snů. V roce 1991 napsal scénář k televiznímu seriálu Nikdykde a stejnojmennou knihu vycházející ze seriálu. Dalšími romány jsou Hvězdný prach (úspěšně zfilmovaný), Koralina, Američtí bohové, Anansiho chlapci a Kniha hřbitova. Své povídky a básně shrnul do dvou sbírek – Kouř a zrcadla a Křehké věci. Kromě již zmíněného seriálu Nikdykde napsal scénář k filmu Maska zrcadla, na kterém spolupracoval s režisérem filmu Davem McKeanem. Zdroj: Databáze knih.

4 komentáře:

  1. Ta kniha je skvělá! :-) Mně se líbila moc, Gaimanova představivost je úžasná a jeho knihy mám ráda asi všechny :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Má skvělou fantazii, to se mu musí opravdu nechat. Půjdu si přečíst ještě nějaké další knihy, protože stojí za přečtení, i když se mi zrovna tato moc nelíbila.

      Vymazat
  2. Musím souhlasit, že jsem z knihy byla také na rozpacích a nevěděla jsem, jestli se mi příběh líbil nebo ne. A popravdě jsem postupem času zapomněla, o čem vůbec byl. Ale díky této recenzi jsem si ho připomněla a znovu prožívala ony pocity. A díky za připomenutí tohoto autora, měla bych se podívat po jeho dalších knihách :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem ráda, že nejsem jediná, komu až tak kniha nesedla. Soudě podle nadšených komentářů na Databázi knih bych řekla, že je to naprosto skvělá knížka :-) Toto tvrzení nikomu neberu :-) Co jsem četla dál je Koralina, Kniha hřbitova, Spáčka a vřeteno nebo Naštěstí nemáme mléko. Všechny se mi líbily.

      Vymazat