DNA

AUTOR:  Yrsa Sigurðardóttir

ORIGINÁL: DNA  (Veröld, 2014, Reykjavík)

PŘEKLAD: Milan Lžička (z anglického originálu The Legacy)

NAKLADATELSTVÍ: Metafora

ROK: 2017

POČET STRAN: 408

ZDROJ: vlastní






Anotace

Ve svém domě v Reykjavíku je brutálně zavražděna mladá žena. Jediným svědkem je její sedmiletá dcerka. Když krátce nato dojde k vraždě další ženy, policie je v koncích.

Jistý radioamatér zachytává podivné vzkazy, které ho s oběma zavražděnými spojují, a tak, hnán zvídavostí, začne pátrat na vlastní pěst. Huldar, policista pověřený vedením vyšetřování, a Freyja, psycholožka vyslýchající sedmiletou dívenku – klíčovou svědkyni, musejí chtě nechtě pracovat bok po boku. Jejich spolupráci komplikuje skutečnost, že se spolu nedávno vyspali po seznámení v baru, kde se Huldar vydával za tesaře z venkova.

Hodnocení

Islandskou spisovatelku Yrsu Sigurdardóttir nemusím snad ani představovat. Píše skvělé romány, ať už je to duchařina nebo pro ni typické detektivní thrillery. Novinka DNA je první díl z trilogie s policistou Huldarem a psycholožkou Freyjou.

Hned na začátku příběhu je sonda do roku 1987. Čtenář ji pochopit nemůže, dokud nedojde na závěr. Mezitím bude tápat a přemýšlet, jak s úvodem souvisí brutální vraždy, ke kterým dojde. A že tedy brutální byly. S takovým způsobem vraždy jsem se zatím v knihách nesetkala. 

Co mají oběti společného? Na to musí přijít hlavní vyšetřovatel Huldar. Jemu a jeho týmu to však moc nejde. Vrah zatím zanechává na místech činu zašifrované vzkazy, se kterými si nikdo neví rady. Podle jakého klíče vrah vzkazy psal?

Ač jsem velký příznivec této islandské spisovatelky, DNA mě lehce zklamalo. Všechno se v příběhu stalo tak poklidně, bez špetky dramatu. Děj ubíhal velmi pomalu, bez nějakých velkých zvratů a napětí. Což mě trochu zamrzelo, ale nic s tím neudělám. Yrsa do knih žádné velké akce nevkládá, přesto jsou její knihy čtivé a zajímavé. Tady se kromě vražd opravdu nic napínavého neodehrálo. Nezměnilo to ani nečekané setkání Huldara s Freyjou. Jejich první setkání jedné noci nedopadlo totiž zrovna nejlépe a nejraději by na něj oba zapomněli.

Co mě však hodně překvapilo, byl vrah. Dalo by se říci, že jsem celou dobu neměla tušení, kdo to je. Odhalení mě opravdu dost šokovalo. A právě závěr může být pro knihu kámen úrazu. Čekala jsem dramatické okamžiky, při kterých se bude tajit dech. Ale konec mi přišel moc uspěchaný a zakončený dříve, než vlastně vše začalo.

Hlavní slovo měl více Huldar než Freyja. Ta se tam objevovala střídavě s Huldarerm, ale jeho postava byla cítit z každé stránky. Nevím, jestli mi byly sympatičtí až tak moc, ale nejspíš k nim budu mít neutrální postoj. I když jsem lehce negativní, ráda se nechám překvapit, jakým směrem bude jejich vztah pokračovat.

Faktem však je, že i když děj byl pomalý, příběh se snadno četl, autorka kontinuálně navazovala na jednotlivé části. I přes velký počet stran jsem měla knihu relativně rychle přečtenou.

Vyprávění je v er-formě z pohledu několik vypravěčů, především obou hlavních postav, kteří se v kapitolách střídají. I když se většina čtenářů a recenzentů shoduje v tom, že postava Karla nebyla moc zajímavá, naopak mně se právě Karl líbil. Bude i on jednou z vrahových obětí? Jak do celého příběhu zapadá nenápadný student vysoké školy? 

I když mě DNA neuchvátilo tolik jako předchozí romány, stále Yrsu považuji za autorku, která si umí pohrát se slovy a nechává čtenáře až do posledních stránek hádat, kdo je vrah. Pokud si tedy holdujete v pomalém rytmu, v popisech, charakteristikách a brutálních vraždách, je DNA pro vás to pravé ořechové.

Obálky
Která se vám líbí? Mně první se zasněženou krajinou. Je taková tajemná a chladně pochmurná.

    

O autorce

Yrsa Sigurdardóttir vystudovala stavební inženýrství a psaní se věnuje ve svém volném čase. Kromě thrillerů píše také knihy pro děti. Za svou tvorbu získala několik ocenění. V češtině vyšly čtyři romány se sympatickou advokátkou Tórou: Poslední rituál, Mrazivé světlo, Žhavý hrob a Led v žilách. 

Napsáno pro Metaforu.

Knihu můžete zakoupit na stránkách nakladatelství.