Plástev jedu

AUTOR: Josef Pecinovský

NAKLADATELSTVÍ: Epocha

ROK: 2014

POČET STRAN: 328
ZDROJ: vlastní



HODNOCENÍ:

Anotace

Představte si svět, který je tak přelidněný, že celý povrch kontinentů je zastavěn do výšky několika set metrů, představte si svět, kde většina lidských bytostí pozbyla vlastní vůli a žije jen proto, aby pracovala a regenerovala své síly, představte si svět, v němž je společnost ostře rozdělena na pracující a vyvolené, představte si svět, který tak připomíná strukturu úlu, že se zde pro běžné pojmy používají slova trubec, dělnice, plástev, královna… Jaký může být osud jedince, který se omylem dostane do soukolí nestvůrného systému, ale také jaký může být osud vyvoleného, který se vzepře zavedeným pořádkům. Podaří se uniknout z nestvůrného bahna plástve? Podaří se prorazit tím nestvůrným systémem násilí, byrokracie a zvůle, kde není místa pro soucit a lásku?

Něco málo o ději

Blíže neurčená budoucnost. Svět, jak ho známe doposud, už neexistuje. Lidstvo zaplnilo celou planetu, zvířata jsou téměř vyhubená, a aby se všichni lidé na Zemi vešli, staví se nepředstavitelně obrovské budovy vysoké i dva kilometry.

A to není vše - tyto budovy jsou jako úly, spousty trubců, dělnic, královen, které plodí miliardy dalších trubců a dělnic jen proto, aby byli upraveni na činnost, kterou budou později vykonávat a aby uživili vyvolené, kteří jsou obyčejní lidé žijící ve výšinách. A to doslova.

Ještě je vám to málo? Přečtěte si klasickou sci-fi od českého spisovatele Josefa Pecinovského a dozvíte se, jaký je život v plástvi i na výslunní.

Hodnocení

Mnozí z vás ví, že sci-fi žánr moc nečtu, ani skoro žádné dystopie, ale když vím, že sci-fi či dystopie za to stojí, jdu do toho, A tohle, vážení, byla pecka. Kam se na klasickou sci-fi hrabou Y/A sci-fi (zainteresovaní prominou)?

Příběh se odehrává přibližně o sto let dopředu a na Zemi se nežije tak, jak nyní v normálních domech, ale v obrovských gigantech, které se staví do neuvěřitelných výšek. A lidé jsou také rozdělení - na pracující a vyvolené. Každý z pracujících má svůj úkol - každý trubec, každá dělnice i všechny královny jsou pečlivě vybíráni a zmutováni tak, aby svůj úkol plnili. A jestli přijde nějaký trubec o život? No co, tak je nahrazen dalším, žádná škoda.

"Copak vy nechápete, že nemocná není plástev, že nemocná je společnost? Copak může žít milion vyvolených na úkor miliard?"

Kniha má něco přes tři sta stran. První polovinu bych označila za takovou seznamovací, která má za úkol čtenáře provést celou pláství od obytné části vyvolených až po samé dno, do hrůzných podmínek trubců a dělnic, kteří jsou neustále pod krutým dohledem organizátorů, trápí je nemoci, špatná hygiena, hlad. Druhá polovina příběhu má větší akci, napětí, spád a dějově byla zajímavější a plástev ještě více temnější a občas jsem se v ní ztratila.

V příběhu moc postav není, vše se točí kolem hlavního inspektora Mon Lestera a nejvyššího vyvoleného Cornelia Zwady. Sympatičtější mi byl Mon Lester, který se chtěl zavedenému systému vzepřít a nebyl mu lhostejný život trubců, přesto i on narážel na překážky, které mu kladl nejen Ctihodný Zwada, ale i umělá inteligence Mocný Durham.

Konec mi přišel lehce utopický a k celé knize mi moc neseděl. Přesto oceňuji, že kniha skončila tak, jak skončila, to znamená, že konec byl jasný a nezůstal otevřený, jak to bývá obvyklé u jiných sérií.

Některé věci v knize nebyly dořešeny, takže se vlastně nedozvíme, jak vše dopadne. Vznikající problém byl opuštěn dřív, než vlastně pořádně začal, což je docela škoda. Nicméně pokud máte rádi pořádné sci-fi, určitě si Plástev jedu přečtěte.

O autorovi

Josef Pecinovský je český spisovatel science fiction a westernů a také autor počítačových příruček. 

Od roku 1965 pracoval jako dělník v SEPAP Štětí, byl provozním mistrem, mistrem odborné výchovy, referentem na GŘ PPC Praha a učitelem odborných předmětů v oboru informatika na SOU Štětí. V roce 2007 odešel do důchodu.

Spisovatelské činnosti se věnuje pravidelně od roku 1973. Získal Cenu Karla Čapka (Mlok) v letech 1986 a 1987. Od roku 1984 publikuje v časopisech a ve fanzinech, od 1990 publikuje knižně. Řadu děl vydal pod pseudonymem, použil jich několik: Bernard Ant, Bruce Newman, Joe Townway, Mike Williamson.

Děkuji nakladatelství Epocha za poskytnutí recenzního výtisku.