Autorské setkání s Monikou Meškovou

20. ledna 2015 se v hulínské knihovně čtenáři setkali s regionální spisovatelkou Monikou Meškovou. Monika Mešková pochází z Uherského Hradiště, ale v současné době žije se svou rodinou v Hulíně u Kroměříže. Píše od roku 2013 a od té doby jí vyšly tři knihy a nyní má rozepsanou již knihu čtvrtou.

Monika Mešková posluchačům vyprávěla o své cestě k vydání knih a rozhodně to nebyla snadná cesta. Své knihy vydává u Knihovničky.cz a není tak omezována žádnými podmínkami velkých nakladatelství. Může si sama zvolit obálku, jakou chce, nikdo jí nezasahuje do obsahu. Největším problémem velkých nakladatelství je ediční plán, kde čekací doba je dva roky, kdežto v malém nakladatelství je svou vlastní paní.

Velkým pohonem jsou pro ni emaily a zprávy, které chodí od čtenářů. Dělají ji velkou radost a povzbuzují ji k tomu, aby psala dál.

Autorka krátce představila i své knihy. První kniha s názvem Románek pro baculku je podle skutečného příběhu. Bára po dvou rozvodech zůstala sama jen s dospívajícím synem, od základu mění celý svůj život a vyzkouší si spoustu věcí, které jsou pro ni poprvé. Lidé se autorky stále ptají, zda neuvažuje o pokračování Bářina románu. Otázka padla i na besedě a Monika se jen tak potutelně usmála a řekla, že možná ano. 

foto: Knihovna Hulín

Druhým románem v pořadí je kniha, která se jmenuje Slzy mi nesluší. Na rozdíl od první knihy je celá fiktivní a je o tom, jak málo známe své partnery a rodinu. 

Poslední vydanou knihou je Tajemství muchomůrky s tak trochu tajuplnou obálkou. Příběh vypráví o ženě, která dětství prožila v dětském domově a na základě tohoto zážitku si vysnila budoucnost o skvělém manželovi a hodných dětech. Vše ale není tak růžové, jak se zdá.

Poslední dvě jmenované knihy se v knihovně slavnostně pokřtily. Kdo měl zájem, mohl si Tajemství muchomůrky také zakoupit. Beseda proběhla v uvolněné atmosféře, bylo to příjemné podvečerní setkání a snad se čtenáři brzy dočkají dalšího křtu.

Láskobraní

AUTOR: Blanka Hošková

NAKLADATELSTVÍ: Jota

ROK: 2014

POČET STRAN: 256
ZDROJ: vlastní



HODNOCENÍ:

Anotace

Román Láskobraní je výsostně ženskou četbou. Je příběhem ženy ve středním věku, na kterou doléhá syndrom prázdného hnízda a zároveň velmi těžce nese chování svého manžela, který ji nechává v prázdném domě i na vinici samotnou a plní si své obchodní (a jak se později ukáže i citové) sny a potřeby jinde. Nejprve bojuje, pak rezignuje, a když se blíží k samému dnu svých sil, vstoupí jí do života nový muž. Happy end? Ani v nejmenším.

Něco málo o ději

Hedvičina dcera Lenka právě vyletěla z hnízda a Hedvičin manžel Luboš se rozhodl, že jejich vinařství je potřeba rozšířit a v Brně tak vybuduje kamennou prodejnu s jejich kvalitním vínem.

Hedvika osaměla a na všechny práce s vinohradem zůstala sama, Lenka je s přítelem šťastná a Lubošovi se v Brně také zalíbilo a do Pavlovic se mu vracet nechce. Navíc tam potkává krásnou Šárku, která ho okouzlila. Hedvice se tak začne hroutit doposud klidný život. A najednou se jí začne dvořit Honza, Lenčin kamarád, který kdysi býval její velký ctitel. Hedvika poznává, že znovu cítí to, co jí chybělo - pozornost, něhu, smích. Jak to vše dopadne? Překonají manželé svou krizi nebo Luboš zůstane v Brně a Hedvika začne nový život s Honzou?

Hodnocení

Láskobraní Blanky Hoškové nás zavádí na Jižní Moravu do Pavlovic, do kraje, kde víno zraje a dech se tají nad vůní a chutí dobrého vína. Ale není to jen radost, ale i starost. O tom ví své i Hedvika a její manžel Luboš, kteří se o svou vinici starají. Jejich vinice však plodí skvělé víno, tak proč toho nevyužít a zkusit ho neprodat? 

Tento úkol vzal na svá bedra Luboš a do Brna, kde je jejich obchod, se prakticky odstěhoval a Hedviku nechal v Pavlovicích samotnou. V Brně se mu zalíbilo - spoustu nových možností jako jsou fitnesscentra, moře volného času a také krásných žen, zvlášť jedna, která mu padla do oka - je mladá, vyzývavá a chytrá a Luboš pro ni zahořel. Není jak Hedvika, která má na něj spoustu požadavků, aby si rovnal boty, uklízel kabát, aby se jí věnoval. Kdepak. Šárka je prostě mladá krev.

Hedvika je na venkově sama. Dcera Lenka se odstěhovala za přítelem a syndrom prázdného hnízda na Hedviku těžce dolehne, navíc s Lubošem není žádná řeč, vůbec spolu nekomunikují, v ničem se neshodnou, jejich světy se rozdělily. A pak se tu objevil Honza, je jen o pár let starší než dcera Lenka, ale je pozorný a milý, umí naslouchat a Hedvice se znovu rozbuší srdce.

Při čtení jsem si myslela, jak mi bude Luboš nesympatický - zavrhl manželku a našel si mladší, jenže se stalo to, že jsem ho vlastně chápala a taky mi ho bylo líto. Ale ten samý pocit jsem měla i u Hedviky a přála jsem jí nový vztah, protože co s takovým chlapem, který si neumí ani srovnat boty? Lubošovi jsem se zase ani tak moc nedivila, že zahořel pro Brno a nový život - být pod neustálým manželčiným dohledem, poslouchat ji, co by měl dělat, to asi vydrží málo mužů. A pak se tu objevil Honza, mladík, který mi byl hodně sympatický a Hedvice jsem ho přála a doufala, že s ním bude šťastná. Která z nás by si nepřála mít vtipného a pozorného přítele, který má vždy po ruce nějaké to pěkné slovo?

Postavy jsou zde skvěle vykresleny, nejsou ani černé ani bílé, každá z nich má svoje chyby i svoje přednosti, takže těžko můžete o někom říct, že je špatný a ten dotyčný může za situaci, která vznikla.

Na konci příběhu jsem očekávala závěr, na který jsem byla nachystaná. Autorka mě však vyvedla z omylu a připravila mi velké překvapení a já si říkala, že takhle to skončit opravdu nemělo. Ale tento román není pohádka, ale příběh vystřižený jako ze života. A vlastně to tím happyendem skončilo, ale ne tak, jak by si některé/někteří z nás v duchu představovali. Avšak nechte se překvapit, jak se autorka s koncem vypořádala.

O autorce

Blanka Hošková se narodila v Brně, kde dodnes bydlí i pracuje. V raném mládí se věnovala psaní poezie a přispívala svými články do ženských časopisů, ale po narození dcery se na jedenáct let odmlčela. Za poslední tři roky vydala vlastním nákladem romány, v nichž se dotýká ožehavých témat současnosti - problémů s otěhotněním (Prohrané  výhry), domácího násilí (Horko domácího krbu), alkoholismus (Dietnikum) nebo šikany na pracovišti (Kdo s koho). Zdroj: Jota

Děkuji portálu Knihcentrum.cz za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu můžete zakoupit v e-shopu knihkupectví.

Vražedné chardonnay

AUTOR: Věra Fojtová

NAKLADATELSTVÍ: Moba
SÉRIE: Vinařská krimi

ROK: 2014

POČET STRAN: 240

ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:

Anotace

Kapitán Otakar Kuba přijíždí do malebného kraje pod Pálavou, aby tu strávil svoji poslední řádnou dovolenou. Vzhledem ke známosti se starostkou je přítomen na VIP akci Tvář pro chardonnay. Krátce před zahájením slavnosti však dívka záhadně zmizí. Nikdo netuší proč - utekla sama, unesl ji někdo proti její vůli, nestala se obětí násilného činu? Kapitán Kuba se v průběhu pátrání dostává do středu vybrané společnosti podnikatelů a vlivných lidí, z nichž mnozí jsou plní falše, závisti a připraveni k těm nejpodlejším intrikám. Najde krásnou Terezu, dívku, která se záhadně ztratila, ještě živou?

Něco málo o ději

Je horké léto a kapitán Kuba tráví svou poslední dovolenou v rodné vesnici. Po této dovolené odejde do důchodu a bude si užívat klidu a pohody. Jen ještě musí absolvovat se svou přítelkyní Lenkou a starostkou v jedné osobě povinný VIP večírek na podporu prodeje kvalitního vína chardonnay, který pořádá místní vinař Leoš Vinařický. 

Tváří této propagace je mladá dívka Tereza, krásná jako obrázek. Měla být hřebem večera, jenže Tereza nepřišla. Druhý den byla Tereza nalezená mrtvá. Kdo mohl chtít zavraždit dívku, která nedělala nikomu žádné problémy? Jaký byl motiv? 

Hodnocení

Vražedné chardonnay je čtvrtým dílem ze série se sympatickým kapitánem Otakarem Kubou. Tentokrát se ocitáme v horkém létě a kapitán ve své rodné vesnici tráví poslední dovolenou před odchodem do důchodu. Avšak mnoho klidu zatím nemá - po důležitém VIP večírku je v rybníku Kačinec nalezená mrtvá dívka.

Do Staré Hory přijíždí již známá mordparta, tentokrát pod vedením nadporučíka Lukáše Vrby, který po kapitánovi převzal funkci. Dalo by se říci, že se ze sokolíka (jak mu důvěrně říká Kuba) stal sokol, své funkce se ujal zodpovědně a stal se z něj správný velitel. Přesto mezi ním a kapitánem stále zůstává stejný humor, stejné špičkování, stejně tak i u mrtvoly vtipkují.

Kromě starých známých se seznamujeme s rozličnými postavami s různými povahami. Postavy jsou věhorohodně popsány tak, že jim věříte každé slovo, které řeknou a nenajdete zde postavy, které by byly stejné - je tady snobská panička, bodrá zaměstnankyně vinařství nebo taková ta klasická babička z Jižní Moravy. Protože jsme zrovna na Pálavě, v oblasti vín, určitě poznáte chuť chardonnay, které knihu doprovází v každém slově.

A vrah? Zase jsem ho nevypátrala, prostě detektivem nikdy nebudu, ale jiný nebo bystřejší čtenář na to určitě přijde. Mimo vraždu musí kapitán řešit i své osobní problémy, které se mu nečekaně postavily do cesty a že to zrovna nejsou jednoduché problémy.

Vtipné dialogy, lyrické až poetické popisy míst, které čtenáři přibližují krásný kraj pod Pálavou. K tomu sklenička chardonnay a příjemná krimi oddechovka bez krváků a brutalit. Vřele doporučuji.

O autorce

Věra Fojtová se narodila v roce 1947. Psala básně, ale především se věnuje románům. V její tvorbě najdete jak detektivní žánr, tak i historický a píše i o lidských vztazích. 

Děkuji nakladatelství Moba za poskytnutí recenzního výtisku.

Pustina

AUTOR: Moira Young
ORIGINÁL: Rebel Heart (2012, Marion Lloyd Books, Londýn)
PŘEKLAD: Zdeněk Uherčík
NAKLADATELSTVÍ: CooBoo
ROK: 2013
POČET STRAN: 328
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:



Anotace

Saba doufala, že se její svět vrátí do normálu poté, co porazila Tontony a zachránila svého bratra Lugha. Všichni teď míří na západ za lepším životem a toužebně očekávaným setkáním s Jackem. Avšak nový, mnohem nebezpečnější nepřítel je na vzestupu a postupně buduje svou vizi nového světa, kde jeho odpůrci nemají co dělat. A jaká je vlastně pravda o Jackovi? Opravdu je tím, za koho se celou dobu vydával? A kam až je Saba ochotna zajít, aby dostala to, co chce?

Něco málo o ději

Saba s bratrem Lughem, sestrou Emmi a Tommem putují k Veliké vodě, aby zde začali nový život. Mají se tam setkat s Jackem, který odešel oznámit Molly ke Ztracenému případu, že její milovaný Ike statečně zemřel. Jejich cesty se tak nakrátko rozešli, ale než se Saba a její milovaný Jack znovu setkají, stane se řada událostí, které zamíchají jejich životem.

Hodnocení
Na druhý díl série Dustlands jsem si musela hodně dlouho počkat, než se mi dostal do rukou. Moc jsem se na něj těšila, protože první díl se skvěle četl, Saba s Jackem mi byli velice sympatičtí a neuvěřitelné bylo, co se do knihy vešlo dějových akcí a zvratů. Pustina navazuje tam, kde Krvavá cesta skončila. Saba se rozloučila s Jackem a se sourozenci se vydala přes nehostinnou Pustinu k úrodnému Západu. Trápí ji vidiny mrtvých a zlé sny a ostatní mají o ni strach. Přesto všechny nesnáze překoná, aby se vydala na pomoc Jackovi, který se dostal do nebezpečí. Ale je skutečně v nebezpečí? Co zvěsti o tom, že se Jack stal jedním z Tontonů a dostal se tak na špatnou stranu? 

Saba je statečná stejně jako v prvním díle, ale v Pustině poznáváme i jinou Sabinu stránku, už to není ta drsná bojovnice, která se ničeho nezalekne, ale je to především dívka, která si neví rady se svými city, protože v jejím životě se objeví další muž - DeMalo, nový vůdce po bývalém vládci Vicaru Pinchovi. Tak jako v první díle se Sabě podlamovala kolena u Jacka, v tomto díle ji zcela ovládl Hledač, jak si teď DeMalo říká. Přitažlivý mladý muž, který v tomto dílu dostal více prostoru než samotný Jack a čtenáři tak mohli nahlédnout do Hledačovy povahy. A bez mučení se přiznávám, že mě DeMalo dostal. Rozhodně víc než Jack. Jak dopadne tento milostný trojúhelník? Sama nevím, jaké rozuzlení si pro nás autorka připraví v posledním díle.

Také další postavy prošly velkým vývojem, i Lugh, který už není ten velký bratr, pro něhož by Saba obětovala celý svůj život. I on se změnil, pořád byl ten, kdo věřil v život bez násilí a vražd, přesto i on musel odložit růžové brýle, aby pochopil, že bez boje to prostě nejde.

Jediný, kdo zůstal stejný, byl Nero. Ochočená a chytrá vrána, trochu škodolibá, ale věrná své paničce. K němu přibyl další věrný druh - vlčák Stopař, se kterým jsme měli možnost se setkat již v Krvavé cestě.

"Žil s naší přítelkyní Mercy. Daleko odsud. Je to zvláštní, ale najednou se objevil. Odvedl mě rovnou za tebou."

Mluvíme potichu, abychom nevzbudily ostatní.

"Už nějaký čas se potlouká kolem tábora. Bylo mi to divné."

"Myslela jsem si, že tu asi bude Mercy."

"Ten pes přichází a zase odchází. Nikdo se k němu nehlásí. Ale vybral si tebe. Teď bude s tebou. Vlčák a vrána. Dobří společníci pro bojovnici."

Zpestřením bylo další zvíře, tuze exotické, ale jaké, to vám neprozradím. Je to jedno z mnoha překvapení, které na čtenáře čeká, když si knihu vezme do ruky a začte se.

Stejně jako v Krvavé cestě je vypravěčkou Saba a příběh vypráví v přítomném čase. Věty jsou krátké a úsečné a při napínavém ději slova rychle plynou, takže se od knihy nemůžete odtrhnout. Přesto je jiná, postrádala jsem ten přitažlivý náboj mezi Sabou a Jackem a taky jemný humor. 

I když kniha byla slabší než předchozí díl, pořád se velmi dobře čte a kniha se nedá odložit, dokud není přečtená do konce. A já už se těším na další pokračování.

O autorce

Moira Young byla herečkou, tanečnicí a operní pěvkyní, ale její velkou láskou jsou knihy a psaní. Přesto, že je kanadské národnosti, nyní žije ve Velké Británii. Krvavá cesta je její první román. 

Zdroj: Goodreads

Obálky

Ze stránek Goodreads jsem vybrala čtyři různé obálky. Nejvíce se mi líbí ruská obálka, ten srdcekámen je prostě nádherný. Co mi však trochu vadí je to, že obálka připomíná trochu jinou sérii.

      
anglická                          německá                          ruská                              švédská

Stydlivost...a co s ní?

AUTOR: Catherine Dolto, ve spolupráci s Colline Faure- Poirée
ORIGINÁL: La timidité (2011, Gallimard Jeunesse, Paris)
PŘEKLADATEL: Pavla Le Roch, Simona Filová

ILUSTRÁTOR: Fréderick Mansot

NAKLADATELSTVÍ: Portál
ROK: 2013

POČET STRAN: 24

ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:

Anotace

Některé děti se stydí více než jiné. V předškolním období ale není ostych nic neobvyklého, ať už ve vztahu k cizím lidem nebo dokonce i k některým členům rodiny. Knížka určená ke společnému čtení dětí s rodiči, případně s učitelkami v MŠ, otevírá cestu k tomu, aby si děti uměly stydlivost pojmenovat a naučily se ji překonat. Pro rodiče je cennou pomůckou k navázání hovoru s dětmi o jejich i vlastních emocích, jejich výhodách a úskalích.

Stydlivost není nic příjemného. Naštěstí však netrvá celý život a lze ji překonat: budováním důvěry v okolí, které nám pomáhá, i v sebe sama.

Hodnocení

Když potkáte stydlivé dítě, říkáte si, jak je to možné a nevěřícně kroutíte hlavou a nechápete, proč se stydí, proč neodpovídá na vaše otázky, stydlivě se usměje či klopí oči. A nemusíte být zrovna cizí člověk, u kterého by se snáze dalo pochopit, že je dítě k vám nesmělé. Může to být i někdo blízký, se kterým dítě nechce komunikovat.

Rodiče dělají chybu v tom, že za děti odpovídají a o problému vykládají každému na potkání. Uvažovali jste někdy nad tím, jak se dítě může v takové situaci cítit? Že by také rádo řeklo všechno, co má na jazyku, ale neví jak na to? Že doma je jak tygr a ve škole či školce o něm není slyšet?

V této velmi útlé knížce autorka shrnula několik zásadních situací, které stydlivé dítě prožívá. Doprovodné obrázky tyto situace dotvářejí a vybízí k zamyšlení. Kniha je určená jak pro rodiče, tak i pro paní učitelky v mateřských a základních školách a pro vzájemné čtení. Musíte mít ale přístupné a ochotné dítě, které si s vámi knihu prohlídne a rádo si s vámi o ni popovídá. Možná tak otevřete nejen srdce dítěte, ale i možnosti, které se mu po překonání stydlivosti otevřou - vyniká v něčem a je v tom dobrý? Maximálně dítko podpořte, ať si více věří. Stydlivost časem zmizí, ale chce to trpělivost a ochotu z obou stran ji odstranit. 

I když je kniha velmi útlá, často v ní listuji a pročítám informace, které jsou více než pravdivé a je vidět, že autorka, dětská psychoanalytička, zná dobře stydlivou dětskou duši. O tomto tématu je napsána řada knih, ale pro seznámení s problémem je tato kniha vhodným pomocníkem.

O autorce

Catherine Dolto je vystudovaná lékařka, v roce 1980 se setkala s Fransem Veldmanem, zakladatelem haptonomie (komunikace dotykem) a od té doby vyučuje haptopsychoterapii a setkává se s rodiči během těhotenství a s dětmi během jejich prvního roku. Zdroj: Gallimard Jeunesse

Rajská zahrada

AUTOR: Ernest Hemingway
ORIGINÁL: The Garden of Eden (Colier Books, 1987, New York)
PŘEKLAD: Jitka Beránková
NAKLADATELSTVÍ: Odeon
ROK: 2014
POČET STRAN: 240
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:

Anotace

Posmrtně vydané autorovo dílo, které vyšlo česky zatím pouze jednou. Román je do jisté míry autobiografický – portrét mladého spisovatele Davida Bournea, jeho manželky a jejich společné přítelkyně… Poněkud netradiční manželství ve třech.

Něco málo o ději

Mladý manželský pár tráví své líbánky v Evropě. Mají se rádi, ale hned od začátku je zmohl stereotyp, chodí plavat do moře, stravují se v restauraci, milují se. David je spisovatel, takže i na líbánkách pracuje na svých povídkách. Kateřina se nudí a vymýšlí bláznivé věci. Nejbláznivější věcí, kterou udělala, bylo to, že do jejich zdánlivě hezkého vztahu přivedla Maritu, dívku, která je úplný Kateřinin opak. Vznikl tak neuvěřitelný partnerský trojúhelník, nad kterým zůstává rozum stát.

Hodnocení

Ernest Hemingway je spisovatel, kterého jsem četla na střední v rámci doporučené četby k maturitě. Tou knihou byl Stařec a moře a už je to tak dávno, že si nepamatuji, jestli se mi novela líbila nebo ne. Z toho důvodu jsem se rozhodla, že je načase oprášit klasiky. Nakladatelství Odeon mi tuto volbu usnadnilo tím, že během následujících tří let vydá deset Hemingwayových knih.

Jako první je právě Rajská zahrada, která vyšla dvacet pět let po jeho smrti. Zajímavostí je také to, že Hemingway tuto knihu psal patnáct let a toto velké časové rozpětí je patrné na jeho stylu. Začátek knihy byl pro mě nudný. Nechápala jsem dialogy mezi Kateřinou a Davidem, které nedávaly smysl, bylo zde spoustu náznaků, ale žádné vysvětlení, řadu věcí jsem si musela domýšlet, jak to autor vlastně myslel.

Zlom nastává příchodem Marity, text je mnohem zajímavější, už není tak zkratkovitý a v ději se dá číst. Hemingway je touto strohostí pověstný, soustředí se jen na přímou linku, v textu převládají dialogy. 

V ději se objevují tři hlavní postavy - David, Kateřina a Marita. David a Kateřina jsou mladí manželé, jsou svoji teprve krátce, ale Kateřina z nedostatku Davidovy péče vymýšlí, čím by si ukrátila dlouhou chvíli, např. si nechá hodně ostříhat vlasy, začíná se chovat jako muž. Nejhorší věcí, kterou mohla udělat, bylo to, že k nim přivedla Maritu. David se tomuto trojúhelníku vůbec nebrání a miluje obě dvě stejně. 

Žádná z postav mi nepřirostla k srdce, kdo by se také mohl vcítit do šílené Kateřiny, plaché Marity a nezajímavého Davida? Jediný, kdo ve mně vyvolal nějakou reakci byla Kateřina, mockrát jsem si říkala, jak je možné, že s ní David mohl vydržet? Nevím, jestli byla nemocná už dřív, nebo se zbláznila až ve vztahu s Davidem, ale prostě mi byla hodně nesympatická a měla jsem chuť ji poslat do nějakého psychiatrického ústavu.

I když se mi kniha zpočátku moc nezamlouvala, druhá polovina knihy to všechno změnila a já už se těším na jeho další knihu, kterou už mám nachystanou.

O autorovi

Je považován za čelního představitele tzv. ztracené generace.

Po získání základního vzdělání se stal reportérem v Kansas City Star. V první světové válce se stal dobrovolníkem italské armády. Jako reportér se zúčastnil španělské občanské války.

Po válce působil jako dopisovatel, poslední roky života strávil na Kubě.

V roce 1961 pravděpodobně spáchal sebevraždu (zastřelil se), nezanechal po sobě žádný vysvětlující dopis, jeho smrt bývá také vysvětlována jako nehoda při čištění hlavně.

Zdroj: databáze knih

Obálky

To by člověk nevěřil, kolik obálek patří jedné knize. Na Goodreads jsem strávila hodně dlouhou dobu a ještě delší, abych vybrala ty nejlepší. Jaká se vám líbí nejvíc? Mně osobně se líbí italská.

          
anglická                           italská                          portugalská                  ruská

Děkuji portálu Databáze knih za poskytnutí recenzního výtisku.

Suma sumárum aneb druhý rok knižního blogování je za mnou

Mí milí pravidelní i nepravidelní čtenáři! Co bych si bez vás počala?  Jste to vy, kdo tento blog drží při životě, vaše občasné komentáře a počet zobrazení dávají tušit, že o mém blogu víte.

Co se za ten celý rok změnilo? Mám pocit, že všechno a nic. Mé předsevzetí dodávat recenze včas se v poslední třetině roku totálně zhoršilo, ale bylo to z důvodu velké krize, která se bohužel dotkla nejen čtení, ale i psaní. To vše je ale pryč a budu číst a psát o sto šest. (anebo ne, budu číst a psát v normálním tempu).

Roční zúčtování

A jak to tedy dopadlo? Celkově jsem za rok 2014 přečetla 94 knih (tato cifra se dělí jak o zrecenzované knihy, tak i ty nezrecenzované). Do tohoto množství jsem ale nezapočítala knihy, které jsem četla s dcerami, číslo by tak bylo mnohem vyšší. Co se týče celkového počtu stránek, jedná se jen o přibližné číslo, protože některé knihy nebyly číslované. To číslo je 19 400. Není to moc, někteří blogeři toho zvládnou mnohem víc, ale předpokládám, že většina z nich nemá děti.

Nejlepší zahraniční knihy

I tentokrát bylo těžké vybrat ty nejlepší knihy, které se staly mým bestsellerem. Přesto pro vás vybírám tři, které mi utkvěly v paměti a stále tam jsou.

Deset žen - Marcela Serrano
Pro mě velké překvapení a knihu stále beru do ruky a kochám se nádhernou obálkou. Jedná se o příběhy deseti žen, které chodí do terapeutické skupiny, každá z nich má svůj vlastní problém, svůj smutek. Je moc nádherná a každá květinka na obálce knihy symbolizuje křehkost ženské duše.
K přečtení zde.






Vypravěčka - Jodi Picoult
Já ji prostě zbožňuji. Každá její kniha má svůj styl, který se skvěle čte. Poslední kniha, která u nás vyšla v češtině, se jmenuje Vypravěčka. Příběh je v několika rovinách, kdy se o vyprávění dělí několik postav, hlavní část děje je však věnována Sage a její babičce Mince, která vzpomíná na dobu, kterou strávila v koncentračním táboře v Osvětimi. K přečtení zde.

Paní Hemingwayová - Naomi Wood

O téhle knize bych mohla říkat jen samá nej. Životopisný příběh o čtyřech ženách Ernesta Hemingwaye se skvěle četl a já tak mohla poznat slavného spisovatele z pohledu jeho čtyř manželek. Ne nadarmo je kniha ověnčená řadou cen. K přečtení zde.

Nejhorší zahraniční kniha
Název je trochu nadnesený.

Jarní vody -  Ivan Sergejevič Turgeněv

Určitě není až tak zaručeně nejhorší kniha, kterou jsem v roce 2014 četla, jen pro mě byla trochu hůře stravitelná. Klasika je prostě klasika. Téma příběhu bylo zajímavé, ale postavy mi přišly trochu nudné a bez života. K přečtení zde.

Nejlepší české knihy

Tady jsem o výběru dlouho nepřemýšlela. Líbily se mi téměř všechny, přesto jsem vybrala tři, které ve mně zanechaly velký dojem.

Tma - Ondřej Neff

Kniha byla napsána už v roce 1998, takže patří mezi pokladnice české tvorby. Jedná se o postapokalyptickou scifi, kdy přestane fungovat elektřina a následuje celosvětový blackout. Jak si s tím poradí postavy, které autor zasadil do českých luhů a hájů? Docela obtížně, přesto musí přežít. K přečtení zde.

Sametová kůže - Markéta Harasimová

Romantická kniha s kriminální zápletkou je příběhem o ženě, která je podezřelá z vraždy svého bývalého manžela a aby toho nebylo málo, unesou jí dítě. Přesto však zůstane prostor i na romantiku a na své si tak přijdou příznivci i příběhů o lásce. K přečtení zde.

Kočka na plotě - Jarmila Pospíšilová

Ač tloušťkou tenká, obsahem velká. Tento nejnovější román jsem četla na sklonku roku. Psychologických románů moc nemám, ale tento je psán tak jemně, přesto ve vás zůstane ještě dlouhou dobu po přečtení. K přečtení zde.

Nejhorší česká kniha

Opět trochu nadnesený název.

Celý den se nic nestane - Bianca Bellová

V téhle knize se opravdu nic nestalo, čekalo se jen na Esterházyho, jestli se vůbec vrátí domů. Je také o vztahu mezi matkou a dcerou, který není zrovna jednoduchý. K přečtení zde.

Nejzajímavější dětské knihy

Za rok 2014 jsem také přečetla řadu dětských knih. Některé stály za pozornost, jiné prostě upadly v zapomnění.

Dítě s hvězdičkou - Loïc Dauvilier

Tato kniha je komiks. Ale ne žádná legrace, ale vážná věc. Příběh o osudu malé židovské holčičky vypráví babička své vnučce a je velmi smutný, Na tuto knihu budu vzpomínat ještě velmi dlouho. K přečtení zde.









Muž z hodin - Vratislav Maňák
Steampunkový příběh pro děti, který se odehrává v 19. století v Makovíně na nádraží, kde se rozvíjí pátrání po tom, kam zmizela hodinová ručička a také se dozvíte, co to je lůžkovadlo. Je to příběh plný dobrodružství, intrik a záhad. K přečtení zde.








Můj skřítek Šalvěj - Markéta Vydrová
Markéta Vydrová je známá spíše svými ilustracemi. Její knížka pro děti o malém skřítkovi Šalvějovi je plný láskyplného snění a dobrodružství. Navíc je kniha psána na krásném papíru a ilustrace, no já nevím, takovou krásnou knížku jsem už dlouho nedržela v ruce. K přečtení zde.







Lentilka pro dědu Edu - Ivona Březinová
Pro mě asi nejemotivnější kniha pro děti, kterou jsem minulý rok četla. Měla vážné téma a týkala se Alzheimerovy choroby. Protože je však psána pro děti, je psána s citem a porozuměním. K přečtení zde.









Na závěr bych vám všem chtěla do toho nového roku 2015 popřát hromady krásných knih, moře zdraví a pohody a ať se máte rádi.