Co vyprávěla gorila

AUTOR: Markéta Pilátová

ILUSTRACE: Daniel Michalík

NAKLADATELSTVÍ: Novela bohemica

ROK: 2019

POČET STRAN: 56

ZDROJ: knihovna

Anotace

Vyprávění o putování mladého gorilího samce Ponga zajetím, kterého lovci nejdřív prodali do některého z arabských paláců. Měl ale štěstí a odtud putoval do zoologické zahrady, kde se teprve musel naučit žít s ostatními gorilami.

Hodnocení

Už je to dlouho, co jsem četla naposledy nějakou knihu Markéty Pilátové. Jedna z posledních knih, které jsem od ní držela v ruce je o gorilím samci Pongovi. 

Pong žil od narození v zajetí jako šejkův mazlíček. Krmili ho dobroty a koláči. Kdoví, jak by to dopadlo, kdyby nezačal strádat... Naštěstí se dostal do ZOO v Praze. Jenže problém byl v tom, že Pong nevěděl, že je gorila. Myslel si, že je člověk a nechápal, proč ho chovatelé zavřeli k ostatním gorilám. Naštěstí tu byl samice Kamba, která mu vyprávěla o životě goril v džungli a o tom, jak to mezi nimi chodí. Pong se postupně smiřuje s tím, že není člověk. Je to vlastně takový gorilí Mauglí, který si myslel, že je vlkem, v tomto případě člověkem. 

Titul Co vyprávěla gorila byl napsán na základě skutečných událostí, které se staly v pražské Tróji. Pongův příběh skončil při povodních v roce 2003, ale ten literární příběh pokračoval dál. Přesto ve mně knížka zanechala stopu smutku nad osudem malého Ponga. Nikdo z nás netuší, co se zvířatům honí v hlavě a jak uvažují.

Markéta Pilátová popsala celý příběh uvěřitelně a tak, že jste s malým Pongem soucítili.. Přesto však je to ten typ příběhů, které číst moc nechci. Víte, že to dopadlo takto, přesto se snažíte poslední věty upravit tak, aby příběh skončil jinak.

Knihu doprovází ilustrace Daniela Michalíka, který se již několikrát podílel na tvorbě Markétiných knih, celkem devět knih.

Titul je pro menší čtenáře. Ti v závěru knihy jistě budou vidět jiný konec, než my dospělí a možná je to tak dobře.

O autorce

Markéta Pilátová žije v Bataypora (Baťova dobrá voda) v Brazílii, kde učí nejen češtinu, ale také naslouchá příběhům krajanů, pořádá kuchařské workshopy, chodí na tréninky folklorního kroužku a píše o krajanech v reportážích pro týdeník Respekt. Také začala učit na třech brazilských základních školách češtinu a protože je v lednu a únoru v Brazílii léto a děti mají prázdniny, tráví dva měsíce volna v České republice. Na svém autorském kontě má řadu knih pro děti i dospělé čtenáře. Za ty dětské zmiňuji např. příběhy o Víle Vivivíle, příběh o Jurovi či o holčičce Kiko. Pro dospělé čtenáře napsala knihy Má nejmilejší kniha, Žluté oči vedou domů a Tsunami blues.