Plný konferenční sál kroměřížské knihovny mě krásně překvapil. A to jsem přišla asi dvacet minut před tím, než začalo autorské čtení rodačky z Kroměříže Markéty Pilátové. Tato autorská čtení, to letošní se konalo 22. 2. 2017, si nikdy nenechám ujít, protože autorčiny knihy se velice dobře čtou.
V loňském roce představila svoji povídkovou knihu Kulaté rámy slov a drobnou novelu Hrdina od Madridu. Slíbila také, že dokončí knihu o Janu Antonínu Baťovi a jeho životě v Brazílii. Kniha je na světě a jmenuje se S Baťou v džungli.
Markéta o knize začala uvažovat před deseti lety, psát ji však začala čtyři roky zpátky. Velmi jí pomohla Dolores Baťa Arambašič, vnučka Jana Antonína Bati. Nechala autorku nahlédnout do rodinného archivu. Díky těmto dokumentům mohla napsat knihu o člověku, o kterém se sice moc nemluví a tady je málo znám, ale v Brazílii je po něm pojmenována řada měst.
S Baťou v džungli
Román vypráví o životě v exilu a o hledání spravedlnosti. Zatímco v rodné zemi komunisté budovali diktaturu, stavěl Jan Antonín Baťa v brazilské džungli nové Zlíny. Ideál nadšeného baťováka s pevně naplánovaným životem dostává na novém kontinentu úplně jiné rozměry a boj s chaosem nikdy nekončí. V románu se Jan Antonín snaží posmrtně vyprávět svůj příběh tak, jak ho prožil on, a ne jak ho líčila komunistická propaganda a její historikové. Vzpomíná na své nejbližší spolupracovníky a rádce, na vyhrané i prohrané bitvy, a nehodlá ze světa zmizet, dokud nenajde spravedlnost. Ale o starém i novém životě nevypráví sám. Hovoří o něm také ženy, které s ním žily exilový život v Brazílii — dcery Ludmila a Edita i vnučka Dolores, zeť Ljubodrag a další jeho souputníci. Suverénní vypravěčka Markéta Pilátová vystavěla na základě rodinných vzpomínek, deníků, dokumentů, Baťových prozaických i básnických pokusů neobyčejně čtivý román dvacátého století, v němž tolik jednoznačných činů lze interpretovat tolika protikladnými způsoby.
Jan Antonín Baťa
Tomáš Baťa sice založil nejznámější českou obuvnickou firmu, ale Jan Antonín ji přivedl k celosvětovosti. Před válkou utekl do USA, pak do Brazílie, kde založil několik měst, např. Batatuba, Bataguassu či Bataypora.
Po smrti nevlastního bratra Tomáše připadl Baťův podnik překvapivě Janu Antonínovi. Musel vyplatit svého synovce Tomíka, ale později po něm rodina chtěla, aby vyplatil i je. Komunisté v roce 1945 Baťovy podniky znárodnili, pošpinili jeho jméno a jeho zostuzení trvalo až do roku 2007, kdy jeho vnučka Dolores dosáhla očištění jeho jména. Vše, co komunisté o Janu Antonínovi vykládali, bylo vykonstruované. Říkalo se například, že se J. A. Baťa domluvil s Hitlerem na odsunutí Slovanů do Patagonie. J. A. Baťa sice v Patagonii nakoupil velké pozemky, ale jen proto, aby zachránil Slovany. Nechtěl, aby dopadli jako Židé. Co kdyby se Slované Hitlerovi znelíbili? Založil dokonce firmu Kotva, která zaměstnávala židovské pracovníky. Vysílal je na služební cesty do zahraničí a tím tak zachránil několik židovských rodin. Neexistuje však žádná dokumentace o tom, kolik takových rodin bylo, všechno se zničilo na příkaz Jana Antonína.
Byl také nominován na Nobelovu cenu míru za kolonizaci brazilského venkova, ale dobrovolně od kandidatury odstoupil.
Tak zase příště, už se moc těšíme!
Markéta Pilátová o Janu Antonínovi mluvila velmi hezky. Přichystané ukázky z knihy byly více než zajímavé, byly humorné a milé na poslech. Po skončení besedy následovala autogramiáda autorčiných knih. Přesto, že jich napsala hodně, její novinka převážila nad ostatními.
I když tvrdila, že má trému, nebylo to poznat, bylo to moc příjemné odpoledne a já jsem ráda, že jsem mohla přijít. Pokaždé, když Markéta Pilátová přijede do Kroměříže, je to velké těšení se na její autorské čtení.
Na dotaz, co dalšího Markéta Pilátová chystá pro české čtenáře, odpověděla, že detektivku z českého prostředí. Na děti také nezapomněla - na jaře má vyjít kniha o gorilím klukovi a také kniha o origami.
Knihu jsem si na základě čtení objednala a udělala jsem dobře, protože tato kniha začíná být pomalu a jistě nedostatková - je o ni zájem a to je moc dobře.
