čtvrtek 23. dubna 2020

Vysoká škola humoru

AUTOR: Jakub Ničema
NAKLADATELSTVÍ: Klika
ROK: 2019
POČET STRAN: 272
ZDROJ: vlastní








Anotace
Vysoká škola humoru je nejslavnější škola na světě. Založil ji sám Praotec Čech. Ze začátku byli všichni nadšení – dokud si studenti nezačali utahovat ze spoluobčanů. Po krvavých nepokojích se na škole přestalo učit a humor byl zatlačen do pozadí. Škola byla znovu založena v roce 1945, ale už v roce 1952 ji komunisté zavřeli. Opět se na ní začalo učit až v roce 1990. Po revoluci podporovala humor dokonce i širší veřejnost. S novým tisíciletím ale přišly nové problémy. Poprvé byl na školu přijat žák bez smyslu pro humor. O vtipy se zajímala policie. Hrozilo, že pan ředitel bude odvolán a že ho nahradí provládní loutka. Schylovalo se k největší katastrofě od hromadného vymírání v Permu... Kniha pana Ničemy nabízí čtenáři inteligentní humor, u kterého si ani na minutu neodpočine od myšlení. Přináší také nejvíc slovních říček od dob praotce Čecha. Nenajdete v ní žádného hlavního hrdinu, ale jen hlavního padoucha… a není jím ani Antikristýna, ani její vraždící otec.

Hodnocení
Z knihy mám velmi rozporuplné pocity a obávám se, že asi nejsem úplně tou správnou cílovou skupinou.

V České vážné republice existuje vysoká škola humoru. Najít ji můžete v Chrudimi, v hlavním městě, kde sídlí prezident ČVR Václav Václav Zeman. VŠH šéfuje Mistr spolu se svou sestrou Hyenou. Hyena, která má na starosti nové studenty, z legrace přijala žáka, který nemá smysl pro humor. Ale to není všechno - nad VŠH se také stahují mračna. Hrozí, že školu zase zavřou tak, jak se to stalo v minulosti už několikrát. Učitelé by tak mohli být bez práce a studenti bez studia. 

Možná si někteří z vás kladou otázku, co se na VŠH může učit? Pouze humor - studenti se učí vtipy všeho druhu, poznávají různé spisovatele humoru atd.

„Mistr je nejlepší. Vysvětlit vtip je nejtěžší.“

O příběhu jako takovém není problém hovořit. Problém mám s postavami, které jsem nepochopila. Je jich tu opravdu mnoho. Čtenář se seznámí se studenty Frantou, Krakonošem, Sojkou, Antikristýnou a dalšími. Nechybí ani profesorský sbor - Ledoborec, Zapnutý či Krkavec. A další. Každý z nich má v příběhu svoji úlohu, která je hodna jejich jména. Ani jedna z postav na mě neudělala dojem, až možná na Antikristýnu Vodoměrkovou a jejího otce, významného občana chrudimského. V tomto případě si autor s hrdiny dostatečně vyhrál.

Propojování jednotlivých postav mezi sebou vázlo a neviděla jsem v tom žádný hlubší smysl. Co jsem však ocenila, byl autorův smysl pro slovní hříčky. S češtinou a slovy hravě pracoval a mě jeho slovní spojení bavila. 

„Mistr na Kubě přednesl jen jednu svobodnou přednášku. Potom musel vymýšlet pozitivní vtipy, které by po práci bavily už nepracující pracující. Dovolili mu také psát také knížky pro děti a další podobné věci, které neměl rád. Po nějakém čase, když Kubánci poznali celou velikost Mistrova talentu a to, jak se jeho schopnosti dají využít pro státní propagandu, zavřeli ho do domácího vězení a donutili ho, aby tam psal pokleslý humor pro dělníky a děti dělníků a také pro zemědělce a děti zemědělců - na Kubě už skoro žádná jiná zaměstnání nebyla, ale za to měli všichni co jíst. Tak se stalo, že i Mistr svou trochou přispěl k tomu, že se na Kubě udržel kubismus. (Nemusím zdůrazňovat, že by se raději válel v normálním vězení a nepsal nic.) Trvalo rok, než se mu podařilo utéct. Jel do Ameriky v gumovém člunu plném lidí, kterým po cestě vyprávěl o životě v demokracii - když to Kubánci slyšeli, většina z nich si vystoupila na nejbližších ostrovech a vrátila se domů.“ (str. 92)

Anotace zmiňuje inteligentní humor, ale já v knize žádný humor neviděla a chvílemi jsem netušila, o čem čtu. (Paradoxem je, že při přepisování ukázky výše, jsem se smála. Možná to bylo tím, že mi slova diktoval někdo jiný a text vyzněl jinak, než jsem ho vnímala sama při čtení). U čtení se buď soustředíte nebo utíkáte myšlenkami jinam. Postavy jsou bez výraznější charakteristiky, většinou jsou záporné nebo neutrální. Přesto vzhledově jsou popsány dostatečně. Konkrétně popis Krakonoše a Sojky byl více než názorný. Děj je bez velké akce, ve vyprávění se střídají postavy jedna za druhou.

Pro mě to bylo hodně nezvyklé čtení a trvalo mi dlouho, než jsem se knihou prokousala. Není špatná, je ovšem hodně specifická a mám takový dojem, že jsem doposud žádnou podobnou nečetla. Titul ocení především ti čtenáři, kteří mají rádi podobný styl literatury a ti, kteří mají rádi hrátky s češtinou.


O autorovi
Jakub Ničema je český spisovatel, který se narodil v Chrudimi. Vystudoval Gymnázium Josefa Ressela v Chrudimi a později také filosofii v Pardubicích. Jakub Ničema zatím napsal jen jednu knihu - Vysokou školu humoru. Ničemovo psaní usiluje zejména o to, aby byli lidé svobodní a oproštění od všech zhoubných myšlenkových směrů, systémů a ideologií. Jeho humor se pohybuje na hranici mezi rustikálním a intelektuálním, což, naštěstí, nesvědčí každému - i v tomto ohledu se drží daleko od krajností a pohrdá hloupostí davu úplně stejně, jako pohrdá hloupostí lidí, kteří si myslí že musí měnit svět. Zdroj Databáze knih


Děkuji Jakubovi Ničemovi za poskytnutí recenzního výtisku.

1 komentář:

  1. Upřímně, takhle to zní docela zajímavě. Jako okej, asi by mě to chytlo víc rok nazpět, ale i tak.

    OdpovědětVymazat