Bratři ze Soluně

AUTOR: Antonín Polách

NAKLADATELSTVÍ: Rybka Publishers
ROK: 2013

POČET STRAN: 256

ZDROJ: knihovna








Anotace

Historický román se odehrává v Římě a líčí poslední dny věrozvěsta Konstantina-Cyrila před jeho smrtí, kdy v rozhovoru s bratrem Metodějem bilancuje svůj život. Formou rozhovoru obou bratří se čtenář může seznámit s celým jejich pohnutým životem. Zatímco starší Metoděj v mládí dělal politickou kariéru, než jej nepřízeň císaře přinutila hledat azyl v klášteře, jeho mladší bratr Konstantin se přímluvou mocného ministerského předsedy císaře Theoktista stal studentem konstantinopolské university a v útlém věku sedmnácti let písařem konstantinopolského patriarchy. Poté, co v této funkci neuspěl, stal se profesorem na universitě a v diplomatických službách Byzance působil v Bagdádu u chalífy Mutawakila a pak u Chazarů, které se pokoušel obrátit na křesťanskou víru. Až pak jej jeho přítel z mládí patriarcha Fotios poslal na další misi na Velkou Moravu, aby se tam stal věrozvěstem a přinesl slovanskému národu na severu písmo a kázal jim bibli ve srozumitelném jazyce. Poté, co do země vpadla vojska krále Ludvíka, vydali se bratři Konstantin a Metoděj do Říma, aby tu našli pro novou konfesi podporu u papeže. Tak se může čtenář seznámit s osudem, který dokazuje, že člověk se svatým nerodí, ale stává se jím svými činy.

Hodnocení

Před nedávnem jsem četla knihu pro děti Slyšte slovo, zpívejte píseň, která se týkala Cyrila a Metoděje. Téma mě zaujalo, a tak jsem sáhla po knize Bratři ze Soluně. Tentokrát to však byla kniha pro dospělé čtenáře.

Začátek knihy je vlastně konec jednoho života – je únor roku 869 a v římském klášteře umírá Konstatnin. Po šest dní za ním přichází jeho bratr Metoděj a rozmlouvají spolu o životě, o tom, co vykonali nejen dobrého, ale i špatného.

Zpočátku jsem si myslela, že kniha bude o příchodu obou bratří na Moravu a o jejich díle. To jsem se ale spletla. Neuvědomila jsem si, že misii na Velké Moravě předcházela velká řada činů, kterými se Cyril prokázal v Konstantinopoli.

Konstantin byl velký muž. Nevím jak postavou, ale svými slovy určitě ano. Přezdívalo se mu Konstantin Filozof a byl velmi vzdělaný a chytrý. Uměl několik jazyků a v těchto jazycích dokázal vést debaty o víře a Bohu. Byzantský císař ho posílal na různé (i nebezpečné) výpravy, aby přesvědčil pohany o tom, že jedinou modlou v jejich životě je Bůh. Byl obratný řečník, diplomat a měl neustále v zásobě spoustu protiargumentů. Stal se učitelem na vysoké škole, jeden čas se ukrýval v klášteře. Přesto však přijal úkol, který je pro naši zemi důležitý.

Autor se v příběhu nevěnuje jen oběma bratrům, ale vtahuje čtenáře do politického soukolí tehdejší doby – pletichaření a souboje o moc byly na denním pořádku. Moc o historii nevím, proto mě překvapilo, jak drsný život tehdy na císařském dvoře vládl.

Antonín Polách všechny historické postavy popsal tak, jak nejspíš vypadaly, jejich charaktery a vlastnosti nebyly černobílé. Ba ani Konstantin neměl svatozář, i on měl své malé hříchy.

Neznalý čtenář historie může mít problém se spoustou jmen, které se v příběhu objevily. A leckdy se opakovala jména, aniž by se jednalo o stejnou osobu. Navíc autor také používal pro čtenáře neznámá slova jako „schima“, „thema“, „eparchos“ a mnohá další. Pro ně a další výrazy je na konci knihy výkladový slovník. Osobně jsem ho nevyužívala, i přesto, že by mi mnohé objasnil. Přetáčet listy do rejstříku mě při čtení rušilo a já pak ztrácela nit. Možná bych spíše ocenila vysvětlivky pod textem.

Nejsem žádný historik, abych posoudila, jak moc je kniha přesná nebo ne. Ale můj osobní názor je, že přesná je. Historie se změnit nedá. Aby byl příběh čitelný i pro laickou veřejnost, dodal mu Antonín Polách kousek pohádky. Těžko už můžeme zjistit, zda opravdu spolu takto mluvili a vedli spolu přesně tyto předsmrtné dialogy nebo ne. Rozhovory mezi Konstantinem a Metodějem nejsou označeny klasickými uvozovkami, ale jen pomlčkou. Uvozovky jsou dány v dialozích ve vzpomínání obou bratří.

Pravdou je, že mě četba utvrdila v tom, že mi byl sympatičtější Konstantin. Nic proti jeho bratrovi, ale Konstantin je ten, kdo mi byl k srdci blíže. Tuto informaci jsem říkala v již výše zmiňované knize a tady to jenom opakuji.

Zkrátka ano, knihu bych ráda doporučila všem čtenářům i těm, co historii až tak moc neznají. Přece jen jsou oba bratři pro náš národ velmi důležití. A kdoví, jak by to dopadlo, kdyby na Velehrad tehdy přišel někdo úplně jiný. Třeba nějací věrozvěstové z Itálie anebo třeba vůbec nikdo. Ať už to máte k Velehradu blízko nebo daleko, zajeďte se sem podívat. Je tu hezky a nejen ve velehradském podzemí je toho k vidění opravdu mnoho.

O autorovi

Antonín Polách se narodil v Novém Jičíně. Vystudoval lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Po promoci v roce 1984 a vojenské službě na Vysoké letecké škole v Košicích nastoupil do Nemocnice s poliklinikou v Popradě, kde pracoval do roku 1995 na interním oddělení. V roce 1995 odešel do Rakouska, kde pracuje v nemocnici Stolzalpe ve Štýrsku jako zástupce primáře interního oddělení. V říjnu roku 2012 přešel do nemocnice ve Wagně v jižním Štýrsku (u města Leibnitzu) a od ledna 2012 otevřel i soukromou internistickou praxi v Grazu.