neděle 22. října 2017

Rybí krev

AUTOR: Jiří Hájíček
NAKLADATELSTVÍ: Host
ROK: 2012
POČET STRAN: 358
ZDROJ: knihovna








Anotace
Románem Rybí krev pokračuje Jiří Hájíček ve své linii venkovských próz (povídkový soubor Dřevěný nůž, romány Zloději zelených koní a Selský baroko) a zavádí nás tentokrát na jihočeský venkov přelomu osmdesátých a devadesátých let dvacátého století. Po patnácti letech strávených v cizině se Hana v roce 2008 vrací do polozatopené vesničky na břehu Vltavy, kde vyrůstala, chtěla se vdát a být učitelkou ve zdejší jednotřídce. Ale všechno je jinak — na vylidněné návsi stojí sama. Má však odvahu podívat se zpátky, má odhodlání ptát se sama sebe i lidí, kteří pro ni kdysi mnoho znamenali.

Hodnocení
S Jiřím Hájíčkem se jako se spisovatelem potkávám poprvé. Zatím jsem od něj žádnou knihu nečetla, ale s autorem jsem se setkala na besedě v kroměřížské knihovně. Představoval zde svoji knihu Zloději zelených koní. Já si však přečetla jinou knihu. Jmenuje se Rybí krev.



I přesto, že se větší část děje odehrává v 80. a 90. letech 20. století v Jižních Čechách, příběh začíná  až v roce 2008. Domů přijíždí čtyřicetiletá Hana. Její otec je po operaci a ona se o něj chce v době rekonvalescence postarat. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby Hana bydlela někde poblíž. Ale ona se po patnácti letech vrací z Holandska. Má několik týdnů nato, aby uzavřela svoji minulost s lidmi, které pro ni hodně znamenaly. 

Na začátku je mládí plné lásky, zábav a bezstarostných let. Na pozadí se však rozehrává něco, co nelze změnit. A to je stavba jaderné elektrárny Temelín. Nikoho neodradí ani výbuch v Černobylu. Hana a několik místních za své chalupy na břehu Vltavy bojují všemi možnými prostředky za záchranu svých kořenů.

Jak autor podotýká, není to jen "zelený román". Je to příběh o marném boji člověka s kolosem, o mezilidských vztazích a o tom, jak některá rozhodnutí ovlivní životy dalších lidí. A není to jen o marném boji, ale i o rozpadu jedné rodiny. Hanina rodina má mezi sebou velké problémy, které se řeší hádkami i mlčením.

Příběh je vyprávěn z Hančina pohledu v ich-formě. Můžeme tak sledovat idylický život na vesnici i pocity při boji proti stavbě elektrárny i přehrady.

Román je napsán na základě skutečných událostí s fiktivními postavami. V roce 2013 byla kniha oceněna Magnesií Literou. A oprávněně. Je to čtivé i napínavé. I přesto, že elektrárna stojí, do poslední chvíle jsem fandila protestujícím. Nechtěla jsem, aby všechny postižené vesnice zmizely ze světa, aby byly zbourány a daly tak prostor stavbě.

Rok 2008 je o vzpomínání a setkání. Některá setkání však nebyla uskutečněná, jen krátká zmínka, což je snad jediná věc, která mi na knize vadila. Jinak jsem z knihy nadšená. Trochu jsem ze čtení měla strach. Bála jsem se, že mě kniha nebude bavit, že se autor zaměří spíše na boj proti Temelínu. Ale byla jsem překvapená, jak se román skvěle četl. Rybí krev určitě nebude poslední titul, který jsem od autora četla. Má na svém kontě řadu knih, které mají velmi vysoké hodnocení.

Rybí krev patří do série venkovské trilogie. První je Selský baroko, které také bylo oceněno Magnesií Literou v roce 2006, a třetí v pořadí je Dešťová hůl, jež vyšla v roce 2016.

Knihu tedy můžu s klidným srdcem doporučit každému čtenáři, který má rád českou literaturu či příběhy skutečných lidí.

Knižní trailer
Knižní trailer se mi moc nelíbí, zvlášť ten zvuk, takže před puštěním videa, doporučuji ztlumit reproduktory.

O autorovi
Jiří Hájíček vyrůstal na jihočeském venkově, kde později i pracoval. V současnosti žije v Českých Budějovicích. Od konce devadesátých let vydal tři sbírky povídek, Snídaně na refýži (1998), Dřevěný nůž (2004) a Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku (2014), a novely Zloději zelených koni (2001) a Fotbalové deníky (2007). První Hájíčkův román Dobrodruzi hlavního proudu vyšel v roce 2002. Oba následující autorovy romány, Selský baroko (2005) i Rybí krev (2012), byly oceněny Magnesií Literou. Svou volnou „venkovskou trilogii morálního neklidu“ završil románem Dešťová hůl (2016). Jiří Hájiček patří k nejúspěšnějším současným českým spisovatelům. Jeho knihy vyšly v angličtině, italštině, maďarštině, chorvatštině, makedonštině, běloruštině, polštině a bulharštině. V září 2016 měl premiéru film natočený podle jeho knihy Zloději zelených koní. Zdroj: web autora

2 komentáře:

  1. Knihu jsem četla nedávno a moc se mi líbila! Byla úžasná!!! Zasloužené ocenění.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já vím, četla jsem ji u tebe. :-) Bylo to opravdu skvělé čtení a musím s tebou souhlasit, že to bylo jako bych tam přímo byla.

      Vymazat