NAKLADATELSTVÍ: Moba
ROK: 2015
ROK: 2015
POČET STRAN: 512
ZDROJ: vlastní
HODNOCENÍ:
HODNOCENÍ:
Anotace
Patřili ke „šťastné generaci“, na rozdíl od svých rodičů a prarodičů nezažili hrůzy světových válek, ale ani jejich život nebyl jednoduchý. Eva, dcera komunistických rodičů, po setkání s pétépákem Vlastou přehodnocuje své dosavadní názory a postupně přichází o mladické ideály. Retro román plný vrcholů i pádů, štěstí i smutku, drobností všedního dne i převratných změn..
Něco málo o ději
Eva právě vyšla střední školu. Její matka jí domluvila práci ve všeobecné účtárně v místní zbrojovce a Eva chtě nechtě musí nastoupit. Píše se rok 1960, doba, které přeje komunistům.
Jak se Eva vyrovná s tímto režimem, novým kolektivem, jak skončí její láska k Vlastovi? Průřez několika desetiletými, kdy se střídají režimy, mění se i lidé, ale ti správní lidé se nemění.
Hodnocení
Přezrálé moruše je kniha, která mapuje dobu od roku 1960 až po současnost. Autorka prostřednictvím Evy popisuje dobu, která i když je vzdálená, tak přesto si ji lidé stále pamatují. Kdo nebyl komunista, neměl ty samé výhody jako ten, kdo byl ve straně. O tom se mohla několikrát přesvědčit i Eva, která kvůli tomu, že nevstoupila do strany, nebyla přijata na vysokou školu.
Evě bylo osmnáct let, když nastoupila do zbrojovky do všeobecné účtárny. Kolektiv žen se na ni díval skrz prsty a úplně jí tak nedůvěřovaly, určitě si musely myslet, že tam byla nastrčená jen proto, aby donášela. Naštěstí svůj názor na ni změnily a během let, kdy Eva ve zbrojovce pracovala, si mezi sebou vytvořily velké přátelství.
Eva mi byla sympatická hned od prvních stran. A i když mi byla sympatická, zpočátku jsem nevěděla, jestli je to jenom holčina, která se ráda ukazuje v nových hadříkách, koketuje s muži a svými rafinovanými půvaby si je omotává kolem prstu, nebo je to slečna, která je cílevědomá, chytrá, nebojí se žádné práce i té manuální, kdy musela v době sklizně na polní či chytat slepice. Po krátkém zvážení mi vychází, že byla tak od všeho trochu. Co se mi však nelíbilo, bylo časté střídání mužů. Proč je tak často střídala, když měla svého Vlastušku, jak důvěrně říkala Vlastovi, který byl na vojně jako pétépák? Jaké k tomu měla důvody?
S Evou procházíme jejími životními událostmi. Největší část jejího života patřila všeobecné, na kterou nikdy nezapomněla, protože tam poznala spoustu kamarádek a žen, od kterých se hodně naučila.
Příběh je také o režimu, který nedával lidem nic zadarmo a žít v něm nebylo zrovna jednoduché. všichni víme, že cestovat za hranice bylo téměř nemožné a nedej bože, kdyby to bylo až do Ameriky!
Bez protekce a přímluv se člověk nedostal na vysoké školy ani na dobrá pracovní místa. Bohužel, bez protekce a přímluv se neobejdete ani v dnešní době. V tomto bodě se nic nezměnilo, je to pořád stejné. Ale co naplat, každá doba si žádá své. V knize je názorně ukázáno, o co československý občan přišel v době komunistů, jak najednou po otevření hranic mohli lidé cestovat tam, kam chtěli - Švédsko, Holandsko, Anglie....
A tak bych mohla pokračovat dál. Jsou tu patrné i krajové rozdíly, třeba to, že Vlasta pochází z Moravy, Eva z Čech a při vzájemných návštěvách rodičů nastává střet nejen kuchyní, ale i povah. Moravské zelí? Pro Evu to byla jakási nevábná patlanina. Slivovice? Jak to ti Moraváci mohou pít?
Příběh je vyprávěn v er-formě. Vše sledujeme Evinýma očima a celou knihu je průvodcem jen ona. Což na jednu stranu bylo dobře, k hlavní hrdince jste byli připoutáni neustále a během čtení jste si k ní vytvořili nějaký vztah. Na druhou stranu ovšem nebývá až tak obvyklé, aby byl příběh psán z pohledu jen jedné postavy.
Kniha se moc dobře četla, autorka vystihla správnou atmosféru tehdejší doby. Udělala jsem si tak obrázek, jak to tehdy muselo vypadat. V roce 1989 jsem chodila ještě do školky, takže vše, co znám z té doby a z doby před mým narozením, vím jen ze školy, dokumentů, filmů či seriálů. Informace dobrovolně nevyhledávám, takže jsem ráda, když si můžu čas od času něco přečíst zajímavého. Tato knížka vám poskytne spoustu informací a některým se určitě vybaví řada věcí, které zažili na vlastní kůži.
Evě bylo osmnáct let, když nastoupila do zbrojovky do všeobecné účtárny. Kolektiv žen se na ni díval skrz prsty a úplně jí tak nedůvěřovaly, určitě si musely myslet, že tam byla nastrčená jen proto, aby donášela. Naštěstí svůj názor na ni změnily a během let, kdy Eva ve zbrojovce pracovala, si mezi sebou vytvořily velké přátelství.
Eva mi byla sympatická hned od prvních stran. A i když mi byla sympatická, zpočátku jsem nevěděla, jestli je to jenom holčina, která se ráda ukazuje v nových hadříkách, koketuje s muži a svými rafinovanými půvaby si je omotává kolem prstu, nebo je to slečna, která je cílevědomá, chytrá, nebojí se žádné práce i té manuální, kdy musela v době sklizně na polní či chytat slepice. Po krátkém zvážení mi vychází, že byla tak od všeho trochu. Co se mi však nelíbilo, bylo časté střídání mužů. Proč je tak často střídala, když měla svého Vlastušku, jak důvěrně říkala Vlastovi, který byl na vojně jako pétépák? Jaké k tomu měla důvody?
S Evou procházíme jejími životními událostmi. Největší část jejího života patřila všeobecné, na kterou nikdy nezapomněla, protože tam poznala spoustu kamarádek a žen, od kterých se hodně naučila.
Příběh je také o režimu, který nedával lidem nic zadarmo a žít v něm nebylo zrovna jednoduché. všichni víme, že cestovat za hranice bylo téměř nemožné a nedej bože, kdyby to bylo až do Ameriky!
Bez protekce a přímluv se člověk nedostal na vysoké školy ani na dobrá pracovní místa. Bohužel, bez protekce a přímluv se neobejdete ani v dnešní době. V tomto bodě se nic nezměnilo, je to pořád stejné. Ale co naplat, každá doba si žádá své. V knize je názorně ukázáno, o co československý občan přišel v době komunistů, jak najednou po otevření hranic mohli lidé cestovat tam, kam chtěli - Švédsko, Holandsko, Anglie....
A tak bych mohla pokračovat dál. Jsou tu patrné i krajové rozdíly, třeba to, že Vlasta pochází z Moravy, Eva z Čech a při vzájemných návštěvách rodičů nastává střet nejen kuchyní, ale i povah. Moravské zelí? Pro Evu to byla jakási nevábná patlanina. Slivovice? Jak to ti Moraváci mohou pít?
Příběh je vyprávěn v er-formě. Vše sledujeme Evinýma očima a celou knihu je průvodcem jen ona. Což na jednu stranu bylo dobře, k hlavní hrdince jste byli připoutáni neustále a během čtení jste si k ní vytvořili nějaký vztah. Na druhou stranu ovšem nebývá až tak obvyklé, aby byl příběh psán z pohledu jen jedné postavy.
Kniha se moc dobře četla, autorka vystihla správnou atmosféru tehdejší doby. Udělala jsem si tak obrázek, jak to tehdy muselo vypadat. V roce 1989 jsem chodila ještě do školky, takže vše, co znám z té doby a z doby před mým narozením, vím jen ze školy, dokumentů, filmů či seriálů. Informace dobrovolně nevyhledávám, takže jsem ráda, když si můžu čas od času něco přečíst zajímavého. Tato knížka vám poskytne spoustu informací a některým se určitě vybaví řada věcí, které zažili na vlastní kůži.
O autorce
Bývalá ředitelka Úřadu práce v Pardubicích Jana Klimečková se dala po odchodu do důchodu na spisovatelskou dráhu. Její první román Chlebani z 19. století měl velký úspěch. Navazuje na něj další kniha o generaci, která se narodila po 2. světové válce.
Napsáno pro nakladatelství Moba.
Žádné komentáře:
Okomentovat